Mikuláš hrabě Esterházy z Galanty (, 16. listopadu 1711 Vídeň – 27. června 1764 Karlovy Vary ) byl uherský šlechtic z rodu Esterházyů. Získal vzdělání v zahraničí a za vlády Marie Terezie vstoupil do diplomatických služeb. Za válek o rakouské dědictví byl vyslancem v Drážďanech u dvora polského krále Augusta III. (1742–1747) a za sedmileté války zastával post velvyslance v Rusku (1753–1761).
Život náhled|vlevo|Hrabě Mikuláš Esterházy Narodil se jako syn hraběte Františka Esterházyho (1683–1754) a jeho manželky hraběnky Marie Sidonie, rozené Pálffyové z Erdődu (1690–1743). Jeho mladší bratr František Esterházy (1715–1785) byl uherským dvorním kancléřem, chorvatským bánem a také hudební skladatel.
Mikuláš navštěvoval jezuitské gymnázium v Bratislavě. V roce 1732 jej otec poslal spolu s mladším bratrem do šlechtické akademie Lunéville v Lotrinsku, kde strávili společně půl roku a od října 1732 do dubna 1733 podnikli kavalírskou cestu po jižním Německu, přístavních městech v Nizozemsku, Velké Británii, Flandrech, Francii a severní Itálii. Navštívili také Řím a Neapol, do Vídně se vrátili v červenci 1735. Mikuláš krátce sloužil jako voják v pluku vévody Františka Štěpána Lotrinského, brzy ale upřednostnil službu u císařského dvora. Zastával nižší funkce ve státní správě v Uherském království, patronem jeho kariérního postupu se stal otcův přítel, uherský dvorský kancléř Ludvík Batthyány. Mikuláš Esterházy ovládal maďarštinu, němčinu, francouzštinu a po nástupu Marie Terezie byl povolán do diplomatických služeb. V roce 1741 byl vyslán do Haagu, Londýna a Lisabonu, kde byl pověřen formálním úkolem oznámení o narození následníka trůnu arcivévody Josefa. Během války o rakouské dědictví poté zastával několik let post vyslance v Drážďanech (1742–1747) a byl účastníkem řady diplomatických jednání. Po skončení války žil znovu několik let v Uhrách a v roce 1751 byl pověřen vedením mimořádné diplomatické mise do Španělska. Nakonec byl v letech 1753–1761 velvyslancem u petrohradského dvora carevny Alžběty Petrovny. Získal si její přízeň a po vypuknutí sedmileté války s ní absolvoval řadu setkání, oporu měl také u ruského státního kancléře knížete Alexeje Bestužev-Rjumina.
Ještě během sedmileté války byl z Ruska odvolán a odešel do soukromí, do smrti nicméně zastával čestnou hodnost kapitána uherské královské gardy. Zemřel v Karlových Varech 27. června 1764 ve věku 52 let.
Odkazy Reference
Literatura Olga Khavanova 2019: Madridtól Szentpétervárig. Gróf Esterházy Miklós, Mária Terézia első magyar karrierdiplomatája. Századok 2019/6. 1981 Historia Dyplomacji Polskiej II 1572-1795. Warszawa, 436. Adatai a Petőfi Irodalmi Múzeum katalógusában
Externí odkazy deutsche-biography.de
Kategorie:Esterházyové Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Narození v roce 1711 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Narození 16. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1764 Kategorie:Úmrtí v Karlových Varech Kategorie:Úmrtí 27. června Kategorie:Muži