Mešita al-Azhar (, doslova „Zářící mešita“), v Egyptě známá pouze jako al-Azhar, je káhirská páteční mešita nacházející se v historickém jádru města známém jako Islámská Káhira. Ta byla v roce 970 ustanovena novým hlavním městem Fátimovského chalífátu a postupně si vysloužila přezdívku „Město tisíce minaretů“, přičemž al-Azhar se stala její první mešitou. Předpokládá se, že jméno mešity vychází z titulu az-Zahrá („zářící“) přisuzovaném Mohamedově dceři Fátimě.
Po svém vysvěcení v roce 972 a po přijetí 45 učenců a vzniku medresy v roce 989 se mešita pomalu vyvinula do podoby, jakou má dnes.
Přidružená univerzita al-Azhar je druhou nejstarší nepřetržitě fungující univerzitou na světě po al-Karaouine v idrísovském Fesu. Je považována za jednu z nejvýznamnějších institucí v islámském světě pro studium sunnitské teologie a šaríi, neboli islámského práva. V roce 1961 byla univerzita, od svého založení integrovaná do mešity jako součást medresy, znárodněna a po egyptské revoluci v roce 1952 oficiálně prohlášena za nezávislou univerzitu. Univerzita spolu s mešitou a dalšími náboženskými a výzkumnými subjekty patří pod zastřešující institut al-Azhar aš-Šaríf.
Během své více než tisícileté historie byla mešita střídavě zanedbávána a vysoce ceněna. Protože byla založena jako ší'itská ismá'ílítská instituce, Saladin a sunnitská dynastie Ajjúbovců, kterou založil, se al-Azharu vyhýbali, odebrali jí status páteční mešity a odepřeli stipendia studentům a učitelům její školy. Tyto kroky byly zvráceny za vlády mamlúckého sultanátu, během níž došlo k četným rozšířením a renovacím. Pozdější vládci Egypta projevovali mešitě různou míru úcty a poskytovali velmi rozdílnou finanční podporu jak škole, tak údržbě mešity. Dnes zůstává al-Azhar velmi vlivnou institucí v egyptské společnosti, která je vysoce ctěna v sunnitském muslimském světě a je symbolem islámského Egypta.
Jméno Město Káhira bylo založeno fátimovským generálem Džauharem as-Siqillím jménem chalífy al-Mu'izze po fátimovském dobytí Egypta v roce 969. Původně se jmenovalo al-Mansúríja () podle dřívějšího sídla fátimovského chalífátu, Mansúríje v dnešním Tunisku. Mešita, vysvěcená v roce 972, byla zřejmě původně pojmenována Džámi' al-Mansúríja (, „mansúríjská mešita“), jak bylo v té době běžné. Byl to al-Mu'izz, kdo město přejmenoval na al-Qáhira (, „Vítězná“). Mešita se tak začala nazývat Džámi' al-Qáhira (, „káhirská mešita“), což je první přepis dohledatelný v arabských zdrojích.
Mešita získala své současné jméno al-Azhar do konce vlády druhého fátimovského chalífy v Egyptě, al-Azíze Bi'lláha (vládl v letech 975–996). Azhar je mužský tvar slova zahrá, což znamená „nádherný“ nebo „nejzářivější“. Zahrá je přídomek používaný pro Mohamedovu dceru Fátimu, manželku chalífy Alího. Byla považována za předkyni al-Mu'izze a ostatních imámů fátimovské dynastie. Jedna teorie tvrdí, že právě tento její přídomek je zdrojem jména al-Azhar. Tato teorie však není potvrzena žádným arabským zdrojem a její věrohodnost byla pozdějšími západními zdroji jak podporována, tak popírána.
Alternativní teorie tvrdí, že název mešity je odvozen od jmen, které fátimovští chalífové dali svým palácům. Ty, které se nacházely v blízkosti mešity, byly al-Azízem Bi'lláhem souhrnně pojmenovány al-Qusúr az-Záhira (, „zářivé paláce“) a stejně tak pojmenování královských zahrad bylo odvozeno od slova zahrá. Tyto stavby byly dokončeny a pojmenovány ještě předtím, než mešita změnila svůj název z Džámi' al-Qáhira na al-Azhar.
Slovo džámi je odvozeno od arabského kořene džam'a (), znamenající „shromáždit se“. Označují se tak velké páteční (neboli kongregační) mešity, kde se scházejí věřící ke společné páteční modlitbě. Zatímco ve spisovné arabštině se vyslovuje jako džámi', v egyptské arabštině se výslovnost mění na gáma'.
