Volby do parlamentu Československé republiky 1925 se konaly 15. listopadu 1925.
Průběh voleb Šlo o v pořadí druhé parlamentní volby do Národního shromáždění republiky Československé a první, v nichž se volilo na celém území ČSR.
Cesta k volbám V roce 1924 prožívalo Československo fázi stabilizace politických a hospodářských problémů. Ochabovala i nacionalistická agitace. Mezi politiky Němců v českých zemích se objevovaly náznaky možnosti vládní spolupráce. V tomto smyslu se vyjádřil roku 1924 na sjezdu Německé demokratické svobodomyslné strany její předák Bruno Kafka. Sondáže ohledně zapojení německých stran zahajoval i prezident Masaryk a premiér Antonín Švehla.
Řádné parlamentní volby do poslanecké sněmovny měly proběhnout na jaře 1926 (do senátu až na jaře 1928), ale vládní koalice se rozhodla využít ekonomické stabilizace. Uvnitř koalice navíc pokračovaly spory mezi pravicí a levicí Československá sociálně demokratická strana dělnická v květnu 1925 odmítla projekt zavedení obilních cel, která prosazovala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Ve prospěch vypsání voleb hovořila i situace na radikální levici, protože Komunistická strana Československa procházela fází frakčních sporů, kdy z ní byl vyloučen Josef Bubník a jeho stoupenci a v řadách vládních politiků opadaly obavy z masivního nástupu komunistů ve volbách.
Dopady voleb Ve volbách bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů Národního shromáždění. Předsedou poslanecké sněmovny se stal Jan Malypetr, volba předsedy senátu se naopak zbrzdila. Tento post pro sebe požadovaly socialistické strany (socialisté a sociální demokraté) ale i lidovci, kteří získali v senátních volbách nejvíce hlasů. Provizorně tak bylo zvoleno předsednictvo senátu, respektive kromě malých změn ponecháno předsednictvo z předchozího volebního období. Teprve v únoru 1926 pak byl předsedou zvolen socialista Václav Klofáč. Po rozpadu vládní koalice a odchodu levice (viz níže) pak byla volba provedena nově v listopadu 1926 a předsedou horní komory se stal lidovec Mořic Hruban.
Výsledky voleb znamenaly stabilizaci politického spektra. KSČ se sice těsně stala nejsilnější politickou stranou v českých zemích (ve volbách do senátu jí byla ČSL), ale celostátně skončila až druhá. Na prvním místě skončili agrárníci. Z následků rozkolu z počátku 20. let se zotavily i sociálně demokratické strany (československá sociální demokracie i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR). Ztratily sice své dominantní postavení na politické scéně z voleb roku 1920 (v této pozici je vystřídala agrární strana), ale zastavily propad své podpory. Oslabily nacionalistické síly. Vnitřním pnutím totiž krátce před volbami prošla Československá národní demokracie, z níž se odtrhlo prohradní liberální křídlo a pod názvem Národní strana práce neúspěšně kandidovalo v nadcházejících volbách. Podobný trend panoval i v německém politické táboře, kde poměrem cca 3:1 zvítězily stavovské, pragmatické a spolupráci s ČSR nakloněné formace (i zde uspěli agrárníci – Německý svaz zemědělců), zatímco Německá národní strana výrazně ztratila. Úspěchem byly volby i pro strany katolické (Československá strana lidová se stala třetí nejsilnější politickou stranou ve státě).
V důsledku voleb ovšem došlo k ztrátě parlamentní většiny dosavadní celonárodní koalice (první vláda Antonína Švehly). Disponovala 146 mandáty z 300. Antonín Švehla coby předák agrárníků a nejsilnější strany v ČSR začal proto jednání o rozšíření stávajícího vládního tábora. To se podařilo, když do něj přibyla Československá živnostensko-obchodnická strana. Pokus, aby se do koalice přidala i Slovenská ľudová strana ale nebyl úspěšný. Pomalu postupovalo vyjednávání s národními demokraty, jejichž předseda Karel Kramář odmítal nabízená ministerská křesla. Po několika týdnech neúspěšných průtahů prezident Masaryk povolal z Brna Jana Černého s cílem zahájit přípravy na vytvoření úřednické vlády (Černý již předtím ve 20. letech jednu takovou úřednickou vládu vedl). Vzhledem k riziku nahrazení politické vlády úřednickým kabinetem se ale pak jednání o nové vládě rychle posunula a ještě během prosince 1925 byla představena nová vláda (druhá vláda Antonína Švehly). Ta se ovšem brzy rozpadla a roku 1926 ji nejprve nahradil dočasně úřednický kabinet Jana Černého a pak třetí vláda Antonína Švehly (panská koalice), která na půdorysu výsledků voleb z roku 1925 utvořila československo-německou pravicovou koalici.
