Brigádní generál Arthur Seaforth Blackburn (25. listopadu 1892 – 24. listopadu 1960) byl australský voják, právník, politik a nositel Viktoriina kříže (VC), nejvyššího vyznamenání za statečnost v boji, které bylo v té době možné udělit příslušníkovi australských ozbrojených sil. Před vypuknutím první světové války byl Blackburn právníkem a vojákem na částečný úvazek, v srpnu 1914 vstoupil do australských imperiálních sil a byl zařazen do 10. praporu. Jeho jednotka se 25. dubna 1915 vylodila v zátoce Anzac u Gallipoli a jemu a dalšímu průzkumníkovi bylo připsáno, že v den vylodění postoupili nejdále do vnitrozemí. Blackburn byl později povýšen a spolu se svým praporem strávil zbytek gallipolského tažení bojem proti osmanským silám.
10. prapor byl z Gallipoli stažen v listopadu 1915 a po reorganizaci a výcviku v Egyptě odplul koncem března 1916 na západní frontu. Své první skutečné boje ve Francii zažil 23. července během bitvy u Pozières, která byla součástí bitvy na Sommě. Právě během této bitvy vyústily Blackburnovy činy v doporučení na udělení VC. Vele jednotce padesáti mužů provedl čtyři samostatné výpady, při nichž pomocí ručních granátů vyhnal Němce z jejich opěrného bodu a obsadil 370 yardů (340 m) zákopů. Byl prvním příslušníkem svého praporu, který byl za první světové války vyznamenán VC, a prvním Jihoaustralanem, který VC obdržel. Bojoval také v srpnové bitvě u Mouquet Farm, než byl kvůli nemoci evakuován do Spojeného království a poté do Austrálie. Počátkem roku 1917 byl ze zdravotních důvodů zproštěn služby.
Blackburn se vrátil k právnické praxi a v letech 1918–1921 působil jako poslanec jihoaustralského parlamentu. Několik let vedl Australskou imperiální ligu navrátivších se námořníků a vojáků v Jižní Austrálii a dále byl jmenován koronerem pro město Adelaide v Jižní Austrálii. Po vypuknutí druhé světové války byl Blackburn jmenován velitelem 2/3. kulometného praporu Druhých australských imperiálních sil a velel mu během syrsko-libanonské kampaně proti vichistickým Francouzům v roce 1941, během níž osobně přijal kapitulaci Damašku. Počátkem roku 1942 byl jeho prapor stažen ze Středního východu a sehrál roli při obraně Jávy v Nizozemské východní Indii před Japonci. Blackburn byl zajat a zbytek války strávil jako válečný zajatec. Po osvobození v roce 1945 se vrátil do Austrálie a za své služby na Jávě v roce 1942 byl jmenován komandérem Řádu britského impéria (CBE).
Po válce byl Blackburn do roku 1955 jmenován smírčím komisařem Smírčího a rozhodčího soudu Britského společenství národů a v tomto roce byl za své zásluhy o společnost jmenován společníkem Řádu svatého Michaela a svatého Jiří (CMG). Zemřel v roce 1960 a byl pohřben s plnými vojenskými poctami na hřbitově West Terrace Cemetery v Adelaide v části Australian Imperial Force. Jeho Viktoriin kříž a další medaile jsou vystaveny v Síni statečnosti na australském válečném památníku.
Mládí Arthur Seaforth Blackburn se narodil 25. listopadu 1892 ve Woodville v Jižní Austrálii. Byl nejmladším dítětem Thomase Blackburna, anglikánského kanovníka a entomologa, a jeho druhé manželky Margaret Harriette Stewartové, rozené Browneové. Arthur se zpočátku vzdělával na gymnáziu v Pulteney. Jeho matka zemřela v roce 1904 ve věku 40 let. V roce 1906 nastoupil na St Peter's College v Adelaide a následovalo studium na Adelaidské univerzitě, kde v roce 1913 získal titul bakaláře práv poté, co byl přidělen k C. B. Hardymu. Během Blackburnova působení v roli jeho koncipienta byl Hardy jednou na ulici napaden dvěma muži, a přestože byl Blackburn drobné postavy, zasáhl a zahnal je. V roce 1911 byl zaveden povinný vojenský výcvik a Arthur vstoupil do jihoaustralského skotského pluku občanských vojenských sil (CMF). Do advokátní komory byl povolán 13. prosince 1913. Jeho nevlastní bratr Charles Blackburn se stal významným sydneyským lékařem, za první světové války sloužil v australském armádním lékařském sboru a později se stal dlouholetým rektorem univerzity v Sydney. Jejich otec zemřel v roce 1912. V době vypuknutí první světové války vykonával Arthur advokátní praxi v Adelaide u firmy Nesbit a Nesbit a stále sloužil v CMF.
