Julius Jacob svobodný pán von Haynau (Julius Jacob Heinrich Friedrich Ludwig Freiherr von Haynau) (14. října 1786, Kassel – 14. března 1853, Vídeň) byl rakouský generál. Byl nemanželským synem hesenského kurfiřta a od patnácti let sloužil v rakouské armádě. Vyznamenal se již během napoleonských válek, později vynikl především během revoluce 1848–1849. Pod maršálem Radeckým pomáhal potlačit revoluční hnutí v Itálii a v roce 1849 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Poté byl předním strůjcem likvidace revoluce v Uhrách, kde jako vrchní velitel a faktický místodržitel získal mimořádné pravomoci (1849–1850). V červenci 1850 byl odvolán a od té doby žil v soukromí.
Kariéra náhled|vlevo|upright|Erb barona Julia von Haynau Pocházel z početného nelegitimního potomstva hesenského kurfiřta Viléma I. Hesenského (1743–1821) a jedné z jeho milenek Rosy Ritterové (1759–1833).Rodokmen rodu Hessen-Kassel na webu euweb.cz dostupné online Narodil se v Kasselu a spolu se svými sourozenci získal v roce 1800 titul svobodného pána z Haynau. V roce 1801 vstoupil do rakouské, zúčastnil se napoleonských válek a již v roce 1805 byl kapitánem u 35. pěšího pluku umístěného tehdy v Benátkách nad Jizerou.Militär Almanach 18; Vídeň, 1807; s. 156 dostupné online Bojoval ve válce roku 1809, vyznamenal se v taženích v letech 1813–1814 a v závěrečných bojích proti Napoleonovi v roce 1815, tehdy již v hodnosti majora. Po napoleonských válkách sloužil u 16. pěšího pluku v Tresivu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1819; Vídeň, 1819; s. 125 dostupné online V roce 1823 byl v hodnosti podplukovníka zástupcem velitele 26. pěšího pluku v Udine.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1824; Vídeň, 1824; s. 145 dostupné online V roce 1830 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 30. pěšího pluku ve Lvově, kde strávil pět let.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1831; Vídeň, 1831; s. 153 dostupné online V roce 1835 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení brigády v Itálii.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 49 dostupné online V roce 1844 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem ve Štýrském Hradci,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1846; Vídeň, 1846; s. 45 dostupné online odkud byl kvůli konfliktům s úřady odvolán a převelen do Temešváru.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 42 dostupné online
Velitel v Itálii a Uhrách 1848–1850 náhled|vlevo|upright=0.9|Julius von Haynau jako vrchní velitel rakouské armády v Uhrách Na jaře 1848 byl povolán do Itálie, kde byl přidělen k armádě maršála Radeckého a byl jmenován velitelem ve Veroně.TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie; Praha, 2019; s. 289, 294 ISBN 978-80-7557-189-2 Svou rozhodností přispěl k vítězství u Custozzy. Na podzim 1848 začal obléhat Benátky, mezitím dobyl několik dalších měst v severní Itálii, kde proslul nekompromisním postupem proti povstalcům. Na přelomu března a dubna 1849 dobyl Brescii, kde nechal popravit 13 revolucionářů, což mu vyneslo přezdívku hyena brescijská.
V květnu 1849 byl jmenován c.k. polním zbrojmistremSlužební postup Julia von Haynau in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 67 dostupné online, tajným radou a vrchním velitelem armády v Uhrách.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 64 dostupné online Pro potlačení maďarské revoluce získal rozsáhlé pravomoci a v letech 1849–1850 byl v Uhrách v podstatě místodržitelemČeskoslovenské dějiny v datech; Praha, 1987; s. 287–288, 593Přehled představitelů Maďarska na webu worldstatesmen. Dosáhl několika významných vítězství nad uherskými povstalci a díky významné pomoci ruské armády maršála Paskeviče byla revoluce potlačena. Podobně jako předtím v Itálii, tak i v Uhrách pak Haynau přistoupil k přísnému potrestání revolucionářů. Popraven byl uherský předseda vlády Lajos Batthyány, třináct generálů revoluční armády a k trestu smrti bylo odsouzeno dalších 300 vůdců povstání. I když ne všechny exekuce proběhly na jeho přímý rozkaz, díky své kruté povaze a předchozí pověsti byl všeobecně vnímán jako hlavní strůjce krvavého potlačení uherské revoluce.
V červenci 1850 byl z Uher odvolán a odešel do soukromí, pobýval převážně ve Štýrském Hradci. Jeho pověst přísného likvidátora revoluce v Itálii a Uhrách jej dostihla i na příležitostných soukromých cestách do zahraničí a fyzicky byl napaden v Londýně a Bruselu.Ottův slovník naučný, 10. díl; Praha, 1896; s. 1001–1002 dostupné online Zemřel na infarkt 14. března 1853 ve Vídni.
Tituly a ocenění V roce 1810 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1811; Vídeň, 1811; s. 50 dostupné online a jako vrchní velitel v Uhrách obdržel titul v roce 1849 c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku i v zahraničí,Přehled řádů a vyznamenání Julia von Haynau in: Militär Schematismus des österrichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 93 dostupné online mimo jiné byl nositelem dvou stupňů Řádu Marie Terezie.Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 44–45 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 72, 109, 116 Získal čestné občanství ve Vídni, Budapešti, Štýrském Hradci, Šoproni, Aradu a Prešpurku.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser: 1864; Gotha, 1864; s. 352 dostupné online Od roku 1845 byl čestný majitelem 57. pěšího pluku dislokovaného v Tarnówě.Přehled majitelů pěšího pluku č. 57 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s 492 dostupné online
Rakousko 60x60pixelů velkokříž Řádu Marie Terezie 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž
Zahraničí 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád svatého Vladimíra II. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád sv. Jiří (Rusko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu Guelfů (Hannoversko) 60x60pixelů rytíř Řádu sv. Januaria (Království Obojí Sicílie) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu sv. Jindřicha (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu zlatého lva (Hessensko-Kasselsko)
Rodina Jeho manželkou byla Terezie Weberová (1787–1851), dcera polního podmaršála Franze Webera von Treunfels (†1809 v bitvě u Aspern. Z jejich manželství se narodila jediná dcera Clotilde (1809–1887).Julius von Haynau na webu geni.com dostupné online
Jeho starší bratr Wilhelm Karl von Haynau (1779–1856) byl generálem v hesenské armádě a v roce 1850 krátce vrchním velitelem v Hesensku.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Julius von Haynau na webu Austro-Hungarian Army Julius von Haynau in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu Guelfů Kategorie:Nositelé Řádu zlatého lva Kategorie:Rytíři Řádu svatého Januaria Kategorie:Nositelé Vojenského řádu svatého Jindřicha Kategorie:Narození 14. října Kategorie:Narození v roce 1786 Kategorie:Narození v Kasselu Kategorie:Úmrtí 14. března Kategorie:Úmrtí v roce 1853 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži