náhled| Titulek zprávy deníku The New York Times o požáru dne 17. září 1922 Velký požár Smyrny neboli Smyrenská pohromaStewart, Matthew. „Catastrophe at Smyrna“. History Today, sv. 54, vyd. 7.Tsounis, Catherine (8. září 2010). „Remembering Smyrna: The Asia Minor Catastrophe“. Queens Gazette. Archivováno z originálu 15. července 2011. Pořízeno 13. května 2011. (řecky: Καταστροφή της Σμύρνης, „Smyrenská pohroma“; turecky: 1922 İzmir Yangını, „Požár Izmiru roku 1922“; arménsky: Զմիւռնիոյ Մեծ Հրդեհ, Zmyuṙno Mets Hrdeh) v září 1922 zničil většinu přístavního města Smyrna (dnešní İzmir, Turecko). Očití svědkové uvedli, že požár začal 13. září 1922Horton, George. The Blight of Asia. Indianapolis: The Bobbs-Merrill Company, 1926; repr. Londýn: Gomidas Institute, 2003, str. 96. a trval až do 22. září, kdy byl z velké části uhašen. Požár vypukl čtyři dny poté, co ozbrojené síly Turecka 9. září 1922 znovu získaly kontrolu nad městem, a v podstatě ukončil řecko-tureckou válku v poli, více než tři roky poté, co se řecká armáda 15. května 1919 vylodila ve Smyrně. Odhadovaný počet obětí požáru na straně řeckého a arménského obyvatelstva je 100 000Naimark, Norman M. (2002). Fires of Hatred. Harvard University Press. str. 47–52. ISBN 978-0-674-00994-3.Biondich, Mark (2011). The Balkans: Revolution, War, and Political Violence Since 1878. Oxford University Press. p. 92. ISBN 9780199299058.Naimark, Norman M. Fires of Hatred: Ethnic Cleansing in Twentieth-Century Europe. Cambridge: MA: Harvard University Press, 2002, str. 52. až 180 000Irving Louis Horowitz; Rudolph J. Rummel (1994). "Turkey's Genocidal Purges". Death by Government. Transaction Publishers. ISBN 978-1-56000-927-6., str. 233. obyvatel.
Přibližně 80 000Edward Hale Bierstadt, Helen Davidson Creighton. The Great betrayal: A Survey of the Near East Problem (1924), R. M. McBride & company, str. 218 až 400 000„U.S. Red Cross Feeding 400,000 Refugees“, Japan Times and Mail, 10. listopadu 1922. řeckých a arménských uprchlíků bylo během útěku před ohněm namačkáno na nábřeží. Turecké vojsko je zde přinutilo zůstat téměř dva týdny za krutých podmínek. Před vypuknutím požáru začaly turecké oddíly a nepravidelné jednotky vraždit řecké a arménské obyvatele města a dopouštět se na nich zvěrstev. Mnoho žen bylo znásilněno.Trudy Ring; Noelle Watson; Paul Schellinger (2013). Southern Europe: International Dictionary of Historic Places. Routledge. str. 351. ISBN 9781134259588. Pořízeno 23. února 2014. „Kemal's triumphant entry into Smyrna... as Greek and Armenian inhabitants were raped, mutilated, and murdered.“Abulafia, David (2011). The Great Sea : A Human History of the Mediterranean. New York: Oxford University Press. str. 287. ISBN 9780195323344. Pořízeno 23. února 2014. „As the refugees crowded into the city, massacres, rape and looting, mainly but not exclusively by the irregulars, became the unspoken order of the day... Finally, the streets and houses of Smyrna were soaked in petrol... and on 13 September the city was set alight.“ Desítky tisíc řeckých a arménských mužů (odhady se liší mezi 25 000 a nejméně 100 000) byly následně deportovány do vnitrozemí Anatolie, kde mnoho z nich za krutých podmínek zahynulo.Abulafia, David (2011). The Great Sea : A Human History of the Mediterranean. New York: Oxford University Press. str. 588. ISBN 9780195323344. „... and at least as many were deported into the Anatolian interior, where most vanished.“Naimark 2002, str. 52Djordjevic, Dimitrije (1989). Ninic, Ivan (ed.). Migrations in Balkan History. Serbian Academy of Sciences and Arts, Institute for Balkan Studies. str. 121. ISBN 9788671790062.
