73. ročník cyklistického závodu Tour de France se konal mezi 4. a 27. červencem 1986. Vítězem se stal Američan Greg LeMond, který se stal prvním neevropským vítězem jakékoliv Grand Tour. Obhájce vítězství Bernard Hinault dojel na druhém místě a Švýcar Urs Zimmermann dokončil na třetím místě. Závod byl organizován Amaury Sport Organisation a byl vysílán v televizi v 72 zemích, s celkovým počtem diváků odhadovaným na 1 miliardu.
Vítězem vrchařské soutěže se stal Bernard Hinault, Eric Vanderaerden (Panasonic–Merckx–Agu) vyhrál bodovací soutěž a Andrew Hampsten (La Vie Claire) vyhrál soutěž mladých jezdců. Tým La Vie Claire vyhrál soutěž týmů i díky tomu, že měl 4 jezdce v první desítce celkového pořadí. Náskok La Vie Claire na druhý tým, Peugeot–Shell, činil 1 hodinu a 51 minut.
Týmy 23 týmů podalo v červnu žádost o start na Tour de France 1986. Organizátoři Tour Amaury Sport Organisation přijali 21 žádostí, takže se na start postavilo 21 týmů.https://elpais.com/diario/1986/07/03/deportes/520725610_850215.html Každý tým poslal do Francie 10 jezdců, celkem tedy odstartovalo 210 jezdců. Průměrný věk závodníků byl 26,58 let. Nejmladším jezdcem byl Peter Stevehaagen (21 let) a nejstarším jezdcem byl úřadující světový šampion a vítěz Tour de France 1980 Joop Zoetemelk (39 let). Zoetemelk začal svou 16. Tour de France, čímž stanovil rekord, který vydržel až do roku 2016, kdy ho vyrovnal Francouz Sylvain Chavanel. Tým Seat–Orbea měl nejnižší průměrný věk jezdců, zato tým Gis Gelati měl nejvyšší průměrný věk jezdců.
Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:
Favorité před závodem
Pětinásobný vítěz Tour de France a obhájce vítězství Bernard Hinault (La Vie Claire) přislíbil podporu svému týmovému kolegovi Gregu LeMondovi, jenž před rokem dokončil na 2. místě, po kontroverzi během závodu, kdy LeMond cítil, že šance na vítězství mu byla upřena kvůli taktice týmu. La Vie Claire byl proto považován za nejsilnější tým, vzhledem k tomu, že tým zahrnoval i další silné jezdce jako Andrew Hampsten, jenž vyhrál Kolem Švýcarska pár týdnů před závodem. Před startem Tour Hinault oznámil, že to bude poslední Tour de France jeho kariéry. Při startu si byl LeMond jistý svými šancemi a vytušil, že se mu bude hodit mít během závodu Hinaulta po ruce. Ačkoliv Hinault všechny ujišťoval, že bude podporovat LeMonda, myšlenka na možné šesté vítězství na Tour byla velmi lákavá. V průzkumu mezi 15 nizozemskými novináři 8 jmenovalo Hinaulta za svého favorita a pouze 3 vybrali LeMonda. LeMondova sezóna do Tour de France byla dobrá, ale stále nezískal ani jedno vítězství; dokončil druhý na Milán–San Remu, třetí na Paříž–Nice, čtvrtý na Giru d'Italia a třetí na Kolem Švýcarska.
Laurent Fignon (Système U), vítěz z let 1983 a 1984, pracoval na svém návratu poté, co vyhrál klasiku Valonský šíp na jaře. O rok dříve ztratil šanci na obhajobu titulu kvůli operaci zanícené Achillovy šlachy. Juan Mora z deníku El País věřil, že by závod mohl být zvýrazněn duelem mezi Fignonem a Hinaultem. Také jmenoval LeMonda a Charlyho Motteta jako potenciální kandidáty na vítězství, pokud by jejich týmoví kapitáni – Hinault a Fignon – nebyli schopni závodit na očekávané úrovni. Mora také věřil, že Pedro Delgado bude nejlepším španělským favoritem pro vítězství říkající, že jeho tým PDM–Concorde by měl zajet dobře týmovou časovku.http://elpais.com/diario/1986/07/03/deportes/520725610_850215.html Gian Paolo Ormezzano z deníku La Stampa věřil, že se na start nepostavil žádný italský jezdec, který by byl schopen vyhrál celkové pořadí, i přes fakt, že se na start postavily 3 italské týmy, což bylo nejvíce od roku 1979. Ormezzano si také myslel, že největšími favority na vítězství jsou Hinault a Fignon.http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,24/articleid,0993_01_1986_0155_0024_13676849/ Fignon později napsal ve své autobiografii, že nesdílel pohled na sebe jako na favorita. Napsal: "Cítil jsem se psychicky špatně. […] Moje tělo - a zřejmě i moje mysl - zaznamenávalo hluboké vyčerpání spíše než nutkání zkusit vyhrát." Stephen Roche (Carrera Jeans–Vagabond), jenž byl předchozí rok třetí celkově, si zranil své koleno na závodu Šest dní v Paříži během zimy, kvůli čemu musel v dubnu podstoupit nutnou operaci. Na Tour tedy přijel mimo formu. Pětinásobný vítěz Tour de France Jacques Anquetil jmenoval Luise Herreru za svého hlavního favorita. Herrera sám prohlásil: "Pokud neztratím více než 10 minut před horami, budu schopen vyhrát." https://www.spiegel.de/spiegel/print/d-13519113.html
Sean Kelly (Kas) byl považován za hlavního favorita na vítězství v bodovací soutěži, vzhledem k tomu, že tuto klasifikaci vyhrál třikrát z předchozích 4 ročníků.https://www.delpher.nl/nl/kranten/view?coll=ddd&identifier=ddd:010948839:mpeg21:p016 Bohužel, nehoda během poslední etapy Kolem Švýcarska ho připravila o možnost startovat na Tour. Díky tomu byl Adri van der Poel (Kwantum–Decosol–Yoko) považován za hlavního favorita na vítězství v této soutěži.
