Nadřazenost bílé rasy (někdy bílá nadřazenost, bílý supremacismus) je přesvědčení, že běloši jsou nadřazeni příslušníkům jiných ras, a proto by jim měli dominovat. Toto přesvědčení přispívá k udržování moci a privilegií bělochů. Bílá nadřazenost má kořeny v dnes již zdiskreditované doktríně vědeckého rasismu a byla klíčovým ospravedlněním kolonialismu. Je základem řady současných hnutí včetně neokonfederace, neonacismu a Křesťanské identity.
Různé formy nadřazenosti bílé rasy předkládají různé představy o tom, kdo je považován za bělocha (ačkoli vzorem je obecně světlá pleť, světlé vlasy a modré oči neboli „árijské“ rysy, které jsou nejčastější v severní Evropě), a jednotlivé skupiny zastánců nadřazenosti bílé rasy označují za nepřátele různé rasy a etnika, nejčastěji lidi afrického původu, domorodé obyvatele Ameriky a Oceánie, Asiaty, rasově smíšené osoby, Latinské Američany, obyvatele Blízkého východu a Židy.
Jako politická ideologie vnucuje a udržuje sociální, politickou, historickou nebo institucionální nadvládu bělochů. Tato ideologie byla uvedena v život prostřednictvím socioekonomických a právních struktur, jako byl transatlantický obchod s otroky, zákony Jima Crowa ve Spojených státech, politika bílé Austrálie od 90. let 19. století do poloviny 70. let 20. století a apartheid v Jihoafrické republice. Tato ideologie je navíc ztělesněna v sociálním hnutí White power. Od počátku 80. let 20. století se hnutí White power zasazuje o svržení vlády Spojených států a vytvoření bílé domoviny za použití polovojenských taktik.
V akademickém prostředí, zejména v kritické rasové teorii nebo intersekcionalitě, může „nadřazenost bílé rasy“ také označovat sociální systém, v němž běloši požívají strukturálních výhod (privilegií) oproti jiným etnickým skupinám, a to jak na kolektivní, tak na individuální úrovni, navzdory formální rovnosti práv.
Historie Nadřazenost bílé rasy má ideologické základy, které sahají až k vědeckému rasismu 17. století. Tedy k převládajícímu paradigmatu lidské odlišnosti, který pomáhal formovat mezinárodní vztahy a rasovou politiku od druhé poloviny osvícenství až do konce 20. století, přičemž jeho konec je symbolizován dekolonizací a zrušením apartheidu v Jihoafrické republice v roce 1991, po němž následovaly první mezirasové volby v této zemi v roce 1994.
Německo
Nacismus v Německu prosazoval myšlenku nadřazeného germánského lidu neboli árijské rasy. Představy o nadřazenosti bílé rasy a nadřazenosti árijců se propojily v 19. století, kdy zastánci nadřazenosti bílé rasy zastávali názor, že běloši jsou příslušníky árijské „panské rasy“, která je nadřazená ostatním rasám, zejména Židům, které označovali za „semitskou rasu“, Slovanům a Romům, které spojovali s „kulturní sterilitou“. Arthur de Gobineau, francouzský rasový teoretik a šlechtic, obviňoval z pádu ancien régime ve Francii rasovou degeneraci způsobenou míšením ras, které podle něj zničilo „čistotu“ nordické nebo germánské rasy. Gobineauovy teorie, které si získaly silné zastánce v Německu, zdůrazňovaly existenci nesmiřitelné polarity mezi árijskými či germánskými národy a židovskou kulturou.
