Bregenzský les (region)

Bregenzský les (německy Bregenzerwald ) je název regionu v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko nacházejí se z větší části v pohoří stejného jména. Region v podstatě zahrnuje vše v povodí řeky Bregenzer Ach na jihovýchod od Bregenzu, poblíž Bodamského jezera, až po průsmyk Hochtannberg.

Bregenzský les je známý především svou architekturou, péčí o krajinu prostřednictvím třístupňového zemědělství (Maiensäss), s ním souvisejícími mléčnými výrobky a zimními sporty.

Název Region, podobně jako stejnojmenné pohoří, odvozuje svůj název od Bregenzu, dnešního hlavního města Vorarlberska, který leží na úpatí hor na březích Bodamského jezera.

Německý název „Bregenzerwald“ je termín běžně používaný ve Vorarlbersku a povětšinou také ve zbytku Rakouska. V Německu se někdy používá dvouslovná verze „Bregenzer Wald“. Dieter Seibert, autor Průvodce Alpského spolku pro tento region, upozorňuje, že region již dávno není pouze zalesněnou oblastí, ale kulturní krajinou s vysokohorskými pastvinami, takže se již nedá mluvit o bregenzském „lese“, a dvouslovný zápis je již tedy zastaralý.

Naproti tomu název Bregenzerwaldgebirge (česky pohoří Bregenzský les) se používá v souvislosti s členěním Východních Alp na podskupiny. Oba termíny nejsou shodné a překrývají se pouze částečně. Region Bregenzský les zahrnuje také části Algavských Alp a pohoří Lechquellengebirge. Pohoří Bregenzský les naopak zasahuje i do údolí Alpského Rýna, údolí Walgau a údolí Große Walsertal.

Geografie Bregenzský les hraničí na západě s oblastí Bodamského jezera a s Rýnským údolím, na severu s Německem konkrétně s Bavorskem (okresy Lindau a Oberallgäu), na severovýchodě s údolím Kleinwalsertal, na východě prostřednictvím průmysku Tannberg s oblastí Arlberského průsmyku a na jihu s údolím Große Walsertal.

Členění regionu náhled|Přední Bregenzský les alt=Bregenzerwald, Vorarlberg|náhled|Zadní Bregenzský les Obyvatelé regionu často rozdělují Bregenzský les na dvě hlavní oblasti, Vorderer Bregenzerwald („Přední Bregenzský les“) a Hinterer Bregenzerwald („Zadní Bregenzský les“). Přední Bregenzský les se svými kopci a nízkými horami navazuje na Rýnské údolí. Zadní Bregenzský les má vyšší hory s nadmořskou výškou až 2000 metrů a obecně spíše vysokohorský charakter. Každý z těchto dvou subregionů má své vlastní charakteristické dialektové variace.

Z historických důvodů je trhová obec Bezau považována za "hlavní město" regionu, ačkoli trhová obec Egg spolu s obcemi Alberschwende a Andelsbuch jsou z hlediska počtu obyvatel větší. V případě Alberschwende je to dáno jeho historickou propojeností s Rýnským údolím a regionem Hofsteig, namísto s Bregenzským lesem. náhled|vlevo|Obce Bregenzského lesa na mapě Vorarlberska

Obce v Bregenzském lese náhled|Bezau, historické hlavní "město" Bregenzského lesa Přední Bregenzský les (červeně)Zadní Bregenzský les (modře)1. Alberschwende1. Egg2. Doren2. Andelsbuch3. Sulzberg3. Schwarzenberg4. Langenegg4. Bezau5. Krumbach5. Reuthe6. Riefensberg6. Bizau7. Lingenau7. Mellau8. Hittisau8. Schnepfau9. Sibratsgfäll9. Au10. Damüls11. Schoppernau12. Schröcken13. Warth Obce Langen a Buch se nacházejí v oblasti Bodamského jezera – Rýnského údolí, ale jsou to také zastávkami na Sýrové cestě Bregenzským lesem.

Také německá obec Balderschwang (Bavorsko) geograficky i historicky patří k přednímu Bregenzskému lesu. V roce 1805 byl uzavřen Prešpurský mír a tato obec tak byla spolu s celým Vorarlberskem odtržena od Předních Rakous a připojena k tehdejšímu Bavorskému království. Zatímco Vorarlbersko, včetně všech ostatních obcí, se roku 1814 vrátily pod správu Rakouska, Balderschwang zůstal z nevysvětlitelných důvodů při vytyčování hranic v Bavorsku. Dnes tato obec spadá do švábského okresu Oberallgäu.

Obce Egg, Andelsbuch a Schwarzenberg jsou často označovány jako Střední Bregenzský les.

Soudní okres Bezau se úplně nepřekrývá s oblastí Bregenzského lesa: obce Alberschwende, Doren, Riefensberg a Sulzberg jsou podřízeny soudnímu okresu Bregenz, zatímco údolí Kleine Walsertal, které není součástí Bregenzského lesa, spadá naopak také pod soudní okres Bezau.

