náhled| Kolo, které bylo vynalezeno ještě před 4. tisíciletím před naším letopočtem, je jednou z nejrozšířenějších a nejdůležitějších technologií. Vyobrazen sumerský válečný vůz z roku kolem 2500 př. n. l. Dějiny techniky jsou dějinami vynálezů a šíření různých nástrojů, postupů a technik. Dějiny techniky zahrnují vše od jednoduchých kamenných nástrojů až k blockchainu, virtuální realitě a podobně.
Nové znalosti umožnily lidstvu vytvářet nové vědecké nástroje, pomocí kterých můžeme přírodu studovat podrobněji než naše přirozené smysly dovolit. Dějiny techniky jsou proto úzce spjaty s dějinami vědy. Nová technika nám umožňuje také lépe využívat přírodní zdroje, a proto jsou dějiny techniky také spjaty s hospodářskými dějinami.
náhled| Zemědělství předchází v dějinách techniky písmo.
Pravěk
Paleolit náhled|Různé kamenné nástroje Během většiny paleolitu – převážné části doby kamenné – žili všichni lidé způsobem, jehož součástí byly jen omezené nástroje a několik stálých sídel. První technické výdobytky byly spojeny s přežitím, lovem a přípravou jídla: kamenné nástroje a zbraně, oheň a oděvy.
Předkové lidí používali kámen a další nástroje již dlouho před vznikem Homo sapiens přibližně před 200 000 lety. Nejstarší metody výroby kamenných nástrojů, známé jako oldovanská kultura sahají přinejmenším do doby před 2,3 miliony let. Další z nejranějších přímých důkazů o použití nástrojů byly nalezeny v Etiopii ve Velkém příkopovém údolí a sahají až k době před 2,5 miliony let.
Při výrobě kamenného nástroje bylo jádro tvrdého kamene se specifickými odlupujícími se vlastnostmi (například pazourek) zasaženo kamenem, který sloužil jako kladivo. Toto odlupování vytvářelo ostré hrany, které mohly být použity jako nástroje, zejména ve formě vrtáků nebo škrabek. Tyto nástroje pomáhaly prvním lidem provádět různé úkoly, včetně porážení zvířat (a lámání kostí, aby se dostali do kostní dřeně ), štípání dřeva, otevírání ořechů, stahování zvířat z kůže nebo i formování dalších nástrojů z měkčích materiálů, jako jsou kosti a dřevo.
Nejstarší kamenné nástroje byly v podstatě jen oštípanými kameny. V acheuliánské éře, která začala přibližně před 1,65 miliony let, se objevily způsoby zpracování těchto kamenů do konkrétních tvarů, jako jsou pěstní klíny. Tato raná doba kamenná je popisována jako nejstarší paleolit .
Ve středním paleolitu, přibližně před 300 000 lety, došlo k zavedení techniky, kdy z jednoho jádrového kamene bylo odlamováno více čepelí. V mladém paleolitu, který začal přibližně před 40 000 lety, se začala používat technika odštipování pod tlakem, kdy byl kámen jemněji tvarován pomocí razidla ze dřeva, kostí nebo parohu.
Konec poslední doby ledové asi před 10 000 lety je považován za konečný bod mladého paleolitu a začátek pozdního paleolitu / mezolitu. Novou technikou v mezolitu bylo použití mikrolitů v nástrojích skládaných z kamene a ze dřeva, kostí nebo paroží.
Neolit Pozdější doba kamenná, během níž byly vyvinuty základy zemědělské technologie, se nazývá neolitické období. Během tohoto období se nástroje z kamene vyráběly z různých tvrdých hornin, jako je pazourek, nefrit, jadeit a břidlice. Cenné horniny se získávaly převážně těžbou v lomech, ale později byly dolovány v tunelech pod zemí, což představovalo první kroky ve vývoji důlní techniky. Kamenné sekery se používaly k vyklizování lesů a při pěstování plodin a byly tak účinné, že se nadále využívaly i po objevu bronzu a železa. Kromě kamenných seker se používaly také jiné kamenné nástroje, jako jsou hroty střel, nože nebo škrabky a samozřejmě i nástroje z organických materiálů, jako je dřevo, kosti nebo parohy.
Kultury doby kamenné tvořily hudbu, zapojovaly se do organizovaného válečnictví a byly schopni vytvářet čluny, které obstály i při plavbě v oceánu, což například vedlo k migraci v rámci malajské souostroví, přes Indický oceán na Madagaskar nebo také mezi ostrovy v Tichém oceánu, což vyžadovalo znalost oceánských proudů, povětrnostních vzorů, plachtění a hvězdné navigace .
