Chronos (řecky Χρόνος) je v řecké mytologii bůh času. Jeho uctívání bylo rozšířeno zejména v období helénismu, kdy proniklo i do orfismu. Hlásková podobnost jmen vedla později v období římského císařství k jeho záměně s bohem Kronem. Chronos je personifikací času, symbolizuje jeho plynutí.
Mytologie
náhled|Kresba mramorové sochy z ostijského mithraea, často interpretované jako zpodobnění Chrona
Chronos je zmiňován Sofoklem jako „dobrotivý bůh“. V jednom epigrafu složeném na památku bitvy u Chairóneie bdí jako daimón nad lidskými osudy. Chronos, typicky ztotožňovaný s Kronem, hrál společně s dalšími prvotními bytostmi významnou roli učení pýthagorejců a orfiků. U orfiků byl také identifikován jako Héraklés a manžel Ananké („Nutnost“) a Adrásteie („Nevyhnutelná“), v jednom z orfických hymnů je zase označován za Héraklova syna či syna Méné-Seléné, a také za otce Eróta, Pneumat, Diké a Hór. Podle orfiků měl mít Chronos podobu hada, respektive drakonta, se lví a býčí hlavou. Z tohoto důvodu bývají za zpodobnění Chrona považovány postavy se lví hlavou, s tělem obtočeným hadem, jejichž vyobrazení se našlo například v ostijském mithraeu nebo v egyptském Oxyrhynchu.
Poněkud odlišnou personifikací času je Kairos, nejmladší syn Dia. Ten má jako bůh příhodného času schopnost označit svému otci, vládci nad světem, pravou chvíli pro vykonání božského záměru.
Reprezentace v umění
Ve starověku nikdy neexistoval kult ani ikonografie Chrona. Nejstarší známé vyobrazení je na reliéfu z helénistického období, kde se Chronos objevuje jako bezvousá postava s velkými křídly. Později byl v antice zobrazován jako had s různými zvířecími hlavami. Římské mozaiky ho znázorňovaly jako muže otáčejícího kolem zvěrokruhu.
Na mozaikách z Antiochie ze 3. století se objevuje čtveřice Chronoi („Časů“), z nichž tři leží vpravo vedle sebe na kliné, zatímco čtvrtý se nachází sám vlevo:
Παρω(ι)χημένος Paro(i)chimenos („To co pominulo“) ’Ενεστώς Enestós („Přítomnost”) Μέλλων Mellón („Budoucností“) Αἰών Aión („Věčnost“)
Zhruba od poloviny 14. století byl Chronos ve výtvarném umění zobrazován jako vousatý starý muž se srpem či kosou a přesýpacími hodinami. V době baroka se vedle něj často objevuje postava žalující nebo truchlící ženy (např. pomník "Chronos a truchlící" na hřbitově v Radebeulu).
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Řecká tvořitelská božstva