Historie vlevo|náhled|Nádvoří mešity z fátimovského období s kýlovitými oblouky. Nad nádvořím se tyčí minarety z mamlúcké doby, zleva doprava: dvojitý minaret Qánsúha al-Gaurího, Qájtbájův minaret a za kopulí Aqbughův minaret. Fátimovský chalífát Po dobytí Egypta dohlížel generál Džauhar as-Siqillí na výstavbu budov pro chalífův dvůr a fátimovskou armádu a nechal postavit mešitu jako základnu pro šíření ismá'ílítského ší'itského islámu na nově dobytých územích. Káhira, ležící nedaleko hustě osídleného sunnitského města Fustát, se stala centrem ismá'ílítské větve islámu a fátimovské říše.
Práce na výstavbě mešity pro nové město byly zahájeny 4. dubna 970. Postavena byla z vápence z Mokattamské formace, zdroje stavebního kamene od dob starověkého Egypta. Mešita byla dokončena v roce 972 a první páteční modlitba se v ní uskutečnila 22. června 972 během ramadánu.
náhled|Vnitřek kupole nad vchodem do modlitební síně, postavené v roce 1138 za vlády chalífy al-Háfize.
Al-Azhar se brzy stala centrem islámské vzdělanosti, byla odtud vydávána oficiální prohlášení a svolávány sem soudní zasedání. Za vlády Fátimovců bylo dříve tajné učení ismá'ílítského mazhabu (školy islámského práva – fiqh) zpřístupněno široké veřejnosti. Učenec al-Nu'mán ibn Muhammad byl chalífou al-Mui'zzem jmenován qádím (soudcem) a pověřen výukou ismá'ílítské doktríny. Výuka probíhala v chalífově paláci i v al-Azhar, přičemž pro ženy byly k dispozici samostatné hodiny. Během svátku Íd al-Fitr v roce 973 byla chalífou mešita znovu vysvěcena jako oficiální káhirská páteční mešita. Al-Mu'izz a jeho syn – poté, co se stal chalífou – pronášeli během ramadánu v al-Azhar alespoň jednu páteční chutbu (kázání).
Ja'qúb ibn Killis, polyhistor, právník a první oficiální vezír Fátimovců, učinil v roce 988 z al-Azhar klíčové centrum výuky islámského práva. Následující rok bylo najato 45 ulamá (učenců), aby zde vyučovali a položili tak základy pro budoucí přední univerzitu muslimského světa.
Mešita byla rozšířena za vlády chalífy al-Azíze Bi'lláha. Podle egyptského historika ze 14. století al-Mufaddala nařídil restaurování částí mešity a zvýšení stropu o jeden loket. Další fátimovský chalífa, al-Hákim bi-Amr Alláh (vládl v letech 996–1021), pokračoval v renovaci mešity a v roce 1010 nechal nainstalovat nové dřevěné dveře. Za jeho vlády byla ovšem dokončena al-Hákimova mešita a al-Azhar ztratila svůj status hlavní mešity v Káhiře. V květnu 1009 se al-Hákimova mešita stala jediným místem pro chalífova kázání – předtím al-Hákim střídal místa, kde se konaly páteční chutby. Po konci jeho vlády byla al-Azhar obnovena chalífou al-Mustansirem Bi'lláhem (vládl v letech 1036–1094). Během vlády zbývajících fátimovských chalífů byly provedeny přístavby a renovace. Chalífa al-Háfiz nechal provést v roce 1138 rozsáhlou rekonstrukci, při které byly vytvořeny oblouky ve tvaru kýlu, typické pro fátimovskou architekturu, a vyřezávané štukové dekorace, které jsou dnes k vidění na nádvoří, stejně jako kupole u centrálního vchodu do modlitební síně.
Al-Azhar zpočátku postrádala knihovnu. To se změnilo v roce 1005, kdy mešita obdržela od chalífy al-Hákima tisíce rukopisů, které se následně staly základem jejích sbírek. Snahy Fátimovců o zavedení a rozšíření ismá'ílítského učení mezi obyvatelstvem se ovšem ukázaly z větší části jako neúspěšné. Velká část sbírek rukopisů byla rozptýlena a poztrácena během chaosu, který nastal po pádu Fátimovského chalífátu. Krátce nato se al-Azhar stala sunnitskou institucí.
