Anton hrabě Prokesch von Osten (10. prosince 1795, Štýrský Hradec – 26. října 1876, Vídeň) byl rakouský diplomat, generál a spisovatel.Ottův slovník naučný, 20. díl; Praha, 1903, s. 747 dostupné online Od mládí sloužil v rakouské armádě, později se uplatnil v diplomacii, byl dlouholetým vyslancem v Řecku (1834–1849) a velvyslancem v Turecku (1855–1871).Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 398–399 dostupné online Souběžně postupoval v armádní hierarchii a dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1863), stal se též členem rakouské panské sněmovny. V roce 1830 byl povýšen do šlechtického stavu, v závěru kariéry nakonec dosáhl hraběcího titulu (1871). Vynikl také jako spisovatel, stěžejním tématem jeho prací byla problematika Orientu.
Mládí Měl původ v moravské měšťanské rodině, předkové žili v Židlochovicích, kde se František Prokeš připomíná v roce 1700 jako obchodník. Antonův otec Maxmilián František (1767–1811) jako státní úředník a díky sňatku přesídlil do Rakouska, později vlastnil statek ve Štýrsku.Rodina Maximiliana Prokesche na webu geni.com dostupné online Anton studoval na gymnáziu ve Štýrském Hradci, dva roky pokračoval ve studiích na právnické fakultě. Jeho vzdělání především v humanitních oborech ovlivnil spisovatel a historik Julius Schneller, který byl rodinným přítelem a později druhým manželem Antonovy ovdovělé matky. Anton vstoupil do armády a zúčastnil se závěru napoleonských válek. Pokračoval v samostudiu v různých oborech, pobýval v Německu a také v Paříži. Od roku 1817 byl profesorem matematiky na vojenské škole v Olomouci, mezitím se v hodnosti poručíka stal pobočníkem maršála Schwarzenberga.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1818; Vídeň, 1818; s. 567 dostupné online V roce 1821 byl povýšen na nadporučíka a stal se důstojníkem generálního štábu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1823; Vídeň, 1823; s. 373 dostupné online Jako kartograf pobýval v Sedmihradsku, mezitím dosáhl hodnosti kapitána a sloužil u 22. pěšího pluku v Terstu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1826; Vídeň, 1826; s. 137 dostupné online
Diplomat náhled|vlevo|Anton Prokesch von Osten jako velvyslanec v Turecku Ve druhé polovině dvacátých let 19. století zahájil diplomatickou část své kariéry, kdy vykonal několik cest do Řecka a Egypta. V roce 1829 se stal rytířem Řádu božího hrobu, téhož roku uzavřel smlouvu ve prospěch křesťanů ve Svaté zemi a za zásluhy získal Leopoldův řád. V roce 1830 byl povýšen do šlechtického stavu,ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství, Praha, 2006; s. 98–99 ISBN 80-86781-08-9 poté pobýval ve Vídni, kde se stal důvěrníkem vévody zákupského. Po roce 1831 byl v hodnosti majora náčelníkem štábu vojenské posádky v Boloni,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1832; Vídeň, 1832; s. 380 dostupné online znovu se jako diplomat uplatnil v Orientu. V roce 1834 byl povýšen na plukovníkaMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1836; Vídeň, 1836; s. 56 dostupné online a v letech 1834–1849 byl dlouholetým rakouským vyslancem v Athénách,Přehled rakouského diplomatického zastoupení v Řecku in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 15 dostupné onlineHof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1836; Vídeň, 1836; s. 203 dostupné online kde byl zároveň prezidentem rady pro katolickou církev.Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich für das Jahr 1845; Vídeň, 1845; s. 196 dostupné online Díky svým předchozím aktivitám a znalosti místních poměrů získal v Řecku značný vliv. Z Athén podnikl mimo jiné cesty do Londýna a Paříže. Mimo aktivní službu v armádě nadále postupoval v hodnostech (generálmajor 1843,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1844; Vídeň, 1844; s. 49 dostupné online polní podmaršál 1848)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 47 dostupné online
náhled|vlevo|Erb hraběte Antona Prokesche von Osten Po revoluci v roce 1848 byl přeložen jako vyslanec do Berlína, kde setrval do roku 1852. Od ledna 1853 do října 1855 byl vyslancem u spolkového sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1856; Gotha, 1856; s. 512 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 49 dostupné online kde mimo jiné sehrál důležitou úlohu při uzavírání mezinárodních spojenectví před krymskou válkou.TARLE, Jevgenij Viktorovič: Krymská válka, I. díl; Praha, 1950; s. 366 Od roku 1855 pobýval jako diplomat v Turecku, nejprve ve funkci internuncia, později vyslance a nakonec v roce 1867 obdržel titul velvyslance.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 141 dostupné onlinePřehled rakouského a rakousko-uherského diplomatického zastoupení v Turecku in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 34 dostupné online V armádě byl v roce 1863 povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 81 dostupné online Jako velvyslanec v Istanbulu setrval do roku 1871, k datu 3. listopadu 1871 byl formálně penzionován i v armádě.Služební postup v armádě in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 144 dostupné online
Spisovatel náhled|vlevo|Irene Prokesch, rozená Kiesewetter (1809–1872), manželka Antona Prokesche (litografie, 1834) Kromě své dlouholeté kariéry v diplomacii a armádě proslul jako spisovatel, k literární činnosti inklinoval již od dob svých studií. Již v roce 1823 vydal paměti svého nadřízeného maršála Schwarzenberga (Denkwürdigkeiten aus dem Leben des Feldmarschalls Fürsten Carl zu Schwarzenberg, podruhé vydáno 1861). Ve třech svazcích zpracoval své poznatky z cest po Orientu (Erinnerungen aus Aegypten und Kleinasien; Vídeň, 1831). Kromě toho psal také prózu a básně začleněné do obsáhlého komplexu Kleine Schriften von Ritter Anton von Prokesch-Osten (Stuttgart, 1842-1844, 7 svazků). Na svém zásadním historickém díle Geschichte des Abfalls der Greichen vom Türkischen Reiche o cestě Řecka k nezávislosti na Osmanské říši pracoval přes třicet let (vydáno bylo v šesti svazcích v roce 1867 ve Vídni). Dobu strávenou po boku Napoleona II. zpracoval v díle Mein Verhältniß zum Herzog von Reichstadt vydaném až po jeho smrti ve Stuttgartu a Paříži. Drobnými články přispíval také do různých časopisů a pořádal přednášky. Zabýval se mimo jiné archeologií a numismatikou. Jeho obsáhlou sbírku mincí shromážděnou během diplomatické služby koupilo v roce 1875 berlínské muzeum.
