Lesní železnice Katarínka (LŽK) je úzkorozchodná železnice, nacházející se blízko obce Naháč v katastru obce Dechtice na Slovensku, v sousedství areálu kláštera Katarínka.
Tvoří ji krátký úsek železnice (200 metrů) s rozchodem 600 mm, který nese odkaz Malokarpatské lesní železnice, která tvořila rozsáhlý systém úzkorozchodních průmyslových železnic v regionu Smolenic a Dobré Vody. Ty vznikly z potřeby dopravy dřeva z lesů v okolí do chemické továrny na výrobu octanu vápenatého, kyseliny octové a acetonu. Lesy v okolí byly majetkem hraběte Jozefa Pálffyho (1853 – 1920), který dal chemickou továrnu (dnešní Chemolak) postavit spolu s pilami v okolí, s cílem zhodnotit bohatství okolních lesů. Lesní železnice byla zrušena v letech 1960 – 1961. Historie LŽK se nově začíná psát v roce 1997, kdy skupina nadšenců v blízkosti hraběcí hájovny zprovoznila několik metrů kolejnic.
Historie LŽK 1997 – začátky LŽK inspirované památníkem pana Rendeka, kterým se inspirovali Ján Dalák, Ing. Ivan Růžek a Róbert Růžek 1998 – získání čtyř třímetrových kolejnic od pana Ing. Zemana ze Smolenic 1999 – prodloužení koleje položením oblouku 2000 – 2002 – prodloužení trati o 20 m, čímž vznikl železniční přejezd 2002 – vybudování železničního mostu zachráněného ze Smolenické drážky 2003 – položení první výhybky 2004 – zakoupení nepojízdné důlní lokomotivy BND-30 z dolu Dolina 2005 – prodloužení trati o úsek odbočky do mašinhausu a osazení druhé výhybky 2006 – 2007 – dokončení opravy lokomotivy, svépomocná generálka motoru a údržba karoserie 2007 – založení Sdružení na záchranu lesních železnic Slovenska za účelem získávání financí a dostat se do povědomí veřejnosti 2008 – získání 3 plošinových vagónů, objev nákladního vagónu a jeho renovace v listopadu 2008 – převezení lokomotivy a její posazení na kolejiště a zahájení zkušebního provozu 2010 – začátek výstavby nového depa 2013 – nové depo je dokončeno a délka kolejnic je 200 m plánované zprovoznění tratě v celkové délce 1,2 km
Historie Malokarpatských lesních železnic 1880 – 1883 výstavba chemického závodu u obce Horné Orešany v údolí Majdanu hrabětem Josefem Pálffym. Surovinou v ní bylo dřevo z přilehlých lesů Malých Karpat. Na jeho svoz byla stavěna úzkokolejná železnice s rozchodem 760 mm s animální – koňskou trakcí. Byla stavěna tak, aby doprava naložených vagónů byla zajišťována samospádem a setrvačností do protisvahu a prázdné vagóny do místa těžby dopravovali koně. V prudkých svazích bylo třeba brzdit a protisvahy překonávaly vagóny setrvačností. Nedostatky setrvačnosti v dolinách se ujal odstranit dělník Tomáš Štibraný (zemřel 1932). Tento systém měl celkem přes 40 km tratí a zanikl po druhé světové válce. Kromě malých dočasných tratí měla tyto hlavní úseky: od závodu k Horní Parine, přes Starú Bohatú a Nové Domy k vrchu Klokoč (14 km), s odbočkou u hájovny Stará Bohatá na Prehyb, přes Dlhý vrch, Polomy a Mesačnú k hájovně Kolovrátok končící na rozhraní katastru obcí Doľany a Sološnica (8 km) z Majdánu na Uhlište, Polámané, pod Veterlín a až pod Záruby (14 km), s odbočkami do doliny Kamenné mlieko, do Vydatej (5 km) a do doliny Zabité. (údajně) dvě odbočky ze závodu na Rybnikárku a na pilu s délkou asi 6 km 1897 a 1898 vybudování a otevření železnice Trnava - Kúty umožnilo rozvoj výroby a dopravu výrobků ke spotřebitelům, což vyvolalo výstavbu úzkorozchodné železnice s rozchodem 600 mm, využívající k tažení vagónů lokomotivy. 1899 je postavena trať z továrny na nádraží v délce 10 km, s výhybnou Drušplac u Smolenic 1901 – 1903 je trať prodloužená až do obce Dobrá Voda v délce 22 km k nově vybudovanému závodu se stejnou výrobou. Trať měla tři výhybny: Švajčiarka u Naháče, Katarínka a Planinka. 1917 stavba pokračování tratě ze závodu v Majdánu přes Dolnú Parinu a Poraj v katastru Horních Orešian, která byla dokončena v roce 1920. Postavené byli i tratě z Dobré Vody do Široké, Lukačkového jarkuy a Mlyna. během německého řízení fabriky v době II. světové války byla trať prodloužena na Huty a Kolovrátok. 1960 – 1961 probíhá likvidace železnice. V té době byla délka tratě úzkokolejky spolu s kolejemi v závodě, skladech a výhybnách kolem 70 km.
Strojní park Podle většiny zdrojů měl strojní park úzkorozchodné železnice 6 parních a 5 dieselových lokomotiv, 2 drezíny, 2 osobní a 140 nákladních vozů.
parní lokomotivy Goliath a Luďko byly čtyřnápravové parní lokomotivy Republika, Pavlína, Lucia a Mena byly třínápravové
Parní lokomotiva Republika stála do roku 1988 jako pomník dráhy v bývalém chemickém závodě na prostranství před závodním klubem. Pak se nacházela na Štiavničce u Podbrezové při Hronci jako exponát muzea ČHŽ, v roce 1999 byla odprodána soukromé osobě a nacházela se v roce 2005 na soukromém pozemku v Mariance a v roce 2007 ji Klub ochrany technických památek navrhl na prohlášení za NKP.
Technické údaje parní lokomotivy Republika, jediné známé dochované lokomotivy z technického parku MLŽ Výrobce: Bretfield a Daněk Typ: RIIIc / 600 mm Uspořádání: C m2t (? CT6) Rok výroby: 1919 Výrobní číslo: 166 Rozchod: 600 mm Výkon: 40 kW Služební hmotnost lokomotivy: 10 t Popis: třínápravová úzkorozchodná tendrová lokomotiva, vnější rozvod Heusinger
Strojní park LŽK Danka důlní dieselová lokomotiva BND 30, vyrobená roku 1973 v Hliníku nad Hronom , získaná z Bane Dolina ve Velkém Krtíši 3 nákladní vozy 1 osobní vůz
Reference
Literatura
Související články Průmyslové a lesní úzkorozchodné tratě v okolí Smolenic
Externí odkazy
Lesní železnice Katarínka – oficiální stránka Malokarpatská lesní železnička – pamětihodnosti obce Naháč Jaroslav Přibyl: Lesní a průmyslová železnice ve Smolenicích – rail.sk
Kategorie:Naháč (okres Trnava) Kategorie:Dechtice Kategorie:Rozchod 600 mm Kategorie:Úzkorozchodné železniční tratě na Slovensku Kategorie:Technické památky na Slovensku Lesní železnice Katarínka (Malokarpatské LŽ)