Washingtonské zásady o nacisty zabaveném umění (Washington Principles on Nazi-Confiscated Art) z roku 1998 nastavují principy navracení umění zabaveného Třetí říší. Obsahují prohlášení týkající se restitucí umění zabaveného nacistickým režimem v Německu před druhou světovou válkou a během ní. Dokument byl vydán v souvislosti s "Washingtonskou konferencí o majetku v době holocaustu", která se konala ve Washingtonu ve Spojených státech dne 3. prosince 1998.
Konference Konferenci pořádalo ministerstvo zahraničí USA a "Pamětní muzeum holocaustu USA" (United States Holocaust Memorial Museum). Na konferenci se shromáždili účastníci newyorského sympozia z roku 1995 "The Spoils of War" (Válečná kořist), které jednalo o vymáhání a návratu kulturních statků a dalších předmětů ztracených během druhé světové války a znovu objevených. Konference také vycházela z jednání o nacistickém zlatu, které se konalo v Londýně v prosinci 1997.
Konference se konala od 30. listopadu do 3. prosince 1998 a zúčastnili se jí zástupci 44 zemí a 13 nevládních organizací, uměleckých muzeí a aukčních síní.
Cílem konference bylo diskutovat zejména o židovských ztrátách na majetku, včetně uměleckých děl, knih a archivů, řešení pojistných událostí a jiných druhů poškození majetku Své delegáty vyslalo 44 vlád, včetně sjednoceného Německa, a třináct mezinárodních nevládních organizací. Pořadatelem konference byl náměstek ministra zahraničních věcí USA pro hospodářství, podnikání a zemědělství Stuart E. Eizenstat, bývalý velvyslanec Spojených států v Evropské unii, a jejím předsedou byl soudce Abner Mikva. Zahajovací projev přednesla americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová.
Principy Dokument obsahuje jedenáct bodů: Je třeba identifikovat umění, které bylo zabaveno nacisty a nebylo následně restituováno. Příslušné záznamy a archivy by měly být otevřené a přístupné badatelům v souladu s pokyny Mezinárodní rady pro archivy. Měly by být poskytnuty zdroje a personál, aby se usnadnila identifikace veškerého umění, které bylo zabaveno nacisty a nebylo následně restituováno. Při stanovení, že umělecké dílo bylo zabaveno nacisty a nebylo následně restituováno, je třeba vzít v úvahu nevyhnutelné mezery nebo nejasnosti v původu s ohledem na plynutí času a okolnosti éry holocaustu. Je třeba vyvinout veškeré úsilí k propagaci umění, o kterém se zjistí, že bylo zabaveno nacisty a nebylo následně restituováno, aby bylo možné najít jeho předválečné vlastníky nebo jejich dědice. Je třeba vyvinout úsilí k vytvoření centrálního registru těchto informací. Předváleční vlastníci a jejich dědicové by měli být povzbuzováni, aby přišli a oznámili své nároky na umění, které bylo zabaveno nacisty a nebylo následně restituováno. Pokud lze identifikovat předválečné vlastníky nebo dědice umění, o kterém bylo zjištěno, že bylo zabaveno nacisty a nebylo následně restituováno, je třeba urychleně podniknout kroky k dosažení spravedlivého řešení, přičemž se toto řešení může lišit vzhledem ke skutečnostem a okolnostem konkrétního případu. Pokud nelze identifikovat předválečné vlastníky umění, které bylo podle zjištění zabaveno nacisty, nebo jejich dědice, je třeba urychleně podniknout kroky k dosažení spravedlivého řešení. Komise nebo jiné subjekty zřízené k identifikaci umění zabaveného nacisty a k pomoci při řešení vlastnických problémů by měly mít vyvážené členství. Národy se vyzývají, aby vyvinuly národní procesy k provádění těchto zásad, zejména pokud se týkají mechanismů alternativního řešení sporů pro řešení vlastnických problémů.
Zásady nastínil Eizenstat spolu s „Prohlášením pracovní skupiny pro mezinárodní spolupráci při vzdělávání, vzpomínce a výzkumu holocaustu" (Declarations of the Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance, and Research). Na konferenci přednesl prohlášení s názvem "Podpora principů nacistického zabaveného umění" (In Support of Principles on Nazi-Confiscated Art), řekl:
Odkazy Reference
Související články Cornelius Gurlitt
Externí odkazy The Statement
Kategorie:Události roku 1998 Kategorie:Mezinárodní smlouvy