Horní Libchava, dosud obývaná především německým obyvatelstvem, prošla v poválečných letech (1945–1989) velkou demografickou proměnou. Nová vývojová etapa osidlování a po únoru 1948 komunistickou vládou nastolená kolektivizace a socializace venkova byla ukončena rokem 1960.
Vysídlení německého obyvatelstva Krátce po osvobození (18. května 1945) dorazily do České Lípy z rozkazu revolučního vojenského velitelství „Alex” ozbrojené jednotky z Mladé Boleslavi, ozbrojené formace škpt. děl. Ruboše z Čelákovic, oddíl pražských revolučních gard „Pěst“ a partyzánská skupina „Pokorný“ z Kolína. Po likvidaci velitelství Alex (25. května 1945) převzala velení 1. československá armáda. Ozbrojená skupina „Sekáč“ z Mladé Boleslavi byla na Českolipsko vyslána 27. května 1945 dodatečně.
Z těchto ozbrojených skupin se utvořil pěší pluk č. 47 (přejmenován na pěší pluk 36, III. prapor, škpt. Buriánský, později pplk. Kosař), jehož I. prapor (škpt. Ruboš) odjel do Jablonného, II. prapor (mjr. Holas) se přemístil do Nového Boru a III. prapor (mjr. Hulínský) zůstal v České Lípě.Jednotky dislokované v České Lípě a blízkém okolí v měsících červen a červenec 1945, otázka č. 1441 Území směrem od České Lípy přes Doksy až po Kuřívody, které zahrnovalo i obec Horní Libchavu, měl v tehdejším dobovém žargonu „vyčistit” 8. pěší pluk pod velením podplukovníka Františka Vovesa. Ten také 14. června 1945 vydal v České Lípě rozkaz k zahájení vysidlovací akce, která měla být provedena jeho slovy „nejkratším směrem, tj. na sever”.Alfred-Maurice de Zayas: Anmerkungen zur Vertreibung der Deutschen aus dem Osten, Verlag: Kohlhammer, 1986
Vysidlování německého obyvatelstva započalo nejprve v okrese Česká Lípa a v Německém Jablonném, dále pokračovalo na Varnsdorfsko, Rumbursko a Šluknovsko. Začátkem července 1945 už vojenské jednotky operovaly v prostoru od Dubé přes Doksy po Jestřebí, zčásti i v okresu Děčín. Podle historika Adriana Portmanna bylo chování k německy hovořícímu obyvatelstvu doprovázeno řadou svévolných, nezřídka brutálních činů. Druhá fáze exodu německého obyvatelstva představovala transporty do americké okupační zóny a poté do sovětské okupační zóny v Německu. Z původního německého obyvatelstva v obci zůstalo jen několik málo osob (tzv. němečtí antifašisté), mezi nimi také místní katolický farář Franz Graf.Tomáš Staněk, Adrian von Arburg: Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace" německého obyvatelstva (květen až září 1945)
Osidlování Revoluční okresní národní výbor v Mladé Boleslavi (zřízen 5. května 1945) uvažoval již krátce po svém konstituování, že by mohl k Mladoboleslavsku získat i okresy v českém pohraničí: Česká Lípa, Dubá, Rumburk, Šluknov a Varnsdorf. Dozor nad osidlováním těchto pohraničních okresů měl zajistit vrchní komisař okresní politické správy Dr. A. Kvasnička. V červnu 1945 proběhlo v této věci jednání mezi představiteli ONV Mladá Boleslav a ZNV v Praze. V červenci 1945 už správní knihy ONV v Mladé Boleslavi evidovaly obce Častolovice, Horní Libchavu, Jägersdorf, Manušice, Novou Ves, Sonneberg, Svobodnou Ves (Josefsdorf u Skalice) a Volfartice jako cíl mladoboleslavské kolonizace.Radka Kornelaková: Politický a správní vývoj okresu Mladá Boleslav v letech 1945–1948, diplomová práce, Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2015I když z rozhodnutí ministerstva zemědělství dne 18. září 1945 byl ONV v Mladé Boleslavi nakonec přiklepnut k osídlování okres Dubá, představitelé ONV se nevzdávali a 14. září 1945 zaslali předsednictvu vlády, ministerstvům a ZNV speciální memorandum, ve kterém požadovali, aby se Mladá Boleslav stala krajským a župním městem s přidělenými okresy: Česká Lípa, Dubá, Jičín, Mimoň, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Semily a Turnov. In: Radka Kornelaková: Politický a správní vývoj okresu Mladá Boleslav v letech 1945–1948