Ačkoli paleolitické kultury nezanechaly žádné písemné záznamy, posun od kočovného života k osídlení a zemědělství lze odvodit z řady archeologických nálezů. Mezi ně patří starověké nástroje, jeskynní malby a další prehistorické umění, jako například Věstonická venuše. Přímé důkazy poskytují také lidské ostatky, a to jak zkoumáním kostí, tak studiem mumií.
Starověk
Doba měděná a bronzová náhled|Meč nebo dýka z pozdní doby bronzové Kovová měď se vyskytuje na povrchu zvětralých ložisek měděné rudy a měď se používala dříve, než bylo známo tavení rudy. Předpokládá se, že k tavení mědi začalo docházet až poté, co technika hrnčířských pecí umožňovala dosáhování dostatečně vysoké teploty. Koncentrace různých prvků, jako je arzen, se zvyšuje s hloubkou ložisek měděné rudy a tavením těchto rud, čímž se dá získat arzenický bronz, který lze dostatečně tvrdě zpracovat, aby byl vhodný pro výrobu nástrojů. Bronz je slitina mědi s cínem a cín je k nalezení v relativně malém množství ložisek na celém světě. To způsobilo, že trvalo dlouhou dobu, než se rozšířil pravý cínový bronz. Bronz byl velkým pokrokem oproti kameni jako materiálu pro výrobu nástrojů, a to jak kvůli jeho mechanickým vlastnostem, jako je pevnost a tažnost, tak i proto, že jej bylo možné odlévat do forem a vyrábět složitě tvarované předměty.
Bronz také výrazně posunul technologii stavby lodí díky lepším nástrojům a bronzovým hřebíkům. Bronzové hřebíky nahradily starou metodu připevňování desek lodního trupu šňůrou protkanou vyvrtanými otvory. Lepší lodě umožnily dálkový obchod a postup civilizace. Tato technika se zřejmě poprvé objevila v oblasti úrodného půlměsíce a odtud se časem rozšířila.
Je nutné zmínit, že třídobá periodizace pravěkých dějin nepopisuje příliš dobře technický vývoj skupin mimo Eurasii a vůbec se nevztahuje na některé izolované populace, jako jsou Spinifexové (kmen austrálců), Sentinelci a různé amazonské kmeny, které stále využívají technologie doby kamenné a nevyvinuli zemědělskou výrobu ani kovovýrobu.
Doba železná náhled| Čepel sekery ze železa, pocházející ze švédské doby železné Před vyvinutím tavení železa bylo jediné železo získáváno z meteoritů a je obvykle identifikováno podle obsahu niklu. Meteorické železo bylo vzácné a cenné, ale někdy se z něj vyráběly i například háčky na ryby.
Doba železná začala objevením techniky tavení železa. Železo nahradilo bronz a umožnilo vyrábět nástroje, které byly silnější, lehčí a levnější než bronzové ekvivalenty. Suroviny na výrobu železa, jako je ruda a vápenec, jsou mnohem hojnější než měděné a zejména cínové rudy. V důsledku toho se železo vyrábělo v mnoha oblastech.
Kvůli neschopnosti dosažení vysokých teplot nebylo možné hromadně vyrábět ocel nebo čisté železo. Pece mohly dosáhnout teploty tání, ale tavicí kelímky a formy potřebné pro tavení a odlévání ještě nebyly vyvinuty. Ocel bylo možné vyrábět pracným kováním železa vytaženého z tavicí pece, aby se trochu kontrolovatelně snížil obsah uhlíku, ale ocel vyrobená touto metodou nebyla homogenní.
V mnoha euroasijských kulturách byla doba železná posledním významným krokem před rozvojem psaného jazyka, i když tomu tak nebylo vždy.
V Evropě byla stavěna velká hradiště buď jako útočiště v době války, nebo někdy jako trvalé osady. V některých případech byla rozšířena stávající hradiště z doby bronzové. Tempo odlesňování půdy pomocí efektivnějších železných seker se zvýšilo a poskytlo více zemědělské půdy na podporu rostoucí populace.
