Cizinec je člověk příslušející k jinému státu či zemi či národu. Jde tedy o pojem relativní, který se vztahuje k určitému státu nebo národu. V oblasti politiky zaměstnanosti má pojem cizinec vlastní status, vážící se především na evropskou zaměstnanost. Cizincem pro evropské společenství je občan jiné země než Evropské unie. Podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a zákona o zaměstnanosti č.435/2004 Sb. na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů se uvádí následující:
"Cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky". Pojem "EU citizenship" je jakákoliv osoba, která je držitelem národnosti EU a automaticky je jí přidělen status držitele občanství EU v anglické citaci zní následovně: "EU citizenship is any person who holds the nationality of an EU country is automatically also an EU citizen. EU citizenship is additional to national citizenship and does not replace it."
Cizinec je chráněn právními zákony a předpisy a rovněž článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vydané Evropským soudem pro lidská práva a je nadřazený zákonu. Tyto závazky mohou zahrnout přijetí opatření k zajištění respektování soukromého života, a to i v oblasti vztahů mezi jednotlivci. Apelace na volbu prostředků k zajištění dodržování čl.8 je v zásadě na uvážení každého členského státu jako účinný prostředek proti závažným činům, kde jsou v sázce základní lidské hodnoty jednotlivce. To vyžaduje účinné trestněprávní ustanovení, které má každý stát jako pozitivní povinnost plnit.
Pojem "cizinec" a jeho historický význam v mezinárodním kontextu
Historický vývoj pojmu cizinec Z Nového zákona vychází různá označení křesťanů mezi nimiž nalezneme i slovo cizinec. Vychází ze slova cizí, tzn. patřící jinám či jinému, z řeckého výrazu se jedná o význam "cizího původu" a jeho postavení v tehdejším světě, což vzbuzovalo jak zvědavost a zájem, tak i pocit strachu z něčeho nového. Křesťané chápali pojem cizinec více ve spojitosti s určitým podřadným postavením ve společenském životě, nemá vlastní zem, je mu potřeba určité ochrany.
Postavení cizince v mezinárodním kontextu
Podle práv občanů Evropské unie, má právní možnost každý občan svobodně se pohybovat na území ostatních členských států. Díky nástrojům EU jakými jsou nařízení jako závazný předpis, který plní funkci zákonů a díky směrnicím se toto právo rozšířilo i na studenty, důchodce a ostatní osoby, které nejsou výdělečně činné. Občan ve spojení s Evropskou unií má i právo volit ve státě, kde není státním příslušníkem a má taktéž právo na ochranu zastupitelskými úřady, jakými jsou konzuláty při ambasádách. Přesahem práv občanů EU do evropského kontextu je požití rovnocenných základních práv založených na hodnotách, rovnosti, nediskriminace, začlenění, lidské důstojnosti, svornosti, svobody a demokracie. Tyto hodnoty jsou opevněny a chráněny právním státem, který je uveden ve smlouvách EU a v Listině základních práv. Občané EU mají právo taktéž žít, pracovat a studovat a brát se v jiných zemích EU. Přesah významu „cizince“ v institucionálním kontextu Význam slova cizinec má velice specifické a různorodé propojení v rámci mezinárodního kontextu. Pojem cizinec bezpochyby patří k migračnímu procesu dnešního globalizovaného světa, je nutné udržení bezpečí,řízení a legální migrace snahou důležitých aktérů. Mezi aktéry lze zařadit intenzivní konzultace a jednání na úrovni globálních dohod, jednáním vlád.
Cizinec má spojitost k zákonu o zaměstnanosti č. 435/2004Sb., Zákon o zaměstnanosti, v souvislosti se zaměstnáváním cizích státních příslušníků, definováno jako občany EU/EHP, tak i občany třetích zemí, bez toho, jaký druh pobytového oprávnění v ČR mají. Cizinec využívá a uplatňuje využití práv a povinnosti, zejména informační a evidenční plnění procedur a žádostí k povolení k zaměstnání. Zákon o zaměstnanosti stejně jako zákon o pobytu cizinců vysvětluje "cizí státní příslušník" označuje občany EU, jejich rodinné příslušníky, cizince, kteří jsou vázáni k výkonu zaměstnání pracovním oprávněním na území ČR nebo vysláním do jiné země.