Graf výsledků
Volby do Poslanecké sněmovny StranaHlasyPoslanciAbs.%Abs.%±Republikánská strana zemědělského a malorolnického liduDomoviny, Slovenská rolnická jednota, Sdružení ruských zemědělců,Československý domov majitelů domů a domků971 38913,74515,05 Komunistická strana Československa931 76913,14113,741 Československá strana lidováSlovensku Československá ľudová strana a řecko-katolická národní strana,Řecko-katolicka národní strana, Podkarpatské Rusi křesťansko-národní strana689 9709,73110,310 Československá sociálně demokratická strana dělnickáSociálně demokratická strana dělnická na Podkarpatské Rusi631 1138,9299,745 Československá strana socialistickáKarpatoruská strana pracujícího lidu, malorolníků a bezzemků609 0968,6289,34 Německý svaz zemědělcůNěmecká živnostenská strana, Spišská německá strana, Maďarská národní strana566 9118,0248,013 Hlinkova slovenská ľudová strana474 0176,7237,711 Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR411 7745,8175,714 Německá křesťansko sociální strana lidová313 9064,4134,33 Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová287 8894,1134,37 Československá národní demokracieČeskoslovenská rolnická jednota (Národní rolnická jednota),Russkaja narodnaja partija, Russkoje narodnoje sojediněnije284 2334,0134,36 Německá nacionální stranaSudetoněmeckého zemědělského svazu240 8923,4103,32 Německá národně socialistická strana dělnická167 3122,472,34 Zemská křesťansko-socialistická strana100 4451,441,31 Židovská strana99 5201,40–0 Národní strana práce98 1851,40–0 Československá strana agrární a konservativní38 3270,50–0 Autonomní zemědělská strana Podkarpatské Rusi35 7180,510,41 Slovenská národní strana35 4930,50–0 Polský lidový a dělnický svazPolská lidová strana, Svaz slezských katolíků v Československé republice,Polská socialistická dělnická strana v Československu, Slezská lidová strana29 8890,410,41 Židovská hospodářská strana16 8130,20–0 Západoslovenská křesťansko-sociální strana16 2750,20–0 Československá domkářsko-malozemědělská strana14 4340,20–0 Maďarská selská strana13 8900,20–0 Německá strana svobodomyslná11 3670,20–5 Neodvislá strana komunistická v ČSRPrvní autonomní pravoslavná strana v Podkarpatské Rusi7 8680,10–0 Občanská strana4 2470,10–0 Němečtí křesťanští zemědělci2 3910,00–0 Živnostenská strana na Podkarpatské Rusi1 1570,00–0 Celkem7 106 29010030010019
Volby do Senátu +StranaMandátyRepublikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 23Komunistická strana Československa20Československá strana lidová16Československá sociálně demokratická strana dělnická 14Československá strana socialistická14Německý svaz zemědělců, Německá živnostenská strana, Maďarská národní strana 12Slovenská ľudová strana12Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR9Československá národní demokracie 7Německá křesťansko sociální strana lidová 7Československá živnostensko-obchodnická strana 6Německá strana národní 5Německá národně socialistická strana dělnická 3Zemská křesťansko-socialistická strana2Celkem150
Odkazy Reference
Související články Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1925
Externí odkazy Získané hlasy a mandáty podle volebních krajů a zemí v roce 1925 Přehledné výsledky voleb do Senátu Poslanecká sněmovna v II. volebním období Přehled událostí volebního období (1925 -1929 )
1925 Kategorie:Volby v Československu 1925