Následný požár zcela zničil ve Smyrně řeckou a arménskou čtvrť. Muslimská a židovská čtvrť byly této zkázy ušetřeny.Stewart, Matthew (1. ledna 2003). „It Was All a Pleasant Business: The Historical Context of ,On the Quai at Smyrna'“. The Hemingway Review. 23 (1): 58–71. Existují různé popisy a hlášení očitých svědků ohledně toho, kdo je za tento požár zodpovědný. Řada zdrojů a učenců jej připisuje tureckým vojákům, kteří zakládali požár v řeckých a arménských domech a živnostech.„Snuffed Out in a Single Week“. The Sunday Times. UK. 15. června 2008. Archivováno z originálu 15. června 2011., přes internetový archiv Tradiční turecké zdroje zastávají názor, že požár založili Řekové a Arméni, aby pošpinili pověst Turků.Lowry, „Turkish History“. Svědectví západních očitých svědkůjejich seznam zde byla otištěna v mnoha západních novinách.tj. The Daily Telegraph 19. září 1922: The martyrdom of Smyrna and eastern Christendom; a file of overwhelming evidence, denouncing the misdeeds of the Turks in Asia Minor and showing their responsibility for the horrors of Smyrna Incendiaries at work – Destruction of christian quarters
Historické pozadí Poměr křesťanského obyvatelstva k muslimskému zůstává předmětem diskuze, ale až do září 1922 bylo město multikulturním a kosmopolitním centrem.Slim, Hugo (2010). Killing civilians : method, madness, and morality in war. New York: Columbia University Press. str. 129. ISBN 9780231700375. Různé zdroje označují za většinovou populaci ve městě buď Řeky nebo Turky. Podle Katherine Elizabeth Flemmingové čítala v letech 1919–1922 řecká populace ve Smyrně 150 000 osob, a tvořila tak necelou polovinu obyvatel města, přičemž převyšovala turecké obyvatele v poměru dva ku jedné.Fleming Katherine Elizabeth. Greece: A Jewish History. Princeton: Princeton University Press, 2008, str. 81. ISBN 978-0-691-10272-6. Vedle Turků a Řeků zde byla dosti velká arménská, židovská a levantská komunita. Podle Trudyho Ringa jen samotná řecká populace před 1. světovou válkou čítala 130 000 osob z celkového obyvatelstva v počtu 250 000, a to mimo Armény a další křesťany.Ring Trudy, Salkin Robert M., La Boda Sharon. International Dictionary of Historic Places: Southern Europe. Taylor & Francis, 1995. ISBN 978-1-884964-02-2, str. 351
Podle osmanského sčítání lidu z roku 1905 bylo ve městě Smyrna 100 356 muslimů, 73 636 pravoslavných křesťanů, 11 127 křesťanských Arménů a 25 854 jiných příslušníků. Aktualizované údaje z roku 1914 udávají 111 486 muslimů oproti 87 497 pravoslavným křesťanům.Salâhi R. Sonyel, Minorities and the Destruction of the Ottoman Empire, Ankara: TTK, 1993, str. 351; Gaston Gaillard, The Turks and Europe, Londýn, 1921, str. 199.
Podle tehdejšího amerického velvyslance v Osmanské říši, Henryho Morgenthaua, byla více než polovina obyvatelstva ve Smyrně řeckého původu.Morgenthau Henry. Ambassador Morgenthau's Story Garden City, NY: Doubleday, Page & Company, 1918, str. 32. Tehdejší americký generální konzul ve Smyrně, George Horton, napsal, že před vypuknutím požáru měla Smyrna 400 000 obyvatel, z nichž 165 000 bylo Turků, 150 000 Řeků, 25 000 Židů, 25 000 Arménů a 20 000 cizinců – z toho 10 000 bylo Italů, 3 000 Francouzů, 2 000 Britů a 300 Američanů.Horton, The Blight of Asia Většina Řeků a Arménů byli křesťané.„The Whispering Voices of Smyrna: The Destruction and Genocide of a Christian City | Institute on the Holocaust & Genocide in Jerusalem“. www.ihgjlm.com. Pořízeno 21. června 2018.