Řízení migrace v přesahu do mezinárodního měřítka Řízení migrace na národní a mezinárodní úrovni je spjato právními zákony, které slouží jako důležitý nástroj pro migraci cizinců. Jedná se převážně o postavení cizinců v kontextu pobytového práva, být způsobilý jako cizinec se účastnit řízení v rámci postavení cizinců a zahraničních osob a to v souladu s českým právním řádem. Cizinci a zahraniční právní osoby mají v oblasti svých osobních a majetkových práv stejná práva jako občané ČR.
Život cizinců v České republice a zemích EU
Pohled na život cizinců v ČR Od 1. 1. 2014 podle nově vydaného zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky se uskutečnilo několik změn. Jednou z hlavních změn došlo k umožnění získání dvojího státního občanství. Další změnou bylo i získání státního občanství v ČR pro cizince druhé generace žijící zde, a to formou prohlášení, kdy po splnění zákonných podmínek má cizinec na nabytí občanství ČR zcela právní nárok.
Život cizinců v ČR z třetích zemí V 2019 byl ukončen legislativní proces, kde dochází kde změnám zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Hlavním cílem bylo tzv. promítnutí věcného obsahu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy 2016/801/EU ze dne 16. 5. 2016 o podmínkách a vstupu i pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže či dobrovolnické služby i vzdělávacích projektů. Zákon nabyl účinnosti ke dni 31. 7. 2019. Novela odpovídá na poptávku pracovního trhu, vytváří atraktivní systém formou kvót o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dní za účelem dlouhodobého pobytu spojeném s podnikáním a zaměstnáním. To samé se týká i absolventů vysokých škol, kteří mají tak možnost po ukončení vysokoškolského studia a jako cizinci získat pobytové oprávnění.
Úprava zákonů o pobytu cizinců v ČR včetně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Výklad "cizinec" v nově upraveném zákonu zůstává stále stejnou definicí: "fyzická osoba, která není státním občanem ČR, včetně občana Evropské unie". Ustanovení se vztahuje na občana EU a použije se i na občana státu , který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií. Druhá dohoda ve spojitosti s Velkou Británií "Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska". Status občana EU se použije i na občana Spojeného království, který na území oprávněně pobýval k 31. 12. 2020. Takovému občanu vzniká právo na volný pohyb ekvivalentní takovému právu příslušníků Evropské unie, nebo občana státu, který je vázán Dohodou o hospodářském prostoru.
Zákony týkající se pobytů a zaměstnávání cizinců na území ČR Pobyt cizinců v ČR se řídí zejména zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů pro specifické skupiny cizinců, jsou definováni zákonem č. 325/1999Sb. o azylu , kapitola Mezinárodní ochrana a azylová zařízení, zákonem č. 221/2003 o dočasné ochraně cizinců, přičemž dochází k pravidelné aktualizaci těchto zákonů.
Zaměstnávání cizinců se řídí zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zaměstnance ze zahraničí rozdělujeme z pohledu vstupu na český trh práce do 3 kategorií:
občané EU, EHP (Islandu, Lichtenštejnska a Norska) a Švýcarska mající volný vstup na trh práce v ČR cizinci mající volný vstup na trh práce ČR, osoby bez nutnosti mít pracovní povolení, jedná se o cizince s trvalým pobytem, rodinný příslušníci občanů EU, soustavně se připravující na území ČR na budoucí povolání ostatní cizinci z tzv. třetích zemí, musí však mít pracovní povolení, zaměstnaneckou kartu či modrou kartu, vydává Ministerstvo vnitra ČR
Cizinec je z pohledu zákona o zaměstnanosti v ČR považován za uchazeče o zaměstnání, má sice jiné občanství státního příslušníka zemí EU/EHP nebo je jeho rodinným příslušníkem. Z pohledu zaměstnání je zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání, má rovná práva a povinnosti dané zákonem o zaměstnanosti na území ČR jako český občan.Sociální politika zaměstnanosti vysvětluje práva a působnost cizince se zaměstnaneckým statusem vážící se především na koordinační evropskou sociální politiku zaměstnanosti.
