Klement Adamec (1. června 1886 Praha – 13. července 1974 Řevnice) byl tovární jezdec firmy Walter, válečný letec, zakladatel a velitel Leteckého arsenálu, člen Československého aviatického klubu (pozdější Aeroklub republiky Československé) a později podnikatel.
Mládí a závodník na strojích Walter Klement Adamec se narodil 1. června 1886 v rodině krejčířského mistra, pražského měšťana a majitele realit Klementa Adamce (1851–1925) a Karolíny (Karly) Adamcové roz. Bartoňové (1856–1922) z Malé Strany čp. 55 (nyní Mostecká 55/3, Saský dům). Jeho otec byl později plukovním krejčím u c. a k. pěšího pluku č. 91 v Praze (1895). Šil uniformy "velevkusně zhotovené" pro c. a k. důstojníky, jednoroční dobrovolníky a úředníky. Potom provozoval krejčovství na Malé Straně, byl počátkem 20. století členem a správcem Malostranské besedy, členem výboru Občanské záložny na Malé Straně a členem výboru Spolku majitelů domů na Menším městě Pražském a na Král. Hradčanech (jako pokladník). Klement mladší měl dvě starší sestry Zdenku a Annu (1874–1950), ta byla členkou opery Národního divadla. Za manžela měla ilustrátora a malíře Viktora Olivu (1861–1928).
Mladý Klement po absolvování nižší reálky (C. K. Státní česká reálka na Malé Straně, Hellichova 3) v letech 1896–1901 vystudoval vyšší průmyslovou školu, odmaturoval v roce 1906. Prezenční vojenskou službu jednoročního dobrovolníka vykonal v letech 1906–1907 u vozatajstva. Z toho plynul jeho zájem o automobilismus. V roce 1908 továrna Laurin & Klement uspořádala Soutěž v hledání poruchy v „chauffeurském“ kurzu. Soutěže se zúčastnilo 25 řidičů a museli najít 3 poruchy na motoru. Klement Adamec v soutěži obsadil 2. místo za Janem Kubištou-Dörflerem.
V roce 1909 se začal jako člen Klubu velocipedistů Praha 1883 (od r. 1912 Klubu velocipedistů a motocyklistů), spoluzakladatele Českého svazu cyklistiky, zúčastňovat motocyklových závodů, např. 26. září 1909 se uskutečnila Soutěž spolehlivosti motorek Č.K. motocyklistů. V kategorii motorových dvoukolech bez přívěsu byl přihlášen i K. Adamec na stroji Walter 5HP. Bylo přihlášeno celkem 24 jezdců, startovalo 22 a do cíle dojelo 19. Trasa 3. ročníku této soutěže (předchozí ročníky se konaly 1904 a 1906) vedla z Prahy přes Benešov, Votice, Tábor a Písek do Dobříše, kde byl cíl. První dojel do cíle Klement Adamec (Walter) před Fr. Radou, dr. Jar. Zátkou, Slavíkem a Papežem (všichni na strojích Walter). Přestože dojel do cíle v Dobříši jako první, po propočítání výsledků obsadil ve své třídě až 6. místo průměrnou rychlostí 33,9 km/h. Z 19 motocyklů v cíli bylo 15 značky Walter. Diplomy a ceny byly rozděleny 11. října na schůzi všech účastníků. V Klubu mimo něj působili např. Augustin a Karel Šulcové (B.S.A), Rudolf Tesásek (Harley-Davidson), Antonín Knap (Itar), Josef Zubatý (1916-1919 Walter), Vilém Michl a další. V roce 1910 je uváděn jako stavební praktikant a spolumajitel domu, bytem Mostecká ul. č.p. 50-51/8. Na téže adrese je uváděn i jeho otec Klement Adamec, pánský krejčí a majitel realit. náhled|Walter Typ A, jednoválec (1911) Významný úspěch zaznamenal v roce 1912 na dobříšské silnici. II. ročník Závodu motorových kol mezi kilometrovníky 19 a 23 se uskutečnil 13. října 1912. V III. kategorii zvítězil na motocyklu Walter Klement Adamec v čase 2:58,8 min, což byl nejlepší čas dne mezi 31 startujícími. "Senzací dne byl čas Adamcův", jak uvedly Národní listy. Projel čtyřkilometrovou trať rychlostí téměř 90 km v hodině. náhled|Tříkolku Walter D před továrnou v ul. Na Zatlance předvádí Klement Adamec (1912) Na závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště obsadil Klement Adamec 