vpravo|náhled|150px|Vazba uhlík-bor
Organoborany nebo organoborité sloučeniny jsou organické sloučeniny odvozené od boranu (BH3) náhradou jednoho nebo více vodíkových atomů organickými funkčními skupinami. Vlastnostmi těchto sloučenin se zabývá organoboranová chemie.
Organoborany jsou významnou skupinou reaktantů v organické chemii, kde umožňují mnoho různých chemických reakcí, jako jsou hydroborace. Reakce organoboranů zahrnují mezimolekulární i vnitromolekulární přenosy nukleofilních skupin navázaných na bor na elektrofilní centra. α,β-nenasycené boráty a boráty obsahující dobré odstupující skupiny v pozicích α jsou velmi náchylné k vnitromolekulárním 1,2-přesunům skupin z boru na elektrofilní pozice α. Oxidací či protonolýzou vzniklých organoboranů lze získat řadu různých organických sloučenin, například alkoholy, karbonylové sloučeniny, alkeny a alkylhalogen.Negishi, E.-i.; Idacavage, M. J. Org. React. 1985, 33, 1.
Vlastnosti vazby B-C Vazba C-B má nízkou polaritu (elektronegativita uhlíku je 2,55 a u boru 2,04), v důsledku čehož jsou alkylborany většinou stabilní, ovšem lehce oxidovatelné.
Částečně působením své nízké elektronegativity bor často vytváří sloučeniny s nedostatkem elektronů, jako jsou například triorganoborany. Vinylové a arylové skupiny dodávají elektrony a snižují elektrofilicitu a vazbám C-B dodávají částečně vlastnosti dvojných vazeb. Podobně jako boran a diboran organoborany patří mezi silné elektrofily, protože bor nemůže vytvořit úplný oktet elektronů. Na rozdíl od diboranu většina organoboranů nevytváří dimery.
Příprava
Z Grignardových činidel Jednoduché organoborany, jako jsou triethylboran a tris(pentafluorofenyl)bor, se dají připravit reakcí trifluorboranu (v podobě etherového komplexu) a ethyl- nebo pentafluorofenylového Grignardova činidla. Boráty (R4B−) se vytváří adicí R− ekvivalentů (například RMgX a RLi) na R3B.
Z alkenů Alkeny se mohou navázat na vazby B-H prostřednictvím hydroboračních reakcí; proces probíhá proti Markovnikovovu pravidlu. Reakce zahrnuje oxidaci nebo protonolýzu, v níž se pouze třetina výchozí látky přemění na produkt, zbývající alken/alkyn se stává součástí vedlejších produktů. Často používaným reaktantem při syntézách organoboritých sloučenin je 9-borabicyklo(3.3.1)nonan (9-BBN). Hydroborace probíhá stereospecificky syn způsobem, tedy ke všem všechny dílčím reakcím dochází na stejné straně molekuly alkenu. Přechodný stav má čtvercový tvar s dvěma atomy uhlíku a jedním atomem vodíku i boru ve vrcholech, s maximálním překryvem p orbitalů alkenů a prázdným orbitalem u boru.
Borylací
C-H borylace jsou přechodnými kovy katalyzované organické reakce, při kterých vznikají organoborité sloučeniny funkcionalizacemi alifatických nebo aromatických vazeb C-H. Častým reaktantem zde bývá bis(pinakoláto)dibor.
Skupiny organoboritých sloučenin
Organoborany a hydridy K nejvíce zkoumaným skupinám organoboranů patří sloučeniny typu BRnH3−n. Používají se jako katalyzátory, reaktanty a meziprodukty. Trialkylové a triarylové deriváty mají trojúhelníková rovinná centra tvořená atomy boru, obvykle jsou jen slabými Lewisovými kyselinami. S výjimkou derivátů s objemnými skupinami vytváří hydridy (BRnH3−n, n = 1 nebo 2) dimery, čímž připomínají strukturu diboranu. Trisubstituované organoborany, například triethylbor, jsou monomerní.Brown, H. C. “Organic Syntheses via Boranes” John Wiley & Sons, Inc. New York: 1975.
náhled|Struktura monomerního hydridu, R = i-Pr
Borinové a boronové kyseliny a estery (BRn(OR)3-n) Sloučeniny typu BRn(OR)3-n se nazývají borinové estery (pokud n = 2), boronové estery (pro n = 1) a borátové estery (jestliže n = 0). Boronové kyseliny se používají v Suzukiových reakcích. Trimethylboritan, je meziproduktem při výrobě tetrahydridoboritanu sodného.
