náhled|Obchodní část města náhled|Letiště Changi náhled|Singapurský přístav, jeden z nejvytíženějších na světě Singapur patří mezi nejvyspělejší ekonomiky světa, je finančním, obchodním a dopravním centrem světového významu. Společně s Hongkongem, Tchaj-wanem a Jižní Koreou tvoří čtveřici takzvaných asijských tygrů. Ekonomika země je vysoce závislá na vývozu a zároveň je v ní uplatňována vysoká úloha státu, který vlastní zásadní podíly ve firmách tvořících asi až 60 % HDP, stát ale většinou není ve firmách zastoupen jako vlastník přímo, nýbrž prostřednictvím jiných entit, především investičních fondů.
Země se vyznačuje nízkou mírou nezaměstnanosti (kolem 2-3 %, v roce 2009 potom asi 2,2 %) a výjimečnou kvalitou života (výzkum od The Economist Inteligence Unit dokonce označil Singapur jako zemi s vůbec nejvyšší kvalitou života na planetě).
Singapur, i přes svoji vysokou ekonomickou vyspělost, vykazuje nebývale rychlé tempo růstu ekonomiky, které v roce 2006 činilo 7,9 % a v roce 2010 dokonce 14,7 %.
Singapur náleží mezi nejdůležitější dopravní uzly na planetě. Je druhým největším přístavem na světě. Letiště Changi potom slouží jako letecký uzel mezi Evropou, Asií a Austrálií. V Singapuru existuje také systém podzemní rychlodráhy. První linka byla otevřena v roce 1987, čímž se systém stal druhým nejstarším v jihovýchodní Asii. Síť se rychle rozrůstala, což byl výsledek snahy Singapuru o vybudování rozvinuté železniční sítě jako nosného systému městské hromadné dopravy. V roce 2019 systém přepravil denně 3,4 milionu cestujících. Metro má 187 stanic a délka sítě je 203 km se standardním rozchodem. MRT doplňuje síť regionální lehké železnice, anglicky Light Rapid Transit nebo LRT, která se napojuje na stanice metra.
Singapurská ekonomika se vyznačuje volným trhem, zároveň byla ohodnocena jako třetí nejméně zkorumpovaná na světě s nízkými daňovými sazbami (14,2 % hrubého domácího produktu). Singapur má třetí nejvyšší HDP na hlavu z hlediska parity kupní síly (PPP). Také singapurský poměr obchodu k HDP je jeden z nejvyšších na světě.
Velkou roli v oblasti singapurské ekonomiky hrají státní podniky. Státní investiční fond Temasek Holdings drží většinový podíl v mnoha velkých národních společnostech jako např. ST Engineering, Singapore Airlines, SingTel a MediaCorp. Singapurská ekonomika je významným finančníkem přímých zahraničních investic. Díky investičnímu a stabilnímu politickému prostředí Singapur těží z přílivu přímých zahraničních investic od světových institucí a investorů. Mezi hlavní singapurské banky patří The Development Bank of Singapore LTD (DBS), Oversea-Chinese Banking Corpn LTD (OCBC), United Overseas Bank LTD (UOB), Bank of Singapore LTD, Far Eastern Bank LTD.
Singapur můžeme chápat jako regionální centrum pro správu majetku. Hlavním zdrojem příjmu ekonomiky je vývoz zboží, převážně elektroniky a chemikálií, což umožňuje nákup přírodních zdrojů a surovin, které jsou vzácné, nebo Singapuru chybí. Jedná se například o vodu, která je zde definována jako vzácný zdroj.
Ekonomika Singapuru v roce 2014 získala druhé místo v žebříčku Scientific American Biotechnology. Singapur spoléhá na rozšířený koncept zprostředkovatelského obchodu k uzavření obchodu, a to nákupem surového zboží a jeho rafinací pro zpětný vývoz, například v oblasti rafinace ropy a výroby oplatek. Co se týče provádění těchto entrepotových aktivit, Singapur je mnohem konkurenceschopnější, než mnoho jeho sousedů, protože vlastní strategický přístav, který je druhý nejrušnější na světě. Aby se Singapuru podařilo zachovat mezinárodní postavení a ekonomickou prosperitu, přijal opatření na podporu inovací, podnikání a rekvalifikace.
Historie singapurské ekonomiky
Britská kolonizace V roce 1819 Sir Stamford Raffles, britský státník, založil obchodní stanici na jižním cípu Malajského poloostrova, která se stala základem pozdějšího Singapuru. Díky britské nadvládě v době kolonialismu těžil Singapur i z britské ekonomiky. Začala se zde vytvářet finanční a obchodní střediska. Kolonizace se stala základem rozvoje kapitalismu a zároveň Singapur pozdvihla na druhé místo nejbohatších zemí v Asii.
