Eneolit, chalkolit, doba měděná či pozdní doba kamennáz latinského aeneus („měď“), respektive ze starořeckého χαλκός chalkos („měď“), a starořeckého λίθος lithos („kámen“). je archeologické období pravěku, závěrečná fáze doby kamenné, která následovala po neolitu a předcházela době bronzové. Její pojmenování odkazuje na počátky užití mědi, které však nemělo větší hospodářský význam, a tak k patří k nejvýznamnějším prvkům eneolitických kultur užití oradla, kola, vozu a tažné síly zvířat. Kromě toho došlo k nárůstu významu chovu hospodářských zvířat, zdokonalení výroby sekeromlatů a výraznější dělbě práce, spojené také s novou, dominantní, rolí mužů ve společnosti.

Termíny eneolit a chalkolit jsou užívány především v kontextu archeologie střední Evropy, střední Asie, Kavkazu, Předního východu, Kypru a Britských ostrovů.Termín eneolit a jeho překlady se používá především pro střední Evropu, střední Asii a Kavkaz, termín chalkolit pro ostatní uvedené oblasti. Naopak, v archeologii severní Evropy nebo Ruska, kde jsou měděné a zlaté artefakty vzácné, se tento výraz nepoužívá. Ve střední Evropě eneolit spadá zhruba do období 4 000 až 2000 př. n. l. Na území Velké Británie chalkolit spadá zhruba do období 2 500 až 2 200 př. n. l. a je spojen s kulturou zvoncovitých pohárů. Poněkud odlišný charakter mělo toto období v Irsku. Na Předním východě je chalkolit datován zhruba 5 500 až 3 000 př. n. l. a je spojen s komplexní společenskou, politickou a ekonomickou proměnou a nástup městské civilizace. K předovýchodním chalkolitickým kulturám mezopotámský Ubaid a Uruk, Beer Ševa a Ghassulian v jižní Levantě, a Bakun a Lapupi v jihozápadním Íránu.

Příčiny Na konci neolitu pravděpodobně došlo k určitým změnám v hospodářství a způsobu obživy. Na některých neolitických sídlištích se častěji objevují kosti lovných zvířat, což může naznačovat proměnu stravovacích strategií. Jako možná příčina bývá uváděno také vyčerpání půdy v důsledku žárového zemědělství.

Typické znaky náhled|vlevo|Terakotová figurka z Archeologického muzea v turecké Alanyi Mezi základní znaky eneolitu patří znalost zpracování mědi. Její význam se však regionálně lišil – zatímco v jižní a jihovýchodní Evropě a na Předním východě hrála měď důležitější roli, v jiných částech Evropy byla její dostupnost omezená a její využití proto zůstávalo méně rozšířené.

V tomto období se dále prohlubovaly rozdíly ve vývoji mezi Evropou a Asií, které se začaly projevovat již v neolitu. Zatímco ve střední Evropě se formovala eneoitická kultura, v oblasti Orientu vznikaly rané státní útvary, například Sumer a Akkad.

Typické znaky pro střední Evropu Užití oradla v zemědělství Pozůstatky křížové orby byly nalezeny pod mohylami v Polsku (Sarnow), Dánsku (Lundehøj, Aldrupsgarde) nebo v Česku (Březno u Loun, Konobrže). Předpokládá se, že tato orba mohla být kultovního charakteru. Nezdá se, že by tato oradla (jejichž podobu neznáme) zvýšila výnos polí, spíše obdělávání urychlila. Zároveň došlo k jasnému oddělení polí od sídlišť.

Znalost kola a vozu Jeden z nejpřevratnějších vynálezů v lidských dějinách se objevuje právě v době někdy kolem poloviny 5. tisíciletí př. n. l. Podle nejnovějších poznatků se zdá, že se kolo objevuje během velmi krátké doby v podstatě v celé Evropě. Nemáme tedy jistotu, že vzniklo na Předním východě, jak bylo po dlouhou dobu předpokládáno. Jedinečným dokladem existence vozu je nález hliněného modelu vozíku v maďarském Budakalász. Spekulace o využití vozu v dálkovém obchodě jsou ovšem nepodložené a silně nepravděpodobné, protože toto by vyžadovalo existenci dlouhých úseků sjízdných cest. Spíše se předpokládá hospodářské užití v rámci jednotky dům – pole.