Práva rodinných příslušníků na území ČR Cizinec, který je rodinným příslušníkem občana ČR musí předložit při příjezdu cestovní doklad nebo se prokázat jiným dokladem totožnosti. U rodinného příslušníka, který nemá status občana EU je nutné doložit víza nebo povolení k pobytu. Z pohledu zaměstnanosti a právních vztahů mají rodinní příslušníci, kteří jsou členy jiného členského státu EU/EHP rovnocenné postavení jako občan EU
Povinnosti cizinců na území ČR Cizinci jsou si rovni v občanském právu, ve veřejném právu se používá jako hlavní kritérium trvalý pobyt, případně jiný druh pobytu. Držitelé povolení k trvalému pobytu a občané EU a jejich rodinní příslušníci mají ve většině právních předpisů rovné postavení jako občané ČR. S cestovním dokladem a s platným průkazem o trvalém pobytu mohou cestovat v Schengenském prostoru. Všichni cizinci mají ohlašovací povinnosti vůči České republice. Pobytové doklady vyřizují prostřednictvím ministerstva vnitra.
Osoba, která je v rozhodné době státním občanem České republiky a zároveň občanem jiného státu, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposledy, pokud výrazně převažuje její poměr k cizímu státu vzhledem k životním poměrům osoby, tehdy rozhoduje státní příslušnost tohoto státu. Na cizince, který není občanem žádného státu, se hledí jako na občana toho státu, kde má v rozhodné době obvyklý pobyt či se zdržuje, pokud toto nelze zjistit, je postupováno, jako by šlo o státního občana ČR.
Postavení cizince v EU Základní myšlenkou Evropské unie je rovnoprávnost všech členských států a její aplikace na občany žijící uvnitř Unie. Jedná se o dodržování lidských práv a právního státu, důstojnost vycházející z Lisabonské smlouvy, kde její neoddělitelnou část tvoří právě již zmíněná Listina základních práv Evropské unie, kde jsou všechna tato práva uvedena.
Cizinec se odlišuje značně od monokulturní komunikace, tj. probíhající uvnitř mezi příslušníky té samé kultury. Osoby mezikulturní komunikace vstupují do komunikačního procesu s ryze odlišnými způsoby jednání, vnímání a hodnocení dané skutečnosti. Cizinec musí tedy za určitých předpokladů zvládnout jiný jazyk, přesto se vystavuje riziku, že neporozumí kultuře národa či daného etnika. Je tedy zřejmé, že cizinec se vyznačuje kulturní odlišností, vyplývající z podmínek domácího prostředí ze kterého vychází, označuje se tzv. sociokulturní bariérou, komunikační a kulturní bariérou.
Cizinec v českém právním řádu Platný vnitrostátní právní řád rozlišuje následující kategorie cizinců: cizinec, jemuž byl udělen azyl v ČR (azylant), cizinec žádající o udělení azylu v ČR (žadatel o azyl), azylant a žadatelé o azyl jsou definováni zákonem č. 325/1999Sb. o azylu osoba s povoleným trvalým pobytem v ČR, spadá pod zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR osoba s povoleným přechodným pobytem v ČR a jeho postavení ve vnitrostátním právu. Přechodně pobývat, znamená bez udělení víza platným právním předpisem ES cizinec, jež je držitelem mezinárodní ochrany, s postupnou integrací dle jednotlivých právních postupů a nařízení se integruje do majoritní společnosti daného státu
Zákon o pobytu cizinců na území ČR Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky upravuje podmínky vstupu cizince na území České republiky a vycestování cizince z území, stanovuje podmínky pobytu cizince na území a vymezuje působnost Policie České republiky, Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí v této oblasti státní správy. Cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky včetně občana Evropské unie.
Zákon se nevztahuje na cizince, který:
je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, azylantem anebo osobou požívající doplňkové ochrany, nebo podal proti rozhodnutí kasační stížnost,