První světová válka
Galipoli 19. srpna 1914, ve věku 21 let, se Blackburn přihlásil jako vojín do Australských imperiálních sil (AIF) a vstoupil do 10. praporu 3. brigády 1. divize. Desátý prapor prošel počátečním výcvikem v Morphettville v Adelaide v Jižní Austrálii a 20. října se nalodil na loď SS Ascanius v nedalekém Outer Harbor. Loď plula přes Fremantle a Colombo na Cejlonu a 6. prosince dorazila do Alexandrie v Egyptě. Vojáci Australian and New Zealand Army Corps se utábořili poblíž Káhiry. Zde cvičili až do 28. února 1915, kdy se přesunuli do Alexandrie. Dne 1. března se nalodili na loď SS Ionian a o několik dní později dorazili do přístavu Mudros na řeckém ostrově Lémnos v severovýchodní části Egejského moře, kde zůstali na palubě dalších sedm týdnů.
náhled|upright=1.3|Cíl prvního dne 10. praporu na „Gun Ridge“ pro vylodění v Anzac Cove. Zelená přerušovaná čára ukazuje skutečný rozsah vylodění na konci prvního dne Třetí brigáda byla vybrána jako krycí síla pro vylodění v Anzac Cove u Gallipoli 25. dubna, které znamenalo zahájení gallipolské kampaně. Brigáda se nalodila na bitevní loď HMS Prince of Wales a torpédoborec HMS Foxhound a po přesednutí na šňůry veslicových člunů, zpočátku tažených parními pinaji, začal prapor kolem 04:30 veslovat ke břehu. Blackburn byl jedním z průzkumníků praporu a byl mezi prvními na břehu.
Oficiální australský válečný historik první světové války Charles Bean poznamenal, že existují pádné důkazy o tom, že Blackburn spolu s desátníkem Philipem Robinem se v den vylodění pravděpodobně dostali dále do vnitrozemí než ostatní australští vojáci, jejichž pohyb je znám, a to asi 1 800 – 2 000 yardů (1 600 – 1 800 m). Krycí síly 3. brigády nedosáhly svého konečného cíle, hřebene útvaru později známého jako „Scrubby Knoll“, který byl součástí „Third (nebo Gun) Ridge“, ale Blackburn a Robin, kteří byli vysláni vpřed jako průzkumníci, se dostali až za něj. Robin byl zabit v boji tři dny po vylodění. Později v životě byl Blackburn ohledně svého a Robinova úspěchu skromný a zdrženlivý a prohlásil, že je „naprostou záhadou“, jak přežili, vzhledem k tomu, na jakou vzdálenost na ně stříleli a kolik mužů bylo postříleno kolem nich.
Blackburn se při vylodění účastnil těžkých bojů; do 30. dubna utrpěl 10. prapor 466 mrtvých a zraněných. Brzy byl povýšen na svobodníka a krátce po svém povýšení byl na jeden měsíc pověřen vedením poštovního úřadu jednotky. Účastnil se následných zákopových bojů při obraně předmostí, včetně tureckého protiútoku z 19. května. Dne 4. srpna byl povýšen na podporučíka a jmenován velitelem čety v rotě A. Blackburn sloužil na frontě po zbytek kampaně, dokud nebyl 10. prapor v listopadu stažen na Lemnos a následně zpět do Egypta. Prapor během kampaně utrpěl ztrátu více než 700 mužů, z toho 207 mrtvých. Jednotka prošla v Egyptě reorganizací a 20. února 1916 byl Blackburn povýšen do hodnosti poručíka. Počátkem března byl na dva týdny hospitalizován s neurastenií. Prapor odplul do Francie koncem března a dorazil počátkem dubna. V té době už byl Blackburn přidělen k četě v rotě D.
Západní fronta Blackburn odjel na dovolenou do Francie od 29. dubna do 7. května. 10. prapor vstoupil do bojů na západní frontě v červnu, zpočátku v klidném sektoru Armentières. Během pobytu v této oblasti byl Blackburn vybrán jako člen speciální přepadové skupiny vedené kapitánem Billem McCannem. V časných ranních hodinách 23. července byl 10. prapor nasazen do své první významné akce na západní frontě během bitvy u Pozières, která byla součástí bitvy na Sommě. Zpočátku byla rota A pod McCannovým velením vyslána vpřed, aby pomohla 9. praporu, který se zapojil do boje s bombami (ručními granáty) nad zákopovým systémem O. G. 1. V roce 1943 se prapor dostal do přímého boje. Zadržován palbou těžkých kulometů a bomb hlásil McCann, který byl zraněn na hlavě, velícímu důstojníkovi (CO) 9. praporu podplukovníkovi Jamesi Robertsonovi, že je zapotřebí další pomoci. Kolem 05:30 byl pak vyslán vpřed oddíl 50 mužů založený 16. četou roty D 10. praporu pod vedením Blackburna, aby vytlačil Němce z úseku zákopů. Když Blackburn zjistil, že rota A utrpěla těžké ztráty a okamžitě vyrazil se svými muži, aby se vrhli na barikádu přes zákop. Prolomili ji a pomocí bomb zatlačili Němce zpět. Za tímto bodem předchozí dělostřelecké bombardování zákop téměř zničilo a pohyb vpřed byl vystaven těžké kulometné palbě.
