Rynek (, ) je název hlavního náměstí ve Vratislavi, ve čtvrti Stare Miasto (Staré město). Nacházelo se zde jedno z největších středověkých tržišť v Evropě. Nyní je Rynek hlavní částí pěší zóny v centru města. Stojí na něm dvě největší radnice v Polsku (Stará radnice a Nová radnice). Vzhledem k obtížnosti určování hranic jednotlivých nemovitostí v následujících historických obdobích, zahrnuje často termín Rynek vývoj oblasti, jejíž hranice jsou ulice Ofiar Oświęcimskich, Szewska, Igielna a Kiełbaśnicza. Vlastní náměstí Rynek tvoří městskou dispozici se sousedícím náměstím Plac Solny na jihozápadním rohu a náměstím kolem kostela svaté Alžběty v severozápadním rohu. Na Rynek ústí deset ulic – dvě v každém rohu: ulice Świdnicka a Oławska na jihovýchodním rohu, ulice Wita Stwosza a Kuźnicza na severovýchodě, ulice Odrzańska a św. Mikołaja na severozápadě. Z náměstí Plac Solny vycházejí ulice Ruska a Eugeniusza Gepperta. Ulice Kurzy Targ prochází východní stranou a úzká ulice Więzienna severní stranou. Na jižní straně je Przejście św. Doroty měnící se v pokračující uličku Zaulek Jerzego Grotowského (dříve Ulice św. Doroty). Centrální část náměstí je obsazena blokem budov otočeným o 7° ve směru hodinových ručiček, který tvoří Stará radnice, Nová radnice a bytové domy. Ve vnitřní části této středové zástavby (v tak zvaném tretu),Tret je jiný výraz pro místo, kde se prodávaly drobnosti - tržiště. Další významy: dlažba, chodník, cesta, průchod. jsou tři uličky: Przejście Garncarskie, Przejście Żelaźnicze a Sukiennice. Napříč vedoucí ulička Zaułek Jerzego Grotowskiego pokračuje na jižní straně Rynku až do ulice Ofiar Oświęcimskich. náhled|Znak města Vratislav náhled|Model z roku 1930 – Stará radnice a tret (tržnice)(Bundesarchiv B 145 Bild-P019968)
Historie
Poloha a původní parcelace Rynku Poloha a uspořádání Rynku souvisí s nejranějším osídlením na levém břehu Odry v rámci současných hranic Vratislavi. Podle historika umění, Mariana Morelowského, stávala v první polovině 13. století, ještě než byla vymezena plocha Rynku, na tomto místě budova, kde se prodávalo plátno. Jerzy Hawrot zmiňuje stávající první levobřežní osídlení ve Vratislavi, táhnoucí se současnou ulicí Wita Stwosza, v úseku od kostela svatého Vojtěcha ke kostelu svaté Marie Magdalény. Druhá část osídlení se nacházela ve směru východ-západ a vedla přes ulice Wita Stwosza a św. Mikolaja. První lokaci města a jeho hlavního tržiště provedl kolem roku 1232 kníže Jindřich I. Bradatý. vlevo|náhled|Rynek (1562) vlevo|náhled|Rynek (1873) náhled|Rynek - západní strana (1805) náhled|Rynek - severovýchodní roh (1950) Druhá lokace proběhla mezi rokem 1241 a 11. březnem 1242 zásluhou Bolesława II. LyséhoRok 1241 považuje Olgierd Czerner za dobu přestavby města po jeho zničení Tatary.. Konečnou právní úpravu, která vytyčila rozlohu města a Rynku, provedl Jindřich III. se svým bratrem Władysławem v roce 1261.
Náměstí bylo vytyčeno na ploché terase, vzniklé erozí hornin v pleistocénu, kde jeho severní hranice byla vytyčena okrajem území zaplavovaného Odrou a jižní hranice byla dána mělkou prohlubní, kudy protékala voda při povodních. Tato terasa se nacházela ve výšce 117 m nad mořem a byla vyvýšena asi o 6,5 m nad hladinou Odry. Podle Małgorzaty Chorowské bylo náměstí orientováno souběžně s obchodní cestou Via Regia spojující Francii, Flandry, Porýní, střední Německo, jižní Polsko a Rus.
