Jindřich Domináček z Písnice (1555 – 7. srpna nebo 11. srpna 1608) byl český šlechtic z rodu rytířů z Písnice. Zastával úřad královského prokurátora a v letech 1601–1608 místokancléře Českého království. V úřadě se choval povýšeně, prováděl finanční machinace a zpronevěry. Jako odchovanec jezuitů stál na radikální katolické straně. Veřejná žaloba v roce 1608 zpochybnila jeho podivně nabytý majetek a rytířský původ.

Život Jindřich Domináček z Písnice pocházel ze vzdělaného rodu z Písnice nedaleko Prahy. Jeho děd Jan Domináček z Písnice získal na univerzitě v Paříži bakalářský titul a vyučoval uherského a českého krále Ludvíka Jagellonského, zastával také úřad českého místopísaře (1533–1537). Jindřichův starší bratr Zikmund Domináček byl původně jezuita, později světský kněz, působil například jako farář ve Velešíně.

V roce 1556 zemřel Jindřichu Domináčkovi z Písnice otec. Jednoletého sirotka se ujal vzdálený příbuzný Jan Lažický z Písnice, který působil v rožmberských službách. Jeho dcerou byla Lidmila Lažická z Písnice, která se provdala za Thomase, bratra věhlasného alchymisty rytíře Edwarda Kelleyho z Imany (1555–1597). Po Kelleyho pádu a smrti byl právě Jindřich Domináček tím, kdo se postaral díky příbuzenským vazbám o jeho ženu a nezletilou dceru Alžbětu Johannu Westonovou neboli Westonii (1581–1612). Westonia byla básnířkou a Jindřich stál u zrodu její umělecké kariéry, za což mu věnovala jednu ze svých prvních básní. Jindřich tak mohl vrátit dobrodiní, kterého se mu od Lažických dostalo v dětství a díky kterému mohl studovat na jezuitských akademiích ve Vídni a v Ingolstadtu. Nakonec studoval na univerzitě v Bologni, kde se stal doktorem práv. Do Čech se ze studií vrátil v roce 1582.

Začal pracovat pro jihočeského velmože Viléma z Rožmberka (1535–1592), který v letech 1570–1590 vykonával úřad nejvyššího purkrabího Českého království. Jindřich ve Vilémových službách zastával pět let úřad kancléře na zámku v Českém krumlově (1582–1587). K jeho kompetencím patřilo vyřizování sporů a rozepří a částečně kontrola finančního hospodaření. Jindřich Domináček k teoretickým znalostem získal cenné byrokratické a odborně právní zkušenosti.

Na doporučení Viléma z Rožmberka získal v roce 1587 post u pražské rady nad apelacemi (apelačního soudu).Vilém z Rožmberka si vytvářel ze svých někdejších služebníků a úředníků síť klientů. Snažil se je prosadit do nižších zemských úřadů, k zemským deskám, do české kanceláře a do finančních institucí. Vděční důvěrníci mu pak vycházeli v různých záležitostech vstříc. Tady se důvěrněji seznámil s apelačním prezidentem Jiřím mladším Popelem z Lobkowicz (1556–1590). V roce 1591, kdy byl nejvyšším kancléřem Adam II. z Hradce (1549–1596), byl přijat na místo druhého sekretáře v české dvorské kanceláři. Nerozuměl si tam s utrakvistickým místokancléřem Kryštofem Želinským ze Sebuzína a na jeho popud musel Jindřich Domináček přejít na méně atraktivní pozici koncipisty. Koncipisté se řadili pouze k výkonnému personálu kanceláře a navíc hádky s místokancléřem pokračovaly.Rytíři renesančních Čech, s. 81–82

Jiří mladší Popel z Lobkowicz zprostředkoval kontakty k nejvyššímu hofmistrovi Jiřímu staršímu Popelovi z Lobkowicz (1540–1607) a prostřednictvím jeho protekce se Jindřich Domináček stal v roce 1593 královským prokurátorem. Ze své pozice působil u komorního soudu. Na sněmu v březnu 1593 vystoupil radikální katolík Jiří starší Popel z Lobkowicz proti císaři Rudolfovi II., požadoval omezení panovníkovy moci a nárokoval si uprázdněný úřad nejvyšší purkrabího. Následoval proces, jehož vedení se ujal neúprosný žalobce královský prokurátor Jindřich Domináček. Svého bývalého podporovatele nařkl z velezrady a spiknutí proti císaři. Jiří Popel byl zbaven úřadu, na jaře 1594 byl odsouzen na doživotí a ke ztrátě majetku.