náhled|vlevo|upright=0.8 |Bomba č. 5 Mk I Millsova bomba, která se hojně používala během bojů u Pozières|alt=ocelový ruční granát s pákou a závlačkou na místě Blackburn se spolu se skupinou čtyř mužů plazil vpřed, aby zjistil zdroj německé kulometné palby, ale vzhledem k tomu, že všichni čtyři muži byli zabiti, a tak se vrátil ke svému oddílu. Vrátil se k Robertsonovi, který zajistil podporu ze zákopových minometů. Pod krytím této palby se Blackburn s několika svými muži opět vydal vpřed, ale další čtyři byli kulometnou palbou zabiti. Další hlášení Robertsonovi vedlo k dělostřelecké podpoře a Blackburn mohl postoupit o dalších 30 yardů (27 m), než byl znovu zadržen, tentokrát německými bombardéry. Pod krytím spřátelených bombardérů se Blackburn a seržant připlazili vpřed, aby provedli průzkum, a zjistili, že Němci drží zákop, který vede v pravém úhlu k tomu, v němž se nacházeli. Blackburn pak vedl své vojáky při vyklízení tohoto zákopu, který byl dlouhý asi 120 yardů (110 m). Během tohoto boje byli zabiti další čtyři muži včetně seržanta, ale Blackburn a zbývající muži dokázali zákop zajistit a zkonsolidovat. Po obsazení zákopu se Blackburn znovu pokusil dobýt opěrný bod, který byl zdrojem kulometné palby, ale ztratil dalších pět mužů. Rozhodl se proto zákop udržet, což se mu podařilo až do 14:00, kdy byl vystřídán. Do té doby bylo čtyřicet ze sedmdesáti mužů, kteří byli během dne pod jeho velením, zabito nebo zraněno. Někdy v noci převzal Blackburn velení roty D, ale následujícího rána byl vystřídán.
Pro své zásluhy byl Blackburn navržen na udělení Viktoriina kříže (VC), nejvyššího vyznamenání za statečnost v boji, které bylo v té době možné udělit příslušníkovi australských ozbrojených sil. V dopise svému příteli popsal své činy a normálně odcházející do důchodu Blackburn uvedl, že to byl „největší bastard, jakého jsem kdy udělal“. Jeho velící důstojník, podplukovník Stanley Price Weir, při doporučení na udělení VC poznamenal: „Pro poručíka Blackburna a jeho muže vypadaly věci všelijak, jen ne vesele, ale Blackburn neztratil ani srdce, ani hlavu“.
10. prapor byl z pozic u Pozières vystřídán v pozdních večerních hodinách 25. července, kdy za tři dny utrpěl 327 ztrát. Vzhledem k takto velkým ztrátám byl Blackburn 1. srpna dočasně povýšen do hodnosti kapitána. Následující tři týdny strávil prapor v klidnějších oblastech, ale do bojů se vrátil během bitvy u Mouquet Farm ve dnech 19.–23. srpna, kdy utrpěl dalších 335 ztrát z 620 osob, které se zapojily do bojů. Po této bitvě se 10. prapor odebral do odpočinkového tábora v Belgii a 8. září Blackburn ohlásil onemocnění zánětem pohrudnice a byl evakuován do 3. londýnské všeobecné nemocnice. Po evakuaci se vzdal své dočasné hodnosti a byl zařazen na seznam dočasně přiřazených. Blackburnovo vyznamenání VC bylo zveřejněno 9. září a znělo:
náhled|upright=1.3|Blackburn (druhý zleva) a McCann (vpravo) po převzetí ocenění v Buckinghamském paláci|alt=skupina čtyř mužů v uniformách kráčejících po ulici Za nejzřetelnější statečnost. S padesáti muži vyhnal nepřítele z opěrného bodu. Tvrdohlavým odhodláním se nakonec zmocnil jejich zákopu poté, co proti němu osobně vedl čtyři samostatné skupiny bombardérů, z nichž mnozí padli za oběť. Tváří v tvář zuřivému odporu se zmocnil 250 metrů zákopu. Poté, co se se seržantem připlazil vpřed, aby provedl průzkum, se vrátil, zaútočil a obsadil dalších 120 metrů zákopu a navázal spojení s praporem po své levici.