Borasubstituované aromatické sloučeniny Borabenzen je sloučenina odvozená od benzenu náhradou jednoho CH centra atomem boru. Tyto sloučeniny mohou být izolovány jako adukty, například v podobě C5H5B-pyridinu. Cyklická sloučenina borol, strukturní analog pyrrolu, nebyla dosud izolována, podařilo se však získat její substituované deriváty. Borepin je aromatický.
Borylové sloučeniny
Borylové anionty mají obecný vzorec R2B−. Nukleofilní aniontové borylové sloučeniny se dlouho nedařilo zachytit, až v roce 2006 byla popsána boryllithná sloučenina, která reagovala jako nukleofil: Organokovové sloučeniny obsahující vazby mezi atomy kovu a boru, například M–BR2, jsou nazývány borylovými komplexy. Obdobnými ligandy jsou boryleny (M–B(R)–M).
400px|Boryllithium
Neexistence lithných borylových sloučenin je zvláštní tím, že ostatní prvky 2. periody tvoří lithné soli běžně; příklady mohou být fluorid lithný, hydroxid lithný, amid lithný a organolithné sloučeniny. Tato mezera vyplývá z nízké elektronegativity boru. Reakce zásad s borohydridy (R2BH) nevedou k deprotonacím na borylové anionty typu (R2B−), místo toho se tvoří anionty typu R2B−H(zásada)+. Tento produkt má plný oktet. Borylové sloučeniny se místo toho připravují redukční heterolýzou bor-bromidových vazeb kovovým lithiem. Takto utvořené boryllithné sloučeniny jsou izoelektronické s N-heteocyklickými karbeny. Byl vyvinut za účelem využití výhod aromatické stabilizace (se započtením volných elektronových párů na dusíku a prázdného p orbitalu struktura A) a kinetické stabilizace 2,6-diisopropylfenylovými skupinami. Pomocí rentgenové krystalografie byla potvrzena sp2 hybridizace atomu boru; nukleofilní adiční reakce s benzaldehydem tuto strukturu dále potvrzuje.
Alkylidenborany Alkylidenborany typu RB=CRR s dvojnými vazbami mezi borem a uhlíkem se vyskytují vzácně; příkladem sloučeniny je borabenzen. Výchozí sloučeninou je HB=CH2, který může být detekován za nízkých teplot. Relativně stabilním derivátem je CH3B=C(SiMe3)2, který však vykazuje sklony k cyklodimerizaci.
NHC adukty boru N-heterocyklické karbeny a borany vytváří stabilní NHC boranové adukty. Adukty triethylboran se dají připravit přímo z imidazoliových solí a triethylborohydridu. Tyto sloučeniny jsou předměty výzkumu díky možnému využití v podobě reaktantů nebo katalyzátorů.
Diboreny Sloučeniny s dvojnými vazbami mezi atomy boru nejsou běžné. V roce 2007 představil Gregory Robinson z University of Georgia představil přípravu prvního neutrálního diborenu (RHB=BHR);Neutral Diborene Is A First Ron Dagani Chemical & Engineering News October 1, 2007 Volume 85, Number 40 p. 10 jako prekurzor boru byl použit bromid boritý a funkci redukčního činidla měl KC8, jenž sloužil k odštěpování potřebných protonů z diethyletheru použitého jako rozpouštědlo.
Na každý atom boru je zde navázán proton a každý takový atom je koordinován na NHC karben. Základní strukturou, na kterou jsou navázány karbenové ligandy, je diboren.
400px
Podobné vlastnosti mají také diboryny.
Reakce Vazby bor-uhlík v organoboranech (R3B) a borátech (R4B−, připravované adicí R− na R3B), jsou polarizované směrem k uhlíku. Uhlíkový atom připojený k boru je tak nukleofilníAllred, A. L.; Rochow, E. G. J. Inorg. Nucl. Chem. 1958, 5, 264.; u borátů lze tuto vlastnost omezit přesunem jedné R skupiny na elektrofilní centrum mezimolekulární nebo (což je častější) vnitromolekulární reakcí.Negishi, E.-i.; Idacavage, M. J. Organic Reactions 1985, 33, 1. V druhém případě může nukleofilní skupina podstoupit 1,2-migraci k elektrofilnímu uhlíku navázanému na bor.Negishi, E.-i. J. Organometal. Chem. 1976, 108, 281. Vzniklý reorganizovaný boran je poté možné zoxidovat nebo zapojit do protonolýzy za vzniku různých organických sloučenin.
střed
Hydroborace alkenů a alkynů je účinnou metodou přípravy boranů; použití boranu (BH3) nebo jeho ekvivalentů má jen 33% výtěžnost — zbylých 67 % alkenu nebo alkynu vytvoří vedlejší produkty obsahující bor. Tento nedostatek lze překonat použitím stechiometrického množství 9-borabicyklo[3.3.1]nonanu (9-BBN) jako hydroboračního činidla.Jacob, III, P.; Brown, H. C. J. Org. Chem. 1977, 42, 579.