Místní správní komise byla v obci zřízena souběžně s prvními přicházejícími osídlenci a do podzimu 1945 nahrazena Místním národním výborem.David Kovařík: Demoliční akce v českém pohraničí v letech 1945–1960, disertační práce, Brno 2009 Pobočka Národního pozemkového fondu se nacházela nejprve v Liberci. Teprve v květnu roku 1946 byla vyhláškou ministerstva zemědělství v České Lípě zřízena úřadovna pobočky Národního pozemkového fondu (Na Záduší čp. 306 proti Okresnímu národnímu výboru). V ulici Na Záduší (též Wiedenstraße - Zádušní ulice - Žukovova - Paní Zdislavy) sídlil od roku 1945 Okresní národní výbor (nyní čp. 418), Okresní velitelství SNB s úřadovnou a ubikacemi čp. 299 (nyní čp. 299), úřadovna Národního pozemkového fondu čp. 306 (zbořeno r. 1966) a Okresní záchranná stanice Československého červeného kříže (nyní čp. 419). In. www.bohmischleipa.cz: Ulice Paní Zdislavy. Úřadovna obsluhovala služehní obvod politického okresu Dubá a Česká Lípa, přičemž pobočka Národního po zemkového fondu v Liberci byla pro tyto okresy první odvolací instancí.Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 25.05.1946, 2(121), s. 3.
Vlastnické dekrety a prozatímní zaknihování Od podzimu 1947 se na Českolipsku započalo s udělováním vlastnických dekretů dosavadním národním správcům. V říjnu 1947 Osidlovací komise ministerstva zemědělství v České Lípě odstartovala prozatímní zaknihování, k němuž si osídlenci měli připravit: přihlášku o příděl, pro každého z manželů potvrzení o národní spolehlivosti a výpis z trestního rejstříku, pro Národní pozemkový Fond (NPF) plnou moc na majetek zanechaný ve vnitrozemí.Stráž severu, 14. října 1947, s. 2
Následně byly novým majitelům zemědělských usedlostí vyměřeny dávky ke splácení konfiskátů.Obzvláště po únoru 1948 se novým majitelům dekretů do splácení vyměřených dávek příliš nechtělo, např. severočeský deník NF „Stráž severu” v roce 1948 informoval, že splátky za zemědělské usedlosti nejhůře odvádí vlastníci dekretů v Horní Libchavě a Častolovicích. In: Stráž severu, rok vydání 1948, ročník 4, č. 25, s. 5. Poslední osídlenci už pocházeli ze státem řízeného dosídlení v druhé polovině padesátých let 20. století. Někteří z nich se nakonec vraceli zpět do vnitrozemí.
V poválečném osidlování se v obci podařilo osadit několik původních živností: hostince (čp. 61 Václav Fuka, čp. 15), konzum (čp. 208 Matějkovi) a pekárnu (čp. 60), mlékárnu (čp. 65), kovárnu (čp. 59 Karel Zítka), holičství a kadeřnictví (čp. 144 rodina Růžičkova), pánského a dámského krejčího (Miroslav Bílek), řeznictví s pivním výčepem (čp. 123 rodina Linhartova), obuvníka (čp. 74), strojnicko-zámečnický závod pro opravy jízdních kol a motocyklů (čp. 146 V. Němeček), sklenářství, truhlářství (čp. 9), malířství, lakýrnictví, fotoslužbuStráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 23.09.1948, 4(223), s. 4. a zemědělské usedlosti.Dle vzpomínek pamětníků a rodinných záznamů se na čp. 208 (po Konzumním spolku „Vorwärts”) nacházel konzum (s původní nazelenalou fasádou) rodiny Matějkových (smíšené manželství). Ta byla po roce 1952 přesídlena do budovy čp. 60, kde byla zrušena pekárna a kde vedli obchod smíšeného zboží pod Jednotou. V budově čp. 208 pak byla zřízena pošta. Na čp. 9 (po původní kolářské dílně) fungovalo kolářství, na čp. 59 provozoval kovárnu pan Karel Zítek, na čp. 65 se nacházela mlékárna (po znárodnění zde JZD vařilo pro brigádníky, na snímkování zachycena ještě v roce 1954, následně podlehla družstevním demoličním akcím), na čp. 144 holič a kadeřník (rodina Růžičkova), na čp. 123 řeznictví s výčepním lokálem (rodina Linhartů, krátce do znárodnění jen řeznictví a následně obec obsluhovala pojízdná prodejna s masným zbožím), hostinec na čp. 61 s divadelním sálem, hostinec na čp. 15 s tanečním sálem v patře (hned po válce se zde nalézal MNV, později v majetku JZD, po roce 1989 zdevastovaný zbourán), u vjezdu k Ptačímu rybníku stávala hospoda s kulečníkem (zachycena na snímkování z roku 1954, podlehla družstevním demolicím a výstavbě družstevní váhy), na pozemku čp. 146 u silnice na Stružnici stával obchod (původně obchod s jízdními koly a šicími stroji, zachycen na snímkování z roku 1954, podlehl družstevním demolicím), na čp. 13 (původně kolářská a podkovářská dílna) sídlili rybáři, ve spodní uličce švadlena a pánský krejčí, na čp. 74 v podélné přístavbě za domem se nacházela nevyužívaná ševcovská dílna (původně na hospodářské usedlosti čp. 181, podlehla demolicím před rokem 1953, od roku 2013 parcela st. 388 s rodinným domem ve vlastnictví Petra Prokeše, viz katastr nemovitostí).