13. dubna 1913 v III. kategorii (motocykly o výkonu 3–4,5 k) 2. místo (Walter A) za Fritschem na N.S.U. V závodě do vrchu na Riederbergu v Dolních Rakousích, který se jel 1. června 1913, zvítězil Zátka na motorové dvoukolce Walter o výkonu 5HP před Adamcem, který jel na stejném stroji. Na dvousedadlové tříkolce Walter C2 zvítězil Adamec v čase 4:16,2 min v závodě Jíloviště – Řídká (dnes Řitka), který se jel 26. října 1913, a završil tak úspěšný rok strojů Walter, když tyto zvítězily v roce 1913 na závodu do vrchu Zbraslav – Jíloviště, v soutěži Kolem Dolních Rakous, v závodě do vrchu Riederberg, v soutěži Kolem Semmeringu a naposled v závodech Jíloviště – Řídká. Pro úplnost úspěchů z roku 1913 nutno dodat, že Adamec zvítězil i v III. ročníku závodu na dobříšské silnici mezi 19. a 23. kilometrovníkem. To 26. října jel opět na dvousedadlové tříkolce Walter C2 (tehdy označené jako tricar) a zvítězil v závodě s letmým startem v čase 4:16,2 min. náhled|Walter Typ B, dvouválec (1913), Technické Muzeum Brno 2024 náhled|Závod do vrchu Riederberg, 1. června 1913, tým Walter zleva: 3 tříkolky Walter (ing. Vladimír Tobek, A. Hunek, Homola) a 2 motocykly Walter Typ B (Dr. Jaroslav Zátka, Klement Adamec) Jakmile Josef Walter začal stavět automobily, v krátkém čase je vyslal i na závodní tratě. Týden před konáním pražského autosalonu 1914 navštívili redaktoři Národních listů jinonickou továrnu a zveřejnili podrobně rozsáhlý článek "Návštěvou v továrně J. Walter a spol.", kde mj. zdůrazňují, že k "Waltrovům" letos poprvé jeli na čtyřech kolech v novém typu Walter W-I. Vůz řízen známým závodníkem Adamcem-Kimikem překvapil tím, že veškeré stoupání od Plzeňské z Košíř jinonickými serpentinami až k bráně továrny vzal hladce čtvrtou rychlostí. náhled|Walter W-I, dvousedadlový (1913) Ještě 5. dubna 1914 (před X. pražským autosalonem) čtyřsedadlový automobil W-I zvítězil v kategorii cestovních vozů do 1,25 l v závodě do vrchu Zbraslav – Jíloviště. Josef Walter vždy zdůrazňoval, že na závody nasazuje "ceníkové" typy, žádné speciální závodní stroje. Za volantem vozu seděl Dr. Jaroslav Zátka, továrník a úspěšný závodník na motocyklech a tříkolkách Walter (st. č. 43) a vyhrál v čase 6:26,6 min. V závodě samotném byl však rychlejší Klement Adamec (st. č. 44) v čase 6:24,2 min, který jel v podstatě na stejném voze, ovšem na dvousedadlovém voze Walter W-I. Podle tehdejších propozic byl za to poškozen připočtením 10 % penalizace k dosaženému času. Takto se propadl v kategorii malých vozů do 1,25 l objemu válců s časem 7:02,6 min až na 4. místo, i když dosáhl lepšího času než kolega Zátka.
V "předvečer" I. světové války (28. června 1914), v den sarajevského atentátu, se uskutečnil závod automobilů na trati Plzeň – Třemošná. Továrna Waltrova dobyla dvou prvních cen. V tříkolkách získal vítězství na Walteru místní sportovec p. Císař. Vysoko si však mohla továrna cenit vítězství v nejmenší třídě cestovních vozů do 1,25 l objemu, kde Klement Adamec dovedl na první místo vůz typu Walter W-I v tak výborném čase, že i s přirážkou 10% k dosaženému času za dvousedadlovou karoserii měl dostatečný náskok před konkurencí. Jeho čistý čas odpovídal průměrné rychlosti 72 km/h. Národní listy připomněly, že tento typ, sotva opustil továrnu, už slavil vítězství v závodě zbraslavském.
První světová válka Po vypuknutí první světové války byl poslán na východní frontu a v roce 1915 získal bronzovou vojenskou záslužnou medaili. Klement Adamec, c.k. poručík v záloze, obdržel v dubnu 1915 vyznamenání Signum Laudis na válečné stuze za statečnost po celou dobu války v Ruském (Kongresovém) Polsku a následně v Karpatech.
