Syntaktické struktury () je vlivná práce v oboru lingvistiky, kterou publikoval v roce 1957 americký lingvista Noam Chomsky. Chomsky rozpracovává model transformační generativní gramatiky svého učitele Zelliga Harrise. Přestože jde o krátkou monografii o sto stránkách, je považována za jednu z nejvýznamnějších studií 20. století. Obsahuje proslulou větu „Bezbarvé zelené nápady zuřivě spí“ (“),, kterou Chomsky uvádí jako příklad gramaticky správné věty, která nemá rozumný význam, čímž ilustruje nezávislost syntaxe (popisující větnou strukturu) a sémantiky (popisující význam).: „… sémantické pojmy jako reference, signifikance a synonymie v této diskuzi nehrají žádnou roli.“
Chomského první kniha vychází z poznámek k přednáškám, které připravoval pro své studenty na Massachusettském technologickém institutu, a prezentuje první výsledky dosažené v generativní gramatice. Přístup k syntaxi je plně formální, založený na symbolech a pravidlech. Chomsky vychází z použití frázových pravidel,: „V odstavcích 3-7 jsme popsali evoluci/vývoj některých základních lingvistických konceptů čistě formálními prostředky.“ která věty rozkládají na menší složky. Tato pravidla jsou kombinována s novým druhem pravidel, která Chomsky nazývá „transformační“, čímž vznikají odvozené větné struktury například vztažných nebo tázacích vět. Chomsky využívá pojmy zavedené do lingvistiky dánským lingvistou Louisem Hjelmslevem a tvrdí, že pomocí konečné množiny pravidel lze „generovat“„Generování“ zde znamená, že dává jasný strukturální popis každé věty. V , Chomský uvádí: „Když mluvíme o gramatice, která generuje věty s určitým strukturním popisem, míníme tím jednoduše to, že gramatika přiřazuje větě tento strukturní popis.“ právě všechny gramatické věty daného jazyka, kterých je nekonečně mnoho. Později byl tento způsob popisu jazyka interpretován tak, že favorizuje představu, že mysli člověka je jazyk vrozený, že nejde o naučené chování, ačkoli takové úvahy nejsou v knize explicitně uvedeny. Hjelmslev a jiní evropští lingvisté však považovali generativní počet za naprosto nepsychologický.
Kniha Syntaktické struktury, kterou Chomsky napsal, když byl ještě neznámým vědcem, píše, že Chomsky „byl v té době neznámý 28letý asistent učící jazykové předměty na MIT“ měla velký vliv na studium znalostí, mysli a mentálních procesů, a položila základ vlivným pracím při vytváření oboru kognitivní vědy. Také výrazně ovlivnila výzkum počítačů a mozku.Viz kapitola „Přijetí“ tohoto článku. Význam Syntaktických struktur tkví v Chomského přesvědčení o biologické perspektivě jazyka v době, kdy to bylo neobvyklé, a v kontextu formální lingvistiky, kde to bylo neočekávané. Díky této knize je Chomsky považován za jednoho ze zakladatelů oboru dnes známého jako sociobiologie. Další důvod pro věhlas Syntaktických struktur bylo, že poté co Hjelmslev v roce 1965 zemřel, generativní gramatici neměli jasno o původu teorie. Někteří odborníci kritizovali Chomského teorii, protože se domnívali, že jazyk není vhodné popisovat jako ideální systém. Také tvrdili, že podceňuje sběr a testování dat.Viz kapitola „Kritika“ tohoto článku. Nicméně změnu kurzu americké lingvistiky druhé poloviny 20. století lze přičítat právě této knize.
