Agathon Klemt (27. července 1830 Praha – 5. července 1889 Praha) byl pražský doktor práv, malíř (autodidakt), historik umění, výtvarný kritik a privátní docent (Priv.-Doz.) dějin starořeckého umění. Studoval práva na Německé univerzitě v Praze a v roce 1865 promoval. Nejprve působil jako státní úředník u zemského místodržitelství v Praze, později také jako asistent na císařské Akademii výtvarných umění ve Vídni. V letech 1869 až 1872 ilustroval v časopisu Květy pohádky Boženy Němcové. V letech 1881 až 1886 spolupracoval s německým deníkem Prager Tagblatt a Bohemia jako výtvarný kritik. Od roku 1882 vyučoval na Německé univerzitě v Praze starořecké dějiny umění. Jeho nejznámějším malířským dílem je olejomalba „Das letzte Gastmahl des „Winterkönigs“ Friedrich von der Pfalz auf der Prager Burg“ (česky „Poslední kvas zimního krále Fridricha Falckého na Pražském hradě“). Publikoval práce z oboru, časopisecké stati a básně; nejznámější je esej „Gabriel Max und seine Werke“ (česky „Gabriel Max a jeho díla“). Jeho životním přítelem byl pražský obchodník s uměním a galerista Mikoláš Lehmann.
Životopis Agathon Klemt se narodil v roce 1830 jako jediný syn do rodiny soudního úředníka. Už v raném mládí projevoval pozoruhodný malířský talent a ve svých 14 letech namaloval bez jakéhokoliv předběžného studia malby portrét svého otce. V průběhu Agathonových studijních let otec zemřel a ovdovělá matka pak žila se svým synem z vdovského důchodu. Během svého vysokoškolského studia se několikrát zapojil do činnosti přírodovědecké společnosti „Lotos“ (1848, 1851, 1855). V roce 1851 je Agathon Klemt uváděn jako posluchač právnické fakulty (Hörer der Rechte) a v roce 1855 jako kandidát práv (Candidat der Rechte).
Klemt mezi Prahou a Vídní náhled|upright|Černínský palác čp. 174 ve Sněmovní ulici / dříve Fünfkirchen Platz v Praze, bydliště Agathona Klemta r. 1863 jako úředníka c.k. místodržitelství náhled|upright|Budova c.k. Akademie výtvarných umění ve Vídni (St.-Anna-Hof), kde Agathon Klemt působil pod vedením profesora Johanna Trosta v akademické knihovně náhled|upright|Laimgrube (čtvrť města Vídně), bydliště Agathona Klemta v letech 1860–1864 náhled|upright|Galerie Del Vecchio v Lipsku, zde vystavoval Agathon Klemt v roce 1870 žánrový obraz: Cartesius auf dem Schlachtfeld / Cartesius na bojišti V roce 1859 působil Agathont Klemt jako samostatný praktikant (Konceptspraktikant) u zemského místodržitelství v Praze. Další dva roky 1860 a 1861 bydlel ve Vídni na Laimgrube, dřívějším předměstí Vídně u Mariahilfer Straße v ulici Pfarrgasse čp. 65. Zde nastoupil jako asistent vedoucího knihovny profesora kunsthistorie Johanna Trosta (1789–1867) na c. k. Akademii výtvarných umění.
Zájem o dějiny umění přivedl Agathona Klemta ke spolku Královská česká společnost nauk (Königliche Böhmische Gesellschaft), kde hostoval v historické sekci.Sitzungsberichte der Königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften in Prag. Prag: Königliche Böhmische Gesellschaft der Wissenschaften, 1862, 1862(2). s. 4. V roce 1862 předložil společnosti studii s názvem: „Der romanische Kirchenbaustyl I.“ / Románský sloh kostelů.Sitzungsberichte der Königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften in Prag. Prag: Königliche Böhmische Gesellschaft der Wissenschaften, 1862, 1862(2). s. . Téhož roku byl zvolen také dopisovatelem „Časopisu Musea království Českého“).Časopis Musea království Českého. Praha: Matice česká, 1863, 37(2). s. 179.
Po návratu z Vídně nastoupil opět do státní služby u místodržitelství v Praze, kde je v roce 1863 uváděn v pozici koncepčního praktikanta s pražskou adresou: Fünfkirchen Platz (Pětikostelní náměstí) čp. 174.Fünfkirchen Platz, nyní Sněmovní ulice. Na čp. 174 sídlí Honorární konzulát Monackého knížectví.STIASNY, Johann. Adressenbuch der k. k. Behörden, Kemter, Handlungen, Fabriken und Gewerbe des Königreichs Böhmen, . Prag: [s.n.], 1863, s. X. Příští rok 1864 už zase pobýval ve Vídni a bydlel v ulici Laimgrubengasse čp. 5 (nynějším 6. vídenském okrese).
