náhled|Poprava gilotinou během velké francouzské revoluce Trest smrti ve Francii je zakázán článkem 66-1 Ústavy Francouzské republiky, který byl odhlasován jako ústavní dodatek Kongresem Francouzského parlamentu dne 19. února 2007. Trest smrti byl ve Francii prohlášen za nezákonný již 9. října 1981, kdy prezident François Mitterrand podepsal zákon, který soudnímu systému zakazuje užívání trestu smrti. Tento zákon také změnil šesti lidem čekajícím v cele smrti jejich trest na odnětí svobody na doživotí. Poslední člověk ve Francii byl sťat gilotinou, která byla hlavní popravčí metodou využívanou v zemi od dob Francouzské revoluce. Jako poslední byl popraven tuniský občan Hamida Djandoubi, který byl odsouzen za mučení a vraždu na francouzské půdě. Popraven byl v Marseille v září 1977.The guillotine is named after a man who hated capital punishment". bnd. Dostupné online
Mezi hlavní francouzské odpůrce trestu smrti patřil filozofové Voltaire a Nicolas de Condorcet, básník a prozaik Victor Hugo, politici Léon Gambetta, Jean Jaurès a Aristide Briand a spisovatelé Alphonse de Lamartine, Gaston Leroux a Albert Camus.
Historie
Ancien régime náhled|Poprava rozčtvrcením Roberta-Françoisa Damiense za pokus o vraždu krále Ludvíka XV. Před rokem 1791 během společenského a politického uspořádání ve Francii zvaném jako ancien régime, existovaly ve Francii různé způsoby trestu smrti v závislosti na spáchaném hrdelním zločinu a na společenském postavení odsouzence. Nejčastějším trestem bylo oběšení. Stětí mečem bylo vyhrazeno pouze pro šlechtice. Za žhářství, sodomii, herezi, bestialitu a čarodějnictví byli odsouzenci upalováni na hranici. Popravovaní byli někdy před upálením uškrceni. Za vraždu a zbojnictví byli pachatelé lámáni kolem. V závislosti na krutosti zločinu mohl být odsouzenec uškrcen před zlomením končetin nebo až poté. Za padělatelství byli odsouzenci popravováni uvařením. Za vlastizradu či vraždu krále byli odsouzenci rozčtvrceni.
Dne 6. července 1750 proběhla na náměstí Place de Grève poslední známá poprava za sodomii vykonaná ve Francii. Tehdy byli nejdříve uškrceni a poté upáleni na hranici Jean Diot a Bruno Lenoir. V roce 1750 byla ve Vanves vykonána poslední známá poprava na území Francie za bestialitu. Tehdy byl popraven za Jacques Ferron za kopulaci s oslicí. Běžnou praxí bylo, že s pachatelem bylo za bestialitu k smrti odsouzeno i zvíře. V tomto případě však soud dospěl k rozhodnutí, že oslice byla v případě obětí a usmrcena nebyla.
Zavedení popravy stětím gilotinou vlevo|náhled|Poprava stětím gilotinou v Lons-le-Saunier, 1897 První kampaň za zrušení trestu smrti začala ve Francii 30. května 1791, ale 6. října 1791 odmítlo Národní shromáždění schválit zákon o zrušení trestu smrti. Bylo však zrušeno mučení a také byl zaveden jediný způsob popravy. Od té doby měli být všem odsouzencům setnuty hlavy (Tout condamné à mort aura la tête tranchée).
V roce 1789 navrhl lékař Joseph-Ignace Guillotin, aby byly všechny popravy prováděny jednoduchým a bezbolestným mechanismem. To vedlo k vývoji gilotiny. Dříve bylo stětí hlavy vyhrazeno výhradně šlechticům a prováděno bylo ručně sekerou či mečem. Poddaní bývali obvykle oběšeni nebo popraveni brutálnějšími metodami. Přijetí gilotiny pro zločince bez ohledu na jejich společenské postavení tak nejen zefektivnilo popravy, ale také zmírnilo bolest, kterou při popravě odsouzenci zakoušeli. Také zcela odstranilo třídní rozdíly při výkonu trestu smrti. Trest smrti tak byl považován za humánnější a rovnostářský.
Jako první byl ve Francii gilotinou sťat Nicolas Jacques Pelletier dne 25. dubna 1792. Používání gilotiny se poté rozšířilo do dalších zemí (například do Německa, Itálie či Švédska, kde však byla použita pouze jedenkrát). Používána byla i ve francouzských koloniích v Africe, ve Francouzské Guyaně a ve Francouzské Indočíně. I přes používání gilotiny i v jiných zemí, nejvíce lidí jí bylo popraveno ve Francii.