Pozadí
Místo v lingvistické teorii V době své publikace Syntaktické struktury popisovaly nejnovější poznatky formálního modelu analýzy jazyka nazývaného transformační generativní gramatika, který vytvořil Zellig Harris. Díky Chomského příspěvkům můžeme také mluvit o Chomského verzi nebo Chomského teorii. Ústřední koncepty modelu ale vycházejí z knihy Louise Hjelmsleva , která vyšla roku 1943 v dánštině a v roce 1953 v anglickém překladu Francise J. Whitfielda. V knize je popsán algebraický nástroj pro lingvistickou analýzu, který sestává z terminálů a soupisů různých typů lingvistických jednotek, které hrají podobnou roli jako terminální a neterminální symboly ve formálních gramatikách. Systém funguje především jako deskriptivní zařízení, což Hjelmslev vysvětluje takto:
Pokud tuto práci provedeme na uspokojivé úrovni, umožní nám také předpovídat všechny gramatické věty daného jazyka:
Hjelmslev také zdůrazňuje, že algoritmický popis jazyka umožňuje generovat nekonečné množství vět z konečného počtu primitivních prvků:
To jsou logické důsledky matematického systémů, které navrhl David Hilbert a Rudolf Carnap, a které do lingvistiky zavedl právě Hjelmslev, jehož myšlenky následně využil Chomsky:
Podobně Chomsky tvrdí, že rekurzivní zařízení jako například uzavřené smyčky umožní, aby gramatika generovala nekonečný počet vět.
Existují ale významné rozdíly od Hjelmslevovy koncepce. Hjelmslev byl strukturalista a použil matematické modely na koncept jazyka Ferdinanda de Saussura jako interaktivního systému významu a formy. Ačkoli se škole lingvistů Leonarda Bloomfielda ze začátku a v polovině 20. století přezdívalo 'američtí strukturalisté', v zásadě odmítali základní zásady strukturalismu, že lingvistická forma je vysvětlována významem a že lingvistika patří do oboru sociologie.
Místo toho myšlenku jazyka podporovanou Leonardem Bloomfieldem a jeho následníky odvozovali z mentalistické psychologie Wilhelma Wundta, která byla v Bloomfieldově knize z roku 1933 nahrazena behavioristickou psychologií. To vedlo k oddělení syntaxe od sémantiky jako nepozorovatelného spojení v řetězu stimul–reakce. Chomsky stejně jako Harris a další američtí lingvisté se shodovali, že neexistuje žádné kauzální spojení mezi sémantikou a syntaxí.
I přes posun paradigmatu američtí lingvisté zachovávali Wundtovu syntaktickou analýzu, což mělo za následek chápání gramatického předmětu jako součásti slovesné fráze. Věřili, že analýza jazyka musí vycházet z toho, co rodilý mluvčí cítí jako správné. Převedení této myšlenky do vědeckého tvrzení zůstávalo palčivým problémem americké lingvistiky celá desetiletí. Harris a Rulon Wells odůvodňovali analyzování předmětu jako součásti slovesné fráze za 'hospodárné'; ale tento termín opět pouze naznačoval vnímanou 'snadnost' postupů.
V Syntaktických strukturách Chomsky mění význam Hjelmslevova principu arbitrárnosti, který říká, že generativní mechanismus je pouze nástroj pro lingvisty, nikoli skutečně existující struktura. David Lightfoot ale zdůrazňuje ve svém úvodu ke druhému vydání, že v Syntaktických strukturách samotných této otázce nebylo věnováno mnoho místa, a výsledné rozhodnutí, zda pravidla nebo struktury jsou 'kognitivní', vrozená nebo biologická bylo učiněno jinde, zvláště v kontextu sporu mezi Chomskym a zastánci behaviourismu. Ale o několik desetiletí později se Chomsky jasně vyjádřil, že syntaktické struktury, včetně toho, že předmět je závislý na slovesné frázi, jsou podmíněny genetickou mutací u lidí.
