Skrupulozita je termín používaný zejména v katolické teologii, kde znamená stav duše, kdy osoba považuje (lehký (všední) hřích) za těžký (smrtelný) nebo vidí hřích v tom, co hřích není.#33 Skrupuły i ich Przyczyny | Nauki wielkopostne o Sakramencie Pokuty, YouTube, kanál Nauki katolickie. Realizace: Ewelina Laskowska, Karolina Rosiek, Tomasz Rosiek, Ks. Piotr Buda oraz Marcin Laskowski, video publikováno na YouTube 8. 2. 2019 Při skrupulozitě se často objevuje pocit vnitřního zmatku, neschopnosti se správně rozhodovat a zoufalství. Dotyčného často trápí myšlenky zpochybňující platnost zpovědí nebo že přijímá svatokrádežně. Za skrupulozitu se nepovažuje, pokud se člověk svědomitě vyhýbá byť jen příležitosti ke hříchu nebo se snaží vykořenit dokonce i malé hříchy, o což se má snažit každý katolík a nabádá k tomu už sv. Pavel (1 Sol 5,22).

Příčiny Polská kolektivní práce Skrupule a jejich příčiny z roku 1946 uváděla tři možné příčiny skrupulí:Skrupuły i ich przyczyny, In: Mgr. P. L.: Sakrament przebaczenia, web Liturgia trydencka – msza święta wszechczasów, text nedatován (1946), Imprimatur datováno 7. 10. 1946, autor uveden i v dobovém tištěném vydání pouze iniciálami, označeno jako kolektivní práce, původní vydavatel tištěného vydání: Wydawnictwo Księży Pallotynów První je přirozená, vznikající z temperamentu nebo vrozených rysů osobnosti. Takové osoby mohou mít větší tendenci trpět skrupulozitou. Druhou příčinou je činnost démonů, kteří se touto taktikou snaží odvést duši od modlitby a svátostí, hlavně od sv. zpovědi a sv. přijímání.Ks. Marian Wolicki: Wypaczenia sumienia, on-line na webu Święci, Błogosławieni, Kandydaci na Ołtarze, autor webu Mariusz Trojnar, zdroj textu: Słoneczna Skała. Kwartalnik o wychowaniu., č. 55 (I-III), 2006 Třetí je způsobená samotným Bohem, jeho dopuštěním. Bůh skrupulozitu dopouští pouze v případě, kdy ví, že to pro konkrétní duši přinese užitek, tj. vytvoří to v ní pokoru a zničí sebelásku. Tato poslední příčina se objevuje zřídka, a to u osob velké svatosti, je to Boží lék proti pýše, která by se mohla časem objevit. Vyznačuje se dvěma vlastnostmi: 1. Člověk dokáže dobře rozeznat hřích a jeho závažnost, pokud se jedná o druhé(umí jim poradit co je hřích, jak ho rozlišit), ale u sebe ne. 2. Plody skrupulozity z Božího dopuštění jsou jiné než u prvních dvou, člověk se čím dál víc utíká k modlitbě, častěji přistupuje ke svátostem a přibližuje se Bohu, protože v něm vidí jedinou záchranu. U skrupulozity způsobené přirozenými dispozicemi nebo působením ďábla je ovoce opačné, od svátostí a modlitby totiž odvádí.

Křesťanská psychologie dává patologickou skrupulozitu do souvislosti s obsedantně-kompulzivní poruchou. Slovenská psycholožka Jana Vindišová zmiňuje, že skrupulozita je někdy označovaná jako religiózní forma OCD. V roce 2000 se dostala jako krátká zmínka v rámci diagnózy OCD do amerického číselníku duševních poruch DSM, v evropském (mezinárodním) MKN (ICD) skrupulozita explicitně zmíněná není. Za historicky nejstarší zmínku o tomto jevu Vindišová označila projev, který roku 1691 pronesl biskup John Moore z Norwichu, který ji popisoval pod názvem „náboženská melancholie“. Rovněž připomíná, že patologickou skrupulozitou pravděpodobně trpěl zakladatel redemptoristů Alfons z Liguori, který také příznaky skrupulozity popsal. Patologická religiózní skrupulozita byla podle Vindišové rozšířeným problémem zejména v 18. století, vlivem popularity jansenismu a převládajícího rigorózního moralismu. Vindišová se zamýšlí na tím, že obsah nutkavých myšlenek skrupulózních věřících může vést k závěru, že samo náboženství je neuróza, avšak takový závěr je podle ní chybným zobecněním a pokud by jedinci z OCD nebyli věřícími, OCD by se u nich podle ní projevila jinou formou. Úzkostné svědomí však podle Vindišové nemusí být jen příznakem psychické poruchy, ale může být také následkem nesprávné náboženské výchovy v kombinaci s citlivější osobnostní strukturou. V takovém případě hovoří o skrupulozitě vývojového charakteru bez psychopatologického základu.Mgr. Jana Vindišová, PhD.: Hlava plná myšlienok – škrupulozita v perspektíve psychológie, web Zasvätený život, 11. 1. 2022

Léčba Polský YouTube kanál Nauki katolickie ve svém videu z roku 2019 popisuje čtyři rady pro léčbu skrupulozity: Prvním léčebným prostředkem je modlitba, zvláště během neschopnosti rozpoznání materie hříchu, ale i jindy. K tomu dobře slouží střelné modlitby z Písma sv.(např. Mt 14,30), vzývání Ducha sv., Panny Marie nebo jiné. #34 Leczenie Skrupułów | Nauki wielkopostne o Sakramencie Pokuty, YouTube, kanál Nauki katolickie. Realizace: Ewelina Laskowska, Karolina Rosiek, Tomasz Rosiek, Ks. Piotr Buda oraz Marcin Laskowski, video publikováno na YouTube 9. 2. 2019 Druhým, nejdůležitějším, je duchovní vedení. Skrupulant si má najít stálého zpovědníka kterému důvěřuje, který je pevný v katolické víře(rozlišuje mezi stupni hříchů, věří všem pravdám, které učí církev) a tomu má být naprosto poslušný v jeho duchovních radách. Bez naprosté poslušnosti se duše nikdy nevyléčí, proto když zpovědník o něčem řekne, že to je np. lehký hřích, tak se podle toho má skrupulant řídit. V případě pochybností, jestli zpovědník dobře rozlišil stav duše nebo v jakékoliv jiné, se má skrupulant držet myšlenky, že bude od Boha souzen podle poslušnosti zpovědníkovi, i kdyby mu náhodou poradil špatně. Třetí radou je aktivita. Skrupulant má vyplňovat čas činnostmi, které ho zaměstnají, protože v nečinnosti obyčejně myšlenky ohledně hříchů přicházejí častěji. Poslední radou je nevyjevování skrupulozity jiným lidem než duchovnímu vůdci. Sdělování druhým, že jí trpím nepřinese žádné řešení problému, k tomu pomůže pouze vedení stálým zpovědníkem.

Odkazy Související články Skrupule

Literatura Ignác z Loyoly, 1491-1556. Duchovní cvičení. Čtvrté české vydání (v nakladatelství Refugium třetí). vyd. Olomouc: [s.n.] 287 stran, s. 241-245, o skrupulích

Reference

Kategorie:Kulturně specifické poruchy Kategorie:Úzkostné poruchy Kategorie:Náboženské způsoby a chování