Geyerova Bílá továrna (polsky: Biała Fabryka Geyera) je komplex továrních budov na ulici Piotrkowská 282–284 v Lodži v Polsku, které postavil průmyslník Ludwik Geyer, a je zapsán v seznamu kulturních památek Lodžského vojvodství pod číslem ZS-1/1 z 19. února 1964 a A/1 z 20. ledna 1971.Narodowy Instytut Dziedzictwa: Rejestr zabytków nieruchomych – województwo łódzkie. [cit. 2021-03-11] Dostupné online. S. 45
Historie Budova velké mechanické přádelny a tkalcovny byla postavena v letech 1835 až 1837. Budovy byly umístěny mezi ulicí Piotrkowská a severním břehem rybníka, který byl zřízen na potoce Jasieň. Název Bílá továrna vznikl podle bílé omítky, čímž se lišila od ostatních později postavených budov z režného zdiva. Nejprve byla postavena třípatrová budova a pak severní třípatrové křídlo. Za budovou se nacházela kotelna se strojovnou, kde byl ke konci roku 1838 instalován první parní stroj v Lodži. Parní stroj měl výkon 60 HP a u kotelny byl postaven 46 m vysoký tovární komín, první v Lodži. Tím byla zahájena mechanizace textilního průmyslu a také centralizace výroby. Plány na výstavbu pravděpodobně vznikly v Anglii. V roce 1839 bylo v továrně instalováno 180 mechanických tkalcovských stavů s 7584 vřeteny, tence spřádacích strojů a mnoho pomocných strojů.Stroje byly zakoupeny v té době nejlepšího výrobce, u bratrů Cockerillových v Belgii. V roce 1840 továrna zaměstnávala kolem 600 osob. Severní křídlo bylo prodlužováno ve čtyřicátých, sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století. V roce 1848 bylo postaveno jižní nesymetrické s rizalitem a průjezdní bránou, pravděpodobně podle projektu inženýra Jana Jakuba Gaye. V roce 1881 byla postavena u jižního křídla přízemní budova kanceláří. V roce 1886 bylo postaveno východní křídlo, které uzamklo nádvoří. V roce 1887 u jihozápadního nároží na ulici Piotrkowská byla postavena nová budova pro kanceláře a stará kancelářní budova byla přestavěna na plynárnu a kovárnu. Poslední budova byla postavena v roce 1888, patrová budova skladu podél východního křídla komplexu. Jižní křídlo v roce 1901 postihl požár. Po opravě byly nad schodištěm postaveny další tři patra, kde v horní části byla umístěna vodní nádrž.
V roce 2015 byl zařazen mezi historické památky. Od roku 1975 je zde umístěno muzeum textilní historie. V roce 1975 bylo změněno na Centralne Muzeum Włókiennictwa (Ústřední textilní muzeum).
Architektura Bílá továrna je komplex zděných omítaných a obílených budov postavených kolem obdélníkového nádvoří s kotelnou. Třípatrová budova se dvěma křídly (severní a jižní) je klasicistní stavba. Budovy mají obdélníkový půdorys a jsou postavené z pálených cihel na kamenné a cihlové podezdívce. Uliční průčelí je děleno třemi pseudorizality zakončené trojúhelníkovými frontony a římsami. Nad přízemím je úzká římsa, mezi patry průběžné kordonové římsy a nejvýše je korunní římsa. Přízemí je bosované, okna jsou obdélná rámovaná vpadlinou s půlkruhovým zakončením. V prvním a druhém patře je fasáda hladká s obdélnými okny nad nimiž je dělená nadokenní římsa, ve třetím patře obdélná okna nemají nadokenní římsu.
Později dostavěné východní křídlo je postavené z režného červeného cihlového zdiva na půdorysu obdélníku s průjezdní bránou v ose. Okna v přízemí jsou zakončena půlkruhovým záklenkem.
Přízemní budova kanceláří je postavena mimo komplex budov u jihozápadního nároží. Je postaven na půdorysu čtverce. Fasáda je vertikálně členěna pilastry, v rozích zdvojenými, okna jsou obdélná v šambránách a s nadokenní římsou na volutových konzolách. Vodorovné členění fasády je zvýrazněno rustikou a širokým pásovou římsou s triglyfem nad okenními římsami a nad střešní římsou pokračuje atika.
V interiéru jsou ploché dřevěné stropy podepřené dřevěnými nebo litinovými sloupy, které byly podle pater rozmístěny v jedné, dvou nebo třech řadách. Ve východním křídle byly cihlové stropy v přízemí a prvním patře položeny na I nosnících, které spočívaly na dvou řadách litinových sloupů, další stropy byly dřevěné.
Muzeum Ústřední textilní muzeum má několik stálých výstav:
Nářadí a textilní stroje, které jsou rozděleny do čtyř částí od přádelnictví přes tkaní až po konečnou úpravu, včetně metrologie v textilním průmyslu. Tato část je zastoupena stroji od kolovrátku až po mechanický tkalcovský stav. Historie továren Ludwika Geyera 1828–2002. Tato část představuje historii od doby, kdy podnik vlastnil Geyer až po dobu poválečnou. Rekonstrukce tkalcovny z přelomu 19. a 20. století. Tuto část prezentují stroje získané z jiných textilních továren, od tkalcovských a pomocných strojů až po převíječky či cívkovačky. Některé stroje jsou uváděny do pohybu. Móda 20. století zahrnuje přes 230 mužských a ženských oděvů a doplňků. Tkanina. Období 1945–2005 představuje současnou uměleckou tkaninu. Kotelna. Interaktivní muzeum.
Mimo činných strojů, které jsou uváděny do chodu od roku 2008, je možné zhlédnou životní a pracovní podmínky lodžských tkalců.
V areálu muzea se nachází Skanzen lodžské dřevěné architektury, která zahrnuje dřevěné stavby přenesené z ulic Lodže. Mimo jiné dvěstěletý dřevěný modřínový kostel z ulice Novosolná.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Stavby v Lodži Kategorie:Klasicistní stavby v Polsku Kategorie:Kulturní památky v Polsku