Trestní zákoník z roku 1791 Dne 6. října 1791 byl přijat trestní zákoník, který ve Francouzském království zrušil trest smrti za sodomii, rouhačství, kacířství, svatokrádež, bestialitu a čarodějnictví.
Historie od roku 1939 náhled|Rozkaz k popravě Christiana Ranucciho, podepsaný 26. července 1976 Až do roku 1939 byly ve Francii běžnou normou veřejné popravy. Od poloviny 19. století se obvyklá doba konání poprav přesunula z přibližně třetí hodiny odpolednní do ranních hodin a později se popravy konaly za svítání. Popravy byly prováděny na velkých centrálních veřejných prostranstvích, jako tržiště, ale postupně se přesouvaly k místním věznicím. Na počátku 20. století byla gilotina postavena těstě před branami věznice. Jako poslední byl veřejně sťat gilotinou šestinásobný vrah Eugen Weidmann, který byl popraven 17. června 1939 před věznicí St-Pierre ve Versailles. Fotografie z popravy se objevily v tisku a zřejmě tato podívaná vedla vládu k zastavení veřejných poprav a nadále byli odsouzenci popravováni na nádvořích věznic, například ve věznici La Santé v Paříži. Jako první byl neveřejně popraven Jean Dehaene za vraždu své odloučené manželky a svého tchána. Sťat gilotinou byl v Saint-Brieuc 19. července 1939.
Až do roku 1981 francouzský trestní zákoník uváděl, že každá osoba odsouzená k trestu smrti bude sťata. Existovala výjimka pro zločiny proti bezpečnosti státu, za které byli odsouzenci zastřeleni popravčí četou. Podle tohoto zákoníku mohla také rodina popraveného získat v případě zájmu jeho tělo, které mohla nechat pohřbít pouze bez obřadu. Mezi zločiny, za které mohl být udělen trest smrti, patřily velezrada, pirátství, špionáž, úkladná vražda, únos spojený s mučením, těžké zločiny s použitím mučení, umístění bomby na ulici, žhářství obytného domu a ozbrojená loupež. Navíc ve vojenském právu mohl být trest smrti udělen za vzpouru nebo dezerci i za pokus či spolupachatelství při spáchání hrdelního zločinu.
Právo zmírňovat rozsudky smrti náleželo výhradně úřadujícímu prezidentu Francie. V dřívějších dobách patřilo výhradně francouzskému panovníkovi. Prezident Charles de Gaulle přes svou podporu trestu smrti během výkonu funkce prezidenta zmírnil devatenáct rozsudků smrti. Během jeho funkčního období bylo popraveno 24 lidí gilotinou a čtyři lidé byli zastřeleni za zločiny proti bezpečnosti státu. Posledním zastřeleným odsouzencem ve Francii byl podplukovník Jean-Marie Bastien-Thiry, člen Organizace tajné armády, za pokus o atentát na Charlese de Gaulla v roce 1962.
Během doby, kdy dvakrát post prezidenta republiky dočasně zastával Alain Poher, nebyla vykonána žádná poprava. Prezident Georges Pompidou, který byl proti trestu smrti zmírnil během svého funkčního období všechny tresty smrti s výjimkou tří. Stejně učinil i prezident Valéry Giscard d'Estaing, který také zastával k trestu smrti odmítavý postoj. Byl také posledním prezidentem, za kterého byli lidé ve Francii popravováni.
Parlament měl pravomoc udílet amnestii na vynesené rozsudky smrti. Všeobecná amnestie byla vyhlášena v roce 1959 po inauguraci Charlese de Gaulla a všechny nejvyšší tresty byly zmírněny.Aleksander Hall, Charles de Gaulle, s. 291, Iskry, Warsaw, 2002.