Užití tažných zvířat Souvisí s užíváním oradla a vozu. Zdá se, že dobytčata získala v některých kulturách díky své důležitosti postavení kultovního zvířete. To naznačují nálezy sošek býků s náznaky zápřahu na různých místech Evropy (např. Bytyn v Polsku) a také rituální pohřby dobytčat v okolí Lipska (kultura kulovitých amfor). Velmi vzácným důkazem je nález dřevěného jha (býk z jasanového dřeva) ze švýcarského Vinelzu.

Doklady organizované těžby hornin Nejznámějším dokladem těžby (i hlubinné) je lokalita Krzemionki u Krakova. Byl zde nalezen systém šachet a štol.

Výšinná hrazená sídliště náhled|Model Los Millares, sídla nacházejícího se během eneolitu nedaleko dnešního španělského města Almería Objevují se snad již na konci neolitu, v eneolitu plně prokázána.

Oddělení plochy sídliště a pohřebiště Jestliže v neolitu nacházíme pohřby ještě i na sídlištích, často v sídlištních jámách, v eneolitu se pohřební rituál uniformizuje a asi i rozšiřuje na všechny členy komunity. Zároveň je pohřební okrsek jasně oddělen od sídliště.

První bohaté hroby Bohaté hroby snad dosvědčují sociální diferenciaci obyvatelstva (jako další nepřímý důkaz by mohla svědčit existence výšinných sídlišť).

Menší obytné stavby Jestliže je pro neolit ve střední Evropě typický tzv. dlouhý dům, tak v eneolitu se objevují menší chaty spíše obdélníkového půdorysu (cca 6–8 × 3–4 m). Snad se z toho dá usuzovat, že základní jednotkou komunity již nebyl celý rod (osídlující v neolitu dlouhý dům), ale podstatně menší jednotka (snad nukleární rodina). Sídliště jako celky jsou také oproti neolitu menší.

Upevnění společenského postavení muže Jako jeden ze sociálních důsledků hospodářských změn se uvažuje o zesílení společenského postavení muže ve společnosti, hlavně v souvislosti s užitím oradla a dobytčat. Starost o pole tak přechází do jeho kompentence. V této souvislosti se upustilo od užívání termínu patriarchát, spíše se užívá korektnější pojem patrilineární společnost.

Náboženství

Ve středoevropském eneolitu zanikla tradice stavění rondelů, které měly pravděpodobně nejspíše náboženskou funkci, a tvorby ženských sošek, tyto neolitické sošky byly v kontextu jihovýchodní Evropy spojovány Marijí Gimbutas s matriarchální civilizací Staré Evropy. Vznikly první samostatné pohřební areály, které poukazují na významnou pozici kultu předků. Pohřby dobytčat, snad obětiny božstvu slunce či úrody, a užití motivu bukranií, napovídá zase o náboženském významu býka. Svůj význam měl nejspíše i sluneční kult a rituální konzumace alkoholu.

Eneolit v Česku

Na českém území spadá eneolit do konce 4300/4200 do 2200 př. n. l. Obvykle se dělí na: časný eneolit (4300/4200 – 3700 př. n. l.), kam patří kultura lengyelská, münchshöfenská, schussenriedská, jordanovská skupina a michelsberská kultura. do staršího eneolitu (3700 – 3350 př. n. l.) se řadí kulturu nálevkovitých pohárů a stupeň Ia kultury badenské. ve středním eneolitu (3350 – 2900/2800 př. n. l.) se objevuje badenská kultura, řivnáčská kultura, bošácká skupina, kultura chamská, kultura kulovitých amfor. v mladším eneolitu (2900/2800 – 2200 př. n. l.) je české území osídleno kulturou se šňůrovou keramikou a kulturou se zvoncovitými poháry. Na sklonku se objevuje i protoúnětická kultura.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Muzeum Krzemionki (polsky)