David Krojanker (hebrejsky ; 1939 ve čtvrti Rechavja v Jeruzalémě, Britský mandát Palestina – 20. září 2025) byl izraelský architekt a historik architektury Jeruzaléma. Napsal desítky populárních knih o jeruzalémských čtvrtích, ulicích a budovách a o strategickém plánu rozvoje.

Životopis Krojanker se narodil v jeruzalémské čtvrti Rechavja, kde také vyrůstal. Jeho otec, dr. Gustav Krojanker, byl německý sionistický aktivista a žurnalista. Jeho matka, dr. Edith Krojanker, byla právničkou ve veřejném sektoru. Když mu bylo šest let, jeho otec zemřel na rakovinu.

Navštěvoval střední školu nacházející se vedle Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a v letech 1958–1961 sloužil ve výsadkářské brigádě Izraelských obranných sil. Krojanker studoval v letech 1963–1968 na Architectural Association School of Architecture v Londýně. Po návratu do Izraele pracoval jako architekt ve firmě Davida Resnicka v Jeruzalémě a v roce 1970 přešel na oddělení urbanismu na jeruzalémský magistrát, které vedl politolog Meron Benvenisti. V letech 1973–1981 pracoval v různých odděleních magistrátu, která se zabývala strategickým plánem rozvoje.

Díky specializaci na památkou péči začal dokumentovat historické a architektonické záznamy Jeruzaléma, čímž chtěl zvýšit povědomí veřejnosti a podpořit úsilí o zachování památek. Mezi mnoha kampaněmi za záchranu historických budov se podílel také na boji za záchranu budovy školy Talitha Kumi v centru Jeruzaléma. I přes tuto snahu byla nakonec škola v roce 1980 zbourána; Krojanker byl členem týmu, který navrhl památník zbourané školy s použitím částí původní fasády. Krojanker se zasloužil o úspěšnou záchranu a obnovu Tichova domu. náhled|Památník budovy školy Talitha Kumi Na podporu veřejných kampaní napsal Krojanker sérii bukletů, které upozorňují na „architektonickou a historickou hodnotu ulic a budov“. Tato série měla takový ohlas, ze začal dokumentovat historii a architekturu Jeruzaléma do velkoformátové knižní série a každý druhý rok vydal jednu knihu. Pracoval pro Jeruzalémský institut pro izraelské studie, kde se v roce 1981 stal historikem architektury a dokumentátorem. V roce 1994 dokončil sérii nazvanou Architektura v Jeruzalémě, kde prvních pět pětisetstránkových svazků popisuje architekturu v jeruzalémském Novém Městě a poslední svazek popisuje budovy a ulice ve Starém Městě. Pouze první svazek byl přeložen do angličtiny (pod názvem Jerusalem Architecture), francouzštiny, němčiny a italštiny. Těchto šest svazků položilo základ pro dalších 15 velkoformátových knih.

K roku 2010 napsal více než 30 knih o jeruzalémských čtvrtích a budovách, z nichž 20 se stalo bestsellery. Jeho práce jsou ilustrovány historickými fotografiemi, mapami, náčrtky a původními plány ulic a čtvrtí. Jeho manželka Leora mu pomáhá při úpravách a korekturách textů.

Díky svému výzkumu shromáždil největší soukromý archiv literární a obrazové dokumentace na světě týkající se jeruzalémské architektury. Jeho archiv obsahoval historické fotografie, kresby, dokumenty, nákresy, mapy a novinové výstřižky. Je rozdělen do třech tematických oblastí: čtvrti, ulice a budovy architektura/plánování (např. památková péče, architektonické styly, architektonické detaily a životopisy architektů) stavební procesy (včetně demolic, nové výstavby a strategického plánu rozvoje). Krojanker byl také kurátorem výstav, přednášel a prováděl exkurze zaměřené na architektonické dědictví Jeruzaléma.

Názory a kritika Krojanker otevřeně kritizoval zchátralost budov v Jeruzalémě, která je způsobena chudobou a zanedbáváním. Kritizoval také židy vyznávající ortodoxní judaismus, jejichž nižší socioekonomická úroveň podle něj způsobila nedostatek estetiky v ortodoxních čtvrtích a oslabila ekonomiku tím, že si vynutila odchod kin a „zajímavých obchodů“ z centra města.

Krojankerův výzkum byl kritizován pro svůj „nostalgický tón“ a vyloučení „novějších architektonických jevů, jako je vliv bezpečnostní bariéry“. Bylo mu také vyčítáno stranění zájmům radnice a nemovitostních developerů. Společnost Alrov Group, která realizovala projekt obnovy čtvrti Mamila, financovala jeho knihu Mamila: Pýcha, pád a obnova. Čtvrť Alrov-Mamila (2009) a kniha o kampusu Hebrejské univerzity v Jeruzalémě ve čtvrti Giv'at Ram vznikla na žádost univerzity.

Osobní život V roce 1969 se oženil s Leorou Farkaš-Himzli. Měli spolu dvě dcery. V roce 2012 se manželé přestěhovali do Tel Avivu.

Ocenění Cena Teddyho Kolleka za celoživotní dílo (2006) Cena Jakir Jerušalajim (2010)

Vybraná bibliografie

Knihy (s Julian Louis Metzler a Dorotheou Shefer-Vanson) (s Jael Gujladi)

(s Drorem Wahrmanem)

Články

Reference

Externí odkazy

Webové stránky "Jerusalem's Built Heritage: The City's Architecture – Periods and Styles" Přednášející: David Krojanker, červen 2000

Kategorie:Izraelští architekti Kategorie:Lidé z Tel Avivu Kategorie:Narození v roce 1939 Kategorie:Úmrtí 20. září Kategorie:Úmrtí v roce 2025 Kategorie:Muži