náhled|upright=1.2|Custis Lee (1832–1913) na koni před památníkem Jeffersona Davise v Richmondu ve Virginii 3. června 1907 při přehlídce konfederačního srazu. náhled|upright=1.2|Členky United Daughters of the Confederacy kolem památníku Konfederace v Lakelandu na Floridě, 1915. Termínem The Lost Cause nebo The Lost Cause of the Confederacy – „Ztracená věc (Konfederace)“ – se označuje pseudohistorická a popíračská ideologie, která vyjadřuje přesvědčení, že příčina Konfederace během americké občanské války byla hrdinská, spravedlivá a že se nesoustředila na otroctví. Jedná se o mýtus či mytologii.
Tato ideologie dále posilovala přesvědčení, že otroctví je morální, protože zotročení lidé jsou šťastní nebo dokonce vděční, a že otroctví přináší ekonomickou prosperitu. Tato představa byla využívána k udržování rasismu a rasistických mocenských struktur v éře Jima Crowa na Jihu. Zdůrazňuje domnělé rytířské ctnosti jihu v období před vypuknutím války. Válku tak chápe jako boj vedený především za záchranu jižanského způsobu života a za ochranu "práv států", zejména práva na vystoupení z Unie. Secesi vykresluje jako konfrontaci s "drtivou agresí Severu". Současně minimalizuje nebo zcela popírá ústřední roli otroctví a teorií o nadřazenosti bílé rasy v přípravě a vypuknutí války.
Zvláště intenzivní vlna aktivit v rámci Lost Cause proběhla během první světové války, kdy začali vymírat poslední veteráni Konfederace a vznikla snaha o zachování jejich památky. Druhá vlna aktivit v rámci Lost Cause byla reakcí na rostoucí podporu rasové rovnosti ze strany veřejnosti během hnutí za občanská práva v 50. a 60. letech 20. století. Prostřednictvím aktivit, jako bylo budování významných památníků Konfederace a psaní učebnic dějepisu, se hnutí Lost Cause snažilo zajistit, aby budoucí generace jižanských bělochů věděly o "opravdových" důvodech, proč Jih bojoval ve válce, a proto nadále podporovaly politiku nadřazenosti bílé rasy, jako byly zákony Jima Crowa. V tomto ohledu je nadřazenost bílé rasy ústředním rysem narativu Lost Cause.
Narativy Lost Cause obvykle líčí věc Konfederace jako ušlechtilou a její vůdce a armády jako příklady staromódního rytířství. Tvrdí, že Jih, ačkoli měl větší vojenské schopnosti a odvahu, byl v americké občanské válce poražen větším počtem obyvatel a obrovskou průmyslovou silou Severu. Zastánci hnutí Lost Cause také odsuzovali éru rekonstrukce, která následovala po občanské válce, a tvrdili, že šlo o záměrnou strategii politiků a spekulantů ze Severu, jejímž cílem bylo ekonomicky vykořisťovat Jih a získat politickou moc. Téma ztracené věci také posloužilo ke stanovení genderových rolí v bělošských oblastech Jihu, a to ve smyslu zachování rodinné cti a rytířských tradic.Karen L. Cox, Dixie's Daughters: The United Daughters of the Confederacy and the Preservation of Confederate Culture (University Press of Florida, 2003) Inspirovalo výstavbu četných jižanských památníků a formování náboženských postojů.Charles Reagan Wilson, Baptized in Blood: The Religion of the Lost Cause, 1865–1920 (University of Georgia Press, 2011)
Původ
Ačkoli myšlenka ztracené věci má více původů, spočívá především v argumentu, že otroctví nebylo hlavní příčinou občanské války. Tento argument ignoruje prohlášení konfederačních států o odtržení, prohlášení kongresmanů, kteří opustili Kongres USA a připojili se ke Konfederaci, a úpravu otroctví v konfederační ústavě. Vyprávění také popírá nebo bagatelizuje válečné spisy a projevy vůdců Konfederace, jako například Cornerstone Speech konfederačního viceprezidenta Alexandra Stephense, a místo toho upřednostňuje poválečné názory vůdců. Argumentace Lost Cause zdůrazňuje myšlenku secese jako obrany proti ohrožení jižanského způsobu života ze strany Severu a tvrdí, že toto ohrožení porušuje práva států zaručená ústavou. Tvrdí, že každý stát měl právo se oddělit, což Sever důrazně popírá. Lost Cause vykresluje Jih jako více vyznávající křesťanské hodnoty než údajně chamtivý Sever. Otroctví vykresluje spíše jako dobrotivé než kruté a tvrdí, že učilo křesťanství a "civilizaci".
