Hrabě Saint Germain ([sɛ̃ʒɛʀˈmɛ̃]; také: hrabě z Aymaru, hrabě z Bellamare nebo Belmaru, hrabě Soltikoff, hrabě Welldone aj.; kolem 1710 – 27. února 1784 Eckernförde) byl evropský dobrodruh, hochštapler, alchymista, okultista a hudební skladatel, který se pohyboval v nejvyšší společnosti své doby. Je kolem něj množství legend, z nichž některé vytvořil sám.
Život První spolehlivá zpráva o hraběti ze Saint Germainu pochází z Walpoleových dopisů z roku 1745.Dopis Horaci Mannovi z 9. prosince 1745 cituje Andrew Lang: Historical mysteries.Jean Overton-Fuller odkazuje na ještě starší dopis hraběte z Haagu Hansi Sloanovi (1735); článek Saint Germain in Wouter Hanegraaff (Hrsg.), Dictionary of Gnosis and Western Esotericism, Brill 2006 Podle nich byl už dva roky v Londýně, vlastnil vybranou sbírku šperků, skládal hudbu a vystupoval jako vynikající houslista. V Londýně nechal také vytisknout sbírku italských písní a houslových sonát. V souvislosti s obecnou podezíravostí a nepřátelstvím vůči katolickým cizincům kvůli tehdejšímu jakobitskému povstání ve Skotsku byl Saint Germain na čas uvězněn; nakonec vzbudil zvědavost prince z Walesu a spřátelil se s Philipem Stanhopem.
Ve Vídni se setkal s francouzským ministrem války maršálem de Belle-Isle (1684–1761), na kterého Saint Germainovy plány na invazi Anglie zapůsobily natolik, že ho pozval do Paříže. Doba let 1756 až 1760 je považována za vrchol Saint Germainovy kariéry. Casanova ve svých memoárech Histoire de ma vie živě popisuje, jak hrabě bavil účastníky večírků předstíráním, že byl svědkem důležitých událostí dávné minulosti, které velmi podrobně popisoval a prokazoval velmi dobré historické znalosti. Přitom Saint Germain vždycky nasazoval smrtelně vážný výraz a nic nejedl ani nepil. Tímto způsobem bavil i Madame de Pompadour (1721–1764), jak uvádí její komorná du Haussetová. Madame de Pompadour stále hledala nové možnosti, jak pobavit krále Ludvíka XV., takže mu představila Saint Germaina – a s plným úspěchem: král pro něj nechal na zámku Trianon ve Versailles zřídit alchymistickou laboratoř a v roce 1758 mu také dal k dispozici prostory na zámku Chambord na Loiře, kde Saint Germain mimo jiné pracoval na nových metodách barvení textilu. Saint Germain tvrdil, že je schopen odstranit nedokonalosti drahokamů a spojovat diamanty do větších. Králi také doručil vzorky, ale v tomto případě si dával pozor a nepoužil žádné triky. Kromě toho kategoricky odmítl králi podávat jakákoli léčiva. Zdá se, že Saint Germain byl také zběhlý ve farmacii a tvrdil, že vlastní aqua benedetta, která zastavuje stárnutí žen. To sice hodně přispělo k jeho popularitě, ale během svého pobytu v Paříži aqua benedetta nijak nevyužíval.
Úzký vztah s králem nakonec vedl k Saint Germainovu pádu. Ludvík XV. obcházel svého ministra zahraničí Choiseula a bez jeho vědomí rozvíjel diplomatické aktivity (takzvané „Secret du Roi“);sr. Janusz Piekalkiewicz Weltgeschichte der Spionage, Weltbild Verlag 1988, S. 168nn. zejména v roce 1760 se mu nelíbilo Choiseulem vytvořené spojenectví s Rakušany v sedmileté válce, která se rozšířila do globálního konfliktu s Anglií. Saint Germaina král pověřil, aby v Haagu sondoval možnost mírové dohody. Když se francouzský velvyslanec Louis Augustin d'Affry dozvěděl o Saint Germainových aktivitách a nahlásil je svému nadřízenému Choiseulovi, ten okamžitě nařídil Saint Germaina zatknout. Protože král předstíral, že o ničem neví, byl Saint Germain donucen uprchnout do Londýna.