Historie Kolem roku 1000 byl tehdy zcela zalesněný Bregenzský les směrem od Bregenzu postupně osídlen a obděláván. Naproti tomu nejvýše položené oblasti osídlili v pozdním středověku Walserové, kteří pocházeli ze švýcarských oblastí Graubünden a Valais.

Zatímco severní části Bregenzského lesa (obce Alberschwende, Lingenau a Sulzberg) patřily k panství Bregenz, obec Damüls a tzv. Vnitřní Bregenzský les byly součástí panství Feldkirch. Toto rozdělení, ustanovené již roku 1338, je základem dodnes běžného rozlišování mezi Předním a Zadním Bregenzským lesem.

Správní scelování obcí, tehdy zvaných soudy, v oblasti dnešního Bregenzského lesa, začalo již ve vrcholném středověku. V roce 1390 došlo k prodeji hrabství Feldkirch a Vnitřní Bregenzský les tak spolu s obcí Damüls připadl Rakousku. Stejným způsobem následovaly v roce 1451 obce Lingenau a Alberschwende. Dnes již neexistující soudní okres Tannberg s obcemi Schröcken a Warth se stal součástí Rakouska v roce 1453 a v roce 1523 Habsburkové konečně získali také obec Sulzberg.

Selská republika náhled|Kamenný sloup Bezegg-Sul Po roce 1380 se zejména ve Vnitřním Bregenzském lese rozvinula rolnická samospráva (tzv. selská republika) s vlastní svobodnou venkovskou komunitou, vlastní ústavou (zemský mrav) a tzv. vysokým a hrdelním právem. Představeným byl volen tzv. landammann, doslova zemský amman (úředník), většinou z nejváženějších rodin v Bregenzském lese. Mnoho známých příjmení, která původně pocházejí z Bregenzského lesa, lze nalézt na Landammännertafel, dochované desce, na kterou se zaznamenávala jména a erby zemských ammanů. Mezi nejznámější a dodnes velmi častá příjmení patří např. Feurstein, Meusburger či Metzler.

Landammann byl volen svobodně, jeho radnice se nacházela na místě zvaném Bezegg mezi obcemi Bezau a Andelsbuch. Bezegg-Sul, kamenný sloup který zde dnes stojí, připomíná bývalou radnici.

Existenci selské republiky na území Bregenzské lesa potvrzují zápisy kapucínského otce Stanislause Saurbecka (1595–1647): Dle jeho slov byl na počátku 17. století Bregenzský les „rozlehlou nerozvinutou divočinou“, která “měla špatnou pověst již v kronikách 16. století“:

Misijní činnost Kronikáři popisují „(nízkou) úroveň mravního a náboženského života“ obyvatel, kteří, „ačkoli pocházeli z katolických rodičů“, zachovali si zvyky a způsoby pohanských předků, „jako do očí bijící pověry“. Tamní ženy byly ve svém chování „syrové, divoké, nemorální, nestydaté a vzteklé, přesto však skvěle oblečené.“P. Burghard Schönweiler:: Die Kapuziner im Bregenzer Walde in: Archiv für Geschichte und Landeskunde Vorarlbergs, 1. Jhg., 1905/5, S. 18. In: Pater Edilbert Geiger: Pater Stanislaus Saurbeck. Ein Kapuziner aus Wutöschingen. Kapuzinerkloster Gauenstein 140, A-Schruns/Vorarlberg (ohne Datum, um 1980), S. 7.

„Důkladná obnova a mravní proměna v celém Bregenzském lese“ proběhla teprve z iniciativy pátera Stanislause: Kapucíni „pospíchali od chaty k chatě, od vesnice k vesnici ve své neukojitelné žízni po duších, poučovali lidi prostřednictvím rozhovorů, křesťanských učení a kázání, a neodpočinuli a neoddechli si, dokud se ledový příkrov nezhroutil a hrubé a chladné mysli neroztály."Chronist des Kapuzinerklosters Bezau in: Klosterchronik von Bezau/Bregenzerwald: 1. Teil. In: Geiger, S. 8.

V důsledku misijní činnosti došlo v údolí k „založení malého kapucínského kláštera. Dne 12. července 1655 položil opat z Mehrerau Heinrich Amberg základní kámen kláštera (v Bezau). Dne 22. října 1656 klášterní kostel vysvětil kníže-biskup Johann von Praßberg.Geschichte der tirolischen Kapuziner-Ordensprovinz (1593 - 1893), von Agapit Hohenegger und P. Peter Baptist Ziegler, 2. Band, Innsbruck 1915, S. 78. In: Geiger, S. 8. náhled|Bregenzský les kolem roku 1850 Již v roce 1658 byla zrušeny poslední poddanské povinnosti vůči klášteru Mehrerau – tedy 190 let před oficiálním zrušením poddanství pro sedláky v roce 1848.

