Svou Mši C dur op. 86 komponoval Ludwig van Beethoven od března do srpna 1807 pro knížete Mikuláše II. z Esterházy, respektive pro uvedení ve svátek jeho manželky Marie Josefy Hermengildy.
Historie vzniku V době komponování své první mše, byl Beethoven pod silným vlivem mší složených Josephem Haydnem, které považoval za „nedosažitelná mistrovská díla“Beethoven an Fürst Esterházy, 26. Juli 1807, in: Ludwig van Beethoven: Briefwechsel, Band 1/291, Gesamtausgabe, hrsg. von Sieghard Brandenburg, 7 Bände, München 1996–1998, S. 321, které během komponování studoval. To se projevilo také ve skutečnosti, že Beethovenovy náčrtky pro část Gloria jeho mše C dur, jak ji objevil v roce 1991 muzikolog McGrann a nezávisle na něm Alan Tyson, obsahují také dvě pasáže z Haydnovy mše "Stvoření". The Beethoven Sketchbooks. History, reconstruction, Inventory, hrsg. von Douglas Johnson, Alan Tyson und Robert Winter, Berkeley 1985
Beethovenova Mše C dur byla poprvé provedena 13. září 1807 v Eisenstadtu, knížeti se však nelíbila, proto ji Beethoven v době tisku věnoval knížeti Ferdinandu Janovi Kinskému.
Některé části mše se hrály na koncertu 22. prosince 1808 v Divadle na Vídeňce. Téhož večera byly uvedeny také premiéry dalších Beethovenových skladeb, 5. a 6. symfonie, 4. klavírní koncert a Chorální fantazie, op. 80.
Touto mší se Beethoven odlišil od tradičního pojetí a podle vlastních prohlášení s textem zacházel tak, jak „dosud nebyl příliš zpracován“. Beethovenovou slavnější mší se však stala pozdější Missa solemnis.
Názvy částí Kyrie Gloria (Qui tollis – Quoniam) Krédo Sanctus (Benedictus – Osanna) Agnus Dei (Dona nobis pacem)
Přijetí Beethovenův sekretář a pozdější životopisec Anton Schindler uvádí anekdotu, která se váže k premiéře mše, a kterou převzal také Beethovenův životopisec Alexander Wheelock Thayer. Kníže Esterházy zvyklý na Haydnův styl, se po doznění mše spontánně otázal Beethovena, známého svou kritikou aristokratů: „Ale, milý Beethovene, co jste to zase udělal?“, což u Esterházyho dvorního kapelníka Johanna Nepomuka Hummela, který rovněž pro knížete zkomponoval několik mší, vyvolalo škodolibý smích. Beethoven, kterému kníže při příležitosti uvedení mše C dur přidělil také podřadné ubytování, pak údajně ve vzteku opustil město. Anton Schindler: Biographie von Ludwig van Beethoven, 2 Bände, Münster 1871; reprint Hildesheim etc. 1994, Band 1, S. 189 Alexander Wheelock Thayer Ludwig van Beethovens Leben in 5 Bänden, deutsch bearbeitet von Hermann Deiters, revidiert von Hugo Riemann, 1866ff., Nachdruck Hildesheim-New York 1970, Band 3, S. 37 Beethovenův životopisec Maynard Solomon však pravdivost této anekdoty zpochybnil, protože je doložen Beethovenův pobyt v Eisenstadtu ještě další tři dny po premiéře. Maynard Solomon: Beethoven, aus dem Amerikanischen übersetzt von Ulrike von Putthammer, München 1979 (Originalausgabe: New York 1977), S. 456, Anm. 15 Z pohledu životopisce Elliota Forbese ovšem změna dedikace knížeti Kinskému naznačuje, že k jistému incidentu skutečně mohlo dojít. Alexander Wheelock Thayer: Thayer's Life of Beethoven, revidiert und hrsg. von Elliot Forbes, Princeton, N. J. 1964
E. T. A. Hoffmann očekával, že ve skladbě zjistí onu ohromnou sílu, kterou znal z Beethovenovy 5. symfonie, ale později se ve své recenzi z roku 1813 překvapeně vyjádřil o „výrazu dětsky veselé mysli“, „jež staví na čistotě, důvěře v Boží milost a k němu se obrací s prosbou jako na otce, který chce pro své děti to nejlepší a odpovídá na jejich žádosti“. E. T. A. Hoffmann, Konzertberichte, S. 252–265, hier S. 254 V části Agnus Dei v tónině c moll Hoffmann slyšel „pocit vnitřní melancholie, která však nedrásá srdce, nýbrž konejší, a v níž se bolest, jako by přišla z jiného světa, rozpouští v nadpozemské blaženosti“.
Externí odkazy Mše C dur: noty a audiosoubory na International Music Score Library Project Mše C dur: MIDI/MP3 se soubory pro sboristy Podrobný popis skladby od Petera Hrncirika
Originální vydání na Beethoven-haus-bonn
Reference
Kategorie:Mše (hudba) Kategorie:Mše Ludwiga van Beethovena Kategorie:1807 v hudbě