Vikingové (název ze staroseverštiny nejistého původu, přídavné jméno je vikinský nebo vikingský) byli severští mořeplavci z jižní Skandinávie (dnešní Dánsko, Norsko a Švédsko),
kteří od konce 8. do konce 11. století podnikali loupeživé výpravy, přepady, nájezdy, pirátství, ale také obchodovali a usadili se v mnoha částech tehdejší Evropy. Pro konsolidující se evropské státy tehdy představovali hrozivé nebezpečí. Mapovali oblasti západně od Anglie na Island, do Grónska a do Vinlandu, dále také na východ a na jih přes Rusko do Konstantinopole, Persie a Arábie. V zemích, které přepadali a usadili se, je toto období známé jako vikinský věk a pojem „viking“ také běžně zahrnuje obyvatele severských domovin. Vikingové měli hluboký dopad na raně středověké dějiny Skandinávie, Britských ostrovů, Francie, Estonska a Kyjevské Rusi.Brink 2008
Charakteristika a pozadí nájezdů Původ a profil vikingů náhled|upright=0.5|vlevo|Model vikinga vystavený v irském Dublinu Vikingové se jako zkušení námořníci a navigátoři na palubách svých charakteristických lodí (základním typem byl tzv. langskip, „dlouhá loď“) plavili až do Středomoří, do severní Afriky, na Blízký východ a byli prvními Evropany, kteří se dostali do Severní Ameriky, kde se krátce usadili v Newfoundlandu.Vikingský vůdce Erik Rudý se kolem roku 980 vydal na západ a zřejmě jako jeden z prvních vikingů doplul do Grónska, kde založil první osady. Erikův syn Leif též doplul na východní pobřeží dnešní Kanady. Vikingové založili osady na Britských ostrovech, v Irsku, na Faerských ostrovech, na Islandu, v Grónsku, v Normandii, na pobřeží Baltského moře a podél obchodních cest na řekách Dněpr a Volha na území evropské části dnešního Ruska, BěloruskaArchaeologists find evidence of Vikings’ presence in Belarus . Lepel Regional Executive Committee. a UkrajinyAncient Ukraine: Did Swedish Vikings really found Kyiv Rus? Business Ukraine. (kde byli také známí jako varjagové). Z těchto severských kolonií pocházeli Normané, skandinávští Gaelové, Rusové, Faeřané a Islanďané.
náhled|upright=0.5|vlevo|Vikinská dlouhá loď v muzeu v Oslu Během šíření severské kultury do cizích zemí přivedli současně do Skandinávie otroky, konkubíny a cizí kulturní vlivy, což zásadně ovlivnilo jejich historický i genetický vývoj.Margaryan, A., Lawson, D.J., Sikora, M. et al., "Population genomics of the Viking world", Nature, 585, 390–396 (2020). https://doi.org/10.1038/s41586-020-2688-8. "...we see substantial ancestry from elsewhere in Europe entering Scandinavia during the Viking Age..." Během vikinského věku se severská území postupně sloučila z menších království do tří větších: Dánska, Norska a Švédska. Z hlediska etnického původu představovali vikingové severní větev Germánů. Z genetického hlediska ale nešlo jen o skandinávské typy.https://phys.org/news/2020-09-world-largest-dna-sequencing-viking.html - World's largest DNA sequencing of Viking skeletons reveals they weren't all Scandinavian
Vikingové mluvili starou severštinou a zanechali nápisy psané runami. Řídili se původně staroseverským náboženstvím s bohatou mytologií, ale později se stali křesťany. Vikingové měli své vlastní zákony, umění a architekturu. Většina vikingů byli také farmáři, rybáři, řemeslníci a obchodníci.
Vikinské lodě náhled|upright=0.6|vlevo|Vikinský drakkar na Tapisérii z Bayeux náhled|upright=0.6|vlevo|Replika vikinské dlouhé lodi v Dublinu Charakteristickým typem vikinských lodí byl tzv. langskip („dlouhá loď“). Podle velikosti a konstrukčních detailů se rozlišují např. drakkar – válečná veslice v 9. století snekkar – válečná veslice v 9. století knarr – kolonizátorská a obchodní loď v 10.–11. století Vikinské válečné veslice měly malý ponor, což vikingům umožňovalo pronikat proti proudu velkých řek hluboko do vnitrozemí.
