Vakcinace psů v Česku nebo také očkování, je podávání vakcíny psům, která je chrání před infekčními chorobami. V České republice rozdělujeme vakcinaci na povinnou a dobrovolnou.
Povinné očkování psů V České republice je povinné očkování psů pouze proti vzteklině.
Výňatek z platného znění zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb. (§ 4, Oddíl 1 Povinnosti chovatelů, Hlava II Zdraví zvířat a jeho ochrana)Chovatel je povinen zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.
Vzteklina (Rabies - R) Vzteklina (Rabies, lyssa) je závažné virové neuroinvazivní onemocnění teplokrevných živočichů (včetně člověka) způsobující akutní encefalitidu.Rabies: Symptoms, Treatment and Prevention : Symptoms, Treatment and Prevention, edited by John G. Williamson, Nova Science Publishers, Incorporated, 2010. ProQuest Ebook Central, https://ebookcentral.proquest.com/lib/czup/detail.action?docID=3018893. Jedná se o poměrně křehký virus, který řadíme do čeledi Rhabdoviridae a rodu Lyssavirů.Gompf, SG; Somboonwit, C; Pham, TM; Vincent, AL. Rabies: Overview, emedicine from WebMD, updated Oct 3, 2008. Available from: http://emedicine.medscape. com/article/220967-overview Virus vztekliny je virion kulovitého tvaru o délce asi 180 nm a průměrem průřezu asi 75 nm. Obsahuje jednovláknové spirálovitě uspořádané nukleokapsidové jádro RNA, které je chráněno lipoproteinovým obalem. Virus vztekliny se nachází ve slinách infikovaného zvířete, proto se nejčastěji přenáší kousnutím, olizováním poškozené pokožky apod..Kristensson, K; Dastur, DK; Manghani, DK; Tsiang, H; Bentivoglio, M. Rabies: interactions between neurons and viruses. A review of the history of Negri inclusion bodies. Neuropathol Appl Neurobiol , 1996, 22, 179-87. Inkubační doba je obvykle 2 – 12 týdnů, ale může trvat i několik let.Rupprecht C, Hanlon C, Hemachudha T. Rabies re-examined. Lancet Infec Dis, 2002, 2, 327-42. Délka inkubační doby závisí na závažnosti poranění a jeho lokalizaci (čím blíže je k CNS, tím je rychlejší inkubace onemocnění).GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ. Epidemiologie: obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2013, 223 s. . Jakmile dojde k napadení CNS začínají se projevovat první příznaky.
U vztekliny rozlišujeme dle příznaků formu zuřivou nebo tichou. Zuřivá forma je častější a dělíme ji na 3 stádia. Počáteční stádium (prodromální) je počáteční stav onemocnění a trvá 2 – 3 dny. Dochází ke změnám chování – apatie, deprese, paréza hltanu (zvíře nemůže polykat, samovolně odtékají z tlamy sliny). Následuje stádium excitační (iritační), které trvá 3 – 4 dny. Zvíře začíná být agresivní, nepoznává a napadá ostatní zvířata, člověka či předměty, požírá nepoživatelné předměty, objevuje se silné svědění v místě poranění, paralýza hlasivek a nestejnoměrně rozšířené zornice, dalšími typickými projevy jsou obrna lícního nervu a porucha reflexů hlavových nervů. Následuje stádium paralytické (depresivní), které trvá 3 – 5 dní. V této fázi dochází k výkyvům tělesné teploty (nejprve kolem 40,5 °C, následuje podchlazení), začíná docházet k ochrnutí končetin, močového měchýře, konečníku a poté k úhynu zvířete. U tiché formy chybí excitační stádium nebo je zcela nevýrazné. Počáteční příznaky přecházejí přímo do stádia paralytického bez přítomnosti agresivity. Prevencí je vakcinace, žádná účinná léčba neexistuje.7. ZDRAVÍ PSA VE VZTAHU K WELFARE PSŮ Dostupné z: https://cit.vfu.cz/kynologie/7..pdf
V roce 2002 byl v ČR zaznamenán poslední případ klasické vztekliny a od roku 2004 je Česká republika prohlášena OIE za území vztekliny prosté.https://www.svupraha.cz/vysetreni-zvirat/psi/vzteklina
S vakcinací začínáme u štěňat od 3. měsíce do 6. měsíce, poté 1× ročně (př. Rabisin) či 1× za 3 roky (př. Nobivac Rabies) v závislosti na zvolené vakcíně.
Vzteklinu je možné samostatně (R) nebo společně s pětikombinací infekčních nemocí DHPPi2 – LR (př. Eurican).
Doporučené očkování psů Nejčastěji se setkáváme s očkováním tzv. pětikombinace infekčních nemocí, tzn. DHPPiL (př. Eurican, Biocan).
