Interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství, umělý potrat nebo abortus arteficialis (lat.) je úmyslné ukončení těhotenství neboli odstranění či vypuzení lidského embrya či plodu prostřednictvím medikace nebo chirurgického zákroku. Bývá též nazývána slovem potrat, kterým se ovšem obecně chápe vypuzení nebo odstranění plodu z dělohy před ukončením 28. týdne těhotenství.
O morálních, etických a právních otázkách interrupcí se vedou diskuse. Odpůrci, kteří jsou často z náboženských a konzervativních skupin, často argumentují, že embryo nebo plod je osoba s právem na život, a proto potraty přirovnávají k vraždě. Zastánci legálnosti potratů často tvrdí, že jde o součást práva ženy rozhodovat o svém těle. Jiní jsou pro legální a dostupné potraty jako opatření v oblasti veřejného zdraví.
Metody interrupce náhled|Interrupce za pomocí vakuového vysávání v osmém týdnu těhotenství.1: Amniový vak2: Embryo3: Děložní výstelka4: Speculum5: Vakureta6: Napojení na sací pumpu|300x300bod|alt= Metody interrupce jsou voleny podle délky těhotenství. Nejsnadnější je interrupce v raném stádiu vývoje plodu. Čím dříve matka interrupci podstoupí, tím méně bude pro ni komplikovaná a bolestivá. Následná fyzická i psychická rekonvalescence tak bude pro ženu snazší, než když podstoupí interrupci v pozdějším stádiu těhotenství. Interrupce v pozdějším stádiu těhotenství má vyšší rizika komplikací.
Farmakologické metody Do 8. týdne těhotenství je možné ukončit těhotenství medikamentózní metodou, v rámci které jsou ženě podána abortiva – přípravky určené pro usmrcení a vypuzení plodu. Od června roku 2014 je v Česku dostupná tzv. potratová pilulka, která je k tělu ženy šetrnější než chirurgický zákrok. Potratovou pilulku lze použít do 49. dne od poslední menstruace. Skládá se ze dvou účinných látek (mifepriston a misoprostol). První látka plod usmrtí a druhá přivodí jeho vypuzení z těla. Pilulku mohou předepsat pouze zdravotnická zařízení s lůžky (nemocnice nebo potratová centra). Pilulka je ženě podána s dostatečným časovým odstupem během dvou návštěv zdravotnického zařízení. Jakmile žena užije pilulku, musí zůstat ve zdravotnickém zařízení nejméně jednu hodinu z důvodu možných nežádoucích účinků. Následně po užití druhé látky se musí za několik dnů dostavit ke kontrole. Vzácně tato farmaceutická metoda nemusí být zcela efektivní. V takovém případě je přistoupeno k chirurgickému zákroku. Chirurgická interrupce Nejčastější prováděnou chirurgickou metodou v prvním trimestru těhotenství je miniinterrupce, která je z chirurgických metod nejšetrnější a dá se říci i nejbezpečnější. Např. z celkového počtu potratů za rok 2015 v Česku tvořily miniinterrupce až 40 %. Miniinterrupce se provádí do 8. týdne těhotenství rozšířením (dilatací) děložního hrdla s následnou vakuumaspirací, kdy je plodové vejce s děložní sliznicí pod tlakem odsáto z děložní dutiny.
Klasická interrupce probíhá v prvním trimestru těhotenství od 8. do 12. týdne. Provádí se dilatací děložního hrdla a následnou evakuací (vyprázdněním) dělohy tupou kyretou. Od 9. týdne těhotenství se používají také potratové kleště. Tento způsob umělého přerušení těhotenství je o něco komplikovanější, proto žena musí být alespoň jeden den hospitalizována, zatímco při miniinterrupci hospitalizace není nutná a žena může po zákroku odejít za několik hodin domů.
Pozdní interrupce Ve druhém trimestru těhotenství dochází k interrupci výjimečně, jelikož se jedná pro těhotnou ženu o rizikový úkon, během kterého může dojít k vážnému poškození zdraví těhotné ženy a v některých případech končí i smrtí. Interrupci lze dle českých zákonů provést po 12. týdnu z důvodu ohrožení života a zdraví matky a z důvodu handicapu plodu, například v případě, má-li plod Downův syndrom, rozštěp (včetně rozštěpu rtu) nebo v případě, kdy je plod neživotaschopný (zemřel by před narozením nebo brzy po narození). Pokud k tomuto zákroku dalo podnět zdravotnické zařízení, je nutný souhlas ženy. Pokud dá podnět k interrupci žena, musí být potvrzen zdravotní důvod. Interrupci do 24. týdne těhotenství z genetických důvodů je možná, kdykoli do této časové hranice. Statistiky z roku 2015 zaznamenaly pouze 329 interrupcí od 13. do 15. týdne těhotenství a později od 16. týdne těhotenství postoupilo tento zákrok 509 žen. Ve vyšším stádiu těhotenství jsou čísla v tomto případě velmi nízká.