Životní podmínky Obyvatelstvo Skandinávie se živilo převážně zemědělstvím a rybolovem. Hlavní potravou byly různé druhy masa, ale pojídali také stravu rostlinného původu. Zemědělství se věnovali pouze v některých oblastech, kde k tomu byly přírodní podmínky (švédské Skåne a Gotland, norský Viken, Jutský poloostrov). Přes zimu vyráběli nástroje, se kterými pak muži na svých cestách obchodovali, zatímco ženy, děti, starci a otroci zůstávali doma. Ženy Vikingů neměly ve společnosti nízké postavení, kromě péče o hospodářství byly mezi nimi i válečnice.https://phys.org/news/2017-09-genetic-proof-women-viking-warriors.html - First genetic proof that women were Viking warriors
Moderní mýty o vikinzích Pohled na vikingy se často liší od poznatků o vyspělé civilizaci Seveřanů, které vycházejí z archeologie a historických pramenů. V 18. století se začal objevovat romantizovaný obraz vikingů jako vznešených divochů, který se dále propagoval v průběhu 19. století.Johnni Langer, "The origins of the imaginary viking", Viking Heritage Magazine, Gotland University/Centre for Baltic Studies. Visby (Sweden), n. 4, 2002. Pohledy na vikingy jako násilné, pirátské pohany nebo jako neohrožené dobrodruhy byly zdrojem protichůdných vikinských mýtů, které se formovaly počátkem 20. století. Současné prezentace vikingů jsou často založeny na kulturních klišé a stereotypech a jsou zřídkakdy přesné (například neexistují důkazy o tom, že by nosili helmy s rohy; tento kostýmní prvek se poprvé objevil ve wagnerovské opeře).
Historie Územní expanze vikingů
Ze Skandinávie (Norsko, Švédsko) se vikingové vypravili na jih zhruba v 8. století, plenili pobřeží Británie (kláštery Iona a Lindisfarne) a také pobřeží Francie (zejména při ústí řeky Seiny), a to až do 11. století. Pirátské nájezdy spojovali s obchodem – obchodovali s kořistí i válečnými zajatci. Hlavní důvody jejich expanze:
náhled|upright=0.7|vlevo|Území osídlená vikingy (zeleně) a trasy jejich plaveb (modře) nedostatek zemědělské půdy, populační vzestup Seveřanů a špatné vyhlídky potomků na dědictví, zatímco na jihu Evropy se nabízela bohatá kořist a možnost obchodování, předchozí územní expanze Franské říše a násilná christianizace pohanů, a pravděpodobně i velké napětí mezi Franky a Dány.
Nájezdy a invaze vikingů Přibližně lze rozlišit tři větve severských Germánů a jejich směry expanze, které geograficky odpovídají moderním třem severským národům – Norům, Švédům a Dánům. Nezávislou skupinou byli v 10. a 11. století jómští vikingové, kteří se sídlili v pevnosti na polském pobřeží Baltského moře, snad nedaleko Wolinu v Pomořansku.
Dánští vikingové
náhled|upright=0.6|vlevo|Invaze dánských vikingů na ilustraci z 12. století Dánští vikingové se zaměřili na jihozápad. Pronikli do severní Francie a do Anglie a společně s norskými vikingy dopluli až do Středozemního moře. Roku 911 udělil západofranský král normanskému náčelníkovi Rollovi léno v hrabství Rouen (později Normandské vévodství). Ve druhé polovině 9. století kolonizovali také část Anglie. Území odpovídající zhruba současné Anglii bylo tak v této době rozděleno na dvě království – na severovýchodě se nacházelo vikinské Danelaw a na jihozápadě anglosaský Wessex. Dánští vikingové se zaměřili také na západní část Baltského moře.
Roku 1002 nařídil anglosaský král Ethelred, aby všichni Dánové žijící v Anglii byli povražděni. Masakr se pravděpodobně vyhnul oblasti Danelawu, kde bylo dánské osídlení příliš silné. Roku 1066 odrazil anglosaský král Harold Godwinson invazi norského krále Haralda, ale o několik týdnů později byl poražen v bitvě Hastingsu normandským vévodou Vilémem Dobyvatelem, potomkem vikinského náčelníka Rolla, který se po bitvě zmocnil vlády nad Anglií.