Hydroborace-oxidace V organické syntéze se hydroborace spojují s dalšími reakcemi za účelem vytvoření jiných funkčních skupin na místě atomu boru. Hydroboračně-oxidační reakce představují způsob přípravy alkoholů oxidací boranu peroxidem vodíku, nebo karbonylových sloučenin pomocí silnějších oxidačních činidel, jako je například oxid chromový.
Přesmyky Trialkylborany reagují s oxidem uhelnatým. Po těchto reakcích se objevují 1,2-přesmyky, ve kterých se alkylový substituent přesouvá z boru na uhlík karbonylové skupiny. Homologované primární alkoholy lze získat reakcemi organoboranů s oxidem uhelnatým a hydridem.Rathke, M. W.; Brown, H. C. J. Am. Chem. Soc. 1967, 89, 2740
střed
Allylborace Asymetrické allylborace představují užitečné využití organoboranů při tvorbě vazeb uhlík-uhlík. V následujícím příkladu, patřícím do Nicolaouovy syntézy epothilonů se asymetrická allylborace (pomocí allylboranu odvozeného od chirálního alfa-pinenu) používá ve spojení s TBS jako chránicí skupinou a s ozonolýzou. Tímto způsobem dochází k dvouuhlíkové homologaci, kterou vznikají acetogeniny.
600px
Redoxní vlastnosti Hydridy boranů, jako jsou 9-borabicyklo(3.3.1)nonan a L-selektrid (tri-sek-butylborohydrid) se používají jako redukční činidla. Jako příklad asymetrického katalyzátoru redukcí karbonylových sloučenin lze uvést CBS katalyzátor, který je také založený na boru, čímž se dosahuje jeho koordinace na karbonylový kyslík.
Boráty Trialkylborany, BR3, mohou být oxidovány na příslušné borátové estery, B(OR)3. Množství vazeb C-B ve sloučenině lze určit například oxidací R3B trimethylamin-N-oxidem (Me3NO) na B(OR)3. Trimethylamin (Me3N) může být následně stanoven titrací.
Boronové kyseliny (RB(OH)2) reagují s hydrogendifluoridem draselným, K[HF2], za vzniku trifluorboritanových solí, K[RBF3], které jsou prekurzory nukleofilních alkyl- a arylbordifluoridů, ArBF2. Soli jsou stabilnější než samotné boronové kyseliny, využití mají například při aktivaci některých aldehydů:
500px|Alkyl trifluoroborates Batey 2002
Suzukiovy a podobné reakce Organoborité sloučeniny lze použít k transmetalačním reakcím, jmenovitě s organickými sloučeninami palladia. Patří sem mimo jiné Suzukiova reakce, kde se aryl- nebo vinylboronové kyseliny párují s aryl- nebo vinylhalohenidy za katalýzy komplexy Pd0,
Tyto reakce jsou významnými způsoby vytváření vazeb uhlík-uhlík.
Mechanismus a stereochemie Samotné borany obvykle nejsou dostatečně nukleofilní, aby způsobovaly přesuny alkylových skupin na elektrofilní centra. Po nukleofilním ataku je ovšem vzniklý borát silně nukleofilní. Pokud se v molekule nukleofilu nachází nenasycená funkční skupina nebo odstupující skupina v poloze α, tak jedna se z R skupin navázaných na bor může přesunout na elektrofilní α uhlík. Náchylnost organické skupiny k přesunu závisí na její schopnosti stabilizovat záporný náboj a obecně klesá v řadě alkynyl > aryl ≈ alkenyl > primární alkyl > sekundární alkyl > terciární alkyl.Miyaura, M.; Sasaki, N.; Itoh, M.; Suzuki, A. Tetrahedron Lett. 1977, 173. Při přesunu dochází k zachování konfigurace migrujících atomů uhlíkuZweifel, G. in Aspects of Mechanism and Organometallic Chemistry, J. H. Bewster, Ed., Plenum, 1978, p. 229 a převrácení konfigurace na migračním konci (protože je sp3 hybridizován).Midland, M. M.; Zolopa, A. R.; Halterman, R. L. J. Am. Chem. Soc. 1979, 101, 248. Z tohoto důvodu se často jako hydroborační činidla často používají (norbornyl)boran a 9-BBN, jelikož pouze R skupiny odvozené od hydroborovaných alkenů jsou náchylné k přesunu po nukleofilní aktivaci.
střed
Jako nukleofily zde jsou často používány α-haloenoláty. Po nukleofilním ataku na boru se vzniklý ketoboronát přesmykne na neutrální enolboran. Následně proběhne protonolýza a vznikne funkcionalizovaná karbonylová sloučenina.
střed