Volby do parlamentu Československé republiky 1920 se konaly v dubnu 1920, přičemž volby do poslanecké sněmovny se odehrály v neděli 18. dubna 1920 a volby do senátu 25. dubna 1920. Volby se nekonaly na Tešínsku, Vitorazsku, Hlučínsku, Valticku a v Podkarpatské Rusi.

Volební systém První ústava samostatného Československa z roku 1920, přijata ještě Revolučním národním shromážděním, předepisovala dvoukomorový parlament, složený z dolní komory – Poslanecké sněmovny – která čítá 300 poslanců, a z horní komory – Senátu – se 150 senátory. Samotné volby v roce 1920 byly podrobněji upraveny pozdějším volebním zákonem z téhož roku.

Do Poslanecké sněmovny i do Senátu se volilo shodně po volebních krajích, v případě dolní komory jich bylo 23, horní se volila po 11 krajích. V každém kraji byly mandáty v rámci I. skrutinia rozděleny poměrným způsobem, za pomocí Hareovy kvóty a bez jakékoliv uzavírací klauzule.

Mandáty nepřerozdělené v I. skrutiniu byly přerozděleny v celorepublikovém II. a případně III. skrutiniu, na rozdíl od I. skrutinia za pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty. Mandáty v dalších skrutiniích se rozdělovaly pouze mezi strany, které získaly alespoň jeden mandát v I. skrutiniu nebo získaly alespoň v jednom volebním kraji nejméně 20 000 hlasů.

Poslanecká sněmovna Poslanci do Poslanecké sněmovny byli voleni na 6 let. Kandidátem mohl být každý občan Československa starší 30 let, volit mohl každý občan starší 21 let.

Z celkově předepsaných 300 poslanců bylo voleno pouze 281. Shodně po 9 mandátech bylo rezervováno pro Těšínsko a Podkarpatskou Rus a jeden mandát byl ponechán pro Hlučínsko. Volby na Podkarpatské Rusi proběhly dodatečně až v roce 1924, na Těšínsku dokonce vůbec.

Původní zákon též počítal se 4 mandáty pro československé legionáře. Kvůli problémům se sestavováním legionářských seznamů byly tyto volby postupně odkládány až na 5. června 1921. Kandidátní listina byla podána jenom jedna, a to ta samotné Československé obce legionářské.

Senát Členem Senátu mohl být zvolen každý československý občan starší než 40 let, a to na osmiletý mandát. Aktivní volební právo příslušelo československým občanům starším 26 let.

Průběh voleb Šlo o první volby do Národního shromáždění republiky Československé po vzniku ČSR.

Cesta k volbám V první polovině roku 1920 vládla Československu takzvaná rudozelená koalice (vláda socialistických stran a agrárníků – první vláda Vlastimila Tusara), která vznikla na základě výsledků obecních voleb z roku 1919, ve kterých v českých zemích uspěly právě tyto dva politické proudy. Československo procházelo rychlou stabilizací, územní i ústavní (ústava ČSR byla přijata v únoru 1920). Zároveň ale opadal étos října 1918 a politická scéna se stále více polarizovala. V kampani hrály velkou roli spory okolo pozemkové reformy, naopak (dočasně) ustupovalo česko-slovenské napětí, protože Slovenská ľudová strana (pozdější Hlinkova strana) nyní kandidovala v rámci celostátní kandidátní listiny ČSL a podobně postupovali i slovenští agrárníci (Slovenská národní a rolnická strana byla spojencem kandidátky agrárníků), sociální demokraté a představitelé dalších politických proudů.