Mezopotámie V Mezopotámii (zhruba území dnešního Iráku) žijící národy (Sumerové, Akkadijci, Asyřané a Babyloňané) žili ve městech zhruba od doby 4000 let př. n. l.JN Postgate, Early Mesopotamia, Routledge (1992) a vyvinuli sofistikovanou architekturu z bahenních cihel a kamene včetně použití pravé klenby. Babylonské zdi byly tak mohutné, že byly citovány jako jeden ze sedmi divů starověkého světa. Vyvinuli rozsáhlé vodní systémy, kanály pro dopravu a zavlažování na pravidelně zaplavovaném jihu a záchytné systémy táhnoucí se desítky kilometrů na kopcovitém severu. Jejich paláce měly propracované odvodňovací systémy.S Dalley, The Mystery of the Hanging Gardens of Babylon, Oxford University Press(2013)
Psaní bylo vynalezeno v Mezopotámii pomocí klínového písma. Zachovalo se mnoho záznamů na hliněných tabulích a kamenných nápisech. Tyto civilizace si brzy osvojily techniku zpracování bronzu, který používaly pro nástroje, zbraně a monumentální sochy. Už kolem roku 1200 před naším letopočtem byly schopni odlévat z bronzu předměty dlouhé 5 m vkuse.
Několik z prvních jednoduchých strojů bylo vynalezeno v Mezopotámii. Mezopotámcům je přičítán vynález kola. Mechanismus kola na hřídeli se poprvé objevil u hrnčířského kruhu, který byl vynalezen v Mezopotámii během 5. tisíciletí před naším letopočtem. To vedlo k vynálezu kolového vozidla v Mezopotámii na počátku 4. tisíciletí před naším letopočtem. Vyobrazení kolových vozů nalezených na piktogramech na hliněných tabulkách v okrese Eanna v Uruku jsou datována mezi lety 3700 až 3500 před naším letopočtem. Páka byla použita v zařízení na zvedání vody, prvním jeřábovém stroji, který se objevil v Mezopotámii kolem roku 3000 před naším letopočtem a poté ve starém Egyptě kolem roku 2000 př. n. l. Nejstarší důkazy o kladkách pocházejí z Mezopotámie na počátku 2. tisíciletí před naším letopočtem.
Šroub, další z jednoduchých strojů se poprvé objevil v Mezopotámii během existence Novoasyské říše (911-609 př. n. l.). Asyrský král Sennacherib (704–681 př. n. l.) tvrdí, že vynalezl automatické stavidla a že jako první použil vodní šroubová čerpadla do hmotnosti 30 tun, která byla odlévána pomocí dvoudílných hliněných forem spíše než metodou ztraceného vosku. Jerwanský akvadukt (kolem 688 př. n. l.) je vyroben s kamennými oblouky a obložen vodotěsným betonem.T Jacobsen and S Lloyd, Sennacherib's Aqueduct at Jerwan, Chicago University Press, (1935)
Babylónské astronomické deníky byly psány po 800 let. Umožnily pečlivým astronomům vykreslit pohyby planet a předpovídat zatmění.CBF Walker, Astronomy before the telescope, British Museum Press, (1996) vpravo|náhled| Schéma vodního kola s vrchním přívodem vody Nejstarší důkazy o existenci vodních kol a vodních mlýnů pocházejí ze starověkého Blízkého východu ve 4. století př. n. l.Terry S. Reynolds, Stronger than a Hundred Men: A History of the Vertical Water Wheel, JHU Press, 2002 , p. 14 konkrétně v Perské říši před rokem 350 př. n. l., v oblastech Mezopotámie a Persie. Toto nové využití vodní energie představovalo první hnací sílu vytvořenou člověkem, která se nespoléhala na sílu svalů kromě plachty.
Egypt Egypťané, známí stavěním pyramid několik století před vytvořením moderních nástrojů, vynalezli a používali mnoho jednoduchých strojů jako je šikmá rampa využívaná při stavebních pracích. Historici a archeologové našli důkazy o tom, že pyramidy byly postaveny pomocí tří takzvaných jednoduchých strojů. Těmito stroji jsou nakloněná rovina, klín a páka, které starým Egypťanům umožnily přesunout miliony vápencových bloků, které každý vážil přibližně 3,5 tuny, aby vytvořily struktury, jako je Velká pyramida v Gíze, která je 146,7 metrů vysoká.
Vyrobili také psací látku z papyru. Papyrus je rostlina (Cyperus papyrus), která v dávných dobách rostla v hojném množství v egyptské deltě a v údolí řeky Nil. Papyrus byl sklizen a dopraven do zpracovatelských center, kde byl nakrájen na tenké proužky. Pásy pak byly položeny vedle sebe svisle, poté pokryty rostlinnou pryskyřicí a poté byla položena druhá vrstva pásů vodorovně. Obě vrstvy byly poté stlačena k sobě, dokud list papyru neuschl. Listy papyru byly poté napojovány na sebe, aby vytvořily roli, a později byly použity pro psaní.