Saint Germain se pak na čas vyhýbal Francii a pobýval hlavně v Nizozemsku a Německu, kde rád používal jméno Welldone. Podle Grigorije Grigorjeviče Orlova prý Saint Germain hrál nějakou roli při puči Kateřiny II. Veliké v Petrohradě roku 1762, ale podrobnosti nejsou známy.Např. Encyclopædia Britannica 2001 (CD vydání). Srv. de Rulhiere: Histoire d’Anarchie de Pologne (obsahuje i přetisk jeho Anecdotes Sur la Revolution de Russie, 1773), Bd. 4, 1807, S. 402.Grigorij Orlov ho značil za muže, který hrál velkou roli v naší revoluci (Voilà un homme qui a joué un grand rôle dans notre revolution, Bülau Personnages enigmatiques, Paris, 1861, Bd. 1, S. 344; citováno i Volzem). Roku 1763 si Saint Germain koupil panství poblíž Nijmegenu a zřídil tam laboratoř. Dokázal pak přesvědčit bohatou bruselskou obchodnici Nettine a císařského místodržitele hraběte Jana Karla Cobenzla, aby mu půjčili velké sumy peněz na zřízení manufaktur. Zkoušky barev a textilních vzorků, které nechal provést skeptický císařský ministr Václav Antonín Kounic ve Vídni, však skončily neúspěšně. V srpnu Saint Germain z Nizozemska zmizel a zanechal po sobě značné dluhy.
O dalším desetiletí dobrodruhova života existuje jen málo zdrojů. Zdá se, že Saint Germain se zdržoval v Rusku a Itálii. V roce 1774 pobýval u dvora markraběte Karla Alexandra Braniborského Ansbašského, s nímž experimentoval v jeho paláci Triesdorf s barvivy a kterému také v nedalekém Norimberku představil Grigoriji Orlovovi, který hraběte označil za svého přítele a předal mu větší částku peněz. Saint Germain hrál důležitou roli v kruzích zednářů, což v té době umožňovalo přístup k nejvlivnějším kruhům v německé říši, a tím si kolem sebe vytvořil novou legendu: Například Cagliostro velmi usiloval o to, aby byl považován za Saint Germainova žáka. Kromě toho byl Saint Germain údajně také rosekrucián a zastával okultní variantu zednářství, což mezi zednáři vyvolalo spory: vévoda brunšvický nechal v roce 1777 záležitost překontrolovat a zjistil, že přes Saint Germainova prohlášení nebyl údajný hrabě zasvěcen do vyššího stupňů zednářství. Volz, S. 324nn. Roku 1778 se Saint Germainovi v Hamburku a nedaleké Altoně podařilo získat přátelství Karla Hesensko-Kasselského, guvernéra dánského krále ve Šlesvicku, který byl nadšený alchymií a zednářskými mýty. Ve svém letním paláci v Louisenlundu zřídil pro hraběte alchymistickou laboratoř („Alchymistická věž“, nyní již zbořená) a oba založili továrnu na barvení hedvábí v nedalekém Eckernförde. Saint Germainovi však nesvědčilo klima. Nakonec podle zápisu v matrice zemřel 27. února 1784 v EckernfördeKonec života hraběte popisují i Casanovovy memoáry. a byl pohřben v kostele sv. Mikuláše. Jeho náhrobek byl časem zničen živly.
Otázky, legendy a fakta Původ hraběte ze Saint Germain a zdroje jeho bohatství jsou stále záhadou. Zde jsou nejdůležitější hypotézy:
On sám prý Karlovi Hesensko-Kasselskému řekl, že je, synem sedmihradského knížete Františka II. Rákócziho (1676–1735),sr. Colin Wilson S. 453). ale neuměl to dokázat. Totéž tvrdí část v okultistické a zednářské literatury. Oba známí synové Rákócziho, kteří vedli kurucké povstání proti Rakousku v Maďarsku, ale později žili v exilu v Paříži a od roku 1717 v Turecku, byli vychováváni jako jacísi rukojmí u vídeňského dvora. Podle této hypotézy by měl hrabě Saint Germain být další syn, Leopold Georg, narozený v roce 1696, který oficiálně zemřel v roce 1700, ale prý ho tajně vychoval poslední medicejský vévoda Gian Gastone v Toskánsku (tak to také Saint Germain popsal Karlovi Hesensko-Kasselskému, navíc uvedl, že je synem Rákócziho z údajného druhého manželství se šlechtičkou z rodu Thökölyů; Rákóczi však byl ženat jen jednou a Thökölyové v té době již vymřeli, Rákócziho matka si po ovdovění ovšem vzala člena rodu Thökölyů.) Tím však vzniká otázka, proč Rákóczi hraběte neuznal nebo proč Saint Germain nemohl prokázat svůj původ. Jean Overton-Fuller také podporuje tezi o spojení k Rákóczym.Overton-Fuller, "Saint Germain", in Wouter Hanegraaff (Hrsg.), Dictionary