ITAR Janatka a spol., Praha-Radlice byla československá společnost, která v letech 1920-1930 vyráběla motocykly ITAR. Před rokem 1914 a původně působila pod názvem Automontage J. Janatka. Náplní činnosti byly opravy automobilů a motorových člunů. náhled|Inzerát Automontage J. Janatka (červenec 1920) V roce 1920 uvedla na trh továrna pod názvem Automontage J. Janatka Smíchov (Kinského třída č.p. 30, od roku 1921 Štefánikova třída 30/19)Objekt Smíchov č.p. 30 se nacházel na Švacenberkově třídě, od roku 1921 přejmenované na Nádražní třídu. Ve dvoře této budovy jsou i v roce 2025 garáže a dílna, např. firmy Svoboda Trans. svůj motocykl nazvaný ITAR vyráběný v Radlicích. Od roku 1925 společnost používala název ITAR Janatka a spol., Praha-Radlice, č.p. 116. Majitel firmy byl pan Josef Janatka, kanceláře a sklady byly na Smíchově, výrobní závod v Radlicích. V době hospodářské krize továrna již pod jménem Holubovský a spol., čsl. továrna na motorová kola "Itar" zanikla (1931) a budovy továrny koupila Radlická slévárna. Podle jiného zdroje Holubovský & spol. byla uváděna jako továrna motocyklů až do začátku II. světové války. Jeden z objektů Radlické slévárny, U slévárny 116/3, kde vznikl v roce 1920 výrobní závod firmy ITAR, byl po 100 letech na podzim 2020 zbořen. V těchto místech vzniká projekt Nová Waltrovka, který za čtyři miliardy korun staví investiční skupina Penta. náhled|Továrna Itar (Radlická slévárna), U Slévárny, Praha-Radlice (duben 2021)
Historie Počátkem 20. let motocykly v Československu vyráběly pouze firmy Walter, fa Janatka na Smíchově (značka »Itar«), fa Vilém Michl ve Slaném (značka »Orion«) a začínající fa konstruktéra J.F. Kocha (Jaroslav František Koch, původně 1919–1921 společník Pavla Beneše a Miroslava Hajna ve firmě Avia) v Praze. Josef Janatka se v roce 1920 jako člen Československého sdružení obchodníků a živnostníků pro obor automobilní v Praze stal „legitimním“ obchodníkem a následně začal stavět a prodávat motocykly. Rozvoj jeho výrobního podniku v Radlicích, který vlastnil od dubna 1920, byl však brzděn jeho malou výrobní kapacitou, nízkým stupněm mechanizace, pomalou výrobu a s tím spojeným vlivem na konkurence neschopnou cenu. Při prvním vystavení na XIII. mezinárodní výstavě automobilů v Praze od 28. května do 5. června 1921 byl naopak odbyt motocyklu označen jako "čilý", neboť Itar měl být asi o třetinu levnější než stejně dobré a silné stroje zahraniční. Národní listy dokonce zmínily zájem rumunské vlády o větší dodávku. náhled|Motocykl Itar 710 v NTM (2021) náhled|Itar 710 (1921) První motocykl, později vyráběný jako Itar, byl zkonstruován v letech 1917–1918 studentem techniky Josefem Zubatým (1895–1987, od roku 1932 šéfkonstruktér v ASAP Mladá Boleslav, mj. Škoda Popular) ještě za jeho působení u firmy J. Walter a spol. v nedalekých Jinonicích u Prahy. Motor stroje byl plochý dvouválec, podobné konstrukce jako u anglických motocyklů Douglas (bratrů Williama a Edwina Douglasových z Kingswoodu), s válci svírajícími úhel 180 stupňů. Ing. Zubatý za války vyvinul v továrně Walter pro rakousko-uherskou armádu vojenský motocykl Walter 706 cm3. Byl to čtyřdobý vzduchem chlazený zážehový dvouválec SV s protiběžnými písty – boxer, vrtání 75 mm a zdvih 80 mm. Přes objednávku 300 motocyklů pro c. a k. ministerstvo války výroba motocyklů v továrně Walter do konce války nebyla zahájena. Rozpracované stroje (10 ks) a díly firma Walter prodala Janatkově firmě včetně licence k tomuto motocyklu. Smíchovská firma Automontage Jos. Janatka vybavila svůj radlický výrobní závod pro sériovou výrobu těchto strojů. Motocykl byl vyráběn od roku 1920 pod značkou Itar 710. Premiéra motocyklu Itar 710 proběhla 22. května 1921 startem na závodu Zbraslav–Jíloviště. První série (10 rozpracovaných strojů převzatých od spol. J. Walter) byla