Podle různých vědců navíc před válkou žilo ve Smyrně více Řeků než v Athénách, hlavním městě Řecka.Panayi, Panikos (1998). Outsiders History of European Minorities. Londýn: Continuum International Pub. Group. str. 111. ISBN 9780826436313.MacMillan, Margaret (2003). Paris 1919 six months that changed the world (Random House trade paperback ed.). New York: Random House. str. 430. ISBN 9780307432964. Osmané tehdejší éry označovali Smyrnu z důvodu početné řecké komunity a velké nemuslimské populace jako nevěřící Smyrnu (Gavur Izmir).Clogg, Richard (20. června 2002). A Concise History of Greece. Cambridge University Press. str. 94. ISBN 9780521004794. „Refugees crowded on the waterfront at Smyrna on 13 September 1922 after fire had devastated much of the Greek, Armenian and Prankish [European] quarters of the city which the Turks had called Gavur Izmir or ,Infidel Izmir', so large was its non-Muslim population.“Hans-Lukas Kieser (26. prosince 2006). Turkey Beyond Nationalism: Towards Post-Nationalist Identities. I.B.Tauris. str. 49–. ISBN 978-1-84511-141-0. „They called Izmir ,Gavur Izmir' (infidel Izmir) because the majority of its population consisted of non- Muslims and Levantines. They could not forget the fact that while a National War of Independence was going on, the minorities living in ...“Mindie Lazarus-Black; Susan F. Hirsch (12. listopadu 2012). Contested States: Law, Hegemony and Resistance. Routledge. str. 273–. ISBN 978-1-136-04102-0. „Not surprisingly, Smyrna was the most cosmopolitan city in the Levant in the eighteenth century. It was called gavur Izmir (infidel Izmir) because of the prominence of the Christians.“Vivre avec l'ennemi: La cohabitation de communautés hétérogènes du XVIe au XIXe siècle. Presses Univ Blaise Pascal. 2008. str. 6–. ISBN 978-2-84516-380-5. „Située sur la côte anatolienne, Smyrne (ou Izmir en turc) est aux XVIIIe ... (c'est-à-dire chrétienne et juive) est majoritaire au XIXe siècle, à tel point que ses habitants musulmans la surnomment ,gavur Izmir', Smyrne l'Infidèle.“Muḥammad Ḥusayn Ḥusaynī Farāhānī (1990). A Shi'ite Pilgrimage to Mecca: 1885–1886. Saqi Books. str. 150. ISBN 978-0-86356-356-0. „Its bazaars are mostly covered and have red-tiled roofs. Most of the people of this city are Europeans, Greeks, or Jews. Because the Turks call those outside the religion of Islam ,gavur', [the city] is popularly known as ,Gavur Izmir'.“C. M. Hann (1994). When History Accelerates: Essays on Rapid Social Change, Complexity, and Creativity. Athlone Press. str. 219. ISBN 978-0-485-11464-5. „Izmir was the most cosmopolitan city in the Levant in the eighteenth century and was called gavur Izmir (infidel Izmir) because of the prominence of the non-Muslims.“M. Th. Houtsma (1993). E. J. Brill's First Encyclopaedia of Islam, 1913–1936. BRILL. str. 569–. ISBN 978-90-04-09790-2.
Události
Příchod turecké armády náhled|Začátek požáru při pohledu z Bella Visty. 13 září 1922 Jakmile v pátek večer 8. září opustily Smyrnu poslední řecké vojenské jednotky, zamířily následujícího rána do města ze severního konce přístaviště první předvoje vojska Mustafy Kemala, eskadra turecké kavalerie, které si zřídily hlavní štáb v hlavní vládní budově zvané Konak.Clogg, Richard (1992). A Concise History of Greece. Cambridge: Cambridge University Press. str. 97, 257.Dobkin, Marjorie Housepian. Smyrna 1922: The Destruction of a City. New York: Harcourt Brace Jovanovich, 1971; 2. ed. Kent, Ohio: Kent State University Press, 1988, str. 117–121. Vojenského velení se nejprve ujal Mürsel Paša a poté Nureddin Paša, generál Turecké první armády. Turecká okupace města z počátku probíhala spořádaně. Ačkoli arménští a řečtí obyvatelé pohlíželi na vstup tureckých vojsk s obavami, usoudili, že přítomnost spojenecké flotily bude odrazovat od jakýchkoli násilností na křesťanské komunitě. Ráno 9. září kotvilo ve smyrenském přístavu celých 21 spojeneckých válečných plavidel, včetně britských bitevních lodí HMS Iron Duke (vlajková loď) a King George V, spolu s doprovodnými křižníky a torpédoborci pod velením admirála Osmonda Brocka, amerických torpédoborců USS Litchfield, Simpson a Lawrence (k nimž se později připojil i torpédoborec Edsall), tří francouzských křižníků a dvou torpédoborců pod velením admirála Dumesnila a po jednom italském křižníku a torpédoborci.Dobkin. Smyrna 1922, str. 101.Milton 2008, str. 4–5. Jako preventivní opatření byli námořníci a vojáci námořní pěchoty ze spojenecké flotily vysazeni na břeh, aby strážili své příslušné diplomatické opevněné objekty a instituce s přísným rozkazem zachování neutrality v případě vypuknutí násilností mezi Turky a křesťany.Viz Dobkin, Smyrna 1922, passim.