Znárodnění živností Od podzimu 1948 docházelo ve vsi k útokům na živnostníky (propagandou, finančním útlakem nebo administrativní šikanou), jejichž cílem bylo přimět majitele živností ke vstupu do JZD nebo státního statku. Nejprve byl likvidován maloobchod, řemesla a pohostinství. Rokem 1952 začala v pohraničí rozsáhlá a centrálně řízená demoliční akce, která v Horní Libchavě zasáhla hlavně selské usedlosti ve správě JZD.
V roce 1960 měla Rada MNV v Horní Libchavě ve své správě provozovny služeb: holičství, sklenářství, truhlářství, motoopravnu jízdních kol a motocyklů, malířství, lakýrnictví, dámské krejčovství a fotoslužbu. V roce 1960 počítala se zavedením místní dopravy a se službou řezání dřeva.Budovatel českolipské vesnice. Česká Lípa: ONV, 18.2.1960, 11(7), s. .
Kolektivizace a socializace zemědělství
Československé státní statky Velkostatek v Horní Libchavě (původně zbytkový statek v majetku akciové společnosti Severočeské stromovky se sídlem v Horní Libchavě) přešel nejprve jako německý konfiskát pod ministerstvo zemědělství ve správě původního majitele JUDr. Josefa Vraného bytem v Horní Libchavě.Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 10.03.1946, 2(59), s. 5: Dr. Josef Vraný, Horní Libchava, pošta Česká Lípa. V květnových dnech roku 1947 a 1948 pořádal Okresní myslivecký spolek v České Lípě a okresní myslivecký spolek v Boru u České Lípy v zámeckém parku střelecké závody.Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 09.06.1948, 4(134), s. 3.
Dne 1. října 1948 přidělilo ministerstvo zemědělství velkostatek v Horní Libchavě Státním lesům a statkům v Zákupech, ke kterému náleželo sedm pobočných dvorů na českolipském okrese (Horní Libchava, Stvolínky, Noviny, Holany, Zahrádky, Osečná a školní statek rolnické školy Česká Lípa).Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 09.12.1948, 4(287), s. 2. Na statku v Zákupech byla ve stejném roce zřízena také první státní traktorová stanice na Českolipsku.Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 30.12.1948, 4(304), s. 2.
V rámci první pětiletky mělo hospodářství v Horní Libchavě plnit hlavně dodávky vepřového masa, z části dokrmovat brakový skot na porážku a budova zámku vyřešit pražskou bytovou otázku.Stráž severu, 09.12.1948, s. 2: Zákupský statek se připravuje na pětiletku. Nezdařený plán s přemístěním pražských penzistů nahradil v roce 1954 projekt školního statku Horní Libchava.Budovatel českolipské vesnice, 2.2.1955, č. 4, s. 2 V roce 1959 zde zahájila výuku dvouletá Učňovská zemědělská škola.Budovatel českolipské vesnice, 10.6.1959, č. 25, s. 2 Rokem 1964 přešel zámecký areál do vlastnictví Československé lidové armády.
Centrální státní statek v Zákupech s hospodářstvím v Horní Libchavě převzal v roce 1949 nově zřízený národní podnik