Téhož roku už jako nadporučíka jej povolalo rakousko-uherské ministerstvo války do leteckého oddělení. Od roku 1916 zde působil jako pilot. Měl mezinárodní pilotní diplom FAI, rakouský diplom číslo 843 však získal až 17. října 1917. Pracoval jako přejímací a zkušební pilot. U Fliegerarsenalu v Ošprech (Aspern/Donaustadt, Dolní Rakousko) na dnes již bývalém letišti Wien-Aspern byl pověřen zalétáním letadel před jejich odletem na frontu. Při těchto záletech měl i několik nehod, které šťastně přežil. Měl 15. května 1916 s Ing. Karlem Maškem nehodu na letounu 21.20. Dále je záznam o jeho letu 7. srpna 1916 s letounem 16.18. Dne 12. září 1916 měl nehodu s prap. Sedlákem a také měl nehodu s letounem Phönix C.I s označením typu 121.02 (motor Hiero o 169 kW) v srpnu 1917.
Ale také dosáhl na letounech výjimečných výkonů. Adamec s pozorovatelem na vojenském letounu Phönix C.I série 121 s motorem Fiat o výkonu 164 kW/300 k s plným válečným zatížením 437 kg dosáhl rekordu v dostupu 6 300 m za 58 min a 48 sec. Naměřil zde teplotu -19 °C. Let se uskutečnil 10. srpna 1918 při zkouškách letů do velkých výšek s dvoumístným letadlem, čímž překonal tehdejší oficiální světový rekord, který však pochopitelně nemohl být uznán. Rekord nebyl uznán za oficiální, protože byl stanoven za války – těsně před jejím koncem. Jeho neoficiální rekord byl tím cennější, že byl vytvořen na válečném stroji sériové výroby, který nebyl nijak speciálně pro tento účel připraven. Byl dokonce normálně vyzbrojen dvěma kulomety (32 kg), tisíci náboji s pásem (12 kg), bombami o váze 60 kg. A pro úplnost: pilot vážil 80 kg, pozorovatel rovněž 80 kg, palivo 120 kg, olej 12 kg, voda v chladiči 38 kg a přístroje 3 kg.
Jako první, již československý pilot přiletěl 28. října 1918 s letounem Hansa-Brandenburg B.I do Československa, z Aspernu do Prahy. Pak přeletěl do Řevnic, kde strávil noc a ráno se vrátil do Aspernu. O pár dní později se vrátil do Prahy definitivně, avšak tentokráte již bez letadla.
Na toto období Klement Adamec zavzpomínal v roce 1968 při 50. výročí samostatnosti Československa. "Konec první světové války jsem prožíval jako nadporučík pilot na letišti v Aspernu u Vídně. Přejímal jsem od tří továren nová letadla, to znamenalo, že jsem s každým musil provést nejméně hodinový zkušební let. Z velkého množství mechaniků, pracujících na letišti, bylo asi 80 Čechů, hlavně z okolí Prahy. Žili jsme v dobrém přátelství, a tak mne také žádali, abych je po skončení války dopravil domů. V zákoutí letiště už bylo připraveno asi 30 různých obráběcích strojů a letecký materiál. Když konečně přišel 28. říjen 1918, všechen vojenský dohled na letišti zmizel, a tak nadporučík Havránek, který měl na starosti železniční dopravu, objednal ihned lokomotivu. Všechno jsme naložili do prázdných vagónů, které sloužily až dosud k přepravě letadel z továren na letiště a pak na frontu, vlak obsadili českou posádkou a jeli domů. Ráno jsme byli v Brně a za tři dny v Praze. Bylo nám přiděleno levé křídlo průmyslového paláce na Výstavišti, kde se pomaloučku začala rodit výroba prvních československých letadel."
Letecký arsenál a Hlavní letecké dílny Úředně od 1. listopadu 1918 (ve skutečnosti to bylo o několik dnů později) vstoupil v hodnosti nadporučíka do Leteckého sboru (Československé letectvo) a hned poté (4.–10.11.) zabezpečoval jako velitel skupiny letců obsazení letiště v Chebu. Za válka tam sídlila 16. náhradní letecká setnina (Flek 16). náhled|Českoslovenští piloti ve vojenské letecké škole v Pau (1919), vpravo od pána s hůlkou (Augustin Charvát) stojí Klement Adamec