Výpověď je v lingvistice elementární komunikativní jednotka jazykového projevu použitá v konkrétní komunikativní situaci tvořící formálně i obsahově relativně uzavřený celek, který může, ale nemusí mít mluvnickou stavbu věty. Obvyklou formou výpovědi je věta, souvětí nebo jeho část, ale může být realizována i podvětným nebo nevětným útvarem („Ahoj!“, „To ne!“, „Když myslíš…“, „Opravdu?“, „Tak dobře.“).
Vlastnosti výpovědi Výpověď má určitou komunikační funkci a zpravidla má nějaký věcný (propoziční) obsah. Výpověď je zvukově (intonačně) uzavřená. V psané podobě je výpověď graficky vyznačena na začátku velkým písmenem a na konci tečkou, otazníkem, vykřičníkem, apod.
Výpověď obvykle tvoří část většího celku – textu, případně promluvy.
Struktura výpovědi Výpovědi mohou mít strukturu: věty jednoduché souvětí podřadného nominálního útvaru bez určitého slovesa Někteří autoři řadí k výpovědím také juxtapozice souvětí souřadná složité konstrukce obsahující několik vět hlavních i vedlejších
Komunikativní funkce výpovědi Výpověď má vždy komunikativní funkci, která může být:
oznamovací tázací žádací (výzvová) námitka, nesouhlas, protest, ohrazení, odmítnutí výtka (napomenutí, důtky, pokárání), výčitka přání pozdrav
Odtržením od konkrétní situace ztrácejí výpovědi status aktuálního sdělení, stávají se jen potenciálním výpovědním výrazem, který z hlediska jeho aktuální komunikativní funkce nelze interpretovat.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Promluva Diskurz
Externí odkazy
Kategorie:Lingvistika Kategorie:Analýza diskurzu