Michail Viktorovič Popkov (, známý také pod přezdívkami Angarský maniakhttps://zpravy.aktualne.cz/zahranici/angarsky-maniak-zavrazdil-78-zen-sam-byl-policista-v-rusku-d/, Vlkodlakhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/637320/seriovy-vrah-vlkodlak-zabil-desitky-zen-miloval-pohled-na-jejich-utrpeni.html nebo Středeční vrah, protože většina těl jeho obětí byla nalezena ve středu; * 7. března 1964, Norilsk) je ruský sériový vrah, který mezi léty 1992 a 2010 spáchal v Irkutské oblasti, především ve městě Angarsku a jeho okolí, minimálně osmdesát vražd; jeho oběťmi bylo 79 žen a jeden milicionář (výraz milice, , byl do roku 2011 oficiálním názvem ruské policie; milicionář je tedy ekvivalentem českého „policista“).https://www.kommersant.ru/doc/4840047https://www.bbc.com/russian/news-46504254https://meduza.io/feature/2017/03/15/kak-v-angarske-20-let-pytalis-poymat-samogo-strashnogo-manyaka-v-istorii-rossii-reportazh-meduzyhttps://meduza.io/feature/2019/02/27/ego-nikto-ne-iskal-a-on-prodolzhal-ubivat Popkov sám byl v 90. letech milicionářemhttps://www.newsru.com/crime/10jan2017/popkov80vctmirk.html v hodnosti mladšího seržanta (младший сержант), před svým odchodem od milice v roce 1998 spáchal některé zločiny v miliční uniformě a služebním autě. Byl zatčen v březnu 2012 poté, co bylo jeho DNA porovnáno se vzorky odebranými z jedné z jeho obětí, kterou zavraždil v roce 2003, a odsouzen ke dvěma doživotním trestům.Маркин В. И. Следственное дело / Общественное телевидение России Michail Popkov je sériovým vrahem s největším počtem obětí v Rusku.
Popkovovým případem se inspirují ruské televizní seriály Stín za zády (Тень за спиной, 2019) a Dobrý člověk (Хороший человек, 2020).
Život Michail Viktorovič Popkov se narodil 7. března 1964 v Norilsku. Od poloviny 90. let pracoval jako operativní dozorčí (оперативный дежурный) na 1. oddělení milice v Angarsku. Pro jeho přátelskou a vlídnou povahu mu kolegové přezdívali „Smíšek Míša“ (Миша-Улыбка) nebo „Míša-Gwynplaine“ (Миша-Гуинплен, podle postavy z románu Muž, který se směje Victora Huga). Věnoval se biatlonu a byl kandidátem na titul mistr sportu. K velkému překvapení kolegů dal od milice výpověď v roce 1998, když dosáhl hodnosti podporučíka (младший лейтенант милиции). Byl ženatý, jeho manželka Jelena pracovala také na milici na pasovém oddělení; na spolupracovníky působili jako „ideální rodina“. Popkov sám nicméně později řekl, že k vraždám ho přivedlo podezření, že je mu jeho manželka nevěrná – jednou při návratu z práce našel v odpadkovém koši použité kondomy. Chtěl původně zabít svou manželku, to ale neudělal, aby jeho dcera nepřišla o matku. Jak později při výslechu uvedl, každé ráno jako první věc zkontroloval, jestli v noci nezavraždil svou ženu. Kolegové ho hodnotili kladně jak z profesionálního, tak z osobního hlediska.http://www.kp.ru/daily/25908.5/2864300 Po večerech si také přivydělával jako taxikář. Po svém odchodu od milice pracoval pro soukromou bezpečnostní službu, kde byl naopak spolupracovníky hodnocen negativně (podle kolegů byl agresivní a nebyl spokojen s platem) a odkud odešel v roce 2011. Poté se živil jako taxikář a hrobník.http://www.irk.aif.ru/incidents/dtp/80377
Vraždy Od listopadu 1994 do roku 2000 bylo v Angarsku spácháno 29 brutálních vražd mladých žen. Vyšetřovatelé zprvu připisovali nálezy mrtvých těl činnosti ruské mafie, která byla v Angarsku velmi rozšířená, a nevěnovali jim pozornost; mimo jiné i proto, že nechtěli zprávou o sériovém vrahovi přitáhnout pozornost Moskvy. Později bylo vzhledem k podobnostem v modu operandi a charakteristice obětí zjištěno, že jde o zločiny jediného sériového vraha.