Norští vikingové náhled|upright=0.7|vpravo|Nájezd vikingů na město Guérande, ilustrace z opatství Saint-Aubin, kolem roku 1100 Norští vikingové se soustředili na západ a také dále na jih. Osídlili severoskotské ostrovy, podmanili si ostrov Man a dále se zachytili ve Skotsku a Irsku a prakticky na všech pobřežích okolo Skotského moře. Odtud pak dále postupovali jak do anglického vnitrozemí, kde se jejich zájmy střetly se zájmy Dánů postupujících od západního pobřeží Anglie, tak i do Francie a dokonce i do oblasti Středozemního moře. Později pronikli na Faerské ostrovy, na Island, do Grónska a odtud potom do dnešní Ameriky. Norští vikingové vedení náčelníkem Leifem Erikssonem byli okolo roku 985 patrně prvními Evropany v Americe, kde zbudovali minimálně jednu malou osadu v severní části Newfoundlandu (snad legendární Vinland). Osada existovala jen krátce. Odtud se vikingové vydávali pravděpodobně i dále na jih, ale zatím není známo, kam až dopluli. Dnes je tato lokalita nazývaná L'Anse aux Meadows (Zátoka medúz) pod ochranou UNESCO a vznikl v ní vikinský skanzen. Vikinské osady v Grónsku zanikly v 15. století."Vikingy vyhnala z Grónska zima, sedimenty odhalily prudké poklesy teploty". Novinky. 13. dubna 2012. K opuštění místa došlo patrně v důsledku sucha.https://phys.org/news/2022-03-rewriting-history-vikings-left-greenland.html - Rewriting the history books: Why the Vikings left Greenland
Švédští vikingové (Varjagové)
Švédští vikingové (Varjagové) tvořili elitní družiny ozbrojených kupců, kteří se zaměřili na východ. Po vodních tocích a plochách pronikali z Finského nebo Rižského zálivu k Volze a k Dněpru. Po těchto vodních cestách postupovali dále k jihu, po Volze do arabských zemí a po Dněpru do Černého moře a Byzance, kde začali varjagové sloužit jako osobní garda byzantských císařů (jedna z tehdejších obchodních cest je označována jako cesta od Varjagů k Řekům). Podle rozšířené normanské teorie vzniku ruského státu byli varjagové zakladateli Kyjevské Rusi a její původní panovnické dynastie Rurikovců, která v carském Rusku vládla až do konce 16. století (zakladatel Rurik, původem švédský Varjag).
Jómští vikingové
náhled|upright=0.7|vpravo|G. Munthe: Bouře u Hjörungavágru náhled|upright=0.6|vlevo|Runový kámen ve švédském Sjörupu zmiňuje útok jómských vikingů na Uppsalu. Jómští vikingové, také jómsvikingové (jómsvíkingar), byla nezávislá organizovaná družina žoldnéřů a banditů z 10. a 11. století. Jak je známo převážně z norských ság, usídlili se na jižním pobřeží Baltského moře, kde si zřídili pevnost Jomsborg (přesná poloha pevnosti není známa, bývá umisťována na ostrov Wolin v severozápadním cípu dnešního Polska). Nechávali se najímat do cizích armád od kohokoli, kdo byl ochotný jim za jejich služby patřičně zaplatit. Přestože zůstávali pohany, příležitostně bojovali i po boku křesťanských panovníků. Nakonec se norský král Magnus I. (1024–1047) rozhodl, že s Jómskými vikingy definitivně skoncuje; to se mu podařilo roku 1043, kdy Jomsborg dobyl.
Vikingové v českých zemích Tunna a Gommon, kteří podle Kristiánovy legendy zavraždili sv. Ludmilu, byli podle historiků vikingové. Vikingem byl pravděpodobně i válečník, pohřbený v 9. století na Pražském hradě.http://extrastory.cz/mezi-premyslovce-pohrbili-vikinga-prokazaly-to-vedecke-analyzy.html - Mezi Přemyslovce pohřbili vikinga. Prokázaly to vědecké analýzy
Severská společnost a právní systém náhled|upright=0.8|vpravo|Rekonstrukce severských obydlí v Haithabu, Německo náhled|upright=0.8|vpravo|Rekonstrukce dlouhého domu, Norsko Severská společnost se dělila do tří hlavních skupin, které popisuje např. Píseň o Rígovi, jedna z básní tzv. Poetické Eddy, a potvrdily je i archeologické nálezy:Bronsted (1967), s. 181–184 šlechta (jarl) svobodní rolníci (karl) otroci (þræll)
Nesvobodní otroci byli nejnižší sociální skupinou, obdobně jako otroci v jiných zemích. Tvořili až čtvrtinu populace. Otroci měli pro vikinskou společnost zásadní význam, byli to služebníci a dělníci na statcích a ve větších domácnostech, byli využíváni ke stavbě opevnění a silnic. Novými otroky se stávali synové a dcery otroků a také zajatci, které vikingové přiváželi ze svých nájezdů.