V roce 1826 byl Singapur považován za hlavní město Průlivových osad, což byla území ovládaná britskou Východoindickou společností na Malajském poloostrově.
Obchodní expanze Díky nové cestovní trase získává Singapur nové ekonomické příležitosti. 17. listopadu 1869 dochází k otevření Suezského průplavu, který spojuje Středozemní a Rudé moře. Umožňuje zrychlení doby cestování, což vede ke zvýšení objemu obchodu. Pouze o rok později Singapur zaznamenal nárůst o 32 milionů dolarů.
Nezávislost V roce 1950 region zažil sociální nepokoje, které vzešly v rozhodnutí koloniálních mocností vzdát se určitého rozhodování. Probíhající rasové nepokoje přiměly koloniální správu k ustanovení nové místní vlády. Vzhledem k tomu, že většina nepokojů byla způsobena vysokou nezaměstnaností, byla k vyřešení tohoto problému nasměrována místní vláda. Organizací k vytváření pracovních míst se stala Správní rada pro hospodářský rozvoj.
V roce 1965, po získání nezávislosti na Malajsii, se Singapur potýkal s malým domácím trhem, vysokou mírou nezaměstnanosti a chudobou. 70 % singapurských domácností žilo v nevyhovujících podmínkách a třetina obyvatel žila ve slumech na okraji města. Nezaměstnanost dosáhla v průměru 14 %, HDP na obyvatele činil 516 amerických dolarů. Polovina populace byla negramotná.
Rozmach a změna industrializace Strukturální změny pohánějí ekonomiku. 1965-1973: Meziroční růst reálného HDP činí 12,7 %. 1973-1979: Singapur zachvátily ropné krize, které zvýšily povědomí vlády o hospodářských otázkách. Vláda proto vytvořila nové fórum ekonomických změn. Také zdůraznila, že novou vlnou hospodářského zisku má být zaměření na technologie a vzdělávání. Podařilo se jí minimalizovat inflaci a poskytnout pracovníkům patřičné mechanismy k udržení růstu. Zřídila Radu pro hospodářský rozvoj jako vedoucí orgán pro investiční úsilí a pro zvýšení atraktivity Singapuru pro zahraniční investice.
V následujících letech se zvýšil příliv přímých investic. Do roku 2001 zahraniční společnosti představovaly 85 % vyrobeného vývozu a 75 % vyrobené produkce. Míra úspor a investic vzrostla jako jedna z nejvyšších na světě, naopak podíl mezd na HDP a spotřeba domácností klesly na jednu z nejnižších úrovní na světě.
Růst sektoru služeb Se snižujícím se tempem růstu země opět potřebovala diverzifikovat svou ekonomiku. V důsledku tohoto investičního úsilí se kapitálový fond Singapuru do roku 1992 zvýšil 33krát a dosáhl desetinásobného zvýšení poměru kapitálu a pracovní síly. Životní úroveň se neustále zvyšovala, přičemž více rodin přešlo od statusu s nižšími příjmy k zabezpečení se středními příjmy se zvýšenými příjmy domácností.
V roce 1987 Li Kuang-jao, „otec Singapuru“, tvrdil, že (na základě kritéria pro vlastní bydlení) 80 % Singapurců lze nyní považovat za příslušníky střední třídy. Za Leeho Singapuru byla nízká inflace i nezaměstnanost. Avšak na rozdíl od hospodářské politiky Řecka a zbytku Evropy, Singapur postupoval podle politiky záchranné sociální sítě. To vedlo k vyšší než průměrné míře úspor a dlouhodobě velmi udržitelné ekonomice. Bez zatěžujícího sociálního státu nebo jeho podoby, Singapur vyvinul velmi soběstačnou a kvalifikovanou pracovní sílu dobře zběhlou pro globální ekonomiku.
V devadesátých letech Singapur řešil otázku, jak obnoví svou ekonomiku. Vznik výkonných výrobních firem v jihovýchodní Asii v 90. letech minulého století zpochybňuje národ s tak malou pracovní silou a pozemkovými omezeními. Friedrich poznamenal, „jak by bylo nepravděpodobné expandovat nad současný 25% podíl ekonomiky“ pokud jde o výrobní firmy. Navzdory problémům ve výrobním sektoru Singapur vzkvétal v globálních financích, obchodování a byl průmyslovým centrem mezinárodního obchodu.
