Genocida původních obyvatel je označení pro masové zničení komunit původních obyvatel. Za původní obyvatele jsou v tomto kontextu považováni lidé, jejichž historické a soudobé území je okupováno koloniální mocí.
Ačkoliv genocida jako taková byla popsána až v polovině 20. století Raphaelem Lemkinem, v praxi se děla již dříve. Známými případy jsou genocidy původních obyvatel v Amerikách, Africe a Asii během koloniální expanze Evropanů. Podle Lemkina má v sobě kolonialismus genocidu vnitřně zakořeněnou. Genocida má dle něj dvě fáze. V první vnější moc zničí tradiční způsob života původních obyvatel a ve druhé jim vnutí svůj vlastní. Britský antropolog David Maybury-Lewis popsal dvě varianty koloniální genocidy původních obyvatel. První je vyčištění území od původních obyvatel s cílem získat tamní přírodní zdroje, druhou je zotročení původních obyvatel pro nucenou práci.
V debatách akademiků se také zmiňuje kulturní genocida (někdy nazývaná etnocida). V tomto případě nemusí docházet k fyzické likvidaci původních obyvatel, jako spíše ke zničení jejich identity a vlastní kultury. Příkladem tohoto typu genocidy může být zacházení s Tibeťany a Ujgury pod nadvládou Číny nebo nucená asimilace původních obyvatel Amerik, zejména v USA a Kanadě.
Debata Koncept genocidy představil Raphael Lemkin v roce 1944, přičemž genocidou mínil masové zničení národa nebo etnika. Pojem je složen z řeckého výrazu genos (rasa, kmen) a latinského tide (zabíjení). Genocida ovšem nutně neznamená masové vyvraždění, označuje také dlouhodobější praxi potlačování skupiny obyvatel s cílem jejího postupného vyhlazení, a to jak vymýcením jejich kultury, tradic, náboženství, tak rovněž jejich podrobením a zbavením je politických a lidských práv. Po druhé světové válce, v roce 1948, byl koncept genocidy přijat OSN. Definice OSN genocidu považuje za zločin proti lidskosti vymezený mezinárodním trestním právem jako „úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny“.
Označení historické události za genocidu je vždy předmětem rozsáhlých debat akademiků. Příkladem složitosti vymezení je kolonizace Amerik, během které za první století kolonizace zemřelo 90 % původních obyvatel. Stále se debatuje, zda šlo o genocidu dle definice, jelikož panuje shoda, že za většinu úmrtí původních obyvatel Amerik mohou epidemie evropských a afrických nemocí, které byly na americký kontinent zavlečeny – alespoň částečně – neúmyslně. Někteří akademici však namítají, že šíření smrtelných nemocí je také forma genocidy. Zde je pouze nutné rozlišovat úmyslné a neúmyslné nakažení. Akademici Tai S Edwards a Paul Kelton ve své studii z roku 2020 popsali, jak byly nemoci využity v dobývání Amerik a že je nelze využívat jako výmluvu pro omlouvání genocidy na původních obyvatelích.
Původní obyvatelé Ameriky (před rokem 1948)
Španělská kolonizace Amerik náhled|Ilustrace Theodora de Bry pro knihu O zemích indijských pustošení a vylidňování od Bartolomé de las Casas (1552). Zachycuje brutální jednání Španělů v Hispaniole. Odhaduje se, že během původní španělské kolonizace Amerik došlo k zabití až osmi milionů původních obyvatel (zejména v důsledku epidemií nemocí Eurafrasie). Jde o první masovou genocidu v moderních dějinách. Brutalitu a systematické vyvražďování Taínů v Karibiku popsal již v roce 1542 Bartolomé de las Casas ve zprávě O zemích indijských pustošení a vylidňování určené španělskému králi Karlovi V. Tato zpráva vedla k rychlému přijetí tzv. nových zákonů, které měly zajistit lepší zacházení s původním obyvatelstvem Amerik ve španělských koloniích. Las Casas například popsal, jak došlo během několika prvních desetiletí kolonizace k poklesu počtu původních obyvatel v Hispaniole ze 400 000 na pouhých 200. Jeho líčení chování Španělů v novém světě bylo jedním z hlavních zdrojů vzniku Černé legendy. Přestože jeho popis byl emotivní a lehce zmanipulovaný, aby podpořil své argumenty, i dnešní akademici potvrzují, že ačkoliv nemoci hrály hlavní roli, jejich šíření bylo ovlivněno zotročením původních obyvatel a jejich nuznými životními podmínkami v zajetí. Lidský faktor Španělů tedy bezesporu rovněž hrál svou roli.
