Třída G byla třída ponorek námořnictvo Spojených států amerických. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1912–1921. Ponorky G-1, G-2 a G-4 byly poslední ponorky amerického námořnictva, které používaly ke svému pohonu motory spalující benzín.

Stavba Zatímco do té doby postavené americké ponorky ponorky navrhla společnost Electric Boat Company, návrhy ponorek třídy G byly zadány jejím konkurentům. Do jedné třídy tak jsou řazeny ponorky odlišné konstrukce a od dvou různých konstruktérů. Zatímco G-1 až G-3 navrhl Simon Lake, ponorku G-4 navrhl Cesare Laurenti. Ponorky byly rozestavěny pod jmény Seal, Tuna, Turbot a Thrasher, ale 17. listopadu 1911 došlo k jejich přeznačení na G-1 až G-4.

Stavba ponorky G-1 byla schválena roku 1907 paralelně ke třem ponorkám třídy C (C-3 až C-5) a třem třídy třídy D. Protože se stavbou G-1 námořnictvo předtím nepočítalo, dostala jako jediná americká ponorka dělené trupové číslo (SS-19½), které bylo až později nahrazeno trupovým číslem (SS-20) od roku 1917 potopené ponorky USS F-1. Stavbu G-1 proběhla v loděnici Newport News Shipbuilding Company v Newport News ve Virginii jako subkontrakt společnosti Lake Torpedo Boat Company.

V roce 1908 byla schválena stavba ponorek G-2, kterou rovněž navrhl Simon Lake a G-4, navržené společností American Laurenti. V roce 1909 byla jako poslední objednána G-3, opět od společnosti Lake Torpedo Boat Company. Stavba ponorek G-2 a G-3 byla zahájena v loděnici Lake Torpedo Boat Company v v Bridgeportu v Connecticutu, ale k dokončení musely být odtaženy do loděnice New York Navy Yard. Stavbu ponorky G-4 zajistila společnost William Cramp & Sons ve Filadelfii.

Operační služba Ponorky byly přiřazeny k atlantickému loďstvu. V říjnu 1913 ponorka G-1 provedla ponor do hloubky 256 stop (78,3 m), což byl v té době nejhlubší ponor uskutečněný americkou ponorkou.

V roce 1915 kontradmirál ve výslužbě Yates Stirling Jr. na základě inspekce ponorky G-1 došel k závěru, že ponorky třídy G mají zanedbatelnou bojovou hodnotu a měly by být používány pro experimentální a vědecké využití. Ponorka G-1 byla po opravách přidělena jako školní loď do Naval Submarine Base New London, kde sloužila pro vzdělávání důstojníků a mužstva rostoucího ponorkového loďstva. Zde sloužila i k experimentálním účelům, zkouškám protiponorkových sítí a detektorových zařízení. Podobný osud potkal i  ponorku G-2, která rovněž sloužila ke školícím a experimentálním účelům. Koncem července 1918 podnikala čtyřdenní hlídky v oblasti Block Islandu v reakci na výskyt německých ponorek. Školním a experimentálním účelům posloužily také ponorky G-3 a G-4.

Na palubě ponorky G-2 došlo k nešťastné události v době, kdy už byla vyškrtnuta z námořního registru plavidel a měla posloužit jako cíl při zkoušce hlubinných náloží. Dne 30 července 1919 se ponorka G-2 náhle potopila. V tu dobu, na ní byla šestičlenná komise. Zachránila se jen polovina mužů. Vrak byl částečně vyzvednut v roce 1962.

Postavené ponorky Ponorka USS G-1 (SS-19½)USS G-2 (SS-27)USS G-3 (SS-31)USS G-4 (SS-26) Původní jméno Seal Tuna Turbot Thrasher Fotografie thumb|left thumb|left thumb|left thumb|left Navrženo společností Lake Torpedo Boat Company Lake Torpedo Boat Company Lake Torpedo Boat Company American Laurenti Založení kýlu 2. února 1909 20. října 1909 30. března 1911 9. července 1910 Spuštěna na vodu 8. února 1911 10. ledna 1912 27. prosince 1913 15. srpna 1912 Přijata do služby 28. října 1912 1. prosince 1913 22. ledna 1914 22. ledna 1914 Vyškrtnuta z námořního registru 6. března 1920 2. dubna 1913 5. května 1919 5. září 1919 Osud Dne 21. června 1921 potopena jako cvičný cíl minolovkou USS Grebe (AM-43) Dne 30. července 1919 se potopila v kotvišti Sešrotována v roce 1922 Sešrotována v roce 1921 Pohon benzínový motor od White & Middleton Company o výkonu 1200 koňských sil (894 kW) elektrické motory od Diehl Manufacturing Company, o výkonu 520 koňských sil (387 kW) pohánějící dva lodní šrouby benzínový motor od White & Middleton Company o výkonu 1200 koňských sil (894 kW) elektrické motory od Diehl Manufacturing Company o výkonu 520 koňských sil (387 kW) pohánějící dva lodní šrouby dieselové motory Busch Sulzer Brothers Diesel Engine Company o výkonu 1200 koňských sil (894 kW)elektrické motory od Diehl Manufacturing Company o výkonu 600 koňských sil (447 kW) benzínové motory od Fiat Company o výkonu 1000 koňských sil (745,7 kW) Elektromotory od Diehl Manufacture Company o výkonu 440 koňských sil (328,1 kW) Počet členů posádky 26 24 24 26 Délka[m] 49 49 48 48 Šířka[m] 3,99 3,99 5,33 5,33 Ponor[m] 3,71 3,71 3,33 3,33 Výtlak na hladině [tun] 410 375 370 370 Výtlak pod hladinou [tun] 524 516 464 464 Rychlost na hladině [uzlů] 14 14 14 14 Rychlost pod hladinou [uzlů] 10 10 10,9 9,5 Výzbroj 6× 457mm torpédomet2 torpédomety v trupu ponorky4 torpédomety v nástavbě ponorky6 torpéd 4× 457mm torpédomet2 torpédomety v trupu ponorky2 externí torpédomety (přídový a záďový)4 torpéda 6× 457mm torpédomet2 torpédomety v trupu ponorky4 externí torpédomety (příďové a záďové)10 torpéd 4× 457mm torpédomet2 příďové a 2 záďové, všechny v trupu ponorky8 torpéd

Odkazy Reference

Externí odkazy USS G-1(SS-19½) Navsource Online (Archivováno) G-2 na Naval History and Heritage Command (Archivováno) Ponorky třídy G na PigBoats.com (Archivováno)

Kategorie:Americké ponorky Kategorie:Třídy ponorek