Obyvatelé Bregenzského lesa se tedy na rozdíl od většiny tehdejších sedláků mohli usadit jako svobodní kdekoli. Především ve Švábsku lze dnes najít mnoho jmen, která pocházejí až z Bregenzského lesa.

Rolnická ústava byla během napoleonských válek zrušena a poté již nebyla znovu obnovena. Ještě na začátku 20. století existovalo nespočet horských pastvin a statků, na kterých se provozovalo zemědělství, chov dobytka a výroba sýrů. I dnes je většina původních horských pastvin nadále obdělávána, ale výrazně menším počtem zemědělců.

Přibližně až do roku 1900 muselo mnoho dětí z Bregenzského lesa od května do října odjíždět do Švábska v Bádensku-Württembersku (Německo), aby tam pracovaly na statcích. Díky tomu museli rodiče v létě živit o jedno dítě méně. Pro tyto děti se později ujalo označení Švábské děti.

Bregenzský les je známý svou typickou architekturou. Ta byla zpodobněna také na zadní straně bankovky v hodnotě 100 šilinků z roku 1970.

Kultura

Dialekt náhled|Modře vyznačené jsou alemanské dialekty, kterými se mluví také v Bregenzském lese Vzhledem k tomu, že byl celý region osídlen Alamany, převládají již od 5. století v Bregenzském lese zejména alemanské dialekty od Bodamského jezera. V průběhu staletí probíhal čilý obchod se zbožím, který s rostoucím počtem manželství a rodinných sítí vedl k jazykovému prolínání s okolními dialekty. Vliv Allgäuského alemanského dialektu je slyšet zejména v severozápadní části Bregenzského lesa (= Přední Bregenzský les), přičemž tento dialekt je velmi podobný dialektu ze západního Allgäu. Naproti tomu ve Středním a Zadním Bregenzském lese dominují jazykové formy, které vykazují silnější spojení s regionem Hofsteig (údolí Alpského Rýna) a městem Dornbirn.

Zatímco všechny výše zmíněné dialekty patří do střední alemanštiny, ve vysoko položených vesnicích Damüls, Schröcken a Warth se mluví dialekty horní alemanštiny. Je to dáno tím, že tato místa byla ve vrcholném středověku osídlena Walsery, kteří se do oblasti dnešního Vorarlberska přistěhovali z kantonu Graubünden.

Mimo Bregenzský les jsou však všechny tamní dialekty vnímány jako idiom, který se i přes svoji mnohovrstevnatost a značné místní a regionální zvláštnosti jasně vymyká ostatním vorarlberským nářečím, a má tudíž i svoje vlastní jméno – "Wälderisch". Je však třeba poznamenat, že ačkoli místní často hovoří o Vorarlberštině (Vorarlbergerisch), oficiálně neexistuje ani jednotný vorarlberský dialekt – místní a regionální odchylky jsou velmi výrazné. Úředním jazykem ve Vorarlbersku je spisovná němčina (Hochdeutsch).

Dialekty Bregenzského lesa jsou velmi dobře zdokumentovány v pětidílném Vorarlberském jazykovém atlase včetně Lichtenštejnského knížectví, Západního Tyrolska a Allgäu ( tzv. VALTS).

Tradiční kroj náhled|Matka s dcerou v tradičním kroji Tradiční kroje („Tracht“) mají ve Vorarlbersku dlouhou historii. Mnoho údolí a vesnic má svůj vlastní druh oděvu, každý se zvláštními charakteristikami z určitých stylových období. Kroj z oblasti Bregenzského lesa je nejstarší, pochází z 15./16. století a je také nazýván „d’Juppô“ (bavorsky: „Juppe“). Celý Tracht se skládá z několika prvků: „Juppe“ (zástěra), pokrývka hlavy (čepice či klobouk), halenka, „Tschopa“ (bunda) a punčochy. Účes (například vlasy s copánky) může být také součástí Trachtu.

V 70. letech 20. století nosilo Tracht jen velmi málo Vorarlberčanů. Důvodem byly přísné předpisy týkající se jeho nošení. Například ženy z Bregenzského lesa s krátkými vlasy neměly Tracht nosit, protože jejich vlasy byly příliš krátké pro upletení vhodného účesu (tzv. „Wälderzöpfe“). Teprve když se v 90. letech uvolnily předpisy a individualizovalo se oblečení, stalo se nošení Trachtu populárnějším. Dnes se tradiční kroj nosí hlavně při slavnostních příležitostech. V Riefensbergu se tradiční Tracht stále vyrábí. Existuje také „Zemské krojové sdružení“ (něm. Landestrachtenverband), které podporuje obyvatele a hudební kapely nosící vorarlberský Tracht.

Architektura