Hugo Kálnoky

Hugo Leopold hrabě Kálnoky z Kőröspataku (německy Hugo Leopold Arthur Gustav Graf Kálnoky von Kőröspatak; 2. června 1844 Letovice – 23. května 1928 Letovice) byl příslušník moravské větve šlechtického rodu Kálnokyů z Kőröspataku. Velkou část svého života strávil v armádě a vynikl jako jezdec. Po třech starších sourozencích zdědil velkostatky na Moravě (Letovice, Brodek u Prostějova) a v Uhrách (Číčov). Jeho starší bratr Gustav Kálnoky byl dlouholetým rakousko-uherským ministrem zahraničí.

Životopis náhled|vlevo|Zámek Letovice, hlavní sídlo rodu Kálnokyů náhled|vlevo|Hugo Kálnoky s první manželkou Marií Gabrielou, rozenou Mensdorff-Pouilly (1887) Narodil se na zámku v Letovicích jako jedenáctý ze čtrnácti dětí hraběte Gustava Josefa Kálnokyho (1799–1884) a jeho manželky Isabely, rozené hraběnky Schrattenbachové (1809–1875). Hugovými kmotry byl kníže Hugo Karel Salm-Reifferscheidt a jeho manželka Leopoldina, při křtu obdržel jména Hugo Leopold Anton Gustav.

Po dětství stráveném na zámku v Letovicích studoval na jezuitské koleji ve Vídni a v roce 1863 vstoupil do armády. Za prusko-rakouské války byl již nadporučíkem (1866) a bojoval v bitvě u Hradce Králové. Poté byl důstojníkem u 1. hulánského pluku v Lugoji v Banátu, kde sloužil pod velením svého staršího bratra Alexandra.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1867; Vídeň, 1867; s. 458 dostupné online U této jednotky přemístěné později do Temešváru strávil několik let.Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 605 dostupné online Od mládí vynikal jezdeckým uměním a zúčastňoval se řady soutěží a dostihů. Díky tomu byl v roce 1873 povolán do Vídně, kde se stal důstojníkem císařské gardy rejtarů (Kaiserlich-Königliche Leibgarde-Reiter-Escadron).Kais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1874; s. 67 dostupné online V roce 1876 byl povýšen na rytmistra a stal se pedagogem na Vojenském jezdeckém institutu (Reitlehrer-Institute).Kais. Königl. Militär Schematismus 1877; Vídeň, 1876; s. 434 dostupné online V hodnosti majora (1885) byl přidělen k 11. hulánskému pluku ve Stockerau.Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 626 dostupné online V roce 1888 dosáhl hodnosti podplukovníka, ale kvůli úmrtí své první manželky požádál v roce 1889 o dovolenou.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 546 dostupné online V roce 1891 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 2. dragounského pluku v Olomouci.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 136, 604 dostupné online

V roce 1896 odešel na dovolenou a k datu 1. července 1897 byl penzionován s hodností titulárního generálmajora.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 82 dostupné online Po starších bratrech Alexandrovi a Gustavovi zdědil statky na Moravě (Brodek 1898, Letovice 1905), k nimž připojil ještě dědictví v Uhrách po sestře Marii Adéle, ovdovělé Valdštejnové (Číčov). Po odchodu do výslužby střídal pobyty na zámku v Letovicích a ve Vídni, kde rodina vlastnila dům v ulici Jacquinggaße 33 ve čtvrti Landstraße.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1918; Vídeň, 1918; s. 567 dostupné online Po rozpadu monarchie požádal kvůli výslužnému o zařazení do československé armády a byla mu přiznána hodnost generála V. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.HORČIČKA, Radek a kolektiv: Šlechta bez monarchie. Staré elity posthabsburské střední Evropy 1918–1938; Praha, 2025; s. 102 ISBN 978-80-86781-48-8 se trvale usadil v Letovicích, kde také zemřel.

Rodina Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 23. října 1887 ve Vídni s hraběnkou Marií Gabrielou Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (29. 1. 1858 Vídeň – 17. 7. 1889 Krakov), dcerou bývalého rakouského ministra zahraničí knížete Alexandra z Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1813–1871) a jeho manželky Alexandriny Marie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906).První svatba Huga Kálnokyho byla významnou společenskou událostí podzimu 1887 vzhledem k postavení obou snoubenců. Ženich byl bratrem úřadujícího rakousko-uherského ministra zahraničí a z potomstva bývalého ministra zahraničí pocházela i nevěsta. Církevní obřad se konal 23. října 1887 ve vídeňském Votivním kostele. Z řad nejbližších příbuzných se svatby zúčastnili ministr zahraničí Gustav Kálnoky, pozvané hosty do kostelních lavic usazoval nevěstin bratr kníže Hugo Alfons Dietrichstein. Nejvýznamnějšími hosty byli jako zástupci císařské rodiny arcivévodové Vilém a Rainer, další panovnické dynastie zastupovali princ Filip Sasko-Kobursko-Gothajský s manželkou Luisou Belgickou. Vládu kromě Gustava Kálnokyho zastupoval ministr války hrabě Artur von Bylandt-Rheidt. Dostavili se také zástupci předních dvorských úřadů, císařský nejvyšší hofmistr princ Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst a císařský nejvyšší komoří hrabě Ferdinand Trauttmansdorff, dále pak nejvyšší hofmistr korunního prince Rudolfa admirál hrabě Karl Bombelles. Mezi významné hosty z řad armádního velení byli účastníky zemský velitel v Uhrách generál hrabě Nikolaus Pejacsevich, generální inspektor jezdectva princ Leopold von Croÿ-Dülmen nebo velitel uherské královské gardy hrabě Andreas Pálffy. Vzhledem k osobnosti ženichova bratra Gustava byli na svatbu pozváni i zahraniční diplomaté, belgický vyslanec hrabě Louis de Jonghe d'Ardoye a bavorský vyslanec hrabě Otto von Bray-Steinburg. Rakousko-uherský diplomatický sbor zastupovali sekční šéf na ministerstvu zahraničí Ladislaus Szögyény-Marich a nevěstin mladší bratr Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein, pozdější dlouholetý velvyslanec v Londýně. Kromě toho se svatby zúčastnili i přední zástupci rakouské a české šlechty (kníže Karel III. ze Schwarzenbergu, kníže Ferdinand Bonaventura Kinský, kníže Johann Karl Khevenhüller-Metsch, hrabě Jan Nepomuk z Harrachu, princ Arnošt Ferdinand z Windischgrätze nebo hrabě Zikmund Berchtold z Uherčic). Církevní hodnostáře zastupovali pražský arcibiskup František Schönborn a brněnský biskup František Saleský Bauer. Mezi nevěstinými družičkami byla její mladší sestra Klotylda a mimo jiné také jejich sestřenice Marie Herbersteinová, později Hugova druhá manželka. Po skončení církevního obřadu se svatebčané přesunuli do Ditrichštejnského paláce (Minoritenplatz 2), kde byla hostitelkou nevěstina matka kněžna Alexandrina Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Druhý den odcestovali novomanželé na svatební cestu do Itálie.Wiener Salonblatt, 30. října 1887; Vídeň, 1887; č. 44; s. 4 dostupné onlineŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; s. 253, 279 ISBN 978-80-7203-859-6 Marie Gabriela zemřela krátce po porodu druhorozeného syna Felixe (1889–1928).