Rodina V roce 1832 se oženil s pianistkou Irene Kiesewetterovou (1809–1872), dcerou rakouského hudebního historika Raphaela Kiesewettera. Měli spolu šest potomků, z nichž tři zemřeli v dětství.Rodina Antona Prokesche na webu geni.com dostupné online Nejstarší syn hrabě Anton Prokesch von Osten (1837–1919) sloužil původně v armádě, později se uplatnil také jako spisovatel, byl pokračovatelem rodu, ale měl jen ženské potomstvo,Rodina Antona Prokesche mladšího na webu geni.com dostupné online takže byl zároveň posledním nositelem hraběcího titulu.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 740 dostupné online Druhorozený syn Karl (1840–1864) padl v dánsko-německé válce a nejmladší František Josef (1851–1856) zemřel v dětském věku v Istanbulu. Dcera Irena (1841–1898) se provdala za barona Franze Reyera (1824–1909), který působil v diplomatických službách.Rodina Prokesch von Osten in: Der Landständische Adel der Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 173–174 dostupné online
Anton Prokesch zemřel ve Vídni 26. října 1876 ve věku 80 let. Pohřben byl na hřbitově St Leonhard ve Štýrském Hradci v hrobce postavené podle projektu Theophila von Hansena, který se jako architekt uplatnil s Prokeschovou podporou již ve čtyřicátých letech 19. století v Řecku.
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Hrobka Antona Prokesche na hřbitově St. Leonhard ve Štýrském Hradci V roce 1830 získal šlechtický titul rytíře s predikátem von Osten a na základě dědictví po otci byl v roce 1835 uveden mezi zemské stavy ve Štýrsku. Ve funkci vyslance v Řecku byl v roce 1845 povýšen do stavu svobodných pánů.Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1853; Gotha, 1853; s. 335–336 dostupné online V roce 1851 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 91 dostupné online V roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny a po odchodu do výslužby získal v roce 1871 titul hraběte.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1874; Gotha, 1874; s. 660 dostupné online Za zásluhy v oblasti vědy byl získal čestné členství v Rakouské akademii věd ve Vídni a v Pruské akademii věd v Berlíně, byl také držitelem čestného doktorátu na univerzitě ve Štýrském Hradci. Během své vojenské a diplomatické kariéry se stal nositelem řady vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Antona Prokesche in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 88 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Antona Prokesche in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 141 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1869) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1851) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1830)
Zahraničí 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) 60x60pixelů velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko) 60x60pixelů komandér Řádu sv. Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (Rusko) 60x60pixelů Konstantinův řád svatého Jiří (Království Obojí Sicílie) 60x60pixelů rytíř Řádu meče (Švédsko)
Odkazy
Reference
Literatura HÁLEK, Jan: Anton hrabě Prokesch von Osten. Půlstoletí v evropské diplomacii in: Lidé a dějiny. K roli osobnosti v historii v multidisciplinární perspektivě; Nakladatelství Academia, Praha, 2017; s. 371–392 ISBN 978-80-200-2716-0 MÍŠEK, Roman: Diplomat a cestovatel Anton Prokesch von Osten a rakouský postoj k řeckému povstání v letech 1826–1830 (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2008; 208 s. VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009; Praha, 2009; 501 s. ISBN 978-80-904241-0-4
Externí odkazy
Anton Prokesch na webu rakouského parlamentu Anton Prokesch in: Österreichisches Biographisches Lexikon Biografie Antona Prokesche in: Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1854; Gotha, 1854; s. 389–390
Kategorie:Rakouská hrabata Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Tajní radové Kategorie:Osobnosti krymské války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu Dannebrog Kategorie:Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří Kategorie:Členové Řádu Božího hrobu Kategorie:Narození v roce 1795 Kategorie:Narození 10. prosince Kategorie:Narození ve Štýrském Hradci Kategorie:Úmrtí v roce 1876 Kategorie:Úmrtí 26. října Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení ve Štýrském Hradci Kategorie:Muži