Britská královna a královna zemí Commonwealth realm, Alžběta II., vlastnila historickou sbírku klenotů. Některé z nich vlastnila výhradně jako panovnice, jiné byly jejím soukromým majetkem. Žádné z nich však nepatří mezi britské korunovační klenoty.

Původ jedinečné sbírky královských klenotů je nejasný, i když mnozí věří, že má svůj původ v 16. století. Mnoho kusů pochází i ze zámoří a bylo do Spojeného království přivezeno kvůli různým občanským válkám, převratům a revolucím, nebo byly získány jako dary panovníkovi. Většina šperků pochází z 19. a 20. století.

Korunovační klenoty se nosí pouze při korunovacích (koruna svatého Eduarda) a při každoročním oficiálním otvírání parlamentu, State Opening of Parliament (britská imperiální koruna). Při jiných oficiálních příležitostech nosila královna šperky ze své sbírky. Alžběta II. vlastnila více než 300 šperků, včetně 98 broží, 46 náhrdelníků, 37 náramků, 34 párů náušnic, 15 prstenů, 14 hodinek a 5 přívěsků.Bonnie Johnson (25 January 1988). "Yank Leslie Field traces the rich history of the Queen's jewels". People. 29 (3).

Historie

Obecná historie Na rozdíl od korunovačních klenotů, které většinou pochází z období nástupu Karla II. na britský trůn, nejsou tyto šperky oficiálními regáliemi či insigniemi. Velká část kolekce byla navržena pro vládnoucí královny či manželky králů, i když do sbírky přispěli i někteří z králů. Většina šperků byla zakoupena od jiných evropských hlav států a příslušníků aristokracie nebo předána starší generací britské královské rodiny mladší generaci, často jako svatební či narozeninové dárky.Field, Leslie (2002). The Queen's Jewels: The Personal Collection of Elizabeth II. London: Harry N. Abrams. s. 9

Rozkol v Hannoverské dynastii V roce 1714, po nástupu Jiřího I. na britský a hannoverský trůn, vládla oběma královstvím v rámci personální unie Hannoverská dynastie. První hannoverští panovníci dbali na to, aby dědictví obou království přísně oddělovali. Jiří III. dal polovinu britského dědictví své nevěstě, Šarlotě Meklenbursko-Střelické, jako svatební dar. Ta ve své závěti zanechala šperky Hannoverské dynastii. Hannoverské království se řídilo salickým právem a přísně se drželo nástupnictví v mužské linii. Když tedy královna Viktorie nastoupila na britský trůn, její strýc Arnošt August I. Hannoverský se stal hannoverským králem. Král požadoval část šperků nejen jako hannoverský panovník, ale také jako syn Šarloty Meklenbursko-Střelické. Viktorie rozhodně odmítla předat jakýkoliv z klenotů s tím, že byly koupeny za britské peníze. V nárocích na klenoty pokračoval i Arnoštův syn, Jiří V. Hannoverský. Viktoriin manžel Albert Sasko-Kobursko-Gothajský manželce navrhl, aby si klenoty ponechala a uzavřela s hannoverským panovníkem finanční vyrovnání. Parlament však královnu informoval, že klenoty nevykoupí, ani za tímto účelem neposkytnou finanční prostředky. Byla zřízena parlamentní komise, aby celou záležitost prošetřila a v roce 1857 podpořila nároky Hannoverské dynastie. Dne 28. ledna 1858, deset let po Arnoštově smrti, byly klenoty předány hannoverskému velvyslanci Hraběti Erichu von Kielmansegg.Field (2002). s. 9–10 Viktorii se podařilo uchránit jeden ze svých oblíbených šperků, jemnou šňůrku perel.

Vlastnictví a hodnota Některé ze šperků vyrobených před smrtí královny Viktorie, tedy před rokem 1901, jsou považovány za majetek koruny a za královské dědictví, a předávají se z panovníka na panovníka. Předměty vyrobené později, včetně oficiálních darů královně, mohou být také přidány do této sbírky na základě uvážení panovníka.Andrew Morton (1989). Theirs Is the Kingdom: The Wealth of the Windsors. Michael O'Mara Books. s. 156 Není možné říci, jakou má sbírka hodnotu, neboť mnohé ze šperků mají bohatou a jedinečnou historii a je nepravděpodobné, že by se prodávaly na volném trhu.

