Alain Keler (* 20. září 1945, Clermont-Ferrand) je francouzský fotograf, fotoreportér a dokumentární fotograf.
Životopis
Rodina, dětství Alain Keler se narodil v roce 1945Michaël Naulin, « Alain Keler, la mémoire dans la photo », Le Figaro, 29 août 2019. v Clermont-Ferrand« Les vies éparpillées d’Alain Keler », Le Monde, 30 août 2019. kam se jeho rodiče uchýlili, aby unikli před antisemitským pronásledováním. Pochází z rodiny, jehož polští židovští prarodiče dorazili do Francie na počátku 20. století. S jejich nejmladší dcerou ve věku jedenácti byli její prarodiče zatčeni v Clermont-Ferrand 18. listopadu 1943, poté deportováni konvojem číslo 66 do Osvětimi v lednu 1944.« Alain Keler – Photo Marseille #8 », loeildelaphotographie.com, 9 octobre 2018. Jeho otec byl výrobcem koženého zboží.Alain Keler, Journal d’un photographe, 2018.
Profesionální kariéra Alain Keler své první fotografie pořídil ve svých šestnácti letech. Do agentury Sygma nastoupil v roce 1975. Vstoupil do agentury Gamma, poté v roce 1989 spoluzaložil agenturu Odyssey images.Clémentine Mercier, « Alain Keler, troubles de la vie » , Libération, 8 février 2019. Od roku 2008 je členem agentury MYOP.
Dokumentoval všechny hlavní konflikty od poloviny 70. let: Izrael, hnutí Solidarność v Polsku, Severním Irsku, vzpouru studentů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, hladomor v Etiopii, války v Libanonu, Salvadoru a Čečensku.
Souběžně s prací na zakázku produkoval několik dalších osobních fotografických dokumentů. Fotografuje každodenní život, včetně života své vlastní rodiny. Několik let až do jejich smrti sledoval stárnutí svých rodičů a pravidelně na svém blogu zveřejňoval fotografie své matky, která pak trpěla Alzheimerovou chorobou.
Dne 23. dubna 2002 byl Alain Keler během fotografování a sbírání informací k článku o Ingrid Betancourtové pro časopis Marie Claire zadržen a poté propuštěn revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC).Jean-Hébert Armengaud, « Betancourt. À la veille du rapt » , Libération, 5 mai 2008« Alain Keler, photographe, témoin de la capture d’Ingrid Betancourt » , VSD, 8 juillet 2008.
Již více než 10 let fotografuje stav Romů v celé Evropě. Emmanuel Guibert této zprávě věnoval komiks, původně publikovaný jako seriál v časopise XXI. Album kombinující fotografickou reportáž a komiks vyšlo v roce 2011 v edicích Les Arènes pod názvem Des Nouvelles d’Alain.
Alain Keler vyhrál Grand Prix Paris Match za fotožurnalistiku v roce 1986 za zprávu Éthiopie, déportation des Éthiopiens du nord vers le sud (Etiopie, deportace Etiopanů ze severu na jih), World Press Photo v roce 1986 (kategorie příroda), cenu W. Eugena Smitha v roce 1997 za práci o menšinách v exkomunistickém světě nebo jeden z grantů 3P Yanna Arthuse-Bertranda v roce 2004 na projekt izraelsko-palestinského konfliktu.
Publikace 1995: La Tunisie aujourd’hui, de Jean-Claude Klotchkoff, photos d’Alain Keler, Les Éditions du Jaguar, 2000: Vents d’est, les minorités dans l’ex-monde communiste, avec Véronique Soulé, 199 s., Marval • présentation en ligne 2003: Bretagne, texte Michel Le Bris, 218 s., National Geographic • présentation en ligne. 2008: Ingrid Bettancourt, derniers jours d’une femme en liberté, préface d’Alain Mingam et Robert Ménard/RSF, Hugo et Compagnie • présentation en ligne 2011: Des nouvelles d’Alain, dessins d’Emmanuel Guibert, assisté par Frédéric Lemercier, photos d’Alain Keler, 95 pp., Les Arènes, 2012: Reisen zu den Roma, avec Emmanuel Guibert et Frédéric Lemercier, 88 p., Édition Moderne, Zürich 2015: 1982, journal d’un photographe, 72 s., auto édition, . 2018: Journal d’un photographe, Les Éditions de Juillet, . 2020: Chaque jour plus de vie…, essai photographique, Association Française des Malades du Myélome Multiple (af3m), Hors commerce. PDF
Dokumenty Le Dernier Voyage (2014), qui raconte le dernier voyage de sa famille pour Auschwitz; Parias, les gitans en Europe (2011).
Ceny a ocenění 1980: World Press Photo za fotografii Confessions publiques au chantier naval de GdanskInstants d’années, 25 ans de World Press Photo, Hachette/Gamma Press, 1981, ,. 1986: Grand Prix Paris Match du photojournalisme za Éthiopie, déportation des Éthiopiens du nord vers le sud (Etiopie, deportace Etiopanů ze severu na jih) 1986: World Press Photo kategorie příroda: první cena za L’Éthiopie sous la pluie (Etiopie v dešti) 1997: Cena W. Eugena Smithe za Vents d’Est, práce o menšinách v bývalém komunistickém světě, New York, USA. 2004: Lauréat de la fondation 3P à Paris za projekt « Le pays de la terre qui brûle », ou la complexité du conflit israélo-palestinien.
Výstavy 2016: 1982, journal d’un photographe, Espace photographique Leica, Paříž, říjen 2015 2019: Alain Keler – Journal d’un photographe, Galerie Fermé le lundi, Espèce d’espace photographique, Marseille 2019: Journal d’un photographe, Visa pour l'image, Couvent des Minimes, Perpignan 2019: Chaque jour plus de vie, le journal d‘un patient, le journal d’un soignant, Maison de l’Amérique latine, Paříž 2020: Alain Keler, journal d’un photographe, 6. června – 13. září 2020, Geopolis, centre de photojournalisme, Brusel 2021: Juke Joint Blues, dans le cadre du Festival Travelling, 1. února – 26. března 2021, Maison des associations, Rennes
Bibliografie Marie-Monique Robin, Les 100 photos du siècle, Éditions du Chêne, 1999, Michel Poivert, 50 ans de photographie française de 1970 à nos jours, Éditions Textuel, 2019,
Odkazy
Reference
Externí odkazy
" Dialog mezi dvěma fotografy z agentury MYOP: Alain Keler a Julien Pebrel », Podcast, 54 min, France Inter, 4. srpna 2018
" Alain Keler, čtyřicet let fotografování », Uvolnit, 10. února 2019
Kategorie:Muži Kategorie:Francouzští fotografové Kategorie:Váleční fotografové Kategorie:Fotožurnalisté Kategorie:Fotografové 21. století Kategorie:Fotografové 20. století Kategorie:Narození v Clermont-Ferrandu