Trasa a etapy náhled|Col du Galibier byl nejvyšším bodem trasy (2642 výškových metrů). Na tento vrchol se stoupala během 18. etapy Trasa Tour de France 1986 byla odhalena 8. října 1985 Jacquem Goddetem a Félixem Lévitanem.http://hemeroteca-paginas.mundodeportivo.com/EMD01/HEM/1985/10/09/MD19851009-030.pdf Závod byl přesunut o týden oproti normálnímu termínu, aby se nekřížil s Mistrovstvím světa ve fotbale 1986. Trasa dlouhá zahrnovala 4 časovky (3 individuální a 1 týmovou) a 10 etap považovaných za rovinaté. Závod také zahrnoval 4 etapy s vrcholovým finišem: 13. etapa do Superbagnères, 17. etapa na Col du Granon, 18. etapa do Alpe d'Huez a 21. etapa na Puy de Dôme.http://elpais.com/diario/1985/10/09/deportes/497660413_850215.html Po prologu a prvních etapách v regionu Hauts-de-Seine se závod posunul na sever směrem k hranicím s Belgií, předtím, než dojel do Bretaně. Tour poté dojela do Bordeaux, odkud jezdce převezl vlak do Bayonne, v podhůří Pyrenejí. Další etapy vedly směrem k Alpám, po nichž následovaly už jen etapy ve Francouzském středohoří a etapy směřující dále do cíle v Paříži.
Tour de France 1986 měla jeden den odpočinku, který následoval po etapě s odjezdem na Alpe d'Huez. Nejvyšším bodem trasy byl vrchol Col du Galibieru ve výšce 2642 m. Tento vrchol byl na trase 18. etapy.https://resolver.kb.nl/resolve?urn=ddd:010948839:mpeg21:p015 Nejdelší etapa závodu byla 11. etapa měřící 258,3 km.
Ředitel Tour Lévitan si myslel, že trasa Tour de France 1985 byla moc snadná, a tak připravil trasu Tour 1986 hodně obtížnou. Trasa zahrnovala více horských etap než rok předtím. To naštvalo Hinaulta, jenž hrozil, že se Tour nezúčastní. Před začátkem závodu se na Col du Tourmaletu utrhla lavina a roznesla mnoho hlíny a kamení po svazích hory, což donutilo Goddeta, aby zvážil přesunutí trasy na Col d'Aubisque.
