V historické metodě, biblické kritice a srovnávací religionistice se paralelomanie používá pro označení jevu (mánie), kdy autoři vnímají zjevné podobnosti a konstruují paralely a analogie bez historického základu. Opačný jev, který se objevuje, když jsou naznačené podobnosti (například mezi Biblí a kulturami starověkého Blízkého východu) bez okolků odmítány, se nazývá paralelofobie.
Paralelomanie Tento pojem uvedl do vědeckých kruhů v roce 1961 rabín Samuel Sandmel (1911–1979) z Hebrew Union College ve stejnojmenném článku, kde uvedl, že se s tímto termínem poprvé setkal v jedné francouzské knize z roku 1830, ale nevzpomíná si na autora ani na název. Sandmel uvedl, že prosté pozorování podobnosti mezi historickými událostmi je často méně než platné, ale občas vede k jevu, kdy si autor nejprve všimne domnělé podobnosti, přežene analogii a pak „pokračuje v popisu zdroje a odvození, jako by naznačoval jasnou souvislost plynoucí nevyhnutelným nebo předem daným směrem.“ Martin McNamara, MSC (Milltown Institute of Theology and Philosophy) uvedl, že Sandmelův původní článek se ukázal jako „velmi vlivný.“
Křesťanští a židovští učenci tento koncept použili v řadě případů a oblastí. Thomas Schreiner (Southern Baptist Theological Seminary) jej aplikuje na přílišné zobecnění prostého užití slovesa „vidět“ použitého jako příčestí k označení náhodného aktu pozorování, na rozšíření jeho významu tak, aby měl hlubší duchovní souvislosti s cílem konstruovat paralelomanii. Židovský učenec Jacob Neusner uvedl, že některá zobrazení Afrahata jako někoho, kdo si vybíral z rabínské literatury, jsou založena na slabých paralelách, které spadají pod Sandmelovu charakteristiku paralelománie. Joseph Fitzmyer, kněz Tovaryšstva Ježíšova, uvádí, že analýzy Pavlových epištol někdy trpěly paralelomanií, protože vytvářely neopodstatněné analogie s předchozími tradicemi. Gerald O'Collins, uvádí, že většina badatelů si je dnes vědoma úskalí paralelomanie, která zveličuje význam drobných podobností.
Paralelofobie Opačný jev, kdy se při sebemenším náznaku podobnosti mezi Biblí a mimobiblickými texty nekriticky hlásá jedinečnost a nezávislost Bible, se nazývá „paralenofobie.“ Ve svém srovnání Keilalphabetische Texte aus Ugarit 1 z roku 1986 1,23, řádek 14 s Exodus 23,19b, Ex 34,26 a Deuteronomium 14,21 Robert Ratner a Bruce Zuckerman varovali jak před paralelomanií, tak před paralelofobií: „Ti, kdo toto spojení bez váhání učinili, se oddali druhu paralelomanie, která může jen zkreslit obraz ugaritského náboženství a kultury a její význam pro biblistiku. Na druhou stranu bychom měli mít na paměti, abychom to nepřeháněli ani v opačném směru. (...) Stejně jako bychom měli odolat pokušení paralelomanie, neměli bychom ani podlehnout paralenofobii a uzavřít se tak před potenciálním vhledem, který by nám Bible (jen domněle) mohla vnuknout do tohoto obtížného ugaritského textu.“
Před obojím varovali i jiní badatelé, například Mark W. Chavalas (2003), který své kolegy vybízel, aby následovali příkladu Williama W. Halla, který si vždy všímal jak rozdílů, tak podobností mezi Biblí a jinými texty ze starověkého Blízkého východu.
Odkazy Reference
Související články Apofenie Pareidolie
Kategorie:Kognitivní zkreslení Kategorie:Metody biblické exegeze