Jako hlavní rasový teoretik nacistické strany dohlížel Alfred Rosenberg na vytvoření lidského rasového „žebříčku“, který ospravedlňoval Hitlerovu rasovou a etnickou politiku. Rosenberg prosazoval nordickou teorii, která považovala nordickou rasu za „nadřazenou“, nadřazenou všem ostatním, včetně ostatních Árijců (Indoevropanů).I když Rosenberg nepoužívá slovo "nadřazená rasa". Slovo "Herrenvolk" (tj. vládnoucí lid) používá ve své knize Mýtus dvakrát, poprvé s odkazem na Amority (říká, že Sayce je popsal jako lidi světlé pleti a modrých očí) a podruhé cituje popis Angličanů od Victora Wallace Germainse v knize "Pravda o Kitchenerovi". ("The Myth of the Twentieth Century") – strany 26, 660 – 1930 Rosenberg si rasový termín Untermensch vypůjčil z názvu knihy člena Ku-klux-klanu Lothropa Stoddarda z roku 1922, která nesla název The Revolt Against Civilization: The Menace of the Under-man (Vzpoura proti civilizaci: Hrozba podčlověka). Později ji nacisté převzali z německé verze této knihy Der Kulturumsturz: Die Drohung des Untermenschen (1925). Rosenberg byl předním nacistou, který Stoddardovi přisoudil koncept východoevropského „podčlověka“. Stoddard byl zastáncem amerických imigračních zákonů, které zvýhodňovaly Severoevropany, a psal především o údajném nebezpečí, které „barevní“ představují pro bílou civilizaci, a v roce 1920 napsal knihu The Rising Tide of Color Against White World-Supremacy (Rostoucí příliv barevných proti bělošské nadvládě nad světem). Při zavádění restriktivního systému vstupu do Německa v roce 1925 psal Hitler o svém obdivu k americkým imigračním zákonům: „Americká unie kategoricky odmítá přistěhovalectví fyzicky nezdravých živlů a přistěhovalectví některých ras jednoduše vylučuje.“"American laws against 'coloreds' influenced Nazi racial planners". Times of Israel. Retrieved August 26, 2017
Německá chvála amerického institucionálního rasismu, která se dříve objevila v Hitlerově Mein Kampfu, se projevovala nepřetržitě po celá 30. léta. Nacističtí právníci byli zastánci využívání amerických vzorů. Rasově založené americké občanství a zákony proti míšení ras byly přímou inspirací pro vznik norimberských rasových zákonů. V zájmu zachování árijské nebo nordické rasy zavedli nacisté v roce 1935 norimberské zákony, které zakazovaly sexuální vztahy a sňatky mezi Němci a Židy a později i mezi Němci a Romy a Slovany. Nacisté používali Mendelovu teorii dědičnosti, aby dokázali, že společenské vlastnosti jsou vrozené, a tvrdili, že s určitými obecnými vlastnostmi, jako je vynalézavost nebo zločinné chování, je spojena rasová podstata.Henry Friedlander. The Origins of Nazi Genocide: From Euthanasia to the Final Solution. Chapel Hill, North Carolina, USA: University of North Carolina Press, 1995. p. 5.
Podle výroční zprávy německé vnitřní zpravodajské služby (Spolkového úřadu pro ochranu ústavy) z roku 2012 žilo v Německu v té době 26 000 pravicových extremistů, z toho 6000 neonacistů.