Ekonomická strategie Singapuru přinesla v letech 1960 až 1999 reálný růst v průměru 8,0 %. Od získání nezávislosti státu v roce 1965 nashromáždil singapurský HDP v průměru 9,5% nárůst. Ekonomika se po regionální finanční krizi zvýšila v roce 1999 pod vedením předsedy vlády Singapuru Goh Chok Tonga s tempem růstu 5,4 %, následovaným 9,9 % v roce 2000. Avšak hospodářské zpomalení ve Spojených státech, Japonsku a v Evropské unii, jakož i celosvětový propad elektroniky, snížily odhadovaný hospodářský růst v roce 2001 na záporná 2,0 %.
V následujícím roce ekonomika vzrostla o 2,2 % a v roce 2003, kdy byl Singapur zasažen epidemií SARS, o 1,1 %. Následně došlo v roce 2004 k zásadnímu obratu, který umožnil ekonomický růst o 8,3 %. V roce 2005 činil hospodářský růst 6,4 %, v roce 2006 pak 7,9 %.
Bylo zřejmé, že Singapur bude vzhledem ke svému postavení centra finančních služeb rovněž bojovat s důsledky globální finanční krize. Někteří komentátoři trhu pochybovali o schopnosti ekonomiky vyrovnat se s dopady krize. Například, Kit Wej Čeng z Citi tvrdil, že Singapur zažije „nejtěžší recesi v dějinách Singapuru“. Ukázalo se, že na bývalého vládního učence se nemohl mýlit víc. Nakonec ekonomika vzrostla v roce 2009 o 3,1 % a v roce 2010 zaznamenala země růst o 15,2 %.
Od 8. června 2013 se míra nezaměstnanosti v Singapuru pohybuje okolo 1,9 % a ekonomika země vykazuje nižší tempo růstu, přičemž v jednotlivých čtvrtletích dosahuje 1,8 % – oproti 14,8 % v roce 2010. V letech 2015 a 2016 došlo k poklesu, když se růst HDP snížil na pouhá 2 procenta. Přestože se růst snižuje, národ ještě nevykázal záporné tempo růstu, které je pozitivním znamením. Nezaměstnanost a inflace se rovněž snížily.
Od roku 2017 HDP Singapuru činí 323,907 miliardy dolarů. Byl předpoklad, že v roce 2019 dojde v Singapuru k hospodářskému zpomalení a růst HDP zpomalí z 3,1 % na 1,9 % a to kvůli zvýšení cel ze Spojených států a Číny v roce 2018.
Covid-19 Během pandemie covidu-19 Ministerstvo obchodu a průmyslu uvedlo, že ekonomika v roce 2020 klesne o 1–4 %. Ekonomika během prvního čtvrtletí roku 2020 klesla o 2,2 % oproti stejnému čtvrtletí v roce 2019.
26. května 2020 Ministerstvo sdělilo, že reviduje svá očekávání, že ekonomika klesne o 4–7 %.
Wei Zheng Kit, bývalý vládní učenec, naopak čekal v roce 2020 expanzi ekonomiky. Pouze o měsíc později však byl nucen udělat obrat a změnil svou prognózu na −8,5 %. V důsledku ekonomického tlaku společnost Moody’s (americká společnost poskytující finanční služby) změnila ohodnocení bankovního sektoru Singapuru ze „stabilního“ výhledu na „negativní“.
Kvůli omezení pracovních míst pro zahraniční pracovníky se objevily obavy, že by mohlo dojít ke zpoždění stavebních prací až o půl roku. Politik Chee Hong Tat oznámil, že v dubnu 2020 ukončilo činnost přibližně 3800 společností, tedy jen o trochu více než průměrných 3700 společností za duben během posledních pěti let. Varoval však, že se situace nejspíše ještě zhorší. Navzdory pouze nízkému nárůstu společností s ukončenou činností se oproti dubnu 2015 snížil o třetinu počet společností, které činnost zahájily.
Ekonomické sektory Aby si vláda i přes stále rostoucí mzdy udržela svou konkurenční pozici, usiluje o propagaci činností s vyšší přidanou hodnotou v sektorech výroby a služeb. Také otevírá zahraničím dodavatelům sektory finančních služeb, telekomunikací a výroby energie a maloobchodu. Vláda se rovněž pokusila o některá opatření jako regulaci růstu mezd. Stát se také zbavuje nevyužívaných budov, ve snaze kontrolovat rostoucí obchodní nájemné s cílem snížit náklady na podnikání v Singapuru.
Bankovnictví