Goedendag (nizozemsky "dobrý den"; známý také jako godendac, godendard, godendart) byla středověká zbraň původně využívaná milicí Flanderského hrabství ve 14. století, především v době Francouzsko-flanderské války. Goedendag byl v podstatě kombinací palcátu a kopí. Násada, většinou vyrobená ze dřeva, byla 90 cm až 150 cm dlouhá s průměrem 5 cm až 10 cm. Na jednom konci byla rozšířena a měla nasazena špičatý kovový hrot.
Tuto zbraň byla používaly například efektivně cechy v bohatých flanderských městech proti francouzským rytířům v bitvě u Courtrai u Kortrijk (Courtrai) 11. července 1302. Goedendag byl často viděn v rukách vlámské milice v dobových znázorněních bitvy, jako například v rytinách na dřevěné truhle z Kortrijku, vyrobené ve 14. století. Geodendag je též znázorněný na nyní vybledlé fresce v Gentu.
Název Původ slova "goedendag" má několik teorií:
Jedna z nich je, že pochází z francouzských znázornění této zbraně. Guillaume Guiart zmiňuje Tiex bostons qu'ils portent en querre ont nom godendac ("... zbraň zvaná godendac"), což právě odpovídá nizozemskému překladu slova "goedendag", znamenajícímu "dobrý den".E.g. To údajně odkazuje na Masakr francouzské posádky v Bruggách v roce 1302, kdy cechy z Brugg údajně převzaly město tím, že zdravily každého, koho potkaly a zabily všechny, kteří odpověděli francouzským přízvukem. Tento původ jména však nemusí být pravdivý, jelikož sami Vlámové nazývali zbraň "ostnatá hůl" (gepinde staf).
Další teorií je, že "dac" nebo "dag" vychází z germánského slova označující dýku, tudíž místo "good day" by to mohlo znamenat "good dagger".
Morbidnější teorie říká, že název pochází z efektu hrotu zbraně. Podle této teorie hrot zbraně při probodnutí hrdla způsobil, že se krční část páteře oběti přeřízla, což by způsobilo naklonění hlavy dopředu, jako by člověk říkal "dobrý den".
Podobnou zbraň používali údajně i Maurové, kteří měli francouzské rytíře naučit Vlámy, jak ji používat.
Použití vlevo|náhled|264x264pixelů|Muži ve středu držící goedendagy. Obklopeni z obou stran muži s píkami. Znázornění na dřevěné truhle z Kortrijk. Jak přesně se tato zbraň používala, není zcela jisté. Ačkoliv dobové ilustrace ukazují, že se používala jako palcát,Média: Battle of Courtrai2.jpg dobový kronikář Guillaume Guiart v části o bitvě u Courtrai, píše že "každý držel goedendag zdvižený proti Francouzům, jako když jeden potká divoké prase".Quoted in: Toto naznačuje, že byl prvně použit jako kopí, když nepřítel běžel směrem k obránci a jako palcát, když se nepřítel nepohyboval. Goedendag byl proto pravděpodobně opřený o zem, zajištěný nohou a oběma rukama. Rozšířená část rukojeti za hrotem sloužila jako ochrana v případě, že by kůň po nabodnutí začal padat směrem na obránce, stejně jako u loveckého oštěpu. Vojenský historik Kelly DeVries tvrdí, že "hlavní funkcí bylo dostat jezdce dolů z jeho koně". Verbruggen zase vysvětluje roli goedendagu jako: "Byli postaveni mezi pikenýry nebo v druhé řadě, aby se jejich pomocí svých kratších, avšak velmi těžkých zbraní mohli zbavit nepřátelských koní". náhled|273x273pixelů|Vojáci používající goedendag. Znázorněno na truhle z raného 14. století. Například na již zmíněné truhle z Kortrijku jsou muži s goedendagy znázorněni v druhé řadě stojící hned za řadou mužů držících píky.
Goedendag nemusel být používán po celou dobu boje, přičemž mohl být nahrazen jinými zbraněmi, jako kopími, meči, palcáty, nebo i noži. Z toho důvodu byl goedendag mylně zařazen mezi zbraně jako jsou halapartna, kropáč, nebo jiné zbraně, které měly dlouhou rukojeť a byly primárně určeny pro profesionální a zkušené vojáky, kteří je mohli použít ke strhnutí nepřátelských jezdců z jejich koňů, když na ně nabíhali nebo je míjeli. Tyto zbraně byly velmi efektivní, ale zároveň velice drahé, jelikož byly značně náročnější na výrobu. Z toho důvodu byl goedendag vhodnou zbraní pro Vlámy, kteří si drahé zbraně nemohli dovolit. Vzhledem k pozdější dostupnosti efektivnějších zbraní vlámští vojáci opustili goedendag počátkem 15. století.
Související články Halapartna
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Dřevcové zbraně