Do té doby, než Mikuláš Lehmann otevřel svůj podnik na Ferdinandově třídě, pořádaly v Praze prodejní výstavy pouze umělecké spolky. Klemt byl členem Společnosti vlasteneckých přátel umění a svá první díla veřejnosti představil právě pod hlavičkou tohoto uměleckého spolku. První obraz – velký karton „Noc Walpurgina“ kompozičně připomínal díla německého manýristy Wilhelma Kaulbacha, v roce 1864 vystavoval v Klementinu na umělecké výstavě Společnosti vlasteneckých přátel umění dvě olejomalby: „Obraz ze života“ (katalogové číslo 91) a „Varhaník“ (katalogové číslo 302).
V roce 1865 zakončil doktor práv (Docktor der Rechte) Agathon Klemt své právnické studium a 20. července 1865 promoval. Téhož roku vyšla v časopise „Památky archeologické a místopisné“, který vydávalo Muzeum království Českého, Klemtova studie s názvem: „Malby na skle v biskupském chrámu sv. Ducha v Hradci Králové“.Časopis Musea království Českého. Praha: Matice česká, 1865, s. [106a]: Obsah časopisu Památky archeologické a místopisné, díl VI., sešit 5: „Malby na skle v biskupském chrámu sv. Ducha v Hradci Králové. Podává Agathon Klemt.”TUMPACH, Josef a PODLAHA, Antonín. Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913: vydáno v pamět osmdesátiletého jubilea "Časopisu katolického duchovenstva" a padesátiletého jubilea "Dědictví sv. Prokopa", Část třetí. V Praze: Dědictví sv. Prokopa, 1914. s. 1300. Kontakt k museu udržoval i v dalších letech 1866 a 1867.
Dne 8. února 1867 zemřel ve Vídni profesor Trost, kterému v akademické knihovně asistoval na žádost Německého kulturního spolku vypracoval na počest zemřelému panu profesorovi odborný článek, který vyšel téhož roku v německém uměleckém časopise „Die Dioskuren: deutsche Kunstzeitung Berlin“ pod názvem: „Johann Trost und die Wissenschaft der Proportionslehre“ / Johann Trost a znalost nauky o proporcích. Na Světové výstavě v Paříži reprezentoval 10 obrázky z pověstí českých.
Klemt státním úředníkem a kunsthistorikem V lednu roku 1868 vyšlo ve dvou dílech v časopise Světozor Klemtovo pojednání o křesťanské architektuře s názvem: „Stavitelství křesťanské“.Světozor: Obrázkový týdeník. Praha: František Skrejšovský, 3.1.1868, 2(1). s. 7, I. díl; 24.1.1868, 2(4). s. 35, II. díl O rok později se Klemt zasazoval společně s dalšími členy spolku „Vlastimil“ o zachování uměleckých památek v Čechách, jehož snahy se toho roku upínaly k památkám na Zbraslavi. Společně s přítelem malířem Františkem Chalupou se dokonce staly na jeden rok členy spolkového výboru: Klemt místopředsedou, Chalupa kontrolorem. V roce 1869 dokončil „Dr. Agathon Klemt, bývalý asistent na císařské akademii výtvarných umění ve Vídni“ přednášku, kterou vydal knižně pod názvem: „Zur Orientierung auf dem Gebiete der bildenden Kunst / Pro orientaci v oblasti výtvarného umění“.
V roce 1870 prezentoval v lipské privátní galerii „Del Vecchio“ žánrový obraz „Descartes na bojišti“. René Descartes totiž vstoupil do vojska Mořice Oranžského a účastnil se bojů třicetileté války. Od roku 1619 se nacházel ve vojsku bavorského kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského a měl se účastnit bitvy na Bílé hoře. V roce 1871 visel na výstavě Umělecké besedy v Praze jeho obraz „Vzájemné vyučování“.
Po návratu z Vídně se Agathon Klemt vrátil ke státní službě u pražského místodržitelství; v roce 1871 je uváděn jako koncepční adjunkt s bydlištěm na Konviktské ulici v čp. 296 a v roce 1872 jako koncepční adjunkt v Karlíně s platem 400 zlatých. V dubnu 1872 byl ministrem kultury a školství jmenován pro zbytek školního roku členem zkušební komise pro reálky (Realschul-Prüfungscommission) u učitelského úřadu pro kreslení (für das Lehramt des Freihandzeichnens) a to do funkce zkoušejícího obecných a kulturních dějin. Do zkušební komise pro kreslení byl zkoušejícím obecných a kulturních dějin jmenován i v dalším školním roce 1872/73.