Jednou z forem pozdní interrupce je usmrcení plodu ve druhém nebo třetím trimestru solným roztokem. Tato forma potratu trvá přibližně hodinu. Tuto formu potratu přežila americká zpěvačka Gianna Jessen.
Velmi pozdní interrupce neboli potrat částečným porodem se provádí roztažením děložního hrdla a vypuzením celého plodu nebo rozříznutím dělohy a vyjmutím plodu. Druhý popisovaný způsob je podobný císařskému řezu. Metoda vyžaduje chirurgické zmenšení hlavy plodu před jeho vyjmutím. Interrupce ve třetím trimestru na žádost matky jsou legální až do okamžiku porodu v Kanadě, některých státech USA a v komunistických zemích – Čína, Severní Korea a Vietnam. Tyto formy interrupcí probíhají v době, kdy se děti rodí a ve výjimečných případech jsou schopné přežít (ze 138 pozorovaných případů přežily dvě děti). Legalizaci těchto potratů prosazoval Barack Obama v případě „ohrožení duševního zdraví“ matky.
Důvody pro interrupci Ženy mohou žádat o interrupci z mnoha důvodů, jež reflektují životní situace a problémy. Hlavní důvody, za kterých dochází k interrupcím, jsou zdravotní (je ohrožen život nebo zdraví matky), etické důvody (znásilnění, incest) či možnost vrozených vývojových vad (je zde riziko abnormality zárodku). Interrupce z důvodu znásilnění či incestu pokrývají jen menšinu případů. Další důvody jsou sociálně-ekonomické a souvisejí např. s nevhodnými životními podmínkami, nedostatkem financí nebo třeba s nedokončením studia. Např. americký průzkum z roku 2013 ukázal, že až 40 % žen v USA se rozhoduje pro interrupci z důvodu špatné finanční situace. I obecně lze říci, že ekonomické důvody a nevhodné životní podmínky hrají velkou roli při rozhodování o interrupci. I přes poskytování peněžních dávek a příspěvků od státu mohou celkové náklady po porodu a při výchově dětí převažovat rozpočet sociálně slabších rodin. Se špatnou finanční situací pak souvisí i zhoršení životních podmínek přílišným nárůstem počtu členů rodiny. Mnoho důvodů je i ryze sociální povahy. Některé ženy se rozhodují pro interrupci, protože jsou již plně zaneprázdněné svými dosavadními potomky. Chtějí se na ně soustředit a pokud možno nezanedbat jejich výchovu. Ženy podstupují interrupci také proto, že na dítě takzvaně nenastal ten „pravý čas“. To se dá vysvětlit tím, že například mladé dívky, které otěhotní při studiích, preferují dokončení vzdělání. Nebo naopak starší ženy, které mají vybudovanou kariéru, se jí nechtějí kvůli těhotenství a rodinnému životu vzdávat. Dalším důvodem může být i odchod nebo absence partnera (otce dítěte), kdy si ženy nechtějí nebo nedokáží představit výchovu dítěte v pozici svobodné matky. Přesto jsou i ženy, které interrupci ze zdravotních důvodů odmítají, např. kvůli jejich náboženskému přesvědčení. V tomto případě musí lékař opatřit negativní revers, nejen od ženy, ale i od dalších svědků, lékařů a zdravotnického personálu, aby tak předešel možným soudním sporům, v případě zhoršení zdravotního stavu nebo případné smrti ženy.
Historie Potraty, interrupce i infanticida (vraždění dětí po narození) měly své místo v historii lidstva již od pravěku, byly legální například ve starověkém Řecku a Římě. Potraty byly vykonávány velmi často za pomoci neodborných zásahů do těla těhotné ženy, případně bylo využíváno nepřímých „metod“, které potrat vyvolaly. Od nástupu křesťanství, islámu a buddhismu byly potraty zakázány. Ve středověku a raném novověku byl potrat i vražda novorozence mnohdy trestán smrtí. Podle zákona z roku 1852 se potrat trestal jedním až pěti lety těžkého žaláře pro matku i potratáře. Jelikož interrupce, znamená ukončení těhotenství odborníkem – lékařem, je možné o ní hovořit až ve 20. století. Do této doby se nazývalo jakékoliv ukončení těhotenství potratem.