již před XIII. pražským autosalónem, který byl zahájen o týden později a kde byl motocykl vystaven, vyprodána a na výstavě bylo oznámeno, že nová série v počtu 100 kusů je již ve výrobě. Malá strojírna si s motocykly Itar získala díky velmi dobré konstrukci i kvalitnímu provedení časem dobré jméno a slušný odbyt. Původní konstrukce během času byla modernizována. Továrna později vyvinula také jednoválcový čtyřtaktní stroj o 350 ccm (Itar 350) a také dvouválcový 750 ccm (Itar 750). náhled|Motocykl Itar 350 (1922) I v roce 1922 byl motocykl vystaven na pražském autosalonu. Výstava byla konána pod záštitou prezidenta republiky T. G. Masaryka. Ten výstavu navštívil a mj. při své návštěvě věnoval pozornost i stánku s motocykly Itar. V tomto roce (1922) nastoupil do továrny student techniky František Nušl (od roku 1934 šéfinženýr ve firmě Walter) a zkonstruoval zde nový motocykl Itar 350 (1923). Itar 350 byl jednoválcový čtyřtakt o objemu válců 353,4 ccm a výkonu 2 kW (2,75 k). Měl motor o vrtání 75 a zdvihu 80 mm a rychlostní skříň v jednom bloku s motorem. Tento stroj se však nevyráběl, protože v roce 1923 byla firma "zahlcena" výrobou motocyklů Itar 710 pro československou armádu. Byl připravován i zcela nový stroj s motorem 820 ccm (77×84 mm) s válci do V a dvojitým rámem. Tento nový motocykl Itar 820 z roku 1926 však nepřekročil fázi prototypu. V tomto období v továrně Itar krátce pracoval i František Hladěna, pozdější úspěšný motocyklový závodník z konce 20. let. náhled|Motocykl Itar 350, motorový blok (1922) Josef Janatka v roce 1923 vstoupil do AKRČs a byl přijat za činného člena. Chtěl tak podpořit – mimo účasti na motoristických soutěžích a závodech do vrchu pořádaných AKRČs – prodej svých výrobků. Výroba motocyklů Itar stále nedosahovala větších počtů, například k 1. říjnu 1922 byly v Praze registrovány pouze 3 motocykly Itar, zatímco z celkem 471 motocyklů bylo 135 Walterů, 55 Indianů, 45 Laurin & Klement, 32 Wandererů a 24 NSU. O rok později dopravní úřad policejního ředitelství v Praze ve statistice provozovaných motocyklů vydané k 1. říjnu 1923 uvádí 9 strojů Itar. Ale pro rok 1923 se firmě podařilo uzavřít kontrakt s československou armádou, které byly postupně dodávány stroje Itar 710. Objednávka pro armádu obsahovala celkem 300 strojů. Například na Armádním motocyklovém závodě 1923 (31.7. – 5.8.) startovalo již 7 strojů Itar. Soutěž se jela jako šestietapová z Prahy do Jindřichova Hradce, do Bratislavy, Brna, Hradce Králové a z Terezína zpět do Prahy. Nejlepší na Itarech byl nadp. Ziegler, který obsadil z 36 startujících v kategorii II. nad 500 ccm slušné 9. místo. Všech sedm startujících Itarů dojelo do cíle. V soutěži kategorie II. zvítězil kpt. Kučka na Walteru M 922.
V roce 1924 na XVI. mezinárodní výstavě v Praze byl představen nový motocykl Itar 750 a také automobil s motorem o objemu válců 1,1 l. Itar 750 byl osazen dvouválcovým motorem s protiběžnými písty, měl dvojitý rám a přední vidlici odpruženu 3 vinutými pružinami. Automobily byly označeny jako Itar 7/14 HP a měly být vyrobeny celkem 4 vozy. Motor o objemu válců 1100 cm3 (vrtání 59, zdvih 100 mm) s rozvodem OHV měl výkon 10,3 kW (14 k). Byly uváděny dvou- a čtyřmístné cestovní a sportovní karoserie. Jeden z vozů byl přihlášen k závodu Zbraslav-Jíloviště, ale v samotném závodě nestartoval. V srpnu 1924 bylo zavedeno "vyrovnávací řízení" na jmění Josefa Janatky, majitele továrny na motorová kola a automontage na Smíchově.
Od roku 1925 po vyrovnávacím řízení společnost používala název ITAR Janatka a spol., Praha-Radlice, č.p. 116 (až do roku 2020 jako U Slévárny 116/3) a od června 1926 do září 1927 Josef Janatka chtěl používat název firmy jako ITAR, čsl. továrna motocyklů, Praha-Radlice, ale ten nebyl úředně schválen. Proto se firma jmenovala Janatka, Jakubcová a spol.