Podle lékařských zpráv zločinec používal různé vražedné zbraně: sekyru, nůž, šídlo, šroubovák či škrtidlo, v některých případech použil postupně několik zbraní. Jednu z obětí například nejprve několikrát udeřil do hlavy kovovým předmětem, osmkrát ji bodl šroubovákem a pak jí způsobil několik bodnořezných poranění na tváři a krku. V devíti případech smrt obětí nastala po několika úderech sekyrou.
Popkov se sám na vyšetřování některých svých zločinů podílel nebo alespoň byl s vyšetřovateli v kontaktu jako jejich kolega. Při vraždách pečlivě odstraňoval všechny stopy, které by v té době mohly být využity (otisky prstů, vražedné nástroje apod.). Jedinou použitelnou stopou byly stopy pneumatik od vozu Lada Niva. Nepočítal také s analýzou DNA (do roku 2008 se v Rusku testy DNA při policejním vyšetřování kvůli vysoké ceně a nedostatku laboratoří používaly jen zřídka), takže ejakuloval do těl svých obětí a uchovaly se stopy spermatu. Právě tyto dvě stopy později vedly k jeho usvědčení: na základě pneumatik byli vytipováni podezřelí, kteří byli postupně prověřováni analýzou DNA.
S oběťmi, většinou dívkami, které se vracely v noci domů z návštěv, barů nebo koncertů, se seznamoval tak, že jim nabízel svezení, někdy dokonce přímo v miličním autě. Většině obětí bylo mezi 19 a 28 lety; jedné z nich bylo pouze patnáct let, čtyřem bylo mezi 35 a 40 lety. Všechny ženy byly střední výšky (155–170 cm) a měly sklon k nadváze. V několika případech zavraždil dvě dívky současně. Všechny oběti kromě jedné byly v době vraždy podnapilé a byly před smrtí znásilněny (Popkov sám, ačkoli se k vraždám přiznal, nicméně trvá na tom, že pohlavní styk byl ve všech případech dobrovolný); jediná oběť, která byla v době útoku střízlivá, znásilněna nebyla a vrah ji uškrtil šátkem a poté již mrtvé tělo pobodal nožem. Tělo jedné z obětí Popkov po vraždě spálil, z dalšího vyřízl srdce. Vrah zanechával těla obětí v blízkosti Angarsku v lesích poblíž okresních silnic oddělujících se od hlavních dálnic v oblasti (Sibiřský trakt, dálnice Krasnojarsk – Irkutsk). 26 z 29 žen bylo nalezeno již mrtvých, tři další byly smrtelně zraněné a zemřely v nemocnici. Pouze dvě oběti, Světlana Misjavičus a Jevgenija Protasova, byly včas nalezeny a Popkovův útok s těžkými zraněními přežily.
Vyšetřování Podobnost v modu operandi a typu oběti vedla vyšetřovatele k domněnce, že vraždy byly spáchány jediným člověkem. V roce 1998 se po Angarsku rozšířila zpráva, že ve městě řádí maniak. V prosinci téhož roku byla vytvořena vyšetřovací skupina. V tomto bodě vyšetřování bylo vrahovi připisováno 24 obětí.
Během následujícího půldruhého roku vyšetřování nezaznamenalo žádný pokrok, skupina byla proto v červnu 2000 posílena o další členy; byl k ní přičleněn i známý vyšetřovatel Nikolaj Nikolajevič Kitajev. Kitajev zjistil nedostatky ve vyšetřování dalších zločinů v oblasti Angarsku a celkově špatnou práci tamní policie. Upozorňoval zejména na případ z 28. ledna 1998, kdy byla ve sněhu na sídlišti Bajkalsk v Angarsku nalezena nahá nezletilá dívka v bezvědomí po několika úderech do hlavy. Oběť byla znásilněna. Případ se začal vyšetřovat až po téměř šesti měsících po četných stížnostech matky oběti; v červnu oběť byla schopná poskytnout popis pachatele. Jak se ukázalo, večer 27. ledna jí řidič miličního auta oblečený v milicionářské uniformě nabídl svezení; dívka souhlasila, muž ji ale odvezl do lesa, donutil ji se svléknout a bil jí hlavou o strom, dokud neztratila vědomí. Probrala se až v nemocnici. Během vyšetřování dívka útočníka identifikovala jako staršího seržanta angarské milice. Kitajev poukázal na to, že při vyšetřování tohoto případu nebyla vůbec vykonána prohlídka soudními lékaři a nebylo ani zjištěno alibi zmíněného seržanta, který žil zhýralým životem a nakazil svou partnerku syfilidou. V březnu 2001 byl Kitajev při reorganizaci místních úřadů z vyšetřování odvolán.
V polovině prvního desetiletí 21. století se vyšetřovatelé domnívali, že pachatel přestal vraždit, ve skutečnosti však Popkov jen pozměnil svůj modus operandi a místo, kde vyhledával oběti, proto další vraždy nebyly považovány za součást téže série.
Zatčení a soud Koncem roku 2010 bylo v Irkutsku založeno oblastní centrum pro testování DNA, takže mohly být testy prováděny rychleji – bylo možno prověřit asi 400 lidí ročně. Podezřelých (vytipovaných podle stop pneumatik nalezených na místě činu) bylo asi 600 a byli testováni podle abecedy – k Popkovovi se tedy vyšetřovatelé dostali v březnu 2012. V roce 2012 Vyšetřovací výbor Ruské federace znovuotevřel dlouho uzavřený a zdánlivě beznadějný případ. Již v březnu 2012 umožnily výsledky testu DNA na oběti znásilnění z roku 2003 identifikaci viníka, kterým se ukázal být Michail Popkov – milicionář, který se sám podílel na předchozím vyšetřování tohoto zločinu.https://web.archive.org/web/20160304095907/http://www.independent-news.ru/?p=29497https://web.archive.org/web/20150114091222/http://lifenews.ru/news/95789 23. června téhož roku byl Popkov ve vlaku do Vladivostoku, kde si chtěl koupit nové autohttps://www.kommersant.ru/doc/4817555, zatčen za znásilnění a vraždu tří žen v březnu, červnu a prosinci roku 1997, bez odporu se vzdal a ochotně se přiznal k dalším desítkám vražd.
Jeho kolegy, přátele a sousedy Popkovovo zatčení šokovalo, označili ho za příkladného otce rodiny a slušného člověka. Popkovova žena Jelena a dcera Jekatěrina, která pracuje jako učitelka, ho během procesu a bezprostředně po něm podporovaly a veřejně prohlašovaly, že věří v jeho nevinu; objevily se také v televizním pořadu Pusť govorjat.https://www.youtube.com/watch?v=c8Q27FTbztM Po rozsudku se přestěhovaly z Angarsku do jiného města. Později Jekatěrina možnost, že by její otec byl vrah, připustila a uvedla, že podstupuje psychiatrickou terapii.
Popkov sám o svých vraždách řekl, že se považoval za „čističe“ a útočil pouze na ženy, které „žily nevázaným životem“ a které „nechaly muže a děti doma a flámovaly jako o život“. Údajně opilým ženám, kterým nabídl svezení, vždy nejprve navrhl pohlavní styk; pokud ženy odmítly, neútočil na ně a v pořádku je odvezl domů, pokud však s návrhem souhlasily, měl s nimi pohlavní styk a následně je zabil. Ačkoli byl shledán vinným i ze znásilnění, sám toto obvinění vždy popíral a trval na tom, že pohlavní styk byl ve všech případech konsenzuální a násilí vůči obětem použil až po něm. Přiznal také, že s vraždami přestal kvůli erektilní dysfunkci, jejíž příčinou byla zanedbaná pohlavní choroba.http://lifenews.ru/news/95820 Popkov při výslechu uvedl, že nejednal sám, odmítl však identifikovat svého komplice.
V srpnu 2012 se v médiích objevila zpráva, že se Popkov ve vyšetřovací vazbě pokusil oběsithttps://web.archive.org/web/20160305132458/http://lifenews.ru/news/99378/, vězeňská služba ji však dementovala.http://www.pravda.ru/accidents/factor/crime/13-08-2012/1124681-popkov_suicide-0/
31. října 2013http://www.huffingtonpost.com/2013/11/06/ex-policeman-murders-24-_n_4228295.html byl Popkov obviněn ze 22 vražd a ze dvou pokusů o vraždu, kterých se dopustil v Angarsku a okolí v letech 1994–2000.https://web.archive.org/web/20150720191736/https://www.irkproc.ru/news/5767.html V květnu 2014 stanul před soudem. Vyšetřovací spis měl 195 svazků, bylo provedeno více než 300 soudnělékařských a kriminalistických expertiz, 2500 testů DNA a vyslechnuto více než 2000 svědků.http://baikal.mk.ru/articles/2014/05/21/soznalsya-vo-vsem.html 14. ledna 2015 irkutský oblastní soud odsoudil Popkova k doživotnímu odnětí svobody v kolonii se zvláštním režimem. V roce 2018 si trest odpykával v kolonii Černý delfín (Чёрный дельфин) v Sol-Ilecku v Orenburské oblasti.https://iz.ru/821936/2018-12-10/irkutskii-sud-prigovoril-angarskogo-maniaka-ko-vtoromu-pozhiznennomu