Podruhé se Hugo oženil v roce 1892 s hraběnkou Marií Herbersteinovou (1857–1943), která byla zároveň sestřenicí jeho první manželky.Také druhá Hugova svatba byla významnou společenskou událostí ve Vídni. Sňatek se konal ve Skotském kostele 4. ledna 1892 a mezi nejvýznamnější hosty se zařadila ovdovělá korunní princezna Štěpánka Belgická. Nevěstu k oltáři doprovodila matka hraběnka Terezie z Herbersteinu, jedna z dědiček vymřelého rodu Ditrichštejnů. Církevní obřad celebroval vídeňský arcibiskup kardinál Anton Josef GruschaWiener Salonblatt, 3. ledna 1892; Vídeň, 1892; s. 6 dostupné online Obě Hugovy manželky byly nositelkami Řádu hvězdového kříže.Rodina Kálnokyů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1897, Gotha, 1897; s. 517 dostupné online Z obou manželství pocházelo osm dětí, pokračovateli rodu byli synové Alexandr (1888–1965) a Hugo (1900–1955).

Děti 1. Alexandr (Šándor) (17. 8. 1888 Stockerau – 21. 2. 1965 Vídeň), ⚭ (1920) Marie Terezie ze Schönburg-Hartensteinu (4. 2. 1896 Berlín – 14. 8. 1979 Klosterneuburg) 2. Felix Gustav (11. 7. 1889 Krakov – 9. 1. 1928 Letovice) 3. Gustav (4. 11. 1892 Olomouc – 6.10. 1979) ⚭ (1929) hraběnka Konstanze z Blanckensteinu (6. 4. 1898 Opatija – 24. 2. 1980 Melk) 4. Terezia Marie (14. 11. 1893 Olomouc – 8. 10. 1969 Vídeň) ⚭ (1920) Karel Belcredi (24. 9. 1893 Líšeň – 18. 9. 1972 Vídeň) 5. Alžběta Gabriela (16. 8. 1895 Olomouc – 6. 11. 1975 Vídeň) ⚭ (1935) Jindřich Belcredi (1. 1. 1902 Líšeň – 31. 5. 1975 Vídeň) 6. Marie Františka (31. 8. 1896 Pörtschach am Wörther See, Korutany – 13. 4. 1981 Washington) 7. Ludmila (4. 1. 1898 Vídeň – 19. 3. 1982 Štýrský Hradec) 8. Hugo Josef (11. 5. 1900 Vídeň – 24. 6. 1955 Washington) ⚭ (1934) Ingeborg Luisa von Breitenbuch (27. 1. 1909 – 1. 7. 1997 St.Louis), rozvedli se v roce 1953

Tituly a ocenění V roce 1875 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1877; Vídeň, 1876; s. 194 dostupné online a v roce 1908 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1910; s. 242 dostupné onlineSTEINER, Petr: Šlechtická každodennost na příkladu Huga Kálnokyho (1844–1928) (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2021. V roce 1909 se stal dědičným členem rakouské Panské sněmovny. Během služby v armádě se stal nositelem několika vyznamenání.Ruhestands-Schematismus der Österreichisch-Ungarischen Armee für das Jahr 1914; Štýrský Hradec, 1914; s. 45 dostupné online

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1873) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1893) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1895) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908)

Zahraničí 60x60pixelů Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko)

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura STEINER, Petr: Šlechtická každodennost na příkladu Huga Kálnokyho (1844–1928) (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2021; 103 s. dostupné online STEINER, Petr: Hrabě Hugo Kálnoky de Köröspatak (1844–1928). Život a osudy šlechtice na konci 19. století. Časopis Matice moravské Roč. 141, č. 1 (2022), s. 77–105.

Externí odkazy Rodokmen Kálnokyů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Hugo Kálnoky na webu rakouského parlamentu

Hugo Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Narození 2. června Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození v Letovicích Kategorie:Úmrtí 23. května Kategorie:Úmrtí v roce 1928 Kategorie:Úmrtí v Letovicích Kategorie:Muži