V roce 1927 firma vyrobila pro drobné obchodníky a živnostníky osobní/nákladní tříkolku (cyclecar, tricar) vlastní konstrukce s dvouválcovým motorem s rozvodem SV o objemu válců 750 cm3. Stroj dosahoval výkonu 9,6 kW (13 k). Tyto tříkolky byly dle dobového prospektu určeny pro vojsko, poštu, pekaře, cukráře, hotely, prádelny, řezníky a uzenáře. Dvoukolová hnaná náprava byla umístěna vzadu. Prodej motocyklů, tříkolek a automobilů byl i nadále slabší, proto fa. Itar J. Janatky obchodně zastupovala a prodávala doplňkově další produkty, mj. motocykly Premier, pneumatiky Goodyear Tire & Rubber Company atd. V druhé polovině 20. let firma dodávala československé armádě v relativně velkých množstvích motocykly s přívěsným vozíkem (sidecary) s motory Itar 750 a také vyráběla v omezeném množství pro civilní sektor motocykly a sidecary Itar s motory JAP 350 OHV. Přesto se firmě finančně nedařilo a opět od září 1927 změnila po vstupu nového společníka svůj název na Holubovský a spol. (Gustav Holubovský, původně číšník z Mezimostí), Praha XIV.-Radlice, tehdy Havlíčkova čp. 116. V roce 1928 se uskutečnila dodávka 18 motocyklů pro pražskou policii.
Od roku 1929 vyráběla firma VAJA založená Valešem Janem (Kobylisy, Chaberská 288) automobil, resp. cyclecar (dle hmotnosti vozidla 340 kg) pro 2–3 osoby. Vozidlo VAJA mělo motor Itar, dvouválcový s rozvodem SV, čtyřtaktní, vrtání 77 mm, zdvih 80 mm, chlazen vzduchem, obsah 746 ccm, výkon 9 kW (12 k). Vpředu umístěný motor se natáčel klikou, za příplatek však mohl být opatřen elektrickým startérem Bosch. Mazání automatické. Spojka suchá. Rychlostní skříň měla 3 rychlosti vpřed a jednu vzad. Rozvodovka zadní poháněné nápravy byla vybavena kuželovým soukolím bez diferenciálu, což při rychlosti až 60 km/h nebylo nutné. Váha vozu byla 340 kg. Rozchod kol 105 cm. Rozvor kol 240 cm. Délka vozu 340 cm, šířka vozu 130 cm. Výška otevřeného vozu s nataženou střechou 140 cm. Spotřeba benzinu 6 litrů na 100 km. Spotřeba oleje 30 dkg na 100 km. Sportovní typ se upraveným motorem Itar dociloval rychlosti až 75 km za hodinu. Dvousedadlový otevřený vůz s nouzovým sedadlem v zadní části karoserie byl nabízen za 18 500 Kč. V letech 1929–1932 bylo vyrobeno šest vozidel tohoto typu.
Posledních 14 motocyklů Itar 750 se sajdkárou odebrala armáda v roce 1929. Konec vojenských zakázek a příchod hospodářské krize znamenal i předčasný zánik značky. Jako jedna z chyb, které se Josef Janatka (a jeho následník Gustav Holubovský) dopustili, byla téměř výhradní orientace na dodávky pro československou armádu, popřípadě pro potřeby policie. I na pražských autosalonech byly motocykly Itar vystavovány pouze v "khaki" barvě. Opomíjení "civilního" sektoru se firmě Itar nakonec stalo osudným. Některé prameny uvádějí že ani objednávka MNO na 300 motocyklů nebyla naplněna zcela. Uvádí se, že celkově bylo vyrobeno asi 200 motocyklů Itar všech provedení. Vojenský historický ústav nákup čs. armádou naopak množství pořízených strojů v letech 1922–1929 specifikuje na více než 300 motocyklů. Motocykly Itar 710 a Itar 750 byly dodávány ve třech různých provedeních lišících se podle roku výroby, a to jak sólo stroje, tak se sajdkárem.Popis exponátu Motocykl Itar typ B (1926), Vojenské technické muzeum, Lešany 2021 Motocykly Itar byly v československé armádě používány minimálně do roku 1937, kdy ve stavu armády bylo vedeno ještě 17 motocyklů Itar. Firma Holubovský a spol., čsl. továrna na motorová kola "Itar" byla naposledy uváděna jako výrobce motocyklů v Adresáři Republiky československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství v roce 1931. Jako továrna motocyklů Holubovský a spol. však byla uváděna až do začátku II. světové války.
Ve vojenském provedení se dochovaly dva motocykly Itar. První z nich Itar 710 (zn. NII-218) je k vidění v Národním technickém muzeu v Praze a druhý, Itar 750 z roku 1926 (typ B, zn. NI 322) ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. Na serveru euroldtimers.com se občas objeví inzerát, že nějaký Itar je k prodeji.
Společnost se vlastně jmenovala JTAR (foneticky Jétar), což byla zkratka z iniciál Janatka-Továrna-Automontage-Radlice, což je patrné i z loga na motocyklech, ale zaužíval se název Itar.
Výrobky
ITAR 710 (1920–1923)