V roce 1601 se Jindřich stal místokancléřem v české dvorské kanceláři. V kanceláři se prosadila katolická strana, která s podporou španělských vyslanců a papežského nuncia sledovala protireformační strategii. Nejvyšším kancléřem byl tehdy Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz (1568–1628) a sekretářem Jan Mencl z Kolsdorfu († 1614). Kancelářským koncipistou se stal v roce 1601 Domináčkův někdejší hospodářský úředník Jan Bureš z Libnova, který byl s pomocí Domináčka přijat do rytířského stavu. Z titulu menšího zemského úředníka působil také jako přísedící většího zemského soudu za rytířský stav.Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 98 Účastnil se také královské rady.Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 116

Jindřich Domináček zneužíval svého úřadu a systematicky se nezákonně obohacoval. V roce 1608 na něj byla podána veřejná žaloba. Bylo mu vytýkáno, že ještě jako královský prokurátor poškodil odsouzeného Lobkowicze, že se choval bezohledně v náboženských otázkách, ale především, že se obohacoval na úkor šlechty a královské komory. Obžaloba požadovala zabavení snadně nabytých statků a prokázání šlechtictví.

Domináček reagoval útěkem z Prahy a na začátku srpna 1608 zemřel. O dva měsíce později byl vynesen rozsudek, který odhalil jeho peněžní zpronevěry a machinace. Za 11 let v úřadu připravil českou komoru o více než 39 000 kop grošů českých. Díky katolické straně rod však o erb ani o majetek nepřišel.

Majetek V roce 1592 mu Rudolf II. věnoval dům U Zlatého medvěda na Újezdě na Malé Straně v Praze. V roce 1595 mu císař přiznal statek Hořany na panství Most v Žateckém kraji, o rok později ho prodal o několik tisíc kop grošů českých dráže zpět obci Mostu.

náhled|vlevo|Hartenberg v roce 1819 V roce 1597 v Loketském kraji v podhůří Krušných hor koupil podvodným způsobem statek Hartenberg (Hertenberk), jehož záměrně podhodnocená cena činila 14 000 kop grošů českých. Přestože cena byla příznivá, Domináček se písemně obrátil na císaře a požadoval další slevu. Císař nakonec souhlasil s částkou pouhých 8 000 kop. Splatil ovšem jen 5 200 kop grošů českých a zbytek měl splatit pravidelnými dodávkami dřeva do okolních královských stříbrných a cínových dolů v Oloví, Jáchymově a Horním Slavkově. Dřevo však nedodával a provoz dolů v Oloví byl zastaven a v Jáchymově a Slavkově ochromen. Hrad Hartenberg byl ve velmi špatném stavu, proto ho na začátku 17. století začal přestavovat na třípatrový obdélný zámek ve slohu saské renesance. Na hartenberském zboží provozoval hamry, v nichž zpracovával železnou rudu ze sousedního šlikovského Falknova (Sokolova). Falknovským hrnčířům dodával kvalitní hartenberskou hlínu. V roce 1599 (nebo už 1597)Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, s. 201 opět výhodně přikoupil panství Luby u Chebu (Schönbach, Šenpach) za 6 000 kop grošů českých. Teprve v roce 1601, kdy se stal místokancléřem, byla obě zboží zapsána do zemských desk. Z Chomutova pozval na svá zboží jezuity.

Jako místokancléř bohatl i díky darům a úplatkům. Na Loketsku rozšiřoval majetek. V roce 1604 přikoupil od české komory Vackov a Suchou a v roce 1607 samotné městečko Luby.

Rodina Dne 11. listopadu 1582 se oženil, manželku si přivedl z Vídně.Životy posledních Rožmberků I, s. 310 Syn Albrecht se stal císařským číšníkem Rudolfa II., což se nelíbilo starožitným urozeným panským a rytířským rodům, jejichž členové dosud tuto prestižní službu vykonávali. Syn Jan byl v roce 1624 povýšen do panského stavu jako odměnu za násilné pokatoličťování Loketska.

Odkazy

Poznámky

Reference Rytíři renesančních Čech, s. 82 Rytíři renesančních Čech, s. 83 Rytíři renesančních Čech, s. 84

Literatura

Externí odkazy HAUBERT, Jan: Rodinný archiv Písniců 1446–1797; Státní oblastní archiv v Plzni, 1974; 117 s. dostupné online

Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Čeští místokancléři Kategorie:Narození v roce 1555 Kategorie:Úmrtí v roce 1608 Kategorie:Muži