Ve 20. století přibylo k seznamu šperků zanechaných koruně královnou Viktorií pět dalších, nikdy nepublikovaných, seznamů:

šperky zanechané koruně Jejím Veličenstvem královnou Viktorií šperky zanechané Jeho Veličenstvu Jejím Veličenstvem šperky zanechané Jeho Veličenstvu králi Eduardu VII. Jejím Veličenstvem královnou Viktorií, které budou nadále považovány za majetek koruny a budou je nosit všichni budoucí britští panovníci šperky v majetku Jeho Veličenstva krále Jiřího V. šperky darované koruně Jejím Veličenstvem královnou Marií z Tecku šperky darované koruně Jeho Veličenstvem králem Jiřím V.

Tiáry

Tiára Delhi Durbar náhled|Královna Marie s nasazenou tiárou Delhi Durbar Tiára Delhi Durbar () byla vyrobena společností Garrard & Co. pro královnu Marii, manželku krále Jiřího V. Nosila ji v Delhi Durbaru v roce 1911. Jelikož korunovační klenoty nikdy neopouští půdu Spojeného království, nechal Jiří V. vytvořit Císařskou korunu Indie. Král v Indii nosil zmíněnou korunu a královna tento diadém. Byl součástí sady šperků vyrobených pro královnu Marii. Součástí sady byl i náhrdelník, šperk zdobící oblast břicha, brož a náušnice.

Tiára je vyrobena ze zlata a platiny. Vysoká je 8 cm a má podobu vysokého kruhu sestaveného z lyr a svitků ve tvaru S spojených věnci z diamantů. Původně na ní bylo deset smaragdů, které získala královna Marie v roce 1910 a které původně vlastnila její babička, Autusta Hesensko-Kaselská, vévodkyně z Cambridge. V roce 1912 byla tiára upravena tak, že do ní byly vloženy diamanty Cullinan III a IV.

Marie diadém zapůjčila královně Elizabeth Bowes-Lyon v roce 1947 pro její královskou cestu po Jižní Africe a v jejím držení zůstal až do její smrti v roce 2002. Poté přešel na královnu Alžbětu II. V roce 2005 jej královna zapůjčila své snaše, Camille, vévodkyni z Cornwallu.

Tiára královny Mary Tiára královny Mary (), která může být nošena i jako náhrdelník, byla vyrobena pro královnu Marii v roce 1919. Nebyla však vyrobena z diamantů původně patřících Jiřímu III., jak pravila legenda, ale jsou v ní použity diamanty získané z náhrdelníků či diadému zakoupeného královnou Viktorií od Collingwood & Co. jako svatební dar pro princeznu Marii. V srpnu 1936 královna Marie z Tecku darovala tuto tiáru své snaše, královně Elizabeth Bowes-Lyon. Když si jej královna vzala poprvé na sebe, Sir Henry Channon jej nazval „ošklivou ostnatou tiárou“.Penelope Mortimer (1986). Queen Elizabeth: Life of the Queen Mother. Viking. s. 157 Později tento diadém zapůjčila své dceři, princezně Alžbětě, jako „něco vypůjčeného“ na její svatbu s princem Philipem v roce 1947. Když si princezna před odjezdem do Westminsterského opatství v Buckinghamském paláci diadém oblékla, praskl. Dvorní klenotník byl s policejní eskortou dopraven do své pracovny, kde se mu šperk podařilo včas opravit. Královna matka tento diadém půjčila v roce 1973 své vnučce, princezně Anne, na její svatbu s kapitánem Markem Phillipsem.Field (2002). s. 41–43 Později byl zapůjčen na svatbu princezně Beatrice z Yorku s Edoardem Mapelli Mozzim v roce 2020.

Tiára Jiřího III. Tiára Jiřího III. () se skládá z kruhu osazeného diamanty a původně ji vlastnil Jiří III. Diadém, který vznikl v roce 1830, nosilo mnoho manželek panovníků. Původně se dal nosit i jako náhrdelník a nebo pomocí drátku jako diadém. Královna Viktorie jej měla v podobě diadému během své návštěvy Královské opery v roce 1839. Na obraze Franze Xavera Winterhaltera nazvaném První máj dokončeném v roce 1851, je zobrazena královna Viktorie držící Artura. Viktorie má na sobě tento diadém.

