náhled|vpravo|La Salleova expedice do Louisiany v roce 1684, malba z roku 1844 od Théodora Gudineho. Nalevo se nachází La Belle, uprostřed je Le Joly a v dálce napravo lze spatřit L'Aimable uvízlou v písčině|alt=Na barevné malbě je zachycen západ Slunce, které už je těsně nad mořem a oslňuje celý záběr, lodě, vodu, pobřeží i mraky na nebi; v pravé části obrázku na kraji je pobřeží zátoky Matagorda, které se v dáli stáčí doleva, čímž zátoku formuje; v levé polovině obrázku na moři jsou tři velké lodě; uprostřed nejblíže je válečná Joly natočená přídí ke Slunci na západ tak, že je vidět její pravý bok se spoustou děl; u ní jsou uvázané dva čluny a k tomu jeden plně osazený vpravo od ní míří směrem k zatravněném pobřeží; vlevo opodál je k ní přídí natočená Belle s nataženými plachtami a vpravo v ještě větší dálce je v písčině uvízlá doleva nakloněná Aimable mířící původně na západ.|330x330pixelů Francouzská kolonizace Texasu začala v roce 1685 zřízením pevnosti na území dnešního jihovýchodního Texasu poblíž říček Arenosa a Garcitas u zátoky Matagorda. Její zakladatel, francouzský průzkumník René Robert Cavelier de La Salle měl v úmyslu zřídit kolonii u ústí řeky Mississippi, ale nepřesné mapy a chyby v navigaci způsobily, že jeho lodě místo toho zakotvily 640 km na západ, a sice u pobřeží dnešního Texasu. Kolonie fungovala až do roku 1688 a nedaleko pevnosti dnes leží město Inez. Během své krátké existence čelila mnohým obtížím, včetně indiánských nájezdů, epidemií a nedostatku zásob. La Salle vedl z této základny několik expedic s cílem najít řeku Mississippi, což se mu sice nepodařilo, ale namísto toho alespoň prozkoumal velkou část Rio Grande a části východního Texasu.
Během jedné z jeho nepřítomností v roce 1686 nakonec ztroskotala i poslední loď kolonie a osadníci tak nebyli schopni získat zdroje z francouzských území v Karibiku. Když se podmínky v kolonii ještě více zhoršily, La Salle si uvědomil, že kolonie by mohla přežít pouze s pomocí francouzských osad v zemi Illinois na severu okolo řek Mississippi a Illinois. Jeho poslední expedice skončila u řeky Brazos počátkem roku 1687, kdy byl během vzpoury spolu s pěti dalšími muži zavražděn. Přestože hrstka mužů nakonec do země Illinois dorazila, pomoc se k pevnosti nikdy nedostala. Většina zbývajících členů kolonie byla zabita během nájezdu Karankawů na konci roku 1688. Přežily pouze čtyři děti, které byly zajaty a osvojeny indiány. Ačkoli kolonie existovala jen tři roky, položila základ nároku Francie na oblast, na níž se nyní rozprostírá stát Texas. Počátkem 19. století toto území nárokovaly Spojené státy americké coby součást smlouvy o koupi Louisiany, avšak neuspěly.
Španělsko se o misi La Sallea dozvědělo v roce 1686. Španělská koruna financovala několik výprav s cílem nalezení a zničení francouzské osady, jelikož se obávala, že tato kolonie může ohrozit kontrolu Španělska nad místokrálovstvím Nového Španělska a neuspořádanou jihovýchodní oblastí Severní Ameriky. Přestože se během těchto výprav nepodařilo kolonii nalézt, tažení pomohla Španělsku lépe porozumět geografii pobřežních oblastí Mexického zálivu. Když Španělé konečně v roce 1689 objevili pozůstatky francouzského osídlení a pevnosti, opuštěné budovy vypálili a nalezená děla zahrabali. O 33 let později, v roce 1722, postavily španělské úřady na stejném místě vlastní pevnost (presidio). Po následném opuštění této pevnosti bylo místo francouzského osídlení na dlouhou dobu zapomenuto. Pevnost byla znovu objevena až v roce 1996 na základě historického bádání a stala se archeologickým nalezištěm. V roce 1995 byla lokalizována také loď La Belle v zátoce Matagorda. Několik částí lodního trupu zůstalo prakticky nedotčeno. Archeologové postavili kolem lodi ochrannou hráz, která jim umožnila provést průzkum v suchých podmínkách. Šlo o první takovou hráz v Severní Americe použitou k vyzvednutí lodi. V roce 2000 vykopávky odhalily tři původní stavby pevnosti a hroby tří Francouzů.