Výraznou změnou v rámci voleb byla zásadní změna volebního systému. Šlo o první parlamentní volby na území Československa (a jedny z prvních na světě), kdy volební právo měly i ženy. Původní většinový volební systém z dob Rakouska-Uherska byl rovněž nahrazen poměrným systémem, který umožňoval snadnější kandidaturu menším stavovským, etnickým a ideologickým formacím. Zároveň šlo o první parlamentní volby od vzniku Československa, jichž se mohli účastnit i příslušníci menšinových národů. Volby se ovšem nekonaly na územích, kde se měl ještě konat plebiscit o jejich připojení k Československu, což byly Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, a území na Oravě a Spiši. Volby se také nekonaly z důvodu složité bezpečnostní situace na Podkarpatské Rusi, dodatečné volby zde proběhly až v březnu 1924 (volby do parlamentu Československé republiky na Podkarpatské Rusi 1924).

náhled|vlevo|Premiér Tusar a jeho žena si prohlížejí volební plakáty náhled|vpravo|Prezident Masaryk se svou ženou opouštějí volební místnost Dominantním rysem voleb bylo rostoucí štěpení v řadách sociálně demokratických stran. Českoslovenští sociální demokraté měli své radikální marxistické levicové křídlo a podobnou situaci zažívala i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR (v ní navíc fakt, že strana nebyla součástí vládní koalice vedl k silnějším prvkům sociálního radikalismu) a Maďarsko-německá sociálně demokratická strana na východě státu. Tyto strany tak kromě volebního boje sváděly vnitřní politické boje jednotlivých křídel.

Dopady voleb Ve volbách byli zvoleni poslanci a senátoři Národního shromáždění (celkem 423 z ústavou předepsaných 450 – Podkarpatská Rus ještě nevolila a v parlamentu byla rezervována místa pro dodatečnou kooptaci legionářů). Předsedou poslanecké sněmovny se stal sociální demokrat František Tomášek, v čele horní komory usedl agrárník Cyril Horáček. Během několika týdnů ho ovšem nahradil agrárník Karel Prášek, a v roce 1924 pak za agrární stranu tento post obsadil Václav Donát. První týdny jednání parlamentu byla provedena volba prezidenta republiky (T. G. Masaryk) a probíhaly ostré projevy německých poslanců, kteří deklarovali, že vstupem do parlamentu neuznávají vznik Československa v jeho hranicích.

Volby jednoznačně vyhrála československá sociální demokracie (v českých zemích 33,4 % hlasů etnicky českých voličů, na Slovensku přes půl milionů hlasů a jasná výhra nad katolickou Slovenskou ľudovou stranou) a Československá strana socialistická (pozdější národní socialisté), která byla ovšem stranou s dominantní pozicí v českých zemích a minimální podporou na Slovensku. Kromě toho se do parlamentu dostala i menší levicová formace Socialistická strana československého lidu pracujícího, kterou založil František Modráček. Celkem socialistické strany získaly 50,57 % hlasů etnicky českých a slovenských voličů. Mezi občanskými stranami si své pozice udrželi agrárníci (mírné ztráty v českých zemích ale výrazné zisky na Slovensku, kde se stala druhou nejsilnější politickou silou). Naopak nevýrazné byly výsledky, které si připsala Československá národní demokracie (mírně posílení v Čechách, stagnace na Moravě, minimální pozice na Slovensku) a jen skromný přírůstek hlasů ve srovnání s komunálními volbami roku 1919 zaznamenali lidovci. Analogické procesy se odehrávaly i v řadách etnicky německých voličů. Německá sociální demokracie získala 43,5 % jejich hlasů a v českých zemích se stala po československé sociální demokracii druhou nejsilnější stranou. Výrazný nárůst zaznamenal také Německý svaz zemědělců jako platforma německého agrárního hnutí.

Rozhodné vítězství sociální demokracie umožnilo Vlastimilovi Tusarovi zůstat v čele vlády (druhá vláda Vlastimila Tusara), která zůstávala koalicí československých socialistických a agrárních sil. Varianty široké pravolevé koalice nebo česko-německé socialisticko-agrárnické koalice neprošly. Tusar navíc získal i post ministerstva národní obrany. Kvůli rostoucímu rozkolu v sociální demokracii (z jejího levého křídla vznikla brzy nato Komunistická strana Československa) ale po půl roce poté vláda padla a byla vystřídána úřednickým kabinetem.