Psinka (Distemper - D) Psinka (Canine distemper virus, CDV) je vysoce nakažlivý a smrtelný virus, který je rozšířen celosvětově. Jedná se o jednovláknový RNA virus z čeledi Paramyxoviridae a rodu Morbillivirů, který je blízce příbuzný s virem moru skotu nebo virem způsobujícím spalničky u lidí.Mononegaviruses of Veterinary Importance, Volume 2 : Molecular Epidemiology and Control, edited by Muhammad Munir, CAB International, 2017. ProQuest Ebook Central, https://ebookcentral-proquest-com.infozdroje.czu.cz/lib/czup/detail.action?docID=5897957.
Virus postihuje široké spektrum živočichů jako jsou šelmy (Carnivora): psovité (Canidae), kočkovité (Felidae), lasicovité (Mustelidae), medvídkovité (Procyonidae), medvědovité (Ursidae) a cibetkovité (Viverridae). Bylo zjištěno, že virus psinky nově postihuje také hlodavce a primáty. Vyskytuje se tedy u zvířat domestikovaných i divokých a často zabíjí ohrožené druhy. Deem, S.L., Spelman, L.H., Yates, R.A. and Montali, R.J. (2000) Canine distemper in terrestrial carnivores: a review. Journal of Zoo and Wildlife Medicine 31, 441– 451.McCarthy, A.J., Shaw, M.A. and Goodman, S.J. (2007) Pathogen evolution and disease emergence in carnivores. Proceedings of the Royal Society B 274, 3165– 3174.
Navzdory rozsáhlému očkování a velmi dobré účinnosti vakcín, které se provádí v mnoha zemích světa, psinka zůstává hlavním onemocněním psů. Důvodem jsou pravděpodobně nové molekulární linie viru psinky. Bieringer, M., Han, J.W., Kendl, S., Khosravi, M., Plattet, P. and Schneider-Schaulies, J. (2013) Experimental adaptation of wild-type canine distemper virus (CDV) to the human entry receptor CD150. PLoS One 8, e57488.Sakai, K., Yoshikawa, T., Seki, F., Fukushi, S., Tahara, M., Nagata, N., Ami, Y., Mizutani, T., Kurane, I., Yamaguchi, R., Hasegawa, H., Saijo, M., Komase, K., Morikawa, S. and Takeda, M. (2013b) Canine distemper virus associated with a lethal outbreak in monkeys can readily adapt to use human receptors. Journal of Virology 87, 7170– 7175.
Virus psinky se přenáší přímo kontaktem mezi jednotlivými zvířaty nebo nepřímo kapénkovou infekcí. Psi jsou nejnáchylnější ve věku od 3 do 7 měsíců. Inkubační doba se pohybuje přibližně mezi 3 – 7 dny. U psinky rozlišujeme 4 formy projevu: kožní (malé vřídky v mezinoží, vyrážka), plicní (kašel, hnisavý výtok z nosu a očí, horečka apod.), střevní (průjem s krví, nechutenství, zvracení apod.) a nervovou (tik, škubání končetinami, náklon hlavy, epileptické záchvaty apod.) Mortalita u psů dosahuje 50 – 80 %.MVDr. Martin Grym, Vakcinace psů Dostupné z: https://www.avetum.cz/tipy-a-rady/vakcinace-psuAlbrechtová K, Sedlák K, Petrželková KJ, Hlaváč J, Mihalca AD, Lesingirian A, Kanyari PW, Modrý D. (2011). Occurrence of filaria in domestic dogs of Samburu pastoralists in Northern Kenyaand its associations with canine distemper.Vet Parasitol. 2011 Dec 15;182(2-4):230-8. doi: 10.1016/j.vetpar.2011.05.042. Epub 2011 May 27.
Dostupné z: https://www.svupraha.cz/veda-a-vyzkum/virus-psinky-vyskyt-fylogeneticka-analyzaVitásková E, Molnár L, Holko I, Supuka P, Černíková L, Bártová E, Sedlák K. (2019). Serologic Survey of Selected Viral Pathogens in Free-Ranging Eurasian Brown Bears (Ursus arctos arctos) from Slovakia.J Wildl Dis. 2019 Apr;55(2):499-503. doi: 10.7589/2017-11-290. Epub 2018 Oct 5.
Dostupné z: https://www.svupraha.cz/veda-a-vyzkum/virus-psinky-vyskyt-fylogeneticka-analyza
S vakcinací začínáme u štěňat od 6. – 7. týdne, následuje revakcinace za 2 – 4 týdny a poté 1× ročně.