La Salleovy expedice
První expedice náhled|vlevo|Mapa z roku 1681 ukazuje, jak kartograf Claude Bernou viděl Severní Ameriku předtím, než La Salle překročil řeku Mississippi. Rio Grande je uvedeno jako Rio Bravo a mapa ukazuje nedostatek znalostí o geografii Texasu.|alt=Na staré barevné mapě, kde souš je vyvedena v béžových a vody v tyrkysových barvách, je znázorněn vršek Jižní, celá Střední a východ Severní Ameriky a přilehlý Mexický záliv, Pacifik i Atlantik; zatímco na severu Severní Ameriky jsou území u pobřeží i dál do vnitrozemí geograficky celkem podrobně vyobrazena, stejně jako je tomu na jihu u Španěly dobitých území včetně Floridy, tak pobřeží od současného Mexika až k Floridě včetně Texasu nebo Louisiany je na mapě téměř nepoznané, stejně jako západ Severní Ameriky. Na konci 17. století si velkou část Severní Ameriky nárokovaly evropské země. Španělsko si nárokovalo Floridu i současné Mexiko a velkou část jihozápadní části kontinentu. Ze severního a centrálního pobřeží Atlantiku se stalo Třináct kolonií a Nová Francie zahrnovala většinu dnešní východní Kanady i centrální zemi Illinois. Francouzi se obávali, že jejich kolonie jsou zranitelné vůči možnému útoku sousedních kolonií a v roce 1681 proto zahájil francouzský šlechtic Robert Cavelier de La Salle expedici po řece Mississippi z Nové Francie. Původně doufal, že objeví cestu k Tichému oceánu, ale místo toho našel cestu do Mexického zálivu. Přestože Hernando de Soto prozkoumal a zabral tuto oblast pro Španělsko už 140 let předtím, La Salle prohlásil 9. dubna 1682 údolí řeky Mississippi za území francouzského krále Ludvíka XIV. a pojmenoval ho na jeho počest jako Louisiana.
Kdyby Francie nezaložila základnu v ústí Mississippi, mělo by Španělsko příležitost ovládnout celý Mexický záliv a potenciálně představovat hrozbu pro jižní hranice Nové Francie.Chipman, 2010, str. 73. La Salle se domníval, že řeka Mississippi byla blízko východního okraje Nového Španělska. Po svém návratu do Francie v roce 1684 navrhl koruně zřízení kolonie u ústí řeky. Ta by mohla poskytnout zázemí pro šíření křesťanství mezi domorodými národy a také vhodné místo pro útok na španělskou provincii Nueva Vizcaya. Její dobytí by potom umožnilo získat kontrolu nad tamními lukrativními stříbrnými doly. La Salle tvrdil, že malý počet Francouzů by mohl úspěšně napadnout Nové Španělsko spojením s některými z více než 15 000 domorodých Američanů, kteří byli rozlícení španělským zotročením. Poté, co Španělsko v říjnu 1683 vyhlásilo Francii válku, král Ludvík La Sallův plán podpořil. Měl se vrátit do Severní Ameriky a potvrdit „oddanost indiánů koruně, vést je ke skutečné víře a udržovat mezikmenový mír“.
Druhá expedice La Salle původně plánoval, že odpluje do Nové Francie, potom se vydá po souši na jih a do země Illinois a nakonec po řece Mississippi k jejímu ústí. Ludvík XIV. chtěl ale naštvat Španěly a trval na tom, aby La Salle proplul Mexickým zálivem, který Španělsko považovalo za své výlučné území. Přestože La Salle zprvu požadoval pouze jednu loď, 24. července 1684 opustil francouzskou La Rochelle hned se čtyřmi: s válečnou lodí Le Joly s 36 děly, s 300tunovou obchodní lodí L'Aimable, s barkem La Belle a s kečem St. François.Chipman, 2010, str. 74. Ludvík XIV. poskytl Le Joly a La Belle, k tomu ale La Salle pronajal od francouzských obchodníků ještě lodě L'Aimable a St. François, aby získal více nákladního prostoru. Ludvík také poskytl 100 vojáků a celé posádky lodí a také prostředky na najmutí kvalifikovaných pracovníků, kteří se pak připojili k expedici. Obchodní zboží určené pro očekávaný styk s domorodými Američany musel La Salle nakoupit sám.