of Gnosis and Western Esotericism, Brill 2006 Podle ní byl Saint Germain nemanželským synem Rákóczyho, který v roce 1693 pobýval čtyři měsíce ve Florencii na své kavalírské cestě, a Violanty Beatrice Bavorské, manželky Ferdinanda Medicejského, bratra Giana Gastona (manželství bylo bezdětné, pravděpodobně pro Medicejovu neplodnost). Podle toho by byl Saint Germain byl vychován u dvora ve Florencii. Pravděpodobnější hypotézaGrosley, Memoiren, prý to slyšel v Holandsku. předpokládá, že Saint Germain byl synem poslední španělské habsburské královny Marie Anny Falcko-Neuburské (1667–1740) a židovského bankéře z Madridu hraběte Adanera, kterého jmenovala svým ministrem financí. Poté, co král Karel II. zemřel v roce 1700 bezdětný, což vedlo k válce o španělské dědictví a pomohlo Bourbonům na španělský trůn, žila v exilu v Bayonne ve francouzském Baskicku. Francouzský ministr zahraničí vévoda Choiseul také naznačil něco podobného, když dostal otázku, proč francouzský stát o hraběti nic nevěděl: „Byl prý synem portugalského Žida, který oklamal dvůr.“von Gleichen, Memoiren. Baron Carl Heinrich von Gleichen (1733–1807), dánský vyslanec v Paříži, ve svých memoárech referuje, že baron Philipp von Stosch (známý německý sběratel umění ve Florencii, svého času také dvojitý agent Angličanů u jakobitů v Římě) mu ve Florencii řekl, že v době regentství Filipa II. Orleánského, tj. v letech 1715–1723, poznal v Paříži jakéhosi markýze z Montferratu, syna vdovy po Karlovi II. a jistého bankéře z Madridu. Saint Germain také později toto jméno použil v Itálii. I výchova v Itálii by byla s touto hypotézou slučitelná, protože sestra posledního medicejskho toskánského velkovévody Giana Gastona byla vdaná za falckého kurfiřta Jana Viléma, bratra královny Marie Anny. Historik Saint Germainova života Charconac také podporuje tuto variantu a uvádí, že otcem hraběte byl Jean Thomas Enriquez de Cabrera, vévoda z Rioseca, jedenáctý a poslední amirante Kastilský s rozsáhlým majetkem na Sicílii. Podle vzpomínek markýzy de Crequi byl Saint Germain alsaský Žid jménem Simon Wolff. Podle Madame de Pompadour byl bastardem portugalského krále.Memoiren ihrer Kammerfrau du Hausset. Podle CasanovySoliloque d un penseur, Praha 1784, podle poznámky ve vydání Memoárů v nakl. Propyläen, Bd. 5, S. 326; sr, Rives Childs, „Casanova“, S. 101. to byl italský houslista jménem Catalani. Úsudek Benátčana, který sám hrával na housle v orchestru, je potřeba brát vážně: Saint Germain určitě v mládí delší dobu pobýval v Itálii. Von Gemmingen, ministr bádenského markraběte, tvrdí, že v Itálii zjistil, že Saint Germain byl synem výběrčího daní ze San Germana v Piemontu, jménoval se Rotondo a narodil se kolem roku 1710.Volz Saint Germain Sestře Fridricha Velkého, princezně Amálii Pruské, Saint Germain řekl, že pochází ze země v Evropě, která nikdy nebyla okupována cizími mocnostmi a která má královskou linii tak dlouhou jako Bourbonové.Overton Fuller, "Saint Germain", in Wouter Hanegraaff (Hrsg.), Dictionary of Gnosis and Western Esotericism, Brill 2006. Podle Overtona-Fullera pak přicházejí v úvahu pouze Bavorsko a Wittelsbachové, což vykládá jako další podporu své výše zmíněné teze.
Saint Germain byl vícejazyčný – mluvil dokonale italsky, německy, španělsky, portugalsky, francouzsky (s piemontským přízvukem), anglicky a četl několika mrtvými jazyky. Geograficky to ukazuje jak na Pyrenejský poloostrov, tak na italský Piemont. První zpráva o jeho vystoupení v Londýně také zmiňuje, že mluvil polsky, což je dost neobvyklé.Hartmut Verfürden, Podcast na Hoaxilla, 2012, cituje hlášení francouzského vyslance z 21. prosince 1745.
O jeho datu narození není nic známo. V době, kdy se objevil v Paříži (kolem roku 1756), ho podle odhadů Madame du Hausset odhadovali na zhruba 50 let. Podle Hartmuta Verfürdena se narodil mezi lety 1710 a 1715, přičemž Verfürden cituje zprávu bruselských novin z roku 1760, která hovoří o roce narození 1712 a Itálii jako zemi narození.Verfürden, Der Graf von Saint Germain. Skizzen eines Lebensweges, S. 158