Seznam poprav v letech 1959 až 1977 na území Francie Seznam osob popravených na území Francie od roku 1959 do roku 1977: Jméno popravené osobyDatum popravyMísto popravyZločinMetoda popravyZa prezidentstvíJean Dupont14. dubna 1959Pařížúkladná vražda dítětegilotinaCharles de GaulleAbcha Ahmed30. července 1959Metyúkladná vraždagilotinaCharles de GaulleMohamed Benzouzou26. září 1959Lyonúkladná vraždagilotinaCharles de GaulleMouloud Aït Rabah23. února 1960Lyonúkladná vraždagilotinaCharles de GaulleAhmed Cherchari23. února 1960Lyonúkladná vraždagilotinaCharles de GaulleAbdallah Kabouche17. března 1960Lyonúkladná vraždagilotinaCharles de GaulleMohamed Feghoul5. dubna 1960LyonatentátgilotinaCharles de GaulleMenaï Brahimi5. dubna 1960Lyonspolupachatelství v úkladné vražděgilotinaCharles de GaulleRené Pons21. června 1960Bordeauxvražda matkygilotinaCharles de GaulleBoukhemis Taffer9. července 1960Lyonteroristický útokgilotinaCharles de GaulleGeorges Rapin26. července 1960Pařížúkladná vraždagilotinaCharles de GaulleAbderrahmane Lakhlifi30. července 1960Lyonspolupachatelství při pokusu o atentátgilotinaCharles de GaulleMiloud Bougandoura5. srpna 1960Lyonvícenásobná vraždagilotinaCharles de GaulleAbdelkader Makhlouf5. srpna 1960Lyonvícenásobná vraždagilotinaCharles de GaulleSalah Dehil31. ledna 1961Lyonteroristický útokgilotinaCharles de GaulleLouis Jalbaud7. prosince 1961Marseillevícenásobná vražda před loupežígilotinaCharles de GaulleAlbert Dovecar7. června 1962Marly-le-Roiatentát na Rogera Gavouryhopoprava zastřelenímCharles de GaulleClaude Piegts7. června 1962Marly-le-Roiatentát na Rogera Gavouryhopoprava zastřelenímCharles de GaulleRoger Degueldre6. července 1962Ivry-sur-Seinevlastizrada a vícenásobná vraždapoprava zastřelenímCharles de GaulleJean-Marie Bastien-Thiry11. března 1963Ivry-sur-Seinepokus o atentát na Charlese de Gaullapoprava zastřelenímCharles de GaulleStanislas Juhant17. března 1964Pařížvražda při loupežigilotinaCharles de GaulleRaymond Anama17. června 1964Fort-de-Franceúkladná vraždagilotinaCharles de GaulleRobert Actis27. června 1964Lyonvražda před loupežígilotinaCharles de GaulleMazouz Ghaouti27. června 1964LyongilotinaCharles de GaulleLambert Gau22. června 1965Fort-de-Franceúkladná vraždagilotinaCharles de GaulleSaïb Hachani22. března 1966Lyonvícenásobná úkladná vraždagilotinaCharles de GaulleGünther Volz16. března 1967Metyvražda dítěte po jeho znásilněnígilotinaCharles de GaulleJean-Laurent Olivier11. března 1969Amiensvícenásobné vraždy dětí po jejich znásilněnígilotinaCharles de GaulleRoger Bontems28. listopadu 1972Pařížspolupachatelství na vraždě a vzetí rukojmígilotinaGeorges PompidouClaude Buffet28. listopadu 1972Pařížvražda vězeňské ostrahy a zdravotní sestry a vzetí rukojmígilotinaGeorges PompidouAli Ben Yanes12. května 1973Marseillevražda dítěte a pokus o vraždugilotinaGeorges PompidouChristian Ranucci28. července 1976Marseillevražda dítěte po jeho únosugilotinaValéry Giscard d'EstaingJérôme Carrein23. června 1977Douaivražda dítěte po jeho únosu a pokus o znásilněnígilotinaValéry Giscard d'EstaingHamida Djandoubi10. září 1977Marseillevražda s mučením po znásilnění a kuplířstvígilotinaValéry Giscard d'Estaing
Zrušení trestu smrti První oficiální debata o trestu smrti ve Francii započala dne 30. května 1791 předložením návrhu zákona o jeho zrušení. Francouzský advokát a představitel Velké francouzské revoluce a poslanec Národního shromáždění Maximilien Robespierre tento návrh zákona podpořil. Ústavodárné národní shromáždění však 6. října 1791 odmítlo trest smrti zrušit. Následně v době tzv. jakobínského teroru byly sťaty gilotinou desetitisíce lidí z různých společenských vrstev. Dne 26. října 1795 Národní konvent zrušil trest smrti. S nástupem Napoleona Bonaparta k moci byl trest smrti 12. února 1810 obnoven.
Prezident Armand Fallières byl proti trestu smrti a během prvních tří let svého funkčního období (1906–1913) systematicky omilostnil všechny odsouzence k trestu smrti. V roce 1906 hlasoval rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny pro odebrání finančních prostředků na gilotiny s cílem zastavit výkon poprav. Dne 3. července 1908 francouzský politik Aristide Briand předložil poslancům návrh zákona z listopadu 1906 o zrušení trestu smrti. Tento návrh podpořil i Jean Jaurès. I tento návrh zákona byl 8. prosince 1908 zamítnut.