Vladimírova tiára náhled|Královna Alžběta II. s nasazenou Vladimírovou korunou, 1959 Vladimírova tiára () byla zakoupena v roce 1921 za 28 tisíc liber královnou Marií z Tecku od ruské velkokněžny Jeleny Vladimirovny Ruské, která byla matkou Mariny Řecké a Dánské, vévodkyně z Kentu. Původně měla 15 velkých perel ve tvaru kapky a vyrobil ji v roce 1874 klenotník Carl Edvard Bollin za cenu 48200 rublů pro velkokněžnu Marii Pavlovnu Ruskou.Г.Н. Корнева, Т. Н. Чебоксарова. Великая княгиня Мария Павловна. Лики России. 2014 г. С-Петербург.Osipova, I. (27 January 2018). "5 mysterious stories involving Russia's royal jewelry". Russia Beyond the Headlines. Dostupné online

Během ruské revoluce v roce 1917 byl diadém ukryt spolu s dalšími klenoty někde ve Vladimirském paláci v Petrohradě a později jej před sovětským Ruskem zachránil Albert Stopford, britský obchodník s uměním a tajný agent. Po smrti Marie Pavlovny Ruské si dědictví rozdělily její čtyři děti. Tento šperk připadl Jeleně Vladimirovně Ruské, která v dalších letech prodávala šperky ze své sbírky, aby podpořila svou rodinu v exilu a také různé charitativní organizace.Field (2002). s. 89–91

Královna Marie nechala diadém upravit tak, aby se do něho vešlo patnáct smaragdů z Cambridge. Původní perly ve tvaru kapky však mohou snadno tyto smaragdy opět nahradit a slouží jako jejich alternativa. Královna Alžběta II. diadém zdědila přímo po své babičce v roce 1953.Stanley Jackson (1975). Inside Monte Carlo. W. H. Allen. s. 127. Královna je s touto tiárou vyobrazována na oficiálních portrétech v Kanadě, neboť žádná ze zemí Commonwealth realm nemá své vlastní korunovační klenoty s výjimkou Spojeného království.

Tiára Dívek z Velké Británie a Irska náhled|Šperk zvaný Tiára Dívek z Velké Británie a Irska na portrétu královny Alžběty II., který je na britských bankovkách Tiára Dívek z Velké Británie a Irska () se v roce 1947 stala první tiárou princezny Alžběty, budoucí královny Alžběty II., kterou obdržela jako svatební dar od své babičky Marie z Tecku, která ji sama dostala v roce 1893 jako svatební dar od dívek z Velké Británie a Irska.Field (2002). s. 38–40 Vyrobila ji společnost E. Wolfe & Co. V roce 1914 nechala Marie upravit diadém tak, aby místo velkých orientálních perel přesahujících diadém bylo vsazeno třináct diamantů. Alžběta původně nosila diadém bez perlami tvořené základny, ale v roce 1969 byla tato perlová základna k tiáře opět připojena. Tento šperk patří k nejznámějším klenotům královniny sbírky, neboť jej má královna nasazený na portrétech, které jsou na britských bankovkách a mincích.

Barmská rubínová tiára náhled|Královna Alžběta II. s Burmese Ruby Tiara, 2019 Alžběta II. si roku 1973 objednala Barmskou rubínovou tiáru () u firmy Garrard & Co. Na výrobu byly použity drahokamy z její soukromé sbírky. Tiára byla navržena ve tvaru věnce z růží, se stříbrem a diamanty tvořícími okvětní lístky a shluky zlata a rubínů tvořícími střed květin.Field (2002). s. 69 Celkem je do tiáry vsazeno 96 rubínů, které byly původně součástí náhrdelníků, které Alžběta dostala v roce 1947 jako svatební dar od obyvatel Barmy, kteří jim připisovali schopnost chránit svého nositele před nemocemi a zlem.The Gemmologist. 16. Gemmological Association of Great Britain. 1947. s. 368. Dostupné online

Kokošník královny Alexandry Kokošník královny Alexandry () byl roku 1888 darován princezně Alexandře Dánské při příležitosti 25. výročí její svatby. Darovala jej lady ze Salisbury jménem 365 peerů Spojeného království. Alexadra vždycky chtěla kokošník, tradiční ruskou lidovou pokrývku hlavy. Vzhled takové diadému dobře znala ze šperku, který patřil její sestře, ruské carevně, Marii Fjodorovně. Alexandřin diadém byl vyroben společností Garrard & Co. a je tvořen svislými cihličkami z bílého zlata posázenými diamanty, z nichž největší je dlouhý 65 mm. V dopise své tetě, meklenbursko-střelické velkovévodkyni Augustě z Cambridge, napsala, že dostala celkem velkolepé dárky, a že dostala diadém s diamantovými hroty. Po smrti Alexandry přešel šperk do vlastnictví královny Marie, která jej v roce 1953 odkázala Alžbětě.

'Lover's knot' tiára královny Mary