V roce 1503 zavedli Španělé na území kolonií tzv. encomiendu. V teorii deklamovali, že jejich cílem je civilizovat původní obyvatele, asimilovat je do své kultury a přivést je ke křesťanství, ovšem v praxi je spíše zotročovali na nucenou práci. Jednání Španělů vedlo například k vyvraždění Aravaků, kteří umírali zejména v dolech na zlato, ve kterých každých šest měsíců zemřela třetina pracujících. Španělé s původními obyvateli tedy jednali jako se zdánlivě nevyčerpatelnými zdroji pracovní síly. Historik David Stannard označil systém enconmiendy za genocidu, která stála životy miliony lidí.
Britská kolonizace Amerik Britové začali nový svět kolonizovat od začátku 17. století, kdy založili svou první stálou kolonii Jamestown. V době jejich připlutí žilo v tamní oblasti 30 000 původních obyvatel. Ti s kolonisty často válčili a kolonii tak bylo těžké udržovat. V roce 1622 proto převzala správu kolonie britská vláda od krachující London Company. Následně nastal populační i územní rozvoj. Během 150 let správy v rukou Britů do Ameriky připluly tisíce lidí různých vyznání. Britská vláda tam rovněž vyvezla kolem 100 000 vězňů. V letech 1775 až 1783 došlo k americké válce za nezávislost a vyhlášení nezávislosti Spojených států amerických. Po prohrané válce desetitisíce britských loyalistů odešlo na území dnešní Kanady. Během celého období kolonizace území Brity a později Američany docházelo k násilným střetům s původními obyvateli, které zahrnuje pojem Indiánské války.
Genocida Karibů (1626) Genocida Karibů byl masakr 2 000 příslušníků ostrovních původních obyvatel, kterou spáchali angličtí a francouzští kolonisté v roce 1626 na ostrově Svatý Kryštof. Příčinou masakru byly potyčky Karibů se stále se rozrůstajícími evropskými kolonisty. Náčelník Karibů Tegremond se proto rozhodl na Evropany zaútočit s pomocí dalších ostrovních původních obyvatel. Jeho plán byl ovšem vyzrazen a Evropané proto přichystali past. Pozvali přední Kariby na oslavu, na které je otrávili. Téže noci jich 120 povraždili ve spánku. Druhého dne zahnali zbylých 2 000 až 4 000 Karibů do oblasti Bloody Point, kde jich 2 000 na místě zmasakrovali. Zbylí Karibové z ostrova uprchli, ovšem předpokládá se, že většina byla v následujících desetiletích podrobena a zotročena jinými kolonisty.
Pokus o vyvraždění Pequotů (1636–1638) náhled|Rytina z 19. století zachycující Pequotskou válku. Pequotská válka byl ozbrojený konflikt mezi Pequoty a spojenými kolonisty z Plymouthské kolonie a Saybrookské kolonie za přispění pomoci jiných indiánských kmenů z let 1636 až 1638. Válka vedla v drtivou porážku Pequotů. Kolonisté vypsali odměnu za hlavu (a později jen za skalp) zabitých Pequotů. Výsledkem bylo zabití 700 osob. Zbylí příslušníci kmene byli prodáni do otroctví do Západní Indie nebo se stali zajatci jiných kmenů. Koloniální správa je později označila za vymřelé. Ovšem Pequotům se podařilo přežít a i dnes jsou uznáni federální vládou USA.
Masakr Narragansettů (1675) Masakr Narragansettů se udál za války krále Filipa v prosinci 1675 v Nové Anglii. Masakr reagoval na vypálení usedlosti osadníků kmenem Narragansettů, během čehož zemřelo minimálně 15 lidí. Krátce poté se Evropané z kolonií Plymouth, Connecticut a Massachusetts Bay vydali na trestnou výpravu. Když dorazili do hlavního osídlení Narragansettů na Rhode Islandu vypálili ho do základu a obyvatele zavraždili nebo vyhnali. Během jejich řádění zemřelo zhruba 100 narragansettských válečníků a stovky civilistů. Ovšem i Narragansettům se podařilo přežít do dnešních dnů.
