Obléhání Žatce trvalo od začátku září do 2. října 1421. Husitská posádka uhájila severočeské město Žatec před vojsky druhé křížové výpravy proti husitům pod vedením porýnských kurfiřtů v čele s falckrabětem Ludvíka III. Falckého, který hájil zájmy Zikmunda Lucemburského o kontrolu nad Českým královstvím během husitských válek. Křižáckým jednotkám ve zhruba pětinásobné přesile se během měsíčního obléhání nepodařilo ani po šesti útocích město dobýt. Kvůli špatnému zásobování a po zprávách o příchodu husitských posil se pak vojsko začátkem října dalo na zmatený ústup. To představovalo konec západního tažení druhé protihusitské křížové výpravy.

Pozadí vlevo|náhled|Rýnský falckrabě Ludvík III. Falcký, jeden z vůdců západní části výpravy

Ostudná porážka první protihusitské křížové výpravy vedla v říši k ostré kritice krále Zikmunda Lucemburského. Nejhlasitěji projevovali nespokojenost především porýnští kurfiřti, kteří tvořili královu říšskou opozici. Právě z iniciativy mohučského arcibiskupa Konráda, rýnského falckraběte Ludvíka, kolínského arcibiskupa Dětřicha z Mörsu a trevírského arcibiskupa Oty ze Ziegenhainu byla koncem května 1421 ve Weselu svolána na 23. srpna druhá křížová výprava do Čech. Nový papežský nuncius, římský kardinál Branda Castiglione akci kurfiřtů podpořil a sám dal vyhlásit tažení do kacířských Čech 5. června téhož roku.Šmahel, s. 98–99.

Katolická vojska měla do Čech vpadnout z několika směrů a společně oblehnout a dobýt Prahu. Hlavní síly z Říše, vedené falckrabětem Ludvíkem a arcibiskupy z Trevíru a Kolína nad Rýnem, měly do Čech postupovat ze západu od Chebu. Zikmund Lucemburský měl mezitím se svou uherskou armádou zaútočit z východu přes Moravu spolu s oddíly svého zetě rakouského vévody Albrechta Habsburského. Tažení měly podpořit také oddíly míšeňských markrabat, slezských knížat a lužických měst, které dostaly za úkol souběžně s hlavními sbory postoupit do Čech ze severu a ze severovýchodu přes Kladsko.

Západní část křižáckých vojsk shromážděných u Chebu vtrhla v čele s kurfiřty Ludvíkem, Dětřichem a Otou do Čech 28. srpna. První proud, vedený falckrabětem Ludvíkem, poté postupoval přes Kynžvart a Žlutice k Mašťovu, kterého se říšské vojsko zmocnilo po dvoudenním obléhání. Druhá část křižáků vedená arcibiskupy z Kolína a Trevíru táhla do vnitrozemí podél Ohře. Obě vojska se spojila před Kadaní, bráněnou pražským hejtmanem Ojířem z Očedělic. Po obsazení města křižáky, jejichž řady posílily také oddíly míšeňských markrabat, saského vévody Albrechta III. a braniborského markraběte Fridricha,Bartoš, s. 150. postupovali k Chomutovu, odkud před útočníky většina obránců bez boje prchla.Šmahel, s. 99–100. Ojíř z Očedělic při obraně města padl.

Průběh obléhání Kvůli bezohlednému drancování se mnoho husitských obyvatel z oblasti uchýlilo za hradby města Žatec, který byl husity kontrolován od jara. Pro ně měl Žatec svůj symbolický význam, byl vnímán jako vyvolené město, tzv. město Slunce, a jeho obránci tak byli silně motivováni k jeho uhájení, stejně jako útočníci k jeho dobytí. Město se také v nastalé válečné situaci stalo největší pevností stojící křížové výpravě a dosažení Prahy. Město se obráncům podařilo dobře předzásobit a dodatečně opevnit. To bylo katolíky obleženo někdy kolem 10. září. Dne 13. září pak přitáhlo také míšeňské vojsko, zatlačené husitskými jednotkami od Bíliny. Zhruba 6 000 obránců města pak stálo před zhruba třicetitisícovým křižáckým vojskem, které zaujalo obléhací pozice okolo hradeb.

Během útoku v pátek 19. září byli obléhatelé žateckými se značnými ztrátami šestkrát odraženi při pokusu o překonání městských hradeb. Asi šedesát útočníků bylo zajato. Dobře předzásobené město navíc během obléhání netrpělo většími problémy kvůli nedostatku potravin. Těžkosti se zásobováním však brzy zavládly v křižáckém táboře a mnozí velitelé doporučovali upustit od neúčinného obléhání a raději pokračovat v drancování vnitrozemí. Ludvík III. však přesto nadále trval na obsazení Žatce. Pražané zaměstnaní obranou svých opěrných bodů hned na několika místech nevyrazili obleženému Žatci na pomoc a část jejich vojska pouze vyčkávala u Slaného na příchod panských spojenců a táborů vedených Janem Žižkou. Přesto se v ležení obléhatelů před Žatcem rozšířily zprávy o blížícím se husitském vojsku. Křižácký tábor zachvátila panika znásobená požárem, který vzplál v části ležení. Jeho původ mohl být způsoben jak výpadem obránců, tak nehodou. Dílo zkázy a velké křižácké ztráty pak způsobil výpad žateckých obránců.

Dne 2. října začali křižáci ustupovat zpět směrem k české západní hranici.Šmahel, s. 100.Bartoš, s. 150–151. Žatecká posádka byla schopna učinit několik úspěšných pronásledovacích akcí, které způsobily křižáckému vojsku další těžké ztráty. Podle záznamů kronikáře Thomase Ebendorfera z Haselbachu padlo při dobývání města a následném ústupu na dva tisíce křižáků.

Důsledky Uhájení Žatce představovalo další z důležitých a slavných vítězství, které dopomohlo ke kontinuálnímu sílení husitských idejí v Čechách.

Krále Zikmunda Lucemburského v létě zdržely přípravy sňatku jeho dcery Alžběty s vévodou Albrechtem a obnovený nápor ze strany Turků. Král, který jen pomalu sbíral své uherské síly, proto nestihl vtrhnout do českých zemí zároveň s říšským vojskem. Vyrazil teprve počátkem října, kdy v čele své uherské armády a rakouských oddílů zetě Albrechta Habsburského postoupil na Moravu. Dne 18. října se pak v dobytém Brumově dozvěděl o neslavném konci tažení říšských velmožů a o jejich útěku od Žatce.Šmahel, s. 107.Bartoš, s. 152–153. Proti jeho silám, zimující u Kutné Hory, zaútočili počátkem roku 1422 oddíly pražského a táborského svazu pod vedením Jana Žižky a obrátili je na útěk, další porážku jim uštědřili u Haber a u Německého Brodu. To donutilo Zikmunda ustoupit na Moravu a opět se na čas válečných akcí vzdát.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

F. Palacký - Dějiny národa českého (3. část)

Kategorie:Bitvy roku 1421 Kategorie:Bitvy Svaté říše římské Kategorie:Obléhání husitských válek Kategorie:Bitvy svedené v Čechách Obléhání Žatec Kategorie:Obléhání v Česku Kategorie:Evropa v roce 1421