Ajjúbovský sultanát náhled|Dřevěný mihráb z roku 1125 v mešitě al-Azhar s vyřezávanými dřevěnými panely Saladin, který v roce 1171 svrhl Fátimovce, neuznával ší'itské principy učení prosazované v al-Azhar během Fátimovského chalífátu a za vlády jeho dynastie Ajjúbovců byla mešita zanedbávána. Společné modlitby byly zakázány Saladinovým qádím Sadr ad-Dín ibn Dirbassem. Důvodem tohoto ediktu mohlo být učení šáfi'íovského mazhabu, které povoluje společné modlitby pouze v jedné mešitě v rámci komunity, nebo nedůvěra nového sunnitského vládce k bývalé ší'itské instituci. V této době již byla dokončena mnohem větší al-Hákimova mešita, která byla určena za káhirskou páteční mešitu.
Kromě toho, že Saladin zbavil al-Azhar postavení páteční mešity, nařídil také odstranit z mihrábu mešity stříbrný prstenec, na kterém byla vyryta jména fátimovských chalífů. Tento a podobné stříbrné prstence odstraněné z jiných mešit měly celkovou hodnotu 5 000 dirhamů. Saladin však údržbu mešity zcela nezanedbával a podle al-Mufaddala byl během jeho vlády postaven jeden z minaretů mešity.
Utrpělo také vzdělávací centrum v mešitě. Kdysi dobře zásobená knihovna byla zanedbávána a ismá'ílítské rukopisy Fátimovců, které v ní byly uloženy, byly zničeny. Dynastie Ajjúbovců podporovala výuku sunnitské teologie v dotovaných medresách postavených po celé Káhiře. Studentům v mešitě bylo odebráno financování, již se zde nekonaly organizované hodiny a profesoři, kteří prosperovali za fátimovské vlády, byli nuceni hledat jiné způsoby obživy.
Al-Azhar nicméně zůstala po celou tuto dobu centrem studia arabské filologie a vzdělávací institucí. Ačkoli byly oficiální hodiny přerušeny, v mešitě se stále nabízely soukromé lekce. Existují zprávy, že jistý učenec, pravděpodobně al-Baghdádí, vyučoval na al-Azhar řadu předmětů, jako například právo a medicínu. Saladin mu údajně platil mzdu 30 dinárů, která byla Saladinovými dědici zvýšena na 100 dinárů. V době, kdy byla mešita Saladinem a jeho dědici zanedbávána, měla politika sunnitské dynastie Ajjúbovců na al-Azhar trvalý dopad. Sunnitští vládci zřizovali vzdělávací instituce jako způsob boje proti tomu, co považovali za kacířské učení ší'itského islámu. Tyto různě velké vysoké školy se zaměřovaly na výuku sunnitské doktríny a měly zavedený a jednotný učební plán, který zahrnoval i předměty mimo čistě náboženská témata, jako byla rétorika, matematika a přírodní vědy. Na počátku Saladinovy vlády v Egyptě žádné takové vysoké školy neexistovaly. Ajjúbovci postavili v Egyptě dvacet šest takových vysokých škol, mezi nimi i medresu a mauzoleum Sálihíja.
Mešita nakonec přijala Saladinovy vzdělávací reformy a přizpůsobila se jím zavedenému vysokoškolskému systému. Její situace se zlepšila za vlády Mamlúků, kteří obnovili vyplácení studentských stipendií a mezd pro učitele.
Mamlúcký sultanát náhled|Qájtbájova brána postavená ke konci 15. století, fotografie z roku 1867 Společné modlitby byly v al-Azhar obnoveny za Mamlúckého sultanátu sultánem Bajbarsem v roce 1266. Zatímco šáfi'íovské učení prosazované Saladinem a Ajjúbovci stanovovalo, že v jedné komunitě by měla být jako společná (páteční) mešita používána pouze jedna, hanífovský mazhab, ke kterému se hlásili Mamlúkové, žádné takové omezení neurčoval. Al-Azhar v té době již ztratila své propojení s fátimovskou a ismá'ílítskou tradicí a s rychlým rozvojem Káhiry potřeba mešitního prostoru Bajbarsovi umožnila ignorovat její „kacířskou“ historii a obnovit mešitu do své bývalé slávy. Za Bajbarse a jeho nástupců se v al-Azhar obnovila stipendia pro studenty a učitele a byly zahájeny práce na opravě mešity, která byla téměř 100 let zanedbávána. Podle al-Mufaddala si jistý amír, Izz ad-Dín Ajdmúr al-Hillí, postavil svůj dům vedle mešity a během stavby mešitu nechal opravit. Dobový historik al-Maqrízí uvádí, že amír opravil zdi a střechu, nechal znovu vydláždit podlahu a pořídil nové rohože. První chutba od dob fátimovského chalífy al-Hákima se konala 16. ledna 1266 a kázání bylo předneseno z nové kazatelny, která byla dokončena pět dní předtím.