Výsledky voleb Podíl hlasů

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny

StranaHlasyPoslanciAbs.%Abs.%Oproti Revolučnímu národnímu shromáždění±Československá sociálně demokratická strana dělnická1,590,52025.7z toho 23 přešlo v roce 1921 do KSČ7426.321Československá strana lidová699,72811.3217.53Slovenská ľudová strana124.312Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR689,58911.13111.031Republikánská strana československého venkova603,6189.72810.027Československá strana socialistická500,8218.1248.511Československá národní demokracie387,5526.3196.827Německá nacionální strana328,7355.3124.312Německá národně socialistická strana dělnická31.13Slovenská národní a rolnická strana242,0453.9124.312Německý svaz zemědělců241,7473.9113.911Německá křesťansko sociální strana lidová212,9133.0103.610Maďarsko-německá křesťansko-sociální strana139,3552.251.85Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová122,8132.062.16Maďarsko-německá sociálně demokratická strana108,5461.841.44Německá strana svobodomyslná105,4491.751.85Sdružené židovské strany79,7141.30–0Socialistická strana československého lidu pracujícího58,5800.931.13Strana malorolníků, domkářů a živnostníků Republiky Československé42,6700.70–0Maďarská zemská strana malorolnická a zemědělská26,5200.410.41Německá svobodně sociální strana7,6300.10–0Neodvislá strana lidu malého5,2520.10–0Maďarská národní strana4,2140.10–0Slovanská socialistická strana2,0240.00–0Celkem6,874,458100281100–

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny podle zemí Výsledky voleb do poslanecké sněmovny v Čechách Strana Předseda Počet hlasů %Československá sociálně demokratická strana dělnická<center>Antonín Němec<center>762 092<center>22,33Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR<center>Josef Seliger<center>551 909<center>16,17 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu<center>Antonín Švehla<center>424 236<center>12,43Československá strana socialistická<center>Václav Klofáč <center>381 367<center>11,18Československá národní demokracie<center>Karel Kramář <center>298 054<center>8,73Německá volební pospolitost 1920 (národní a národně socialistická strana)<center>Rudolf Lodgman von Auen a Rudolf Jung<center>224 751<center>6,58Německý svaz zemědělců<center>Franz Spina<center>216 528<center>6,35Československá strana lidová<center>František Šabata<center>191 844<center>5,62Německá křesťansko-sociální strana lidová<center>Josef Böhr<center>115 130<center>3,37Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová<center>Rudolf Mlčoch<center>80 757<center>2,37Německá strana svobodomyslná<center>Bruno Kafka<center>45 640<center>1,34Socialistická strana československého lidu pracujícího<center>František Modráček<center>43 098<center>1,26Strana malorolníků, domkářů a živnostníků Republiky Československé<center><center>42 670<center>1,25Sdružené strany židovské<center><center>19 473<center>0,57Německá svobodná sociální strana<center><center>7 630<center>0,22Neodvislá strana lidu malého<center><center>5 252<center>0,15Slovanská strana sociální<center><center>2 024<center>0,06 celkem <center>3 412 452<center>100

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny na Moravě a ve Slezsku Strana Předseda Počet hlasů %Československá sociálně demokratická strana dělnická<center>Antonín Němec<center>318 087<center>21,99Československá strana lidová<center>Jan Šrámek<center>272 489<center>18,84 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu<center>Antonín Švehla<center>179 382<center>12,40Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR<center>Josef Seliger<center>137 680<center>9,52Německá volební pospolitost 1920 (národní a národně socialistická strana)<center>Rudolf Lodgman von Auen a Rudolf Jung<center>103 984<center>7,19Německá křesťansko-sociální strana lidová<center>Josef Böhr<center>97 783<center>6,76Československá strana socialistická<center>Václav Klofáč <center>89 890<center>6,21Československá národní demokracie<center>Karel Kramář <center>89 498<center>6,19Německá strana svobodomyslná<center>Bruno Kafka<center>59 809<center>4,14Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová<center>Rudolf Mlčoch<center>42 056<center>2,91Německý svaz zemědělců<center>Franz Spina<center>25 219<center>1,74Socialistická strana československého lidu pracujícího<center>František Modráček<center>15 482<center>1,07Sdružené strany židovské<center><center>15 024<center>1,04 celkem <center>1 446 389<center>100

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny na Slovensku