+Etapy a vítězové Etapa Datum Trasa Vzdálenost Typ Vítěz P4. července Boulogne-Billancourt 4,6 km 20px Individuální časovka 15. července Nanterre – Sceaux 85 km 20px Rovinatá etapa 2 Meudon – Saint-Quentin-en-Yvelines 56 km 20px Týmová časovka Système U 36. července Levallois-Perret – Liévin 214 km 20px Rovinatá etapa 47. července Liévin – Évreux 243 km 20px|link= Rovinatá etapa 58. července Evreux – Villers-sur-Mer 124,5 km 20px|link= Rovinatá etapa 69. července Villers-sur-Mer – Cherbourg 200 km 20px|link= Rovinatá etapa 710. července Cherbourg – Saint-Hilaire-du-Harcouët 201 km 20px|link= Rovinatá etapa 811. července Saint-Hilaire-du-Harcouët – Nantes 204 km 20px|link= Rovinatá etapa 912. července Nantes 61,5 km 20px|link= Individuální časovka 1013. července Nantes – Futuroscope 183 km 20px|alt=|link= Rovinatá etapa 1114. července Futuroscope – Bordeaux 258,3 km 20px|link= Rovinatá etapa 1215. července Bayonne – Pau 217,5 km 20px|link= Horská etapa 1316. července Pau – Superbagnères 186 km 20px|link= Horská etapa 1417. července Superbagnères – Blagnac 154 km 20px|alt=|link= Rovinatá etapa 1518. července Carcassonne – Nîmes 225,5 km 20px|alt=|link= Rovinatá etapa 1619. července Nîmes – Gap 246,5 km 20px|alt=|link= Rovinatá etapa 1720. července Gap – Serre Chevalier 190 km 20px|link= Horská etapa 1821. července Briançon – Alpe d'Huez 162,5 km 20px|link= Horská etapa 22. července Alpe d'Huez Den odpočinku 1923. července Villard-de-Lans – Saint-Étienne 179,5 km 20px|alt=|link= Rovinatá etapa 2024. července Saint-Étienne 58 km 20px|link= Individuální časovka 2125. července Saint-Étienne – Puy de Dôme 190 km 20px|alt=|link= Rovinatá etapa 2226. července Clermont-Ferrand – Nevers 194 km 20px|alt=|link= Rovinatá etapa 2327. července Cosne-sur-Loire – Paříž (Champs-Élysées) 255 km 20px|alt=|link= Rovinatá etapa Celková délka 4094 km
Shrnutí závodu
Úvodní etapy náhled|upright|alt=|Thierry Marie (Système U) (zobrazen v roce 1993) vyhrál úvodní prolog, díky čemuž se stal prvním vedoucím závodníkem Tour 1986. Vítězem prologu se stal Thierry Marie (Système U), s Hinaultem na 3. místě, pouze 2 sekundy za Mariem. Fignon a LeMond se umístili na 7. a 8. místě. Oba ztratili na Marieho 4 sekundy. Během 1. etapy zaútočil 40 km před cílem Alex Stieda (7–Eleven). Stieda posbíral časové bonusy na sprinterské prémii, což ho posunulo do vedení. Do úniku se za ním dostalo dalších 5 jezdců. Šestice si udržela malý náskok až do cíle. Etapu vyhrál Pol Verschuere (Fagor) a Stieda, pocházející z Kanady, se stal prvním jezdcem ze Severní Ameriky, jenž nosil žlutý dres.https://www.newspapers.com/image/217741169
Ještě ten den odpoledne se jela týmová časovka. Pokus Stiedova týmu 7–Eleven o udržení žlutého trikotu nevyšel. Nehoda Erica Heidena zpomalila tým a donutila několik jezdců se mu vyhnout. Zároveň s tím byl Stieda unaven svým ranním úsilím a odpadl od zbytku týmu, čímž se dostal do hrozby nezvládnutí časového limitu. Chris Carmichael a Jeff Pierce na něj museli počkat, aby mu pomohli se dostat do cíle včas, což se povedlo, avšak Stieda ztratil žlutý dres. Do něj se znovu oblékl Marie, jehož tým Système U časovku vyhrál, zatímco tým La Vie Claire ztratil skoro 2 minuty. Hinault osobně nařídil týmu, aby počkali na Nikiho Rüttimanna a Guida Winterberga, kteří trpěli z následků nehod z předchozí etapy, kvůli čemuž předvedl tým poměrně špatný výkon. Tým Café de Colombia–Varta ztratil velké množství času a čtyři jezdci museli odstoupit ze závodu, protože nestihli časový limit.
Tým 7-Eleven si vynahradil zklamání z týmové časovky hned následující den, kdy se vítězem etapy stal Davis Phinney, díky čemuž se stal prvním americkým vítězem etapy na Tour de France. Phinney vyhrál etapu v hromadném sprintu i přes fakt, že většinu dne strávil v úniku. 4. etapa vedla skrz Normandii po kopcovatém terénu. Régis Simon (RMO–Cycles Méral–Mavic) ujel pelotonu a 80 km před cílem měl náskok přes 10 minut. I přesto byl dojet jiným jezdcem, Federicem Echavem z týmu Teka. V cílové rovince Pello Ruiz Cabestany (Seat–Orbea) přesprintoval Echaveho a vyhrál etapu. Nizozemský šampion Jos Lammertink (Panasonic–Merckx–Agu) odstoupil poté, co si v průběhu etapy zlomil kost, zatímco Fabio Parra (Café de Colombia–Varta) též odpadl z důvodu problémů s kolenem, kvůli čemuž Parrův tým dále pokračoval pouze v 5 jezdcích z původních 10. Dominique Gaigne získal žlutý trikot od svého týmového kolegy Marieho, před nímž nyní vedl o 6 sekund.https://www.newspapers.com/image/260237654/