Rozloha Rynku Původně bylo vratislavské tržiště vymezeno jako obdélník se stranami 600 × 480 stop.Podle Małgorzaty Chorowské, byla ve 13. století ve Slezsku používána jako délková míra tzv. rýnská stopa, která odpovídá dnešním 31,3 cm. Velikost stopy/chodidla byla vypočítána z délky vlámského prutu (4,7 m). Rozdělení „virga regalis“ na 15 sekcí vyústilo v 31,3 cm délky stopy. V oblasti Chełmno byla nazývána rýnskou stopou, naproti tomu při rozdělení na 14,5 sekcí byla nazývána stopou pařížskou nebo královskou (pied du roi). I s šířkou přilehlých ulic 660 × 540 stop (každá ulice měla šířku 30 stop). V průběhu následujících staletí se tyto rozměry změnily. V současné době to je 204–206 × 169–170 mV různých starších publikacích je velikost vratislavského tržiště udávána odlišně: Olgierd Czerner a Harasimowicz udávají velikost 207 × 172 m, Zygmunt Antkowiak 208 × 173 m, Chorowska, Eysymontt 208 × 175 m. a celková plocha činí 3,64 ha. Rozdíly v délkách vyplývají ze změn na jižní a západní straně náměstí. Jižní strana je nyní o tři metry kratší. Tato „odchylka“ je dána západním úsekem od ulice Przejście św. Doroty na náměstí Plac Solny. V minulosti západní stěna nárožního domu č. 12 více vyčnívala směrem k dnešnímu náměstí Plac Solny. Podobná situace se odehrála na západním bloku, který je nyní o 2,7 m kratší než byla původní strana. Poslední dvě rohové, jižní parcely, na nichž se v současné době nachází administrativní budova Santander Bank Polska S.A. (2021), byly minimálně do roku 1550 nezastavěny, což mohlo mít za následek posun původní linie rozdělení parcel.
Pro stavbu měšťanských domů byly pozemky kolem náměstí rozděleny do třiceti šesti stejných parcel: po deseti na severní a jižní straně a po osmi na západní a východní straně. Každá parcela byla široká 60 stop (18,78 m) a dlouhá 120 stop (37,56 m) po kratší straně a 240 stop (75 m) po delší straně.
V publikaci Praga, Wrocław i Kraków Jerzy Piekalski rozdělil pozemky, dle jejich využití, do pěti zón:Jerzy Piekalski vycházel ze třech prací Cezara Buśka z roku 1995: 1. Ekonomické pozadí středověkého a moderního vratislavského domu. Zásobování vodou a hygiena, Architektura Wrocławi, sv. I. Dům, editoval Jerzy Rozpędowski, Wrocław, 89–104. 2. Ze studia vnitřního rozvržení měšťanské parcely ve Slezsku, Kultura středověkého Slezska a Čech. č. 2. Město, editoval Krzysztof Wachowski, Wrocław, 91–98. 3. Stav výzkumu měšťanských parcel ve středověkých slezských městech, „Čtvrtletník dějin hmotné kultury“, R. XLIII, č. 3, 344–350.
Zóna I: přední část pozemku, na kterém byl dům postaven, stavba byla podsklepena nebo zapuštěna do země a nejčastěji zabírala jen část čelní strany pozemku, časem zabrala celou jeho šířku, ale byl ponechán průjezd nebo průchod na zbytek pozemku; Zóna II: přístavby umístěné za hlavním domem – kuchyně, výrobní a skladovací prostory, řemeslné dílny – místnosti byly obvykle pět až sedm metrů dlouhé; Zóna III: zadní budovy s užitnými a obytnými funkcemi; Zóna IV: většinou studny a žumpy; Zóna V: zahradní zóna, ta se ale jen zřídka nacházela v centru města.
Výše uvedené rozdělení nebylo konstantní a jednotlivé zóny a jejich prvky se měnily. Paweł Konczewski zjednodušil dělení pozemku na tři části: čelní budova, dvorní zóna domu a hospodářsko-skladová zóna.
Až do 19. století pozemky podléhaly různým změnám, bývaly děleny na menší části a následně se často opět spojovaly. Nakonec vzniklo šedesát nemovitostí, z nichž pět má nyní dvě čísla. V jižním a severním bloku zpočátku nebyly průchody. K vytvoření průchodu do ulice Więzienna došlo pravděpodobně ve 13. století. Průchod vedoucí do tehdejší ulice Szubieniczna (později śv. Doroty, nyní Zaułek Jerzyho Grotowskiego) byl vytvořen v polovině 14. století. Totéž platilo i o ulici Kurzy Targ, která dnes prochází východní stranou náměstí. V prvních desetiletích 13. století zde stály dřevěné budovy a samotná ulice Kurzy Targ byla v 50. letech 13. století vytyčena jako spojnice mezi Rynkem a kostelem svaté Marie Magdalény.