Lodě vezly celkem téměř 300 lidí, včetně vojáků a řemeslníků, šest katolických misionářů, osm obchodníků a více než tucet žen a dětí. Krátce po jejich odplutí, 15. srpna 1684, Francie a Španělsko ukončily vzájemnou nevraživost a Ludvík již neměl zájem vysílat La Salleovi další pomoc. Podrobnosti o cestě byly utajeny, aby se o nich Španělsko nedozvědělo. Následně vznikl svár mezi La Salleem a jeho námořním velitelem Sieurem de Beaujeu, který za těchto podmínek s pokračováním expedice nesouhlasil. Rozepře mezi nimi zesílila, když dorazili do Saint-Domingue na ostrově Hispaniola a nebyli schopni se dohodnout, kde zakotvit. Beaujeu s lodí Joly odplul do jiné části ostrova, čímž umožnil španělským korzárům zajmout loď St. François, která byla plně naložená zásobami pro kolonii.
Během 58denní plavby dva lidé zemřeli na nemoc a jedna žena porodila dítě. Plavba do Saint-Domingue trvala déle, než se očekávalo, a zásoby byly zejména po ztrátě St. François vyčerpány. La Salle měl málo peněz na jejich doplnění a nakonec dva z obchodníků na palubě expedice prodali část svého obchodního zboží ostrovanům a půjčili mu utržené peníze. La Salle také přijal k expedici několik ostrovanů, aby nahradil několik mužů, kteří dezertovali.
Na konci listopadu 1684, kdy se La Salle úplně vzpamatoval z těžké nemoci, pokračovaly tři zbývající lodě v hledání delty řeky Mississippi. Než opustili Saint-Domingue, místní námořníci je varovali, že silné proudy Mexického zálivu proudí na východ a pokud neudělají patřičnou korekci, budou lodě táhnout k Floridskému průlivu. 18. prosince se lodě dostaly do Mexického zálivu a vpluly do vod, které si nárokovalo Španělsko. Žádný z členů expedice nikdy v minulosti v Mexickém zálivu nebyl, a ani nevěděl, jak se v něm orientovat. Kvůli kombinaci nepřesných map, La Salleho předchozímu nesprávnému výpočtu zeměpisné šířky ústí řeky Mississippi a nadměrné korekci proudů se expedici nakonec najít Mississippi nepodařilo. Místo toho přistáli počátkem roku 1685 v zátoce Matagorda, 640 km západně od Mississippi.
První osídlení náhled|vlevo|Královská francouzská standarta, před francouzskou revolucí běžně používána jako státní vlajka Francie|alt=Na obrázku je barevně nakreslený motiv francouzské královské standardy, kde na pozadí jsou zlaté lilie tvořící kosoběžný rastr a v popředí královský znak tvořený zlatým zdobeným náhrdelníkem, dole na ním zavěšeným maltézským černým křížem s orlicí, po stranách dvěma anděly s modrý rouchem a křídly, kteří mezi sebou nad náhrdelníkem drží modrý erb se dvěma zlatými liliemi nahoře a jednou dole, a na erbu je nahoře posazená kameny zdobená zlato-červená koruna. 20. února 1865 se kolonisté poprvé po třech měsících od opuštění Saint-Domingue dostali na pevninu. Poblíž místa dnešního majáku na ostrově Matagorda zřídili dočasný tábor. Kronikář expedice Henri Joutel popsal svůj první pohled na Texas: „Země se mi nezdála příliš vlídná. Byla plochá a písčitá, i tak na ní rostla tráva. Bylo tam několik solných lagun. Sotva jsme viděli nějaké divoké ptactvo kromě nějakých jeřábů a kanadských hus, které nás nečekaly.“
Proti doporučení Beaujeua nařídil La Salle lodím La Belle a Aimable proplout úzkou a mělkou úžinou, aby se tak lodní zásoby dostaly blíže k táboru. Kvůli odlehčení lodi L'Aimable bylo odstraněno osm děl a malá část nákladu. Poté, co La Belle úspěšně proplula, La Salle poslal svého lodivoda na L'Aimable, aby pomohl s navigací, nicméně kapitán L'Aimable pomoc odmítl. Když Aimable vyplula, přiblížila se skupina Karankawů a některé z osadníků unesla. La Salle potom vedl malou skupinu vojáků, aby je zachránil, ale nestanovil, kdo bude řídit Aimable. Když se vrátil, našel Aimable uvízlou na písečné mělčině. Když se La Salle dozvěděl, že kapitán nařídil plout vpřed i poté, co najela na písčinu, došel k přesvědčení, že nechal loď uvíznout záměrně.
náhled|vpravo|Přibližná poloha Pevnosti svatého Ludvíka, poblíž zátoky Matagorda na pobřeží Mexického zálivu v Texasu|alt=Na schematické mapě Texasu s vyznačenými okresy je vpravo dole nedaleko od pobřeží Mexického zálivu vyznačena červenou tečkou osada Pevnost svatého Ludvíka.