Mezikoloniální války (1754–1763) V průběhu mezikoloniálních válek velitel britských jednotek baron Jeffery Amherst schválil použití „biologických zbraní“ v boji proti příslušníkům kmene Ottawa. V červnu 1755 guvernér Massachusettes William Shirley oficiálně začal nabízet odměnu 40 liber za skalp muže a 20 liber za skalp žen a dětí. Tato praxe se pak během válek s indiány dále šířila, což vedlo k značnému nárůstu zabíjení původních obyvatel.
Kanada náhled|Třída během vyučování v římskokatolické internátní škole v Fort Resolution. V roce 1709 guvernér Nové Francie Jacques Raudot vydal nařízení umožňující zotročení původních obyvatel. Nařízení ovšem jen legitimizovalo a zrychlilo již delší dobu fungující praxi.
Situace v koloniích Francie na území dnešní Kanady byla nejdříve vcelku přívětivá (zejména oproti násilnému přístupu Britů v koloniích Ameriky). První národy a Métisové hráli významnou roli v ukotvení prvních kolonií Francouzů, kdy fungovali i jako průvodci při průzkumu území. Nicméně v roce 1829 byl kmen Beothuků z Newfoundlandu označen za vymřelý (důvodem byly epidemie nemocí, ale také odříznutí od zdrojů obživy, které převzali kolonisté). Někteří akademici se domnívají, že šlo o úmyslné jednání Evropanů, čímž by šlo o genocidu. Jiní ovšem mají své pochyby.
V dnešní době více převládá pojetí spáchání kulturní genocidy. K ní docházelo v 19. a 20. století například systémem povinných převýchovných internátních škol pro původní obyvatele. Kulturní genocida spáchaná vládou Kanady byla potvrzena zprávou Komise pro pravdu a usmíření z roku 2015. Systémem škol prošlo kolem 150 000 dětí původních obyvatel, které byly násilně odejmuty svým rodinám a převychovány, aby převzaly nově vznikající kulturu Kanaďanů a konvertovaly ke křesťanství. Docházelo také k nucené sterilizaci žen.
Mexiko náhled|Graf poklesu populace v Mexiku v letech 1520 až 1820 s vyznačením epidemií. Apačové V roce 1835 byla státem Sonora vyhlášena odměna za Apače, která se postupně vyvinula na oficiální státní poplatek 100 pesos za skalp muže. Roku 1837 začal obdobnou odměnu vyplácet také stát Chihuahua (ovšem i za ženy a děti).
Mayové Půl století trvající válka (1847–1901) o Yucatán zahájena povstáním Mayů proti Španělům stála život 200 000 osob (dohromady na obou stranách konfliktu).
Jakiové Odbojný lid Jakiů se vláda (zejména pod prezidentstvím Porfiria Díaze) rozhodla potlačit systematickým zotročením a masakry. Jen za vlády Díaze se počet příslušníků kmene Jakiů snížil z 30 000 na 7 000. Prezident dnešního Mexika Andrés Manuel López Obrador v roce 2019 za tento státní zločin nabídl svou omluvu.
USA náhled|Masový hrob pro Lakoty po masakru u Wounded Knee (1890). Cesta slz a indiánské války I po vyhlášení nezávislosti USA docházelo k násilným střetům s původními obyvateli, které lze souhrnně popsat pojmem Indiánské války. V roce 1830 byl v USA přijat zákon o odsunu původních obyvatel z východního pobřeží na západ za řeku Mississippi. Takto bylo odsunuto kolem 60 000 osob (příslušníci kmenů Čerokíů, Seminolů a dalších). Odhady udávají, že během transportu, kterému se dnes říká Cesta slz, zemřelo nejméně 4 000 osob. Další akademici se domnívají, že vojáci vedli například Čerokíe úmyslně přes území zasažená epidemiemi. V tomto důsledku následně zemřelo 8 000 Čerokíů, tj. tehdy zhruba polovina.
Postupné dobývání území Američany vedlo k výraznému poklesu počtu původních obyvatel a jejich uzavření do tzv. indiánských rezervací.
Kalifornská genocida