Tárábáí Bhónslé (1675, Sátárá – 9. prosince 1761) byla regentkou Maráthské říše od roku 1700 do roku 1708. Byla manželkou čhatrapatiho Rádžáráma Bhónslého, snachou zakladatele říše Maráthů Šivádžího a matkou Šivádžího II. Je uznávaná za svou roli při udržování odporu proti Mughalské říši okupující území Maráthů po smrti jejího manžela. Vládla jako regentka za svého nezletilého syna. Je ctěna za své úsilí o zachování maráthské kultury.
Životopis Otcem Tárábáí byl slavný maráthský generál Hambíráo Móhité. Po smrti svého manžela Rádžáráma v březnu 1700 se prohlásila regentkou svého syna Šivádžího II.
Velitelka maráthské armády Jako regentka Tárábáí pokračovala v boji proti mughalskému císaři Aurangzébovi. Byla skvělá jezdkyně a v průběhu bojů ona sama rozhodovala o válečné strategii. Osobně velela armádě a pokračovala v boji proti Mughalům. Nabídla mughalskému císaři příměří, ovšem za takových podmínek, že mughalský císař okamžitě příměří odmítl a Tárábáí pokračovala v boji. V roce 1705 Maráthové překročili řeku Narmada a odtud podnikali rychlé útoky do Málvy. Po každém nájezdu se okamžitě stáhli zpět. V roce 1706 byla Tárábáí po čtyři dny zajata mughalskými vojáky. Podařilo se jí uprchnout, když podplatila jednoho mughalského vojáka. Vyplatila se svými šperky, včetně náramků, které samy o sobě byly odhadovány na 10 milionů rupií. Maráthům se velmi ulevilo po zprávě o smrti mughalského císaře Aurangzéba, který zemřel v Khuldabadu v Aurangábádu v roce 1707.
O letech 1700–1707 píše Sir Jadunath Sarkar (10. prosince 1870 – 19. května 1958), významný indický historik: „Během tohoto období nebyl nejvyšší vůdčí silou v Maháráštře žádný ministr, ale královna vdova Tárábáí Móhité. Její administrativní genialita a síla charakteru zachránila národ v této hrozné krizi.“Life and letters under the Mughals, Pran Nath Chopra, s. 122
Boj o vládu V boji o vládu v maráthské říši nakonec zvítězil Shahu Bhosale I. (1682–1749), který byl pátým čhatrapatí. Jako dítě byl v roce 1689 spolu se svou matkou zajat Mughalem Sardárem. Aby uklidnili situaci na maráthsko-mughalské hranici rozhodli se Mughalové vnést rivalitu mezi elitu Maráthské říše. Za určitých podmínek byl propuštěn Tárábáín synovec, Šáhú Bhónslé I. V boji o trůn Šáhú zvítězil díky svému právnímu postavení a částečně úspěšné diplomacii péšvy Báládžího Višvanátha, načež byla Tárábáí zbavena moci. V roce 1709 se stal vládcem syn Rádžárámovy druhé manželky, Sambhádží II., který Tárábáí i jejího syna uvěznil. Šivádží II. zemřel v roce 1726. Šáhú Bhónslé I. a Tárábáí se poté smířili a v roce 1730 Tárábáí odešla žít do Sátáry, již bez jakékoli politické moci.
Konflikt s péšvou Báládží Bádží Ráem V roce 1740 během posledních let Šáhúova života mu Tárábáí ukázala dítě. Představila chlapce jako svého vnuka, a tedy přímého potomka Šívádžího. Tvrdila, že chlapec byl po svém narození pro svou ochranu ukryt a byl vychován manželkou rádžpútského vojáka. Šáhú Bhónslé, který neměl vlastního syna, dítě adoptoval.
Po Šáhúově smrti v roce 1749 nastoupil tento vnuk Tárábáí na trůn pod jménem Rádžárám II. coby další čhatrapatí. Když péšva Báládží Bádží Ráo odcestoval na hranici Mughalské říše, Tárábáí vyzvala Rádžáráma II., aby se postaral o odstranění Bádží Ráa z vlády. Když Rádžárám odmítl, Tárábáí ho 24. listopadu 1750 uvěznila v žaláři v Sátáře. Tvrdila, že Rádžárám je podvodník, že není jejím vnukem. V říjnu 1750 se Tárábáí setkala s Umábáí Dabhádé, důležitou členkou maráthského klanu Dabhádé, který také neměl péšvu v oblibě. Umábáí vyslal na podporu Tárábáí 15 000 vojáků pod vedením druhého mahárádži z Baródy, Damádží Ráo Gájakváda. Ten porazil v Nimbu, malém městečku severně od Sátáry péšvovu armádu o síle 20 000 mužů, vedenou Trimbakráem Purandaré. Poté pochodoval do Sátáry, kde Gájakváda uvítala Tárábáí. Trimbakráo však znovu postavil armádu se kterou dne 15. března opět zaútočil na Gájakváda, utábořeného na břehu řeky Vénna. Gájakvád byl v této bitvě poražen a byl nucen ustoupit s těžkými ztrátami.
Mezitím se péšva vrátil od mughalsko-maráthské hranice a 24. dubna dorazil do Sátáry. Zaútočil na zdejší posádku a Tárábáí porazil. Město bylo obklíčeno a péšva požadoval po Tárábáí, ab propustila uvězněného Rádžáráma II., jehož fyzický a psychický stav se značně zhoršil. Tárábáí odmítla a péšva odcestoval do Puné, protože dlouhé obléhání dobře zajištěné a silné pevnosti Sátárá by nebylo snadné. Mezitím péšvovi muži zajali Damádžího Gájakváda, Umábáí Dabhádé a jejich příbuzné.
Část vojsk v posádce Sátáry se proti Tárábáí neúspěšně vzbouřila. Vůdce rebelů, Ánandráo Džádhav, byl sice sťat, ale Tárábáí si uvědomila, že nebude schopna bojovat s péšvou, a souhlasila, že se s ním setká v Puné k uzavření mírové dohody. Tehdejší vládce Nágpuru také neměl v oblibě péšvu a byl se svou armádou nedaleko Puné. Slíbil, že Tárábáí ochrání na její cestě do Puné. V Puné jí péšva projevoval respekt a po jistém zdráhání Tárábáí přijala péšvu jako vládce. Souhlasila, že propustí poručíka Báburáa Džádhava, kterého péšva neměl rád. Na oplátku jí péšva odpustil. Dne 14. září 1752 složili přísahu v chrámu Khandóby v Džédžurí a slíbili si vzájemný mír. Při této slavnostní přísaze Tárábáí také odpřisáhla, že Rádžárám II. není jejím vnukem. Přesto si péšva i nadále udržel Rádžáráma II. jako titulárního čhatrapatího, který se pro něho stal pouhou politickou loutkou.
Odkazy
Reference
Související články Čhatrapatí Maráthové
Externí odkazy
Kategorie:Maráthové Kategorie:Indické vládnoucí královny Kategorie:Regentky Kategorie:Indičtí válečníci Kategorie:Narození v roce 1675 Kategorie:Narození v Maháráštře Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v roce 1761 Kategorie:Úmrtí 9. prosince Kategorie:Ženy