Rynek začal plnit své komunikační, správní a soudní funkce až po zrušení právní nezávislosti Nového Města. Do konce 13. století se termín fórum používal jak pro Rynek, tak i pro náměstí Nowy Targ, které bylo na území Nového Města. Teprve od roku 1327 se začal rozlišovat starý trh, tj. Rynek (aldin Markt) od náměstí Nowy Targ (nuvin Targ). V roce 1350 se poprvé objevil název ring. Olgierd Czerner uvádí, že to může být známkou dokončení budov tržnice (tretu) a vytvoření prstence kupeckých míst po obvodu náměstí. Zušlechťování Rynku bylo zahájeno ve 13. století stavbou radnice v jeho centrální části.
V roce 1995 byl Rynek zásadně zrekonstruován. V souvislosti s těmito úpravami byly objeveny základy někdejší budovy Velké váhy, zjištěna původní úroveň Rynku a nalezeny základy středověkých soukenických dílen a obchodů.
Rozvoj Rynku Od chvíle, kdy byla plocha náměstí vytyčena, se stal Rynek centrem obchodu, kultury a společenským centrem. Rynek byl místem nejen rezidencí a bytů vratislavských patricijů a nejvlivnějších představitelů městské komunity, ale také místem setkávání všech sociálních skupin. Později se začali na Rynku objevovat i chudší obyvatelé, kteří se usazovali v domech uprostřed náměstí.
Radnice První záznamy o stavbě radnice pocházejí z let 1299 a 1301. V té době již existoval takzvaný Kupecký dům, který měl sál o 2 lodích a přiléhal k dvoupatrové budově (consistorium). Ta byla zděná, v gotickém stylu, na západní straně s věží a scházela se zde valná shromáždění měšťanů (generali iudicum). Po roce 1328 byla k hale na její jihovýchodní straně přistavěna další budova, kde se scházela městská rada. V letech 1343–1357 byla postavena jednosálová budova Soudní komory, přiléhající k radniční budově z jihu a ke consistorium z východu. Vstup do ní byl na východní straně. V roce 1354 byla věž zvýšena a v letech 1356–1357 byly přestavěny vinné sklepy. V roce 1358 byla nad Soudní síní postavena Knížecí síň. Místnost získala dřevěný strop a zaklenutý arkýř, ve kterém byla umístěna kaple svatých Jana Křtitele a Jana Evangelisty s relikviářem svaté Doroty, patronky Vratislavi.. vlevo|náhled|Stará radnice (1900) náhled|Stará radnice V následujících stoletích byla radnice několikrát přestavěna a rozšířena. V roce 1428 byla přidána komora Radního kancléřství, v roce 1559 byla radniční věž opět zvýšena a zakryta stávající kupolí. Prostory radnice byly rozděleny na malé kanceláře a až do 19. století byla radnice sídlem všech městských úředníků. V roce 1853 bylo vydáno nové městské nařízení a zahájen proces evakuace úředníků. Radnice byla prohlášena architektonickou památkou a díky architektu Karlovi Lüdeckemu, konzervátorům Alwinovi Schultzovi a Hermanovi Luchsovi, se začalo pracovat na obnovení původního vzhledu interiéru. V tomto období získala radnice novogotické dekorativní prvky a v letech 1890–1891 bylo na jižní fasádu umístěno dvanáct soch významných členů městské rady a také Richarda Plüddemanna a Karla Lüdeckeho. Jejich autorem byli Oscar Rassau a Christian Behrens. Na konci třicátých let 20. století Rudolf Stein odstranil některé prvky dekoru z 19. století a nahradil je jinými prvky art deco. Ve stejném období bylo postaveno nové schodiště.
V jižní části radnice je klenutý vchod do restaurace Piwnica Świdnicka, která je jednou z nejstarších, stále aktivních restaurací v Evropě. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1303. Byla to nejoblíbenější krčma ve městě. Od roku 1332 se tam prodávalo ječné pivo, vyráběné v pivovaru naproti hostinci, umístěném v zadní části domu „Pod Złotym Dzbanem“. Od roku 1519 byly sudy piva přepravovány z pivovaru do krčmy Piwnice Świdnicka podzemním tunelem.
Tret Tret je jiný výraz pro místo, kde se odbýval maloobchodní prodej – tržiště. Zde se jedná o označení prostoru a budov ve středu Rynku, určených pro obchodování.
Rynek byl jedním z mála míst ve městě, kde byl povolen maloobchodní prodej. Pro tyto účely byly uprostřed Rynku postaveny tři velké budovy:
Dům kupců (německy Kaufhaus), později znám pod názvem Sukiennice; Smatruz (německy Schmetterhaus), jednoprostorová hala s prodejními místy, kde se obchodovalo s pekařskými výrobky a obuví; Dům pláteníků (německy Leinwandhaus).
Dále se zde nacházely tzv. Bohaté krámy, Krámy pláteníků a Dům Velké váhy.
Sukiennice