Infekční hepatitida psů (Hepatitis - H, adenovirus - A) Infekční hepatitida psů (Infectious canine hepatitis, ICH) je celosvětově rozšířené nakažlivé onemocnění postihující šelmy (Carnivora) – jedná se zejména o psy, lišky, kojoty, vlky, medvědy, ryse a některé ploutvonožce. U ostatních šelem se infekční hepatitida může také vyskytovat, ale nemusí se u nich rozvinout klinické příznaky. Kate E. Creevy, Overview of Infectious Canine Hepatitis. Texas A&M University. 2013. Online https://www.msdvetmanual.com/generalized-conditions/infectious-canine-hepatitis/overview-of-infectious-canine-hepatitis
Nákaza je způsobena neobaleným virem DNA, psím adenovirem 1 (CAV – 1). Jedná se velmi odolný vir – je odolný proti lipidovým rozpouštědlům, kyselinám a formalinu. Mimo tělo hostitele je schopný přežít několik týdnů i měsíců. Vir je vylučován močí dalších 6 – 9 měsíců po vyléčení.
Infekční hepatitida se v oblastech, kde se psi proti tomuto onemocnění očkují, téměř nevyskytuje, avšak je nutné ve vakcinaci pokračovat i nadále, vzhledem k periodickému výskytu onemocnění u divokých zvířat.
Virus vstupuje do organismu přes mandle, nešíří se vzduchem, ale kontaktem s infikovaným předmětem, zvířetem nebo kontaktem s infikovanými výkaly / močí. Inkubační doba u psů je 4 – 9 dní. Mezi klinické příznaky patří vysoká horečka, nechutenství, únava, zvracení, průjem, bolestivé břicho. Ve stolici i ve zvratcích se může vyskytovat krev. Obvykle se vyskytuje u nemocných zvířat akutní zánět mandlí, zánět spojivek, modrý základ rohovky tzv. modré oko, kašel a zvětšené uzliny. Může se objevit žloutenka, ale nebývá obvyklým příznakem. Virus napadá nejen játra, ale také ledviny (může se objevit krev v moči, žíznivost). Léčba je symptomatická a podpůrná. Účinná ochrana proti této závažné nemoci je očkování.
S vakcinací začínáme u štěňat od 6. – 7. týdne, následuje revakcinace za 2 – 4 týdny a poté 1× ročně.
Psí parvoviróza (Parvovirus - P) Psí parvoviróza (Canine parvovirus, CPV – 2) je virové onemocnění, které bylo zavlečeno do Evropy z USA. Jedná se o malý a velmi odolný DNA virus z čeledi Parvoviridae. V současné době rozeznáváme 3 antigenní varianty – CPV - 2a, CPV - 2b a CPV - 2c. K infekci CPV – 2b jsou náchylní mývalové, skunci, a divoké psovité šelmy (lišky, vlci a kojoti). Battilani, M., Modugno, F., Mira, F., Purpari, G., Di Bella, S., Guercio, A., & Balboni, A. (2019). Molecular epidemiology of canine parvovirus type 2 in Italy from 1994 to 2017: recurrence of the CPV-2b variant. BMC veterinary research, 15(1), 393. doi:10.1186/s12917-019-2096-1Cornell University, College of Veterinary Medicine, Baker Institut for Animal Health, Canine Parvovirus, WWW: <https://www.vet.cornell.edu/departments-centers-and-institutes/baker-institute/our-research/animal-health-articles-and-helpful-links/canine-parvovirus>MERCK MANUAL, Veterinary Manual, By Kelly D. Mitchell (Toronto Veterinary Emergency Clinic) Canine Parvovirus, WWW: <https://www.merckvetmanual.com/digestive-system/diseases-of-the-stomach-and-intestines-in-small-animals/canine-parvovirus>WSAVA, Global Veterinary Development (2007). Doporučení pro vakcinaci psů a koček. Zpracováno Odbornou skupinou pro vakcinační doporučení (OSVD)
Parvoviróza ohrožuje nejčastěji štěňata ve věku 2 – 6 měsíců. Virus vstupuje do organismu přes mandle a jeho inkubační doba je cca 3 – 7 dní. U infikovaných jedinců se objevuje horečka, akutní enteritida, zvracení, žíznivost, protože zvíře značně dehydrované. Bez rychlé léčby dochází ke smrti. Léčba je symptomatická a podpůrná. Parvovirus je ve velkém množství obsažen ve výkalech, moči zvratcích i slinách. Prevencí je očkování, dobrý zdravotní stav psa a udržování čistoty, tj. pravidelná dezinfekce prostředí.
Virus je rezistentní proti různým desinfekčním prostředkům, nejúčinnějšími přípravky jsou louh (NaOH, ředěný 1:30 vodou), peroxid vodíku, hydrogenperoxosíran draselný, chlornan sodný (Savo) a kyselina peroctová.
S vakcinací začínáme u štěňat od 6. – 7. týdne, následuje revakcinace za 2 – 4 týdny a poté 1× ročně.
Parainfluenza (Parainfluenza - Pi)