Klemt pražským bohémem Agathon Klemt se věnoval malbě tajně po celou dobu svého studia a se svou zálibou nikdy nepřestal. Jeho díla vznikala v malém ateliéru, který mu dala k dispozici rodina Piepenhagenových. Klemt byl autodidakt a všechny své obrazy maloval z paměti. Byl významným skladatelem, koloristou a kreslířem. V roce 1873 JUDr. Agathon Klemt ukončil úřednickou dráhu a začal se naplno věnovat malbě. Někdy na přelomu 70. a 80. let tak přišel nejen do bližšího kontaktu s pražskou uměleckou bohémou, ale i s jeho pozdějším životním přítelem Mikulášem Lehmannem (německy Nicolaus Lehmann).
V roce 1874 převzal Alexandr Brandejs po svém otci správu suchdolského dvora, kde si zřídil též ateliér. V Suchdole se u Brandejse scházela celá řada jeho přátel z umělecké scény. Rudolf Jaroslav Kronbauer k tomu uvedl: „Ale nebyli to jen přátelé, kteří se chodili do dvora k sympatickému nájemci bavit – Sukdol hostíval také umělce, kteří neměli na růžích ustláno a kterým přišlo pohostinství Brandeisovo velice vhod.“ Hostem tam býval také Agathon Klemt, jež Brandejsovi „velmi pěknými malbami vyzdobil buffet“.Kalendář česko-židovský. Praha: Spolek českých akademiků - židů, 1902-1903, 22(1). s. 79. Karel Vítězslav Mašek Klemta popisuje jako „malého zavalitého, s dlouhými vlasy a v uměleckém širáku“ a „typickou figurku pražských ulic“.MAŠEK, Karel. Tři léta s "Mánesem": k dějinnému vývoji výtvarného umění. Praha: S.V.U. Mánes, 1922]. s. 11.
Mikuláš Lehmann otevřel svůj obchod s uměním na Ferdinandově třídě v roce 1871. Prostory se nacházely v domě čp. 5 vedle nového spořitelního paláce. Do té doby podobný podnik v Praze neexistoval. Lehmann svým zákazníků nabízel obrazy, grafické listy a barvotiskové reprodukce uměleckých děl. V salonu Mikuláše Lehmanna, kde zřídil svoji stálou výstavu (galerii), se nacházela díla soudobých renomovaných autorů (často zde vystavoval Gabriel Max), ale také autorů začínajících, kteří se svými díly spěchali obyčejně k Lehmannovy.NERUDA, Jan. Kritické spisy Jana Nerudy: Úvahy, životopisy, kritiky, 8: Umění. V Praze: F. Topič, 1911. s. 319. V salonu se pořádaly též výstavy uměleckých spolků nebo velké výstavy shrnující dosavadní tvorbu uznávaných autorů. Obdobné podniky se nacházely v Paříži, Vídni, Berlíně.Lubomír Slavíček, heslo Salon Mikuláše Lehmanna, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky, Praha 2006, s. 666. Ze stálých (občas se vyměňujících) výstav v Praze patřila Lehmannova k těm nejrenomovanějším. Mikuláš Lehmann se stal Klemtovým životním přítelem. Společně cestovali za uměním do Benátek, Berlína, Drážďan , Vídně, Budapešti a Mnichova.
náhled|upright|Schönbrunnerhaus ve Vídni, až do roku 1898 sídlo Rakouského uměleckého spolku (Österreichischer Kunstverein), který v prostorách budovy pořádal výstavy, r. 1873 zde Agathon Klemt představil obraz: Die Zerstörung von Babylon / Záhuba Babylonu
Zkáza Babylonu Velký obraz „Zkáza Babylonu“ s postavami v životní velikosti byl vystavován v mnoha domácích i zahraničních galeriích (např. sál Staroměstské radnice, Světová výstava ve Vídni, léto 1873 (Landhaus) v Klagenfurtu, r. 1874 Vratislav, stálá umělecká výstava Theodor Lichtenberga /Permanente Kunstausstellung von Theodor Lichtenberg). Klemt, který v této době už tzv. pověsil úředničinu na hřebík, namaloval Zkázu Babylonu během tří měsíců.
Olejomalba zobrazovala nevázané hýření (bakchanálie) postav v životní velikosti na téma pádu Velkého Babylónu podle Zjevení svatého Jana (kap. 17–18). Uprostřed obrazu Klemt vyobrazil smyslnou nahou ženu, sedící na loži, jež sdílí s mužskou vousatou postavou. Její noha spočívá na koruně krále (snad Belšazara), zmoženého bujarým oslavováním a spícího na zemi. V popředí po její pravici sedí další nahá žena, otočená k divákovi zády, které pestře oděný muž s flétnou podává ovoce; dále pak žena hrající na harfu.