náhled|upright=1.1|Bitva nazývaná Battle of Liberty Place byl pokus o státní převrat, který 14. září 1874 v New Orleansu, tehdejším hlavním městě Louisiany, provedla Crescent City White League (Bílá liga města půlměsíce) proti republikánské vládě státu. Památník bitvy byl postaven v roce 1891 vládou New Orleans, kde převládali běloši. Nápis přidaný v roce 1932 uvádí, že prezidentské volby v USA v roce 1876 uznaly „nadvládu bílých na Jihu a daly nám náš stát“. V roce 2017 byl odstraněn a umístěn do skladu. náhled|upright=1.1|Průvod Ku-klux-klanu ve Washingtonu v roce 1926
Spojené státy americké Nadřazenost bílé rasy byla ve Spojených státech dominantním postojem před občanskou válkou i po ní a přetrvávala ještě několik desetiletí po éře rekonstrukce. Na Jihu v období před americkou občanskou válkou byla zdůrazněna mimo jiné držením Afroameričanů v otroctví, kdy byla čtyřem milionům z nich odepřena svoboda. Po vypuknutí americké občanské války byla snaha o udržení nadřazenosti bílé rasy uváděna jako důvod pro odtržení států a vznik Konfederovaných států amerických.A Declaration of the Causes which Impel the State of Texas to Secede from the Federal Union: "We hold as undeniable truths that the governments of the various States, and of the confederacy itself, were established exclusively by the white race, for themselves and their posterity; that the African race had no agency in their establishment; that they were rightfully held and regarded as an inferior and dependent race, and in that condition only could their existence in this country be rendered beneficial or tolerable. That in this free government all white men are and of right ought to be entitled to equal civil and political rights; that the servitude of the African race, as existing in these States, is mutually beneficial to both bond and free, and is abundantly authorized and justified by the experience of mankind, and the revealed will of the Almighty Creator, as recognized by all Christian nations; while the destruction of the existing relations between the two races, as advocated by our sectional enemies, would bring inevitable calamities upon both and desolation upon the fifteen slave-holding states."The controversial "Cornerstone Speech", Alexander H. Stephens (Vice President of the Confederate States), March 21, 1861, Savannah, Georgia : "Our new government is founded upon exactly the opposite idea; its foundations are laid, its cornerstone rests, upon the great truth that the negro is not equal to the white man; that slavery—subordination to the superior race—is his natural and normal condition." V editorialu o původních obyvatelích Ameriky a amerických indiánských válkách v roce 1890 napsal spisovatel Lyman Frank Baum: „Běloši jsou podle práva dobytí a civilizační spravedlnosti pány amerického kontinentu a nejlepší bezpečnost pohraničních osad bude zajištěna úplným vyhlazením několika zbývajících indiánů.“ Full text of both, with commentary by professor A. Waller Hastings
Naturalizační zákon z roku 1790 omezil americké občanství pouze na bělochy. V některých částech Spojených států bylo mnoho lidí, kteří nebyli považováni za bělochy, zbaveno volebního práva, nesměli zastávat vládní funkce a většinu státních zaměstnání nemohli vykonávat až do druhé poloviny 20. století. Profesor Leland T. Saito z University of Southern California píše: „Po celou historii Spojených států běloši využívali rasu k legitimizaci a vytváření rozdílů a sociálního, ekonomického a politického vyloučení.“Leland T. Saito (1998). "Race and Politics: Asian Americans, Latinos, and Whites in a Los Angeles Suburb". p. 154. University of Illinois Press
Odepírání sociální a politické svobody menšinám pokračovalo až do poloviny 20. století, což vyústilo v hnutí za občanská práva. Sociolog Stephen Klineberg uvedl, že imigrační zákony USA před rokem 1965 jasně deklarovaly, že „Severoevropané jsou nadřazeným poddruhem bílé rasy“.tento citát je z článku Klineberga v NPR, nikoli z textu amerického zákona Zákon o imigraci a občanství z roku 1965 umožnil vstup do USA i jiným než germánským skupinám a v důsledku toho výrazně změnil demografickou strukturu v USA. Šestnáct amerických států zakazovalo mezirasové sňatky prostřednictvím zákonů proti míšení až do roku 1967, kdy byly tyto zákony zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu USA ve věci Loving v. Virginia.Warren, Earl. Majority opinion. Loving v. Virginia. Documents of American Constitutional and Legal History, edited by Urofsky and Finkelman, Oxford UP, 2002, p. 779. Tyto úspěchy v polovině století měly zásadní vliv na politické názory bílých Američanů; segregace a nadřazenost bílé rasy, které byly veřejně podporovány ve 40. letech, se v polovině 70. let staly v bělošské komunitě menšinovými názory a v 90. letech se v průzkumech nadále snižovaly na jednociferné procento. Podle sociologa Howarda Winanta tyto změny znamenaly konec „monolitické nadřazenosti bílé rasy“ ve Spojených státech.