První zemí, která v moderní době umělé potraty legalizovala, byl Sovětský svaz v roce 1920. Druhou zemí, která legalizovala potraty v případě plodů s genetickou poruchou, bylo nacistické Německo. V roce 1936 legalizovalo interrupce republikánské Španělsko. Po Francově vítězství ve španělské občanské válce však byla obnovena ochrana života od početí. V Československu byla interrupce legalizována roku 1950 ze zdravotních důvodů a v případě handicapovaných plodů, v roce 1957 byla dále rozšířena a schvalovaly ji komise. Během socialismu byla interrupce legalizována ve všech zemích východního bloku s výjimkou Albánie. Velká Británie legalizovala potraty v roce 1967. V Británii jsou potraty legální na žádost matky až do 24. týdne. Prvním státem Spojených států amerických, který legalizoval interrupce na žádost matky, byl Havaj v roce 1970. V roce 1973 precedent Roe vs Wade legalizoval interrupce na celém území Spojených států amerických a povolil i interrupce v druhém a třetím trimestru.
Na světě je každoročně provedeno přibližně 73 milionů interrupcí, přičemž asi 45 % z nich není provedeno bezpečně. Míra provedených interrupcí ve vyspělých zemích výrazně klesla s dostupností antikoncepce i legalizací interrupcí. Země, které interrupce povolují, různě omezují v jak pozdním stadiu těhotenství je interrupce povolena.
Politika a právo náhled|Právní pojetí interrupcí na mapě světa
|320x320bod Spor o interrupce hraje velikou roli v politice těch států, kde má významný vliv náboženství, např. Polsko, Irsko a USA. Ve státech, kde mají obě skupiny přibližně vyrovnanou sílu, se snaží druhá strana převrátit interrupční zákony pokaždé, když ve volbách získá převahu. Tyto země jsou též často místem hledání „kompromisů“ ohledně doby, do kdy je potrat povolen. Jde o to, že zde existuje nevyhraněná skupina voličů, která rozdílně vnímá např. miniinterrupce a použití pilulky RU-486 oproti například potratu při porodu. Dané kompromisy jsou ale zpravidla vedeny pouze snahou dosáhnout maxima. Pro většinu aktivistů hnutí pro-life je přijatelný pouze zákaz všech typů potratů včetně Postinoru a RU-486, aktivisté hnutí pro-choice zase ve velké většině požadují právo na potrat až po okamžik, kdy začne novému jedinci fungovat mozek na patřičné úrovni. Obě strany mají své extremisty, u odpůrců potratů to jsou ti, kteří jsou ochotni pro ochranu nenarozeného života sáhnout i k použití nelegálního násilí proti personálu klinik provádějících interrupce, u zastánců práva na interrupce ti, co požadují právo na potrat až do prvního nadechnutí novorozence (potrat při porodu).
Jak mezinárodní, tak český právní řád reflektují, že o pojetí života před narozením není obecná shoda, a proto se v mnoha formulacích vyhýbají explicitnímu vyjádření, jaký status lidský zárodek nebo plod má, popřípadě nejsou zcela konzistentní.
Restriktivní zákony a zákazy, které ženám znemožňují, aby podstoupily interrupci, nevedou podle Guttmacher Institute k poklesu potratovosti, ale k jejich menší bezpečnosti.
Česko Umělé potraty byly na území Česka krátce legalizovány za nacistické okupace. Za vlády Antonína Zápotockého umožňoval § 218 zákona č. 86/1950 Sb. usmrcení lidského plodu lékařem ve zdravotním ústavu se souhlasem těhotné ženy za přesně stanovených podmínek (ohrožení života ženy apod.). Podle zákona 68/1957 Sb. povolovaly umělé přerušení těhotenství komise, a to pouze ze zdravotních důvodů nebo z jiných důvodů zvláštního zřetele hodných.
Česká Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR od roku 1992, konstatuje v čl. 6, že lidský život je hoden ochrany již před narozením a že nikdo nesmí být zbaven života. Zároveň uvádí, že porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.