Chomsky jako mladý lingvista náhled|vpravo|Noam Chomsky autor knihy Syntaktické struktury na fotografii z roku 1977 Chomského zájem o jazyk začal v časném věku. Ve dvanácti letech zkoumal pod vedením svého otce hebrejštinu.Jmenovitě Chomsky četl anotovanou studii hebrejské gramatiky 13. století David Kimhi: Hebrew Grammar (Mikhlol) (1952), kterou napsal jeho otec, William Chomsky, jeden z vedoucích vědců zkoumajících v té době hebrejštinu. Viz První rok na Pensylvánské univerzitě zkoumal také arabštinu.Pro její podobnost s hebrejštinou. Viz a Zde se v roce 1947 setkal se Zelligem Harrisem, zavedeným lingvistou a zakladatelem fakultní katedry lingvistiky. Výzkum prováděl způsobem, který rozvrhl americký lingvista Leonard Bloomfield. Harris nechal Chomského dělal korektury své knihy (1951),V předmluvě své práce z roku 1947 Harris píše, že „N. Chomsky dostal velmi potřebnou asistenci s rukopisem.“ díky čemuž se Chomsky seznámil s formální teorií lingvistiky a brzy se rozhodl, že svůj výzkum zaměří tímto směrem.Ve své předmluvě k uvádí: „K mému zasvěcení do oboru lingvistiky došlo v roce 1947, když mi Zellig Harris dal ke čtení korektury své knihy 'Methods in Structural Linguistics'.“
Chomsky si za cíl své práce vytyčil aplikaci Harrisových metod na hebrejštinu. Na Harrisovu radu zkoumal logiku, filosofii a základy matematiky. a Zjistil, že Harrisovy názory na jazyk se velmi podobají práci Nelsona Goodmana o filozofických systémech.Zvláště Goodmanova práce o konstrukčních systémech a o nedostatečnosti induktivních přístupů. Viz . uvádí: „Chomsky řekl, že už od dob, kdy byl studentem Goodmana, byl přesvědčen, že neexistuje žádné induktivní učení." Chomsky byl také ovlivněny pracemi W. V. O. Quineho uvádí: „Quinova kritika logického empirismu také dala nějaký důvod domnívat se, že [netaxonomický přístup k lingvistické teorii] může být přijatelný.“ a Rudolfa Carnapa. uvádí, že z neamerických filosofů četl Chomsky jako student pouze Rudolfa Carnapa (s. 3) uvádí, že „Je dobře známo, že Carnapovo dílo po Aufbau (zejména „Logische Syntax der Sprache“) ovlivnilo Chomského přímo do určité míry." Quine ukázal, že nelze úplně verifikovat význam věty pozorováním. Carnap vyvinul formální teorii jazyka, v niž používal symboly a pravidla, která se neodkazují na význam.
Chomsky se následně pokusil vytvořit gramatiku hebrejštiny, která by generovala fonetické nebo zvukové tvary vět. Za tím účelem pozměnil organizaci Harrisových metod. uvádí: „Nejvýznamnější diskontinuitou [mezi Harrisovými „Metodami“ a Chomského „Syntaktickými strukturami“] je Chomského inverze Harrisových analytických postupů.“ Pro popis větných tvarů a struktur použil sadu rekurzivních pravidel. Jde o pravidla, která se odkazují zpátky na sebe sama. Chomsky zjistil, že existuje mnoho různých způsobů prezentace gramatiky. Snažil se vyvinout metodu, jak měřit, jak jednoduchá určitá gramatika je. píše: „[Opakování] Goodmanových argumentů pro jednoduchost … úkol vytvořit … měřítko jednoduchosti je právě ten úkol, který si Chomsky stanovil v kapitole 4 LSLT.“ Kvůli tomu hledal „zobecnění“ mezi možnými sadami gramatických pravidel. uvádí: „Chceme zmenšit počet prvků a vět; všechna zobecnění … která by zvýšila celkovou jednoduchost gramatiky" Svoji diplomovou práci Chomsky dokončil v roce 1949. Její upravenou a rozšířenou verzi pak v roce 1951 publikoval jako svou doktorskou práci.
V roce 1951 se Chomsky stal doktorandem () na Harvardově univerzitě. Zde se snažil vytvořil zcela formální lingvistickou teorii.Před Chomským izraelský matematik a lingvista Yehoshua Bar-Hillel již v ukázal, že formální jazyky a metody používané v symbolické logice lze upravit tak, aby analyzovaly lidské jazyky. To byl jasný odklon od existující tradice studia jazyka. V roce 1953 Chomsky publikoval svůj první článek jako vědec. V něm se pokoušel upravit jazyk matematické logiky založený na symbolech pro popis syntaxe lidského jazyka. Během svého postgraduální stipendia Chomsky zorganizoval všechny své myšlenky do rozsáhlého rukopisu, který měl délku asi 1000 strojopisných stránek. Dal mu název (LSLT).
V roce 1955 získal Chomsky práci na MIT, kde pracoval jako lingvista na projektu strojového překladu. Téhož roku podal svou disertaci na Pensylvánské univerzitě. Universita mu udělila titul Ph.D. za jeho práci (Transformační Analýza), která ve skutečnosti byla devátou kapitolou LSLT.
Publikace