Příběhy šťastných otroků jsou často využívány jako propaganda ve snaze obhájit otroctví; organizace United Daughters of the Confederacy (Spojené dcery Konfederace) měla "Výbor pro památku věrných otroků" a postavila pomník Heywarda Shepherda (svobodného černocha, který zemřel při pokusu abolicionisty Johna Browna zmocnit se zbroje americké armády a osvobodit jižanské otroky) v Harpers Ferry v Západní Virginii. Tyto příběhy měly sloužit k vysvětlení otroctví obyvatelům Severu. Lost Cause líčí otrokáře jako laskavé ke svým otrokům. Při vysvětlování porážky Konfederace se objevuje tvrzení, že hlavním faktorem nebyla kvalitativní méněcennost vůdců nebo bojové schopnosti, ale masivní kvantitativní převaha severské průmyslové mašinérie. Na vrcholu síly vojsk v roce 1863 převažovali vojáci Unie nad vojáky Konfederace v poměru více než dva ku jedné a Unie měla třikrát větší bankovní vklady než Konfederace.
Historie
19. století náhled|Henry Mosler dokončil svůj nejznámější obraz The Lost Cause (Ztracená věc) tři roky po skončení občanské války. Porážka Konfederace zničila mnoho bílých obyvatel Jihu ekonomicky, emocionálně i psychicky. Před válkou mnozí hrdě věřili, že jejich bohatá vojenská tradice jim bude v nadcházejícím konfliktu ku prospěchu. V rámci své vlastní útěchy svou prohru přičítali faktorům, které nemohli ovlivnit, jako byla fyzická velikost a ohromující hrubá síla.
Profesor Gary W. Gallagher z University of Virginia napsal:
Tvůrci Lost Cause jednali z různých pohnutek. Společně se snažili ospravedlnit své vlastní činy a umožnit sobě i ostatním bývalým konfederátům najít na všeobjímajícím neúspěchu něco pozitivního. Chtěli také poskytnout svým dětem a budoucím generacím bílých Jižanů "správný" příběh války.
Téma Lost Cause se stalo klíčovou součástí procesu usmíření mezi Severem a Jihem kolem roku 1900 a stalo se základem vzpomínkových akcí mnoha bílých Jižanů po skončení války. Významná organizace United Daughters of the Confederacy je s Lost Cause spojena již více než sto let.
Profesor historie na Yaleově univerzitě Rollin G. Osterweis shrnuje obsah, který pronikl do spisů o Lost Cause:
Legenda o ztracené věci vznikla především jako literární vyjádření zoufalství zatrpklého, poraženého národa nad ztracenou identitou. Byla to krajina posetá postavami vycházejícími převážně z minulosti: rytířským plantážníkem, jižanskou kráskou s vůní magnólie, hodným, šedivým veteránem Konfederace, kdysi rytířem v poli a v sedle, a úslužným starým strýcem Remusem. Ti všichni se sice rychle zahalili do zlatavého oparu, ale pro obyvatele Jihu se stali velmi skutečnými, protože jim tyto symboly pomohly obnovit jejich rozvrácenou civilizaci. Upevňovaly ideály starého Jihu a přinášely pocit útěchy novému Jihu.Rollin G. Osterweis, The Myth of the Lost Cause, 1865–1900 (1973) p. ix
Profesor historie na Louisianské státní univerzitě Gaines Foster v roce 2013 napsal:
Vědci se shodli na tom, jakou roli hrála v těchto letech Lost Cause, ačkoli vědecké poznatky o Lost Cause, stejně jako samotná paměť, zůstávají sporné. Většina se shoduje na tom, že bílí obyvatelé Jihu věnovali obrovské úsilí oslavě vůdců a prostých vojáků Konfederace a zdůrazňovali, že zachovali čest sobě i Jihu.Gaines Foster, "Civil War Sesquicentennial: The Lost Cause," Civil War Book Review (Fall 2013) online
Termín Lost Cause se poprvé objevil v názvu knihy z roku 1866 od virginského spisovatele a novináře Edwarda A. Pollarda The Lost Cause: A New Southern History of the War of Confederates (Ztracená věc: Nové jižanské dějiny války Konfederace).Ulbrich, p. 1221. Propagoval mnoho z výše uvedených témat Lost Cause. Zejména odmítal roli otroctví při rozpoutání války a zlehčoval krutost amerického otroctví, dokonce ho propagoval jako způsob zlepšení života Afričanů:
Nebudeme se zabývat morální otázkou otroctví. Můžeme zde však vyslovit pochybnost, zda je tento odporný termín "otroctví", který byl tak dlouho vnucován přehnaným úsudkem severských spisovatelů, správně aplikován na ten systém otroctví na Jihu, který byl skutečně nejmírnější na světě; který nespočíval na aktech ponižování a zbavování občanských práv, ale povznášel Afričany a byl v zájmu lidského zlepšení; a který podle zákonů země chránil černochy na životě a zdraví a v mnoha osobních právech a v praxi tohoto systému jim poskytoval řadu individuálních požitků, které z nich činily vůbec nejnápadnější typ veselosti a spokojenosti na světě.Edward A. Pollard, The Lost Cause: A New Southern History of the War of the Confederates (1866)
Avšak teprve články, které napsal generál Jubal A. Early v 70. letech 19. století pro Southern Historical Society, upevnily pověst Lost Cause jako dlouhodobého literárního a kulturního fenoménu. V roce 1881 vyšla kniha Jeffersona Davise The Rise and Fall of the Confederate Government (Vzestup a pád vlády Konfederace), dvousvazková obhajoba jižanské věci, která se stala dalším důležitým textem v dějinách Lost Cause. Davis obviňoval nepřítele z toho, "cokoliv z krveprolití, devastace nebo otřesu republikánské vlády bylo výsledkem války". Obviňoval Seveřany ("Yankees"), že bojovali "se zuřivostí, která nerespektovala všechny zákony civilizovaného válčení". Kniha zůstala v tisku a často sloužila k ospravedlnění pozice Jihu a k jeho distancování od otroctví.
Původní inspirací pro Earlyho názory mohl být generál Robert E. Lee. Když Lee zveřejnil svůj rozkaz na rozloučenou pro armádu Severní Virginie, utěšoval své vojáky zmínkami o "ohromujících zdrojích a počtech", proti nimž konfederační armáda bojovala. V dopise Earlymu si Lee vyžádal informace o síle nepřítele od května 1864 do dubna 1865, tedy v období, kdy jeho armáda bojovala proti generálporučíku Ulyssesovi S. Grantovi (kampaň Overland a obléhání Petersburgu). Lee napsal: "Mým jediným cílem je předat, pokud to bude možné, pravdu potomkům a učinit zadost našim statečným vojákům."Gallagher, p. 12. V dalším dopise Lee požadoval veškeré "statistiky týkající se počtu vojáků, zničení soukromého majetku federálními jednotkami atd.", protože chtěl ukázat rozdíl v síle obou armád a věřil, že "bude těžké přimět svět, aby pochopil, proti jaké přesile jsme bojovali". S odkazem na novinové zprávy, které ho obviňovaly z viny na prohře, napsal: "Nepovažoval jsem za vhodné si všímat, nebo dokonce opravovat zkreslené informace o mých slovech a činech. Budeme muset být trpěliví a nějakou dobu alespoň trpět..... V současné době není veřejná mysl připravena přijmout pravdu." Všechna tato témata se dostala do popředí zájmu Earlyho a spisovatelů hnutí Lost Cause v 19. století a hrála důležitou roli i ve 20. století..Gallagher and Nolan p. 43.
Generál americké armády George Henry Thomas, Virgiňan, který ve válce bojoval na straně Unie, ve své zprávě z listopadu 1868 upozornil na snahy bývalých konfederátů vykreslit Konfederaci v pozitivním světle:
Pamětní spolky jako United Confederate Veterans, United Daughters of the Confederacy a Ladies Memorial Associations integrovaly témata spojená s Lost Cause, aby pomohly bílým Jižanům sympatizujícím s Konfederací vyrovnat se s mnoha změnami, které se v této době udály (především s rekonstrukcí).Ulbrich, p. 1222.Janney, p. 40. Tyto instituce přetrvaly až do současnosti a potomci jižanských vojáků se nadále účastní jejich setkání.
V roce 1879 vydal John McElroy knihu Andersonville: A Story of Rebel Military Prisons. V předmluvě naznačil, že mytologie Konfederace je dobře zavedená a že kritika jinak zlidovělých konfederátů se setkává s opovržením: