Alois Šmolík (19. června 1893, Mýto u Rokycan – 9. prosince 1952, Praha) byl československý konstruktér letadel a podnikatel. Byl hlavním konstruktérem, technickým ředitelem a hnacím článkem vývoje ve firmě Letov. Nejznámějším letadlem je pravděpodobně Letov Š-28 a jeho následníci.

Mládí a za první světové války Narodil se v Mýtě u Rokycan, ale mládí prožil v Hostomicích pod Brdy, kde jeho otec Václav měl koželužskou dílnu. Po obecné škole pokračoval ve studiích v Praze a nejprve na malostranské reálce a potom na Vyšší průmyslové škole v Betlémské ulici, kde odmaturoval v roce 1913.

O letectví se zajímal od svých studentských let. Poprvé se tento zájem projevil v roce 1910, když postavil svůj první kluzák. V roce 1913 postavil první letadlo – jednoplošník, který byl schopen unést 60 kg. Po prázdninách v roce 1913 nastoupil vojenskou službu. Koncem roku 1914 po svém zranění na ruské frontě byl přidělen k technické službě „Leteckého pluku č. 1“ ve Vídni. Byl zařazen v rakousko-uherském letectvu do tvořícího se konstrukčního oddělení, ve kterém s krátkou přestávkou setrval až do konce války. Současně přitom studoval na vídeňské technice a působil jako asistent leteckého odborníka a teoretika profesora Miesese. Postupně byl přidělen k oddílu pro statické výpočty a na konec pracoval jako projektant. Na konci první světové války se vrátil do Prahy a společně s ostatními navrátilci, kteří po dobu války byli činní v letectví, se podílel na vzniku "Leteckého arsenálu" (1918). Z něho později vznikla „Vojenská továrna na letadla“ v Letňanech. To byly základy jeho pozdějšího povolání v nově vzniklé Československé republice. náhled|vlevo|Šmolík Šm-1, zleva konstruktér Alois Šmolík a pilot Klement Adamec (1920) náhled|Alois Šmolík, konstruktér (1921) náhled|Alois Šmolík (1929)

Konstruktér Pod Šmolíkovým vedením ještě v Leteckém arsenálu, který sídlil v Průmyslovém paláci na Výstavišti Praha, v červnu 1919 začaly práce na prototypu pozorovacího letounu Š. A. V dubnu a květnu 1920 byl tento letoun zalétán na letišti ve Kbelích, kam se "Arsenal" pod novým jménem Hlavní letecké dílny v Praze přestěhoval, velitelem arsenálu a vojenským pilotem kpt. Adamcem. Velitelem Leteckého arsenálu byl kapitán Klement Adamec (1. 6. 1886-13. 7. 1974), dřívější závodník na automobilech Walter W-I a aviatik, vedoucím provozu byl inženýr František Barvitius a technickým vedoucím byl konstruktér Alois Šmolík.

Tento první československý vojenský letoun byl následně vyroben v několika sériích, už přejmenovaný na Šmolík Šm-1 (pozorovací a lehký bombardovací jednomotorový dvouplošník). Ministerstvo národní obrany (MNO) si objednalo 50 letounů Šm-1, ale záhy se objevily potíže s množstvím motorů Hiero L (konstruktér Ing. Otto Hieronimus), kterých se nedostávalo, proto na další letouny byly použity motory Maybach Mb-IVa a objednávka MNO byla navýšena. Uživatel (MNO) své stroje dále přeznačil, na Šmolík Š-1 pro letadla s motory Hiero L a na Šmolík Š-2 pro letadla s maybachy. Celkem bylo v letech 1920-1923 vyrobeno 90 letounů této řady.

Od 1. dubna 1922 se podnik opět přejmenoval, teď nesl název Československá vojenská továrna na létadla. V tomto roce Šmolík zkonstruoval stíhací letouny Š-3 a Š-4. V roce 1923 byl jmenován šéfkonstruktérem ve Vojenské továrně na letadla. Mezi československými konstruktéry se stal průkopníkem v oboru celokovových konstrukcí, což dokumentoval na prvním letounu s trupem z ocelových trubek potažených plátnem (Š-5). S malým časovým odstupem (ještě v roce 1923) navrhl bombardovací typ Š-6, stíhací Š-7 a závodní Š-8.

V roce 1924 se továrna ze Kbel přestěhovala do nových prostor v Letňanech a od roku 1927 začala používat obchodní název Letov. To už Alois Šmolík zastával vedle funkce hlavního konstruktéra i pozici technického ředitele. V roce 1927 byl zvláštním výnosem Ministerstva veřejných prací udělen stavovský titul inženýr. Není bez zajímavosti, že letouny vyráběné Leteckým arsenálem (1918-9), Hlavními leteckými dílnami (1920-1922) a Vojenskou továrnou na létadla se jmenovala Šmolík Š- a číslo typu. Pod názvy Šmolík je uváděl i československý letecký rejstřík. Teprve po přejmenování továrny na Letov po roce 1927 byly letouny zpětně přejmenovány na Letov Š-.

V letech 1919-1939 vzniklo pod Šmolíkovým vedením několik desítek projektů vojenských i civilních letadel, 22 z nich se vyrábělo sériově a 9 bylo vyrobeno v prototypu. Jiný zdroj uvádí 36 typů letadel. Po určité období působil i jako docent Českého vysokého učení technického v Praze. Za jeho nejúspěšnější konstrukci bývají považovány bombardovací a průzkumné letouny řady Letov Š-28 (a jeho následovníci Š-128, Š-228, Š-328, Š-428 a Š-528) vyráběné v letech 1928-37. V tomto případě se jednalo o první leteckou celokovovou konstrukci (dural, ocel) navrženou a vyrobenou v Československu. Za okupace byl Letov začleněn do německého koncernu Junkers a zabýval se opravami a výrobou německých letadel. Konstrukce byla zrušena, proto v roce 1943 Šmolík z Letova odešel a odstěhoval se s rodinou do Příbrami. náhled|Alois Šmolík (1933)

Podnikatel Již v roce 1927 byl Alois Šmolík požádán příbramskými zastupiteli, aby se ujal krachující firmy Příbramské strojírny a slévárny, původně Strojírna a slévárna Stelšovský Rudolf v Příbrami“ založená v roce 1899 (výroba automobilů Stelka od roku 1922 později ASPA). Šmolík firmu s 30 zaměstnanci od příbramské spořitelny, tehdejšího vlastníka, zakoupil a ve volném čase se věnoval jejímu rozvoji. Během dvou let vyvedl podnik z úpadku a zajistil i vývoz zboží – i tím, že převedl do Příbramě část letecké výroby. Vlivem další krize zasáhl závod sice nový útlum, ale Ing. Šmolík firmu dál vydržoval z výnosů svých patentů a licencí.

Po přestěhování do Příbrami, do vily, kterou si v areálu firmy ve 40. letech postavil, se věnoval rozvoji firmy zcela. Původní výroba automobilů ASPA a stabilních spalovacích motorů byla postupně opouštěna a po válce zcela ukončena. Později se zde vyráběly především předměty a zařízení pro vybavení domácností a koupelen. Byly to sporáky, litinové koupelnové vany, umyvadla, kamna atp. Na konci roku 1946 pracovalo ve firmě na 220 zaměstnanců a své výrobky vyvážela i do zahraničí. Po znárodnění továrny v roce 1948 byl Alois Šmolík ze své vily vystěhován a z firmy propuštěn. Pracoval nejprve v Hořovicích ve firmy ALBA (gastronomická zařízení) a později jako konstruktér v pražské firmě Kovotechna (výroba kuchyňského spotřebního zboží), kde jako průmyslový výtvarník působil Stanislav Lachman. K práci v leteckém oboru se již nikdy nevrátil.

Alois Šmolík zemřel po krátké nemoci 9. prosince 1952 v Praze.

Konstruované stroje (výběr)

Československé patenty Ing. Alois Šmolík podal jako původce několik patentových přihlášek. Byly mu přiznány tyto československé patenty

Patent č. 4275 Létadlo (1921) Patent č. 52060 Uspořádání kulometných dvojic na letadle (1935) Patent č. 53549 Nosník pro letadla (1936) Patent č. 55960 Křídlo dělitelné ve směru letu (1936) Patent č. 65467 Reakční motor (1939)

Odkazy

Reference

Literatura NOVÁK, Jan A. Alois Šmolík: z oblak do koupelen, Roč. 52 (21. listopadu 2008). Příloha Víkend: magazín HN. č. 47. S. 28. ŠUMAN-HREBLAY, Marián: Encyklopedie automobilů. České a slovenské osobní automobily od roku 1815 do současnosti. Computer Press, Brno 2007, . BOROVAN, Václav. Historie československého vojenského letectva 1914-1945. Knižní klub: Cento, Praha 1998, 155 s., ISBN 80-7176-720-4

Související články Příbramská strojírna a slévárna

Externí odkazy

Alois Šmolík: z oblak do koupelen na archiv.hn.cz Letov aneb Smutný úděl naší nejstarší letecké továrny na letnanskelisty.cz Automobil Stelka na czechcars.net

Kategorie:Průkopníci letectví Kategorie:Čeští letečtí konstruktéři Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Narození v Mýtě Kategorie:Úmrtí v roce 1952 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Narození 19. června Kategorie:Úmrtí 9. prosince