Samo Bohdan Hroboň (24. srpna 1820 Liptovská Sielnica – 30. července 1894 tamtéž) byl slovenský folklorista, překladatel, jazykovědec a básník s polskými kořeny. Byl představitelem mesiášské linie slovenského romantismu. Měl poměr s českou básnířkou německého původu Bohuslavou Rajskou.
Život Narodil se v rodině evangelického faráře Jakuba Hroboně a Terézie Hroboňové, rozené Midielkové, jako nejmladší ze sedmi dětí. Z matčiny strany byl údajně potomkem polského šlechtického rodu. Od roku 1834 studoval na evangelickém lyceu v Levoči, kde se hned po příchodu zapojil do vlasteneckých aktivit starších spolužáků a postupně vedl i korespondenci s mnohými osobnostmi slovenského kulturního života. V letech 1835 až 1899 napsal do rukopisného sborníku Liber memorialis societas slavicae své první básně. Roku 1836 Samo poprvé vydává svůj první překlad z latiny a první folkloristický zápis. Ani ne o rok později jej přijali do Německého studentského samovzdělávacího spolku.
V roce 1839 přešel na evangelické lyceum do Bratislavy a začal si psát deník, který měl přes 8000 stránek a v němž pokračoval až do své smrti. Aktivně se zapojoval do činnosti ve Spoločnosti česko-slovanské.
Se svou budoucí múzou, českou básnířkou Antonií Reissovou, známou pod literárním pseudonymem Bohuslava Rajská, se seznámil roku 1841. Roku 1842 začal se svým bratrem Ľudovítem studovat na německé univerzitě v Halle. Skrze sňatek svého bratra Ľudovíta s Milkou (Emílii) Zátureckou (1833–1877) se Hroboň dostal do příbuzenského vztahu se sběratelem lidové slovesnosti Adolfem Petrem Zátureckým. V Halle studoval teologii a filozofii, udržoval rozsáhlou korespondenci s Bohuslavou Rajskou, do níž se zamiloval. Sňatek by ale nejspíše neměl budoucnost a Samo by Rajské nedokázal život zajistit ani finančním zázemím.
Roku 1844 ovdověl český básník František Ladislav Čelakovský. Jeho žena Marie mu náhle zemřela na tyfus. Zanedlouho ovšem Čelakovský požádá Rajskou o ruku, a jelikož se Rajská stydí nabídku sňatku odmítnout, vdá se za něj.
Hroboň se po návratu z Halle nezapojil do rušného národního života, ale žil společně se svou matkou, a po její smrti se starším bratrem Ľudovítem, knězem v Liptovské Sielnici. Založil tu Spolek mírnosti. Letá trávil na salaši pod Bielou skalou v Tatrách, v selnické Suché dolině.
Svou izolaci překonával korespondencí s různými kulturními osobnostmi, ale především s českým patriotem a psychiatrem v Ústavu pro slabomyslné Karlem Slavojem Amerlingem, zakladatelem slovanského vzdělávacího ústavu Budeč. Obracel se na něj se svými přetrvávajícími zdravotními problémy, jež již měly příznaky schizofrénie. V roce 1854 psal milostná psaní Márii Števlíkové a dokonce i jistému sielnickému sedláckému děvčeti jménem Zuzka.
Postupne ztrácel zrak, psáti mohl pouze levou rukou. Roozsáhlé deníkové záznamy a jiné další rukopisy jsou proto takřka nečitelné. Zemřel opuštěn v Liptovské Sielnici. Literární vědec Edmund Hleba naznačil, že básník mohl spáchat i sebevraždu, když napsal, že našel svůj konec v prostoru mezi farou a kostelem. Dokumentární film Samo Bohdan Hroboň realizovala Slovenská televize v Bratislavě roku 2001 v rámci televizního cyklu Kultura a náboženství (scénář Vlastimil Kovalčík, režie Fedor Bartko).
Hrob Sama Bohdana Hroboně a jeho bratra Ľudovíta Jána Hroboně (1817–1880) se nachází v Liptovské Sielnici. náhled|Rodinný hrob Hroboňových
Dílo 1857 – Slovenskje iskrice 1861 – Slovopieseň 1863 – Slovo o Goethem a Heglovi (filozoficko-estetická úvaha) 1872 – Svätopompej 1874 – Prosbopej slovenskjeho chorľavca-žobráka 1878 – Pejan víťazný 1861 – Slovopíseň 1863 – Slovo o Goethem a Heglovi (filozoficko-estetická úvaha) 1872 – Svatopompej 1874 – Prosbopej slovenskjeho chorľavca-žobráka 1878 – Pejan víťazný
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Slovenští básníci Kategorie:Narození 24. srpna Kategorie:Narození v roce 1820 Kategorie:Narození v Liptovské Sielnici Kategorie:Lidé z Liptovské Sielnice Kategorie:Úmrtí 30. července Kategorie:Úmrtí v roce 1894